6. června 2016

Jsem holka z prasečáku


Takže prosím vás.
Já jsem přesně to dítě, co vyrůstalo v Pivkovicích v prasečáku. Není potřeba vědět, kde jsou Pivkovice nebo kde stál onen prasečák, jde o to si uvědomit, že každého jedince formuje úplně jiné prostředí. A že každý má se svým dětstvím spojené úplně jiné vjemy, vzpomínky a...vůně.

Vždycky, když se mě naši potřebovali zbavit, odlifrovali mě k babičce s dědou. Že babička věděla, jak zacházet se svou vnučkou jak se sluší a patří, připomínat nemusím. Pamatuju si noční smažení topinek i ranní pečení koláčů. Nebýt babičky, možná bych se bývala ani nebyla pořádně vyvinula. 

Babička pracovala v JZD, kam chodila vždycky ráno a po obědě krmit stovky prasat.
Jelikož jsem si nikdy neobhájila, že můžu zůstat doma sama, nasadila jsem žluté holinky a vyrazila v pět ráno s ní.

Hodila mě na babetu a jelo se do Pivkovic.
Nadšená jsem úplně nebývala. A nešlo jen o ty žluté holinky.
Vyhladovělá prasata řvala nocí a snažila se utéct. To nás spojovalo.
Po každém krmení nás navíc spojoval zápach, se kterým nepomohly ani mycí přípravky čerstvě přivezené ze Západu.

Co se manipulace s prasatama týkalo, dala jsem si dohromady následující:

  • Nesnažit se hladit prasátka
  • Nesnažit se hladit prasata
  • Nestrkat ruce do koryta
  • Nesnažit se o oční kontakt
  • Nesnažit se vůbec o nic
  • Nespadnout do jezdícího žlábku s hnojem!!!

Považovala jsem tak za moudré si sednout babičce na kolec s balíky slámy a vozit se. Taková malá a už tak rozumná.

Takhle jsem prožila půlku svého dětství. Plus se ještě chodilo do JZD uklízet a občas utekli bejci po vsi. A babička mi pak bude říkat, ať se v té Praze neztratím...

Někdo podobné zážitky?
Luc.

19 komentářů:

  1. To je úžasné, žes měla tak skvělé dětství :)! Myslím, že milionkrát lepší, než mít v osmi letech iPhone :D. Jako malá jsem vždycky zvířátka, co jsme neměli doma hrozně chtěla poznávat, ale končívalo to brekem, například když se proti mě rozeběhla koza nebo mě nakopl osel.

    OdpovědětVymazat
  2. já jsem teda nejezdila do prasečáku, ale na vesnici ano a měla jsem hrozný strach z hus. Když jsem dupla a udělala "kšic" na slepice, tak ony vždycky utekly, jednou jsem to zkusila na husy a rozběhly se proti mě :D od té doby když jsem je viděla, utíkala jsem co mi nohy stačily :D

    OdpovědětVymazat
  3. Lucko, krásný dětství, ne? My zas měli babičku v mlíkárně, bez babety ani ránu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Bomba. My měli doma jedno prase a stačilo :D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc milý článek a krásné vzpomínky!

    OdpovědětVymazat
  6. Jako male se sestrou jsme jezdily na prazdniny k tete a strejdovi. Pracovali v JZD - kravin a prasecak. Vzpominky jsou neskutecne- pomahaly jsme kydat hnuj, dojily jsme, jezdily se strejdou na traktoru. Skoda, ze nase deti uz toto nezaziji. Diky za clanek, vybavilo se mi detstvi:)

    OdpovědětVymazat
  7. A takové vzpomínky jsou ty nejhezčí! :)

    Diary of M

    Krásný den přeje M.

    OdpovědětVymazat
  8. Je mi tě líto Luc,vzhledem k tomu,co se děje...
    Klárka

    OdpovědětVymazat
  9. No jsi krásně připravená na všechno. :D

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Luci, chtěla bych vědět zda budeš nějak reagovat na urážky růžového chrousta a pomluvy kluka z cernobileho blogu? Diky za odpověď, drźím pěsti a fandím Ti! Alice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alice,

      děkuji za podporu. Aby konečně došlo k objasnění:

      Četla jsem tedy jak diskuzi, tak i původní článek u Černobílého blogera, kde mimo jiné píše, že mám IQ 70. Mno. Předpokládám, že si mé IQ spletl s velikostí mých košíčků (70A), to pak ano.

