17. července 2017

Podpatky


Jak říká Dita von Teese: "Musíte respektovat šaty, které máte na sobě. To ony určují pravidla."

Taková minisukně. Ta vás svou "délkou" vysloveně nutí být za dámu. 
Já z tohoto důvodu miluju podpatky. Jsou takovou mou malou hříšnou rozkoší, kterou nabírám síly, když je potřeba.

Když nasadíte podpatky, musíte stát nohama pevně na zemi. A to doslova. Musíte si být víc než kdy jindy vědomi svého těla, každého pohybu i toho, po čem šlapete. Zatímco v balerínkách cítíte na zemi každý hrbol a každý kamínek, na podpatcích si to všechno musíte ustát. Taky doslova.

Podpatky vás nutí se vyrovnat se vším, co vám přijde do cesty. Čím víc kuráže potřebuju, tím vyšší podpatky nasazuju. Je to jednoduchá rovnice. Chvilka nepozornosti může zapříčinit pád, ale věřte mi...na dvanácticentimetrových jehlách se fakt vynasnažíte nez(a)bloudit.

Umět na tom chodit a umět v tom chodit tak jde ruku v ruce.
Nic jiného kromě kuráže a zároveň pokory podpatky dodat neumějí. Pak už jsou jen módním nadčasovým kouskem a jednou z těch ženských zbraní, díky které můžete zapomenout na aritmetiku. Ať už to znamená cokoli.

Na kuráž!
LvK

13. července 2017

Závěrka od Miloše Urbana. Milostný příběh na poli digitálních médií, který vás bude bavit.



S Milošem Urbanem jsme se poznali loni v květnu, když probíhal casting na modelku na titulku jeho připravované knihy Závěrka. Nebyla jsem jednou z účastnic, protože jsme všichni věděli, že hlavní hrdinka Věra má vypadat docela jinak, než já.

Má mít obličej dítěte, ale tělo ženy. Což je u mě zcela obráceně. Vím, že by mi to gentleman Miloš, který je vždycky velice uctivý, nikdy neřekl ba ani nenaznačil - naopak, vysekl mi jeden z nejhezčích komplimentů, které jsem kdy dostala - ale vím, že si je toho vědom.

Když pak Závěrku dopsal a vydal, dostala jsem od něj výtisk i s věnováním.
"Modelce Lucii věnuje fotograf Miloš," napsal. Modelkou jsem mu totiž opravdu stála, protože společně s hlavním hrdinou knížky Matějem se začal focení věnovat i autor sám.

K Závěrce jsem se dostala až nyní v létě. Stála v řadě s životopisy silných, známých a úspěšných žen. A z té řady pěkně vybočovala. Když ale na ní došla řada, přečetla jsem ji během pár dní. Asi tak dvou a půl. Ten půl den jsem záměrně s čtením otálela, aby mi ten příběh tak brzy neskončil.

Děj se zdá být jednoduchý - amatérský fotograf pracující jako píárista objeví fotogenickou dívku, udělá z ní svou modelku a jelikož je mezi nimi jakási chemie, kterou fotoaparát dokáže zachytit, dobývají společnými snímky digitální svět. Ona je na první pohled nedostupná, on chladný až studený. Ona má tvář, on nápady. Úspěch, který jim sociální sítě přinesou, si pak každý vstřebává po svém a místo tvůrčího dua jsou tu pak dva lidé jdoucí proti sobě.

Kdybych to psala já, určitě by se do sebe hned zamilovali, udělali hvězdnou kariéru v zahraničí, vydělali spoustu peněz a žili šťastně až do smrti. Naštěstí to napsal Miloš Urban, který si s dějem (a se čtenářem) chytře pohrál.

V poslední třetině tak knížku odkládám, abych si na to dala deci dvě bílého. Přemýšlím, jak to Miloš všechno hezky poskládá dohromady. Je tam několik, řekněme třeba pět, střípků, které autor sem tam zmíní, aby děj obohatil, aniž byste tušili, že jde taky o pět berliček vedoucích vás do cíle. A to ještě velice zábavnou, čtivou a humornou formou.


Jsem si jistá, říkám si u vína, že jsem přišla aspoň na jednu z těch záhad, abych se následně ujistila, že takhle prvoplánový Miloš rozhodně není, že jsem mu jenom skočila na lep a že plány s hlavními postavami má docela jiné.

Závěrka, milostný příběh, který bude bavit muže stejně jako ženy, je uvěřitelný, promyšlený a dotažený do posledního detailu. 


Pokud vím, tak má Miloš jenom Facebook, ale očividně se v digitálních médiích orientuje lépe, než je ochotný přiznat. Závěrka je toho důkazem. A důkazem, jak tahle digitální doba dokáže zamíchat tím základním. Vztahy.

Díky, Miloši!
LvK

S Milošem na křtu Závěrky. Nevypadá to, ale dobře jsme se bavili. (On má víno ve druhé ruce, abyste si nemysleli, že piju jenom já!)

