12. května 2016

Vyzkoušela jsem si: stand-up comedy


Když přijdete před začátkem show, trémou nadskakujete. Na pódiu s mikrofonem v ruce jste ale podezřele klidní. Vidíte tváře lidí, kteří se na vás usmívají a dodávají vám tak odvahu. Vypadají přívětivě, kývají a vy máte pocit, že vás přijali už od první minuty.

A pak vám dojde, že jen čekají, čím je budete bavit.
A doprčic!

Když mi nabídli účinkovat spolu se stand-up skupinou Underground Comedy v muzeu Grévin, šla jsem se projít. Po 10 kilometrech jsem pak už potřebovala pouze dva panáky, abych na to kývla.

Myšlenka, že převtělím něco málo z blogu do živého vystoupení, se zdála být lákavá. Humorných historek je tu spousta. Lidi by se mohli smát. Anebo taky ne. Nebo taky to, co funguje písmem, nebude fungovat naživo. To, co se sdílí na sociálních sítích po stovkách, může jako stand-up vyznít křečovitě, trapně, prázdně.
 
Vždycky jsem měla pocit, že pokud jste moderátor a hodíte vtípek, který nikdo nečekal, publikum okamžitě zareaguje a začne se smát. Od "stand-upisty" se však čeká, že smíchy davy rozbrečí, tudíž i stejně dobrý vtip tu může být jen slabým odvarem.

Očekávání. To je to děsivé slovíčko.  


Ale já neměla co ztratit.
Buď to bude příšerné - pro tento případ jsem nevzala jediného kamaráda, protože stydět se před cizími je lepší než před blízkými. A pokud to příšerné bude, budu mít skvělý materiál na blog.
Anebo to příšerné nebude. A tím veškerá sranda končí.


Téma večera jsou CIZINCI.
Já vyprávím o Holanďanovi a jeho vytříbené češtině. Mám to v hlavě, říkám si, když si dávám sklenku bílého. Abych přestala trémou nadskakovat. Adam, který vystupuje už přes dva roky, si svojí repliku zkouší do posledních dvou sekund. Tygran přijde na poslední chvíli a nevypadá, že by ho něco stresovalo. Lucka si taky pročítá text, ale dobře se u toho baví. Já nezkouším a piju.

A až když jdete na pódium, uvědomíte si jednu věc.
Že jsou momenty, kdy fakt chcete, aby se (vám) lidi smáli.
A s prvním úsměvem pookřejete a začnete mít ty nebohé lidi, co vás dokonce i dobrovolně poslouchají, rádi. Všechny do jednoho.
Měla jsem je ráda.

A dál?


Partička Undeground mi nabídla, abych s nimi vystupovala, když budu chtít.
Jenže zatímco Holanďanovy perličky se říkaly celkem snadno, u příběhů už je potřeba umět všechno správně vypointovat. A umět improvizovat a bavit. A to už je těžký.

Část Undeground partičky a já

Ale přesto - když se to nepovede, bude aspoň materiál na blog. A takhle vlastně celý Život podle Lucie vzniká...

Přijali byste podobné pozvání?
Luc.


8 komentářů:

  1. Já rozhodně ne... Luci obdiv :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi prostě skvělá, Luci:-) A tvoje historky s Holanďanem jsou výbornýýýýýý

    OdpovědětVymazat
  3. Máš můj velký obdiv, já bych to neustála ani po lahvince vína :)

    Diary of M

    OdpovědětVymazat
  4. Wau rozhodne to musela byť super skúsenosť :)) Pekný článok :)
    partofnciol.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  5. WOW! Je super, žes do toho šla! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já bych to asi nezvládla, jsi dobrá.. Ale myslím, že jsi musela být strašně opilá, podle tvých článků to vypadá, že si dáš někde malý pivo a jsi úplně na plech...a najednou vypiješ dva panáky a ještě zvládneš kývat hlavou :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je super, určitě se mi na to hodíš, ráda bych tě někdy viděla, ale bohužel do Prahy daleko. Kdyby jsi někdy zase vystupovala a bylo by z toho nějaké video tak sem s ním! :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  8. já bych rozhodně takovou příležitost vzala, je to dokonalý poznání sama sebe. odreaguješ se. a škoda, že jsem tam nebyla, historky o Holanďanovy musí být k popu...puko...poku...popukání, tak je to správně :D !!
    www.plesatazpevacka.cz

    www.plesatazpevacka.cz

    OdpovědětVymazat