      Ad Míra Čížek - nikdy jsem nespala ani s ním, ani s Peťou, ani s těma dvěma dohromady. A nikdy tam ani náznakem k ničemu nedošlo. Další fáma, u které ČB nikdy nedokázal přinést důkaz, nemá vůbec ublížit mně nebo Mírovi, ale prostě a jen Petě. Jako vždycky.

      Dva výmysly v jednom článku, takhle se prostě ani ten bulvár nedá dělat.

      Ad Růžový Chroust - co jsem četla, tak to není ta stejná Bebe, kterou jsem až doteď znala. Asi prostě jen není sama sebou, což chápu.

      A tímto bych to považovala za uzavřené.
      Ještě jednou – děkuju moc :-)

      Vymazat
  11. Díky za vyjádření, moc nechápu o co jim jde, jseš sympatická krásná a chytrá (dle mě a tuším, že nejen mě), asi si chtěli zchladit žáhu...Ale hodně uboze teda :/ Růžový chroust- nejen kvůli komentáři vůči Tobě, ale podle toho fakt hnusného a nechutného vyjadřování fakt zklamala....Mohl to být zkrat, ale možná je jen zlá, přetvařující se a nepřející, a teď to vylezlo na povrch, no tak jako tak, je hodně smutné....Měj se krásně, A.

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Lucie já jezdila na léto k tetě (babička mi brzo umřela). Ta pracovala v prasečáku na Lovosicku a prasátkům vozili pokažené sušenky ještě z DELI. A mi děti jsme na ne chodili, jedli jsme je přímo z valníku. Milovala jsem to.

    OdpovědětVymazat
  13. Tatka nějaký ten čas v zemědělství pracoval, tak jsme se segrou jezdily v traktoru, nejlepší zážitky z něho dětství. Mamka nám vždycky sbalila svacu a jelo se ��

    OdpovědětVymazat
  14. Já jsem holka ze vsi, taťka taky pracovat v JZD a celý prázdniny jsme za ním se ségrou chodily, ráda na to vzpomínám :-) Jezdíme tam teď na chalupu a moje děti jsou tam střašně rády.

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem z vesnice a tvé vzpomínky mi připomněly mé dětství. Úplně si živě představuji jak jsem utíkala do JZD na telata a mamka mě po večerech naháněla po celé vsi. Nebo kdysi s partou jsme chodívali kouřit mezi balíky slámy :-) aby nás nikdo nenačapal.

    OdpovědětVymazat
  16. Podobné zážitky mám...Pivkovice jsou moje rodná ves...akorát já trávila to dětství vedle v kravíně:D. Škoda, že jsme se tam jako malé smradlavé holčičky nepotkaly:D

    OdpovědětVymazat
  17. Luci, i já prožila své dětství mezi prasátky s babičkou, která tam pracovala...nej zážitky mám, když se po ránu shrnoval hnůj a my v gumáčcích jim hrdě s bratrem procházeli...pili jsme syrovátku a počítali mrtvé potkany...a za odměnu se mohli koukat, jak se v porodnici klubají nové přírůstky...po týdnu usilovného pozorování nás nechtěli rodiče přijmout, páč jsme zapáchali a nešli vydrhnout ani tím nej mýdlem...o co ty dnešní děti přicházejí, že jo :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Já. Celé dětství jsem jezdil k prarodičům do slovenských hor a žil krásné letní dva měsíce v hospodářství s koňmi, kravkou, prasaty, slepicemi a husami, kde se jezdilo na poľany na sena, spalo se v salaši, pil jsem čerstvé mléko, na domácí chléb (to je ten, co ani po týdnu není vyschlý nebo plesnivý) mazal doma stlučené máslo nebo tvaroh s pažitkou, večer plavil koně v Hornádu a při soumraku seděl se sousedy na lavičce před domem a poslouchal jejich příběhy (nebyla televize ani rádio). Když to dnes vykládám svým dcerám, ani mi nevěří. Nejlepší dětství!

    OdpovědětVymazat