10. července 2017

Nejlepší zdravá kosmetika na léto



Jsou výrobky, které s sebou balím na dovolenou už řadu let a nedám na ně dopustit. A každý rok je rovněž několik novinek, které obměňuji. Plány na letošní léto ve jménu zdravé kosmetiky, co se postará o to, abyste se na podzim nevraceli s přesušenou pletí, jsou jasné:

Martina Gebhardt - Bronzující fluid


O lehkém tónovacím fluidu MG jsem tu psala, ale s příchodem léta je opět potřeba si jej připomenout. Miluje ho rovněž má matinka, které ho dávám pravidelně k narozeninám. Lahvička o 100ml jí - v lednici! - vydrží pořádně dlouho, stejně jako bronz, kterým se chlubí ještě před Vánoci.

Lehkým fluidem MG lze v létě nahradit arzenál BB krémů, podkladových bází i make-upů. Tónuje okamžitě, aniž by zanechával mapy. Kamarádka Lucka, která mě na něj kdysi přivedla, zásadně nanáší ve třech vrstvách. Místo solárka. Já jej zase používám na vylepšení vzhledu nohou. Každopádně - když mrknete na samotné složení, zjistíte, že ač je to konzistencí spíše tělové mléko než krém, je plné olejů, takže jej můžete použít i místo denního krému. Jen pozor - u celé značky Martina Gebhardt platí, že je potřeba výrobky skladovat v chladu a mimo sluneční paprsky. I to vypovídá o kvalitě.

Cosm´etika - Matující bronzer


Další letní klasika, kterou vlastně ale neměním ani na zimu. Tmavě hnědý bronzer je bez shimmeru, takže jej používám místo tvářenky, místo očních stínů a často i jako stín na obočí. Na dovolenou pak už beru jen balzám na rty, řasenku a štětečky a mám o obličej vystaráno. Dobré je, že s ním zvládnete udělat i kouřové líčení, když je nejhůř. V zimě jej zase používám v linii těsně pod tvářenkou, dodává na plastičnosti. A boduje vždycky, jak s ním někoho líčím.

Couleur Caramel - Bronzující perly


A pokud naopak trošku shimmeru a třpytu požadujete, pak zkuste perlový pudr od Couleur Caramel. Nabízí se ve dvou odstínech, přičemž já opět zůstávám věrná bronzové, ale pro blondýnky a bledule pak výrobce má i perly ve světlých barvách, které lze použít jako rozjasňovač všude tam, kde je potřeba - na líčka i na víčka. Efekt prozářené pleti je opravdu moc pěkný!

BioAroma - Šampon tonizační


BioAroma šampon mě velice příjemně překvapil - pění maličko, ale přitom myje skvěle a vlasovou pokožku - jakkoli to může znít zvláštně - osvěží. Svým složením má vlasy tonizovat a pomáhat při problémech s padáním vlasů, o což se má postarat především kombinace éterických olejů: rozmarýn, tymián, šalvěj, vavřín a citron. Vtipné je, že všechny tyto jednotlivé éteráky mám doma, protože s nimi léčím spoustu bolístek. Shodou náhod jsem o některých z nich psala i do speciálu o bylinkách pro Blesk Zdraví, který najdete na stáncích už brzy.

Šampon jsem si tudíž nemohla nechat ujít a jsem ráda, že se zařadil mezi mé oblíbence, po kterých se vlasy dají dobře upravit, nejsou vysušené a zaknocené. S padáním vlasů jsem si své užila v minulosti a vím, že šampon je pouze jednou z mnoha pomocných berliček k úspěchu. Pokud bych však měla určit nějaké EO právě na padání vlasů, určitě by tam rozmarýn, šalvěj a citron nechyběl, v šampon mám tak naprostou důvěru.

Akamuti - Maska Beauty Růže


Prášek z růže, čistý nebarvený růžový jíl, prášek z marshmallow a heřmánek. Toť celá věda, která má v konzistenci s vodou či olejem pleť vyživit, jelikož jíl je bohatý na řadu minerálů, zklidnit, zahojit, rozzářit a stáhnout póry. Tady se mi vždycky vyplácí: čištění pórů → smíchat s vodou. Vyživit suchou pleť → jednodruhový rostlinný olej. V obou případech zůstává pleť lehce provoněná růží a pohled bez známky únavy. Je to spíše taková lahůdka, kterou se lze zkrášlovat kdykoli během roku.

Karel Hadek - Gothea Dream


Když mi před rokem a půl dával na semináři Karel Hadek bílou lahvičku se sérem, ať ho vyzkouším a napíšu mu, netušila jsem, co mám očekávat. "Lucinko," řekl mi líbezně "nic silnějšího už nenamíchám. To už snad ani nejde. Je to hodně koncentrované, zatím jsem tak namíchal jen pár kusů. Ale vyzkoušejte a napište mi, co na to říkáte."

Po pár měsících jsem mu psala, že mu sice pěkně děkuju, nicméně mě netěší, že to nelze nikde koupit, protože bych prosila další dávku. A dočkala jsem se. Sérum se brzy uvedlo do prodeje.

Nazývám jej láskyplně "leštidlo na ksicht", což přesně vystihuje to, jak si tohle lecitinové sérum poradí s váčky, drobnými vrásky či otoky v obličeji. Díky vysoké dávce lecitinu, který je součástí toho, co sama pokožka vytváří a vylučuje, je Gothea Dream velice přínosným elixírem pro pokožku. Já sérum používám místo očního krému, doplňuju už jen balzámky Inlight, protože ty jsou zase tím nejlepším na poli olejové kosmetiky, bez které se rovněž neobejdu.

