19. prosince 2016

Krasavice Interkontinentální: Představení, ve kterém se poznáte


S Marthou Issovou jsme se potkaly pracovně, když jsem jí nesla k vyzkoušení věci z Biorganicy.
Věděla jsem, že miluje BIO kosmetiku, ale netušila jsem, že jí Inlight pomůže natolik, že se o měsíc později domluvíme na spolupráci a že nás s Biorganicou pozve do La Fabriky na představení Krasavice Interkontinentální, kde hraje se svou kamarádkou Annou Polívkovou.

Představení vypovídající o ženském přátelství si herečky vymyslely samy a údajně ho chtěly den před premiérou zrušit. Bály se, že o něco podobného nemůže být zájem. To bylo před několika lety. A od prvního dne mají vyprodáno. Aby ne. Celý sál se královsky bavil!

Prvních deset minut jenom sledujete v rychlém sledu scény plné hysterie, pláče, smíchu a šílených grimas, kterých jsou tyhle dvě schopné. Nejdřív vlastně vůbec netušíte o co jde, ale v proměnlivosti nálad se trošku poznáváte. A kdyby jenom vy - v tomto bodě se nejvíce chlámou pánové, což vám zase tak vtipný nepřijde. Vůbec.

Během představení už role chápete a jen žasnete nad komediálností a hbitostí Marthy a ironickými poznámky Anny. V první půlce vás mrazí z toho, jak jsou všechna ženská kamarádství stejná a v druhé půlce si už jen přejete, ať to nikdy nekončí.

Celou dobu si však ve skrytu duše přejete v tomhle hrát taky. Protože nedávno u vína jste přesně tohle s kamarádkou řešila taky a dopadlo to úplně stejně tragicky. Chci říct. Komicky.


Zábavné rovněž je, že zatímco se ženy baví trefnými dialogy, pánové si naivně myslí, že jde o jednu velkou nadsázku.*

A pak vás také napadne, jak tohle představení herečkám závidíte, protože mít několikrát do měsíce možnost ze sebe vyskákat, vyřvat, vykřičet všechny emoce je lepší jak psychoterapie a fitko dohromady. A na Marthě i Aničce je to vidět - kromě jejich rozzářenosti při děkovačce mají brutálně hezký nohy.

Potvory!
Napsala jsem potvory? Ignorujte mě. Nějak jsem se do té role sama ponořila.

Luc.

* nejde

Vydaly jsme se s Biorganicou za Marthou do divadla. A vracely se nad ránem.

8. prosince 2016

BIO blogerka pro tentokrát BIO vizážistkou



Vítám každou příležitost, kdy mohu ženám ukázat, jak funkční a skvělá BIO kosmetika může být a jak úžasné výsledky má při léčbě mnoha kožních problémů.

V pátek jsem tak vyrazila do Liberce, kde jsem v obchůdku Jo-Bio dokonce i líčila. Šlo o českou dekorativku Cosm´etika, která nabízí spoustu výborných výrobků, které pleť pěstí a zároveň profesionálně nalíčí.

Celá akce byla skvělá a přišlo tolik žen, že nebylo čas ani na pauzu, natož na oběď. Na každou půlhodinku byly objednané nové zákaznice, z nichž většina se přišla poradit ohledně líčení, pleti, kožních neduhů i bio kosmetiky.

Zajímavé je pro mě vždycky vidět, že ženy, které jsou zvyklé na přírodní výrobky mají podstatně zdravější pleť než ženy přivyklé konvenční kosmetice. V Liberci tak vůbec nebylo potřeba korektoru či krycího make-upu. Nebylo co zakrývat. Šlo jen o to, najít na tváři to nejkrásnější a zvýraznit to. Najít tu správnou barvu, správný tvar, tah štětcem. 

Přejít tak na přírodní produkty znamená jediné - vyčistit a uzdravit pleť a postupně se tak dopracovat k tomu, že mi ke kráse stačí pár multifunkčních líčidel (a hodně výrazných rtěnek).

Věřím, že podobné akce mají smysl a že podobná kosmetická "revoluce" je v době atopických ekzémů a těžkého akné víc než potřeba.

Akce v Jo-bio byla velice podařená a moc ráda tenhle obchůdek se zdravou výživou a kosmetikou doporučím. Prodavačky jsou odbornice na svém místě, paní majitelka úžasný člověk. A pokud máte Liberec z ruky, zajít můžete tuto neděli 11.12. na Veggie market v Praze, kde se rovněž potkáme. Rovněž tam budu s Cosm´etikou a moc ráda vám ukážu celý svůj milovaný BIO svět.


Luc.


5. prosince 2016

Pojďme na dobré kafe!


Rok 2016 pro mě zůstane ve vzpomínkách rokem zlomovým a velice intenzivním. Někdy vám o tom povím. Jedna z věcí, u které došlo ke změně, je například objevování nových věcí, stylů a chutí. A zatímco běžně ochutnávám ty nejlepší čaje a vína, tentokrát jsem přijala pozvání na workshop výborné kávy Nero. 

Na workshopu, ze kterého všichni odcházeli nadopovaní kofeinem a já jediná k tomu ještě opilá, se sešla výborná parta milovníků kávy. Vsadím se, že většina nedokázala usnout ještě nadcházející týden, jelikož jsme společně zkoušeli téměř všechny možné přípravy tohoto voňavého moku a následně testovali své chuťové buňky.


Pár poznatků jsem nabrala a díky důslednému zapisování mezi usrkáváním kávy si je i zaznamenala:

  • Káva Nero má dokázat, že i tu nejkvalitnější kávu lze připravit kdekoli - třeba i na palouku v lese. To napadlo Boh, která se té myšlenky nehodlala pustit.
  • Je pouze zrnková. To aby se vám aroma neztratilo někde po cestě k vám.
  • Výběrovou kávu tu najdete z celého světa - Costa Ricy, Kolumbie, Brazílie, Indie, ale i vzácnou kávu z místa, kde to celé před mnoha a mnoha staletími vzniklo - v Etiopii.
  • Jde o 100% arabiku.
  • Uděláte z ní tu nejlepší Irskou kávu. Vyzkoušeno za vás. 


Nejdříve jsme se naučili něco z teorie, vyzkoušeli jednotlivé postupy v praxi a nakonec už jenom ochutnávali. Trvalo to hodiny a hodiny a nikomu to nevadilo, jelikož naspeedovaní kofeinem jsme byli všichni a hyperaktivně jsme poskakovali s každým douškem.

V úplném závěru nám pan barista namíchal kávový drink s whisky. A jelikož dobrou whisky nikdy nepohrdnu, bylo mi na workshopu kávy dopřáno kromě drinku ještě několik panáků, za což se stydím dodnes.

Naspeedovaná a lehce opilá jsem se hbitě a obratně rozloučila s Třicítkama, které seděly na baru a nevypadaly, že by chtěly odcházet před setměním, a doskákala jsem domů do postele. Bylo krátce po poledni.

Běžně se nestává, že byste mě potkali s šálkem kávy v ruce. 
Ale po tomhle workshopu jsem si řekla, že s kafemlýnkem a bialettkou hodlám řádit odteď už každé ráno!



Ale povězte mi. Pijete kávu? Jak často?
Luc.