V téhle péči jedu už řadu let, přesto s tropickými vedry tohle kombo oceňuji nejvíce. Zamezuje vysoušení pleti, což předchází řadě problémů i předčasnému stárnutí.

MontBrun - Čistící mléko na obličej a oční partie


Když někam vyrážím, musím minimalizovat kosmetickou taštičku a zmenšovat balení. Letos jsem tak po dlouhých letech vyzkoušela odličovací mléko od MontBrun, které se vyrábí ve dvou velikostech, včetně té cestovní 50ml. Určitě vás mile překvapí nádherná a na kosmetiku s EcoCertem nezvyklá vůně, která mi připomíná nejvíc asi zralé broskve s borůvkami. Make-up odstraňuje výborně a jako u všech odličovačů platí, že je potřeba ještě tonikum.

Akamuti - Aromaterapeutický roll-on síla květů


V létě zmenšuju taky kabelky a z obřích pytlů se stávají titěrná psaníčka, kam schovám jen balzám na rty a malý roll-on s vůní. Olejové parfémy přitom patří mezi ty nejsilnější a s vůní pokožky zareagují při každém pohybu, jelikož se v létě více potíme. Vůně v roll-on je tak pro mě nezbytností, ač jsem si od Akamuti vybrala s patchuli, která je na mě dost těžká. Všímám si, že podobné parfémy - pačuli, ambra, ylang ylang - nosí silné a zajímavé osobnosti a to klidně i v létě a voní mi to na nich. Nebo minimálně upoutá, pokud jde o křehkou éterickou bytost. Inu, očividně nejsem dost éterická. 

Roll-ony různých vůní lze použít i jako repelent či si dopomoc aromaterapeutickými účinky k odbourání stresu, lepšímu spánku nebo klidu. 

Voono - Hair of Gaurí


O Voono hennách jsme už asi všichni slyšeli. Původně jsem si chtěla vybrat tmavě hnědou hennu, ale protože mi mnohé informace z webu přišly místy nepřesné, protože při míchání henny neplatí rovnice jako u vodovek, tedy: červená+modrá=fialová, zkusila jsem alespoň bezbarvou Hair of Gaurí masku. Připravuje se podobně jako henna, jen teplota vody má dosahovat 20-30C a nechat působit 30 minut až dvě hodiny. Kromě henny je tu obsažena ještě amla, tulsi, shikakai, reetha, brahmi a další bylinky, čímž se jen umocní účinek. Henna pomáhá regeneraci vlasové pokožky, tudíž i růstu vlasů a zamezuje jejich padání. Dlouhodobě se tak stará o silnější a hustší vlasy.

Pokud hennu používáte, tak jistě znáte ten pocit po barvení a přesně takovéhle vlasy vás čekají i po Voono masce. Nechávám působit vždy aspoň tak hodinku, ale beru to spíše jako regeneraci pro kořínky vlasy, než masku klasickou, a tak po ní do konečků vlasů nanáším ještě kondicionér. Pokud si tak jednou za čas chcete dopřát extra péči, pak si s Hair of Gaurí budete rozumět. Jediné, pro koho maska není určena, jsou blondýnky.

BioAroma - Repelent s levandulí a citronelou


Tohle je naprosto úžasná záležitost, která dokonce i voní. Voní vám, ne komárům. Letos sice do žádné exotiky nepojedu, ale na evropské podmínky si tenhle olej nemůžu vynachválit. Jestli stejně jako já nemáte v oknech síťku, a přesto spíte s otevřenými okny, můžete BioAroma repelent použít po koupeli místo tělového mléka.

Vážně. Nedělám si srandu. Jde o kompozici rostlinných a éterických olejů, které hmyz krásné odpuzují a zároveň se starají o pokožku celého těla jako klasické tělové/masážní oleje. Je to tedy pomocník na žhavé letní noci 2v1. Osobně se tím natírám na noc celá, aby mi rej bzučících krvechtivých bestií nevadilo. A bzučící bestie dávají pokoj, vadí jim bazalka, citronela nebo levandule v repelentu obsažené. Právě citronela je cítit nejvíc, voní mi jí celé peřiny i polštář. Takže když připočteme ještě aromaterapeutické účinky, máme z toho 3v1.


Butterbean Organics - Opalovací krém SPF 30


Pochopitelně to nejlepší, resp. to nejpotřebnější, si nechávám na konec. Opalovací krémy prostě řešit musíme a poté, co prosakují informace o ne úplně bezpečných chemických filtrech, je dobré zvolit si přírodní variantu. Butterbean Organics opalováky jsou pak ty nejčistější na českém trhu. Obsahují totiž jen čisté rostlinné oleje a zinek bez nano-částic.

Jde tak o vydatné hutné máslo, které se výborně a bez bílých skvrn roztírá a ještě poslouží jako denní péče o pleť. Poprvé jsem Butterbean zkoušela před 2 lety v Bulharsku, kde mi stačilo natřít se pouze jednou denně a byla jsem chráněná ještě večer. Tohle samozřejmě nezkoušejte a mazejte se hezky podle návodu ob pár hodin nebo po každém koupání. Mám v tomhle celkem odolný kožní film - ťuk, ťuk, ťuk - a hlavně se bezproblémů opaluju. Pokud jste citlivější, mažte se častěji. Mně to menší 89ml balení však vystačilo na celé léto. Od té doby jsem vyzkoušela další super značky, ale nikdy jsem se podobného nadšení už nedočkala.

Letos však tahle matka čtyř (nebo pěti?) dětí, která Butterbeany v USA vyrábí, vyměnila rostlinné oleje tak, aby celá konzistence byla ještě příjemnější, nehrudkovatěla a roztírala se ještě lépe. Chrání proti UVA i UVB záření a je k dostání v malém 89ml i velkém 207ml balení. Ač je to trochu investice, tak je to přesně ten produkt, který nezklame, lze jej použít i na novorozeňata (je bez parfemace) a ještě pokožce prospěje.


Přeju tedy krásné, zdravé a voňavé léto!
LvK

7. července 2017

Býti hand modelkou


Na první brigádu jsem šla v 7. třídě na základce, kdy mi bylo asi třináct a roznášela jsem po Strakonicích letáky. V prváku na střední jsem jako brigádnice skončila u pasu firmy, která montovala okna. Nebo něco podobného, nevím přesně. Možná šlo o výrobu součástek do kombajnů, ale myslím, že jsem v tom neviděla příliš rozdíl. Na lepší zítřky mi svitlo už pár měsíců na to, kdy jsem začala pracovat jako recepční v kosmetickém salonu, kde jsem se naučila i manuálním lymfodrenážím.

Ale teprve nedávno mi tato fotka od Petra Weigla připomněla, v čem jsem bývala jako studentka vlastně nejúspěšnější. Asi nejbohatší časy jsem přeci mívala jako hand modelka, tedy modelka, která ukazuje ruce - například jimi otevírá sprchové gely, kečupy, nebo fotí krásně udělanou manikúru.


Nevím, jestli je to tak dodnes, ale před ekonomickou krizí měly produkce peníze na to, aby si z několika modelek sestavily tu jednu značky ideál. 

Zatímco kolegyně propůjčovaly do reklam své nožky a sexy těla v bikinách, já často dodávala své dlouhé štíhlé ruce a prsty. Občas jsem rovněž některé modelce propůjčila oči a obočí, ale zuby už byly povětšinou její. 


Pamatuji si, že za jeden natáčecí den bylo pět tisíc a natočení několikavteřinové reklamy často obnášelo natáčet i několik dní za sebou. Jestli si ale myslíte, že to byly lehce vydělané prachy, tak to se tedy mýlíte.

Přiložit ruku k dílu totiž v případě hand modelky nabírá na úplně jiném významu. 


Hand modelka totiž musí zapůjčit ruce všude tam, kde jsou potřeba. A bez rukou jde všechno těžko. Tudíž pokud se modelka v reklamě na sprchové gely mydlí od hlavy až k patě, ve skutečnosti se jenom nakrucuje na kameru a od hlavy k patě ji mydlíte vy. Nějak přirozeně - ten úsměv i mydlení - samozřejmě.

Pokud si modelka v reklamě depiluje třísla, tak si buďte jisti, že za ní stojím já a ta třísla jí tím chemickým sajrajtem a špachtličkou depiluju já! A pokud modelka sedí na hraně vany a celá šťastná si přejíždí rukama své heboučké nožičky, vlastně pod vanou ležím já a téhle cizí holce hladím její "namejkapovaná" lýtka, protože ona nemá dostatečně reprezentativní ruce nebo nehty na to, aby se šťastně mohla osahávat sama.

Taky jsem jednou hladila cizí břicho, jelikož jsme propagovaly laktobacily, zdravá a výkonná střeva a konec nadýmání. 


Chci říct. Když se práce sešla, byly to pro studentku bohaté časy. Obohacující však byly maximálně tak pro přítomný šťáb a osvětlovače. Ač jsme se snažily s dotyčnou modelkou vždy udržovat přátelské vztahy, nikdy z toho žádné přátelství nevzniklo. Jedna z nás to pravidelně kazila a ta druhá ji vraždila pohledem, že celou scénu musí opakovat znova a znova a znova.

Moje máti se celý život bojí, že až se přijde na to, že vlastně vůbec neumím psát, že mě vyhodí a rukama já se neuživím. My už ale dávno víme, že uživím!

Tedy aspoň do té doby, než mi naskáčou pigmentové skvrny. 

Nějaké skvělé brigády takhle při škole?
LvK



26. června 2017

Kde se dá koupit noblesa?


Kde se dá koupit ušlechtilost? Potřebovala bych jí ozdobit své činy. 
Kde prosím seženu aspoň metr noblesy? Potřebovala bych jí vyšperkovat svůj život.
A kde najdu krásu? Potřebovala bych kus natolik veliký, abych si zase přišla přitažlivá.

Když jsme se před rokem rozešli s Holanďanem, myslela jsem, že to nejhorší už je za mnou. Že už mě čekají jen hezké zítřky. Ten poslední půl rok už byl pro nás oba hodně těžký. Truchlila jsem, ale nedovolila Holanďanovi, aby si s tím lámal hlavu.

Místo světlých zítřků mě však čekaly zítřky v různých odstínech temnoty. Můžete se sice spokojit s málem, ale dlouhodobě potřebujete slunce a světlo. Pokud se taky jmenujete Lucie, máte to světlo už ve jméně, což ale v praxi znamená, že prozařujete dny ostatním a samy se jen ve tmě a ve vší tichosti dobíjíte.

Něco jako dnešní iphony. Mají obrovskou paměť a dokáží psí kusy, ale musíte je třikrát denně nabíjet. Pod tíhou toho, co všechno jste do nich nakladli, nedokáží fungovat déle, než pár hodin.


Byl to rok ve vší své ošklivosti a bez špetky lidské důstojnosti. A teď nemluvím nutně o tom, kde a v čem jsem žila. Jakmile vám začnou chybět malé kousky vlastní osobitosti, začínáte se ztrácet, pohasínat a nastupuje prázdnota mixovaná s fádností a kostkou ledu. Za poslední dva roky jsem se hodně odchýlila od jakékoli noblesy, ušlechtilosti, krásy a tedy i sebeúcty.

Šlechetné činy by měly být základ, celé to gró lidské existence. Noblesa by měla zdobit každou ženu, bez ohledu na to, jak žije. A krásu podtrhuje sebeúcta. Pak už vám stačí jen louboutinky a správný tvar obočí! 


V tomhle jsem znásilnila svou podstatu.
Zdobilo mě jen dobře vytrhané obočí. 
Omlouvám se. A to nejvíc sama sobě. 

Rozumíme si, že ano?
LvK

19. června 2017

Život jedné Lucie 8


Za těch pár posledních týdnů je a bylo pár zaznamenáníhodných událostí, které mě potěšily.
Doufám, že v podobném duchu bude pokračovat celé léto.

Líčení v Bioday v Liberci


Občas někde hodně jsem. V květnu jsem byla dvakrát v obchůdku Bioday, kde jsem líčila předem objednané zákaznice, přírodní českou dekorativkou Cosm´etika. Já mám vlastně jen pár opravdových srdcovek a Cosm´etika je jednou z nich. Často se ptáte, jestli jsem vizážistka a běžně mi dokonce chodí několik objednávek na líčení na svatby, které s díky odmítám. Nejsem vizážista a zatím nemyslím, že to je něco, za čím bych chtěla jít. Ráda to přenechám šikovnějším.

Pokud se chce někdo nechat ode mě nalíčit, zvýrazňuji jemně jen to, co vám bylo naděleno. A často jsem svědkem, že jakmile to objevíte a zvýrazníte, může vám to změnit celý výraz obličeje. Líce a obočí jsou toho důkazem. Zároveň pak pracuju s tím, co přírodní make-up nabízí a vysvětluji, jak vám ta správná péče dokáže vyléčit pleť. Často říkám, že nejprve léčit, potom líčit. Což chápu, že není nijak populární. Ale věnovat se maskování kožních problémů bohužel nic neřeší.

Autogramiády knihy To jsem já, Františka


Františka Čížková, zřejmě jediná módní kritička v Česku, pořádala autogramiádu ke své knize To jsem já, Františka, o které jsem tu psala začátkem roku. Od té doby se toho změnilo hodně a já měla možnost - za což budu doživotně velice vděčná - poznat Františku o trochu víc.

Díky tomu se i mé vnímání toho, co sepsala, prohloubilo. Jestli knihu ještě nemáte, skočte si pro ni. Přečíst ji lze jedním dechem, anebo ji taky můžete číst na přeskáčku a ať ji otevřete kdekoli, vždycky na vás dýchne dávka pokory, životní vyrovnanosti a klidu.

Knihu Františky mám na nočním stolku pořád. Je takovou mojí životní biblí a jednotlivé pasáže si pročítám stále dokola. V kontextu jejího nelehkého života obdivuju především to, že dokázala odpustit. A to i v situacích, kdy by většina z nás už dávno přišla bolestí o rozum.

Františka naopak zvládla veškerá životní příkoří stylově a s grácií, která jí koluje krví. Život tuhle (na první pohled) křehkou ženu nikdy nezlomil a klobouk dolů před takovými lidmi. S Františkou občas filosofuju nad skleničkou vína nad mezilidskými vztahy. Snad se tím vzájemně podporujeme v sebelásce, která nám oběma chybí. Ona mi k tomu předává moudrost, své životní zkušenosti a já jí nosím samé dobré bio záležitosti, které miluje (eleutheroccoc od Karla Hadka a Noční balzám od Inlightu, například).

O tom, jak moc lidí tahle Františka svým příběhem oslovila, jsme se přesvědčili hned. Na autogramiádě se nezastavila. Podepisovala se, povídala a se všemi se fotila. Já už podpis v knize dávno mám, ale dostala jsem tuhle boží plátěnou tašku.


A mít Františku na tašce, to je statement. S Františkou na rameni nemůžete jen tak v něčem, že ano. Františka to vidí!!!

A ještě mě odchytla módní policie Blesku. A nemožné se stalo možným - já dostala kladné hodnocení za svůj retro outfit. Děkuju!

 

Proměna vizáže s OliOla a Max&Co.


Luxusní bio salon OliOla, kde najdete bio kosmetiku, kadeřnictví i mani pedi, dal svým zákaznicím možnost vyhrát celodenní péči a kompletní proměnu vizáže. Zatímco si tak výherkyně užívaly zkrášlujících bio procedur a kadeřnické péče, já v butiku Max&Co. pro ně vybírala outfity.

Zatím jsem nezažila nic náročnějšího, než vybírat věci tzv. naslepo pro někoho, koho neznám a co hůř - jehož styl vůbec neznám. Občas si tak myslíte, co jste nevybrali za pecku, abyste pak zjistili, že jste se vůbec netrefili do vkusu. Naštěstí Max&Co nabízí veliký výběr jak úžasně barevných a extravagantníchvěcí, tak i nadčasové střihy a neutrální barvy.

A jak se proměna povedla OliOla, na to se můžete podívat v tomto videu.


Svatba. Pravá moravská.


Moje kamarádka Monika se v pátek vdávala. Třikrát hurá. Brala si Petra, který prošel schvalovacím procesem všech družiček, svědků a kamarádů, tudíž spokojení jsme byli všichni. Nevěsta vypadala jak antická bohyně a ženichovi to slušelo ještě o trochu víc, než normálně. Zahradní svatba si vyžádala sluníčko, déšť, slzičky a pár dalších překvapení, o které se postaral především duchaplný a velice vtipný pan farář.

Jen my svatebčané dostali nelehký úkol obléci se do pastelových barev celé svatby. Ještě pár hodin před svatbou jsem se nedokázala rozhodnout, v čem půjdu a boty jsem sháněla na poslední chvíli.

Svatba se povedla, nezbývá než popřát povedené a doživotně šťastné manželství. Hezky se o sebe starejte, vy dva.


Natáčení reportáže o opalovacích krémech TV Barrandov


Pár hodin před odjezdem na svatbu jsem sháněla jak boty, tak natáčela reportáž do večerních zpráv pro TV Barrandov, která se věnovala rizikovým látkám v běžných konvenčních opalovacích krémech. K nebezpečné látce/látkám se vyjadřovali přední čeští odborníci, včetně dermatologa, magistry farmacie a toxikologa Víta Syrového, který je známým bojovníkem za čistou zdravou kosmetiku a autorem knihy Jedy v kosmetice. Já už tam jen představuju zdravou alternativu - tedy minerální ochranu.

Reportáž najdete zde v 20:40 minutě. Jsem velice ráda, že se o tomhle tématu letos konečně mluví a ještě v hlavním vysílacím čase. Díky za prostor!

A teď zase budu ráda, pokud vy mi povíte o tom, jak jste se měli a jak se stále máte.
LvK

Úvodní fotka: Magi Ráblová - Magifešn

12. června 2017

Z deníčku: Mé začátky s módou. A s muži.


Táhlo mi na třetí rok života, když jsem nastoupila se vší pompou a v tom nejsvátečnějším outfitu do školky. Dech se mi zatajil už ve dveří, kdy kolem mě prosvištěl stejně starý Milouš. Měl nádherné hluboké oči a jako jeden z mála z přítomných "budoucích-mužů" netrpěl dětskou buclatostí. Ba dokonce měl tělo pevné jako skála.

Byl to světlooký blonďák, na které jsem si potrpěla už v takto nízkém věku, s jednoduchým, leč působivým účesem na ježka s ofinkou. A čím mě uhranul nejvíc - už začátkem 90. let se pyšnil piercingem v uchu a lacláčemi.

I jemu se zřejmě pohled na mě pozdával a stalo se tak nevyhnutelné. Byla to láska. Oboustranná a mnoho týdnů opětovaná. Já, vědoma si toho, kolik holek mi šilhá po Miloušovi, jsem si s ním hrála s traktory a bagry a autíčky a jeho divnými kamarádíčky, přitom jsem však dbala na to, abych vždy vypadala jak z katalogu na roztomilost.

Jednou se mi to podařilo v nové sukni, kterou mi ušila máti. Měla vysoký pas, střihem do áčka a střídaly se na ní bílé a světle růžové kanýrky.

Já vím, co si pomyslíte - kanýrky. Ale musím dodat, že já jsem je uměla nosit. A nakombinovat. A že pak o 15 let později s podobnou sukní přišla Sarah Jessica Parker v Sexu ve městě. Just Saying.

 
A zatímco já ten den nastoupila do školky připravena na sklízení ovací, moje "Sarah-Jessica-Parker sukně" na Milouše udělala jen pramalý dojem a místo žhavého polibku, na který jsem čekala už dobrý půlrok, mi vrazil do ruky lego a ať si jdu hrát. Bylo mi do breku.

"Líbí se ti moje sukně?" ptala jsem co nejvíce neutrálně a snažila se, aby nepoznal, jak jsem uražená.
Milouš se na mě s úžasem v očích podíval a netušil, na co se ho ptám. 

Dnes - o pětadvacet let později - by už jistě uměl aspoň tu frázičku o tom, že mě má rád komplexně. Jako osobnost. Proto, jaká jsem a ne proto, jak vypadám a co mám na sobě. A další bla bla bla kecy.


"Je hezká, ne? Taková sladká," dodala jsem nebojácně. To už Milouš upustil úlekem i lego, chvilku opařeně stál a pak mi sáhnul na sukni, olízl si prsty a když se přesvědčil, že sukně není sladká, protože přeci není z cukru, dodal to vražedné: "Cože? Dyť není sladká. Pffff," a odešel si hrát. 

V tu chvíli pro mě skončil on i jeho piercing.
Nepochopil, co bylo řečeno obrazně a ještě odmítl uznat mou rozkošnost a roztomilost. 
Nastala éra, kdy jsem si mohla začít hrát s panenkama.
Ne, pardon. Nastala éra: "můj život s muži".

Lucie

5. června 2017

Tvořivá mánie u mě doma



Všechno bylo tak dlouho tak stejné. Tvůrčí proces se zasekával už ve dveřích a umíral hned při vstupu do pracovny. Témata se mi v hlavě chrlila rychlostí, kterou ani papír nestačil zaznamenávat, ale cítila jsem, že to všechno ještě musí uzrát.

Spořádanou eleganci v zemitých barvách tak začnete prznit botami s kytičkami a srdíčky a když ani to nestačí, přidáte ještě koukající ponožky z bílé síťoviny. Horní linku vykreslujete mnohem dál od linie řas a poprvé za život jí nerámujete oko, nýbrž taháte špičaté konce do dálky tak, abyste měli ještě ostřejší rysy. A snad i lokty. 


Ze dne na den jsem přestala brát prášky.
Najednou už nebyl důvod. 
Nejsem depresivní typ, nepotřebuju je, šrámy na duši to nezahojí, způsob myšlení nezmění.
A já nemám moc ráda pohodlnost.
Stavy, které tahle změna ovšem přinese, jsou však menším očistcem, psychickou centrifugou.

A tak jsem místo psaní, kde inspirace nepřicházela, přestavovala byt. Nevím, co to do mě vjelo, ale přišlo to náhle a já se tomu nedokázala ubránit. Původně jsem tak svolila, že vyměním jen záclony a závěsy. A tak jsem vymýšlela, jak to udělat, když tu nemám jedinou židli. Pak jsem přemýšlela, jak se poprat s přílišnou délkou závěsů a jak si barvami pomoc k světlejšímu obydlí.

Původním plánem měl být v současnosti tolik moderní severský minimalismus. Takový, jaký vídáme na Instagramu a v rubrikách home decoru. Bílý interiér doplněný designovými doplňky, svíčkami a krásnými polštářky či porcelánem. Nakonec jsem ale skončila u boudoir, salonku plného pudrové barvy, dřeva a kosmetiky.

Mít neomezený rozpočet, skončím u prvorepublikového nábytku s dobovým toaletním stolkem a obrovskou šperkovnicí na poklady, které bych s neomezeným rozpočtem měla.

Byl to zajímavý druh manie. Aby to všechno fungovalo, potřebovala jsem stužky, které jsem neměla, ale věděla jsem, že bez nich neusnu. Že to musím dokončit dřív, než tohle šílenství skončí. Tahala jsem tak mašle z outfitů, stříhala krajky z punčošek, za vděk brala nejrůznější látky a kapesníčky.


Salonek jsem ještě zdaleka nedokončila, ale když jsem spotřebovala veškerou energii, kterou jsem na to ten den měla, provonila jsem byt vavřínem. Nikoli proto, abych si na vavřínech snad ustlala. To ostatně nemám v povaze. Vavřín proto, že svou ohnivou silou stimuluje inspiraci, dodává na odvaze kreativitě, podněcuje jakési vyšší vědomí a vnitřní představivost.

Co tvoříte vy?
Lucie

29. května 2017

Proplakávat se ke svému poslání



Většinu života jsem měla pocit, že žiji příliš nudně. Nechci říkat příliš spořádaně, ale určitě bezkoncepčně. A nic na tom neměnil fakt, že jsem se z vesnice přestěhovala do Plzně, do Florencie, do Prahy. Nepomohlo ani roční cestování, kdy jsme s Holanďanem nomádili po světě.

Cestování je nádherná zkušenost. Zážitky, které prožijete, vytvářejí příběhy, vzpomínky, názor, poznání. Když jsem navštívila například Gruzii, byl listopad. Přesto tam bylo normální, že na chodnících ležela novorozeňata zabalená v zavinovačce, čímž žebrala o pár drobných pro rodiče.

Jakkoli jsem si cestování užívala a byla vděčná za tu příležitost, o které jsem na vesnici nikdy ani nesnila, bylo to pro mě jen bloudění po světě. Přemisťování se z místa na místo s těžkým kufrem, kde jsem vozila celý svůj svět.

Svět, kterému něco chybělo.

Touha po budoucnosti. 

Vize. 

Koncept. 


Můžete procestovat půlku světa a přesto se nic nestane.
Můžete utíkat před mafiány a přesto mít pocit, že váš život je pořád hrozná nuda.
Všude se píše, že ti, co dokázali převratné věci, se nebáli ranního vstávání a příležitostí.

A tak jako pako vstáváte brzo ráno, abyste byli ospalí a rozmrzelí až do oběda a berete každou příležitost, kterou vám kdo nabídne. A divíte se, že se nic neděje. Nepřichází ani sláva, ani peníze ba ani pocit naplnění. Možná jen pocit zoufalství, že jste zkusili snad všechno a přesto pořád nic.


Znáte to taky?
Já velice důvěrně. S tímto pocitem si už dlouhá léta tykám, usínám s ním, vstávám i chodím na záchod. Často se s ním také potkávám v práci. Nebo aspoň potkávala. Dlouhá léta.

Možná právě to, že jsem se snažila využít všech příležitostí, mě oddalovalo od toho, kým opravdu jsem a co bych skutečně měla dělat.


A pak jsem si prošla šíleným rokem. Takovým, kdy prosíte, ať se navrátíte zase do svého klidného hezkého známého a nudného života. Ale ono už to nejde. Všechno bouchlo pod rukama, nebo vyplavalo na povrch a vy se k tomu musíte nějak postavit.

Gratuluju! Pokud si neujíždíte na perníku, tak jste právě dospěli.
Já dospěla až loni. A stálo mě to hodně kocovin a miliony slz.
A v první řadě taky manželství.

Abyste se nezbláznili, máte jen jednu možnost: přestat bloudit. 

Dneska vám každý řekne, že vaše sociální sítě musejí mít obsah, abyste v konkurenci obstáli. Že střílet od boku ještě žádnou hvězdu nezrodilo. Musíte mít jasně definovaný a připravený plán, co chcete svým posluchačům/čtenářům/sledovatelům předat. 


Sadly enough, sociální sítě jsou odnoží vašeho života.
A dát svému životu obsah stojí miliony slz.
Slzy jsou slané, pro pleť tedy agresivní. Zatímco se tak budete proplakávat ke svému poslání, věnujte zvýšenou péči očnímu okolí.


Lucie

25. května 2017

Co mě 7 let blogování naučilo



Neustále se mě lidi dnes ptají, proč jsem si tenkrát blog založila. Zvlášť v dobách, kdy vám z toho nekáplo vůbec nic, jelikož blogerství bylo v plenkách a vás tak četla v lepším případě babička s dědou, pro které byl blog vrcholem žurnalistiky.

Tak tedy. Já si založila blog přesně před 7 lety, v době, kdy jsme věděla, že se s Holanďanem budeme stěhovat do Itálie a mou prvotní vizí bylo psát o kulturních rozdílech dvou (resp. tří) rozdílných zemích. Pochopitelně jsem zoufale toužila po čtenářích, kteří nepřicházeli a na tom se nic nezměnilo ani v dalších dvou letech. Pojmout blog tak, aby byl zajímavý a našel si své čtenáře, byl zpočátku oříšek.

Bezkoncepčně jsem bloumala od jednoho tématu k druhému a doufala, že když nenalákám lidi na zážitky z Itálie, jistě je nalákám na zenové techniky dýchání, co čistí čakry, rozpouštějí bloky a klidně i vodní kámen. Ale nestalo se tak.

Odmítala jsem číst všechny ostatní blogy, kterých začalo přibývat. To proto, abych se jimi nenechala ovlivnit. Chtěla jsem být totiž maximálně originální, že ano.

V praxi ale platí, že musíte znát právě onu komunitu, ve které chcete najít své místo. A musíte vědět, čím ji můžete obohatit. Jinak střílíte od boku.


Když jsem se tedy třetí rok blogování rozhodla vylézt ze své ulity, vítr se otočil a já zanedlouho na to vyhrála Blogerku roku v kategorii Life. To se psal rok 2013 a já z výhry byla natolik šokovaná, že když mi při vyhlašování předali mikrofon, abych poděkovala všem, co mi poslali hlas, zmateně jsem pronesla, že kdyby mi bývali byli řekli, že můžu vyhrát, připravila bych si něco jako děkovnou řeč. Ale měla jsem krásnou sukni - oranžovou s černými ornamenty, kterou jsem si přivezla z Moskvy a mám ji dodnes.

Po mém vítězství se na mě sesypali nejrůznější sponzoři a partneři soutěže a stovky dalších firem, které mi nabízely možné i nemožné a správně doufaly, že jsem natolik ohromená, mladá a pitomá, že budu vděčná za to, že mi poskytnou něco ze svých výrobků. A já jsem samozřejmě ohromená, mladá a pitomá byla a byla jsem vděčná vůbec za to, že mi něco dají. A je jedno, jestli šlo o balíček vložek, desinfekční přípravky na záchod nebo tabletky na hubnutí.

Jakožto holka z vesnice, která není ani na mapě, jsem považovala za zázrak, že si mě někdo všiml a že mě považoval za dostatečně důležitou na to, aby mi věnoval rtěnku nebo pozval na předváděčku svých výrobků a zadarmo nakrmil. Říkala jsem si, že za to musím být vděčná, protože kdo jsem já, abych si mohla vybírat? 


Dá se tak říct, že můj blog byl komerčním odpadem všeho, co jinde neudali. Nedělala jsem to proto, abych měla něco zadarmo, jen z nedostatku sebeúcty.

Smutné? Velice. Blog jsem vždycky psala tak, aby byl odosobněn od té skutečné Lucie. Na druhou stranu však lze říct, že velice dobře zachycuje celé moje vnitřní nastavení, které si přenastavuji až poslední rok.

Pochopitelně jsem se snažila blogem uživit. Marně. Nepomohly mi ani tituly "social media expert", "copywriter" nebo "PR and marketing specialist," které jsem si dávala, protože je jasné, říkala jsem si, že pokud jsem Blogerkou roku, pak určitě musím znát sociální sítě natolik dobře, abych se mohla nazývat expertem.

Anyway. Dneska je expertem a specialistou na všechno prakticky každý, kdo se dokáže připojit k wifi. 


Ano, nikdy jsem se blogem nedokázala uživit a možná to tak navždy zůstane. I když...
Díky blogu jsem objevila to, co mě dodnes velice zajímá a fascinuje - přírodní kosmetiku. Místo vysokých přijmů z blogu jsem šla na výběrové řízení do BIO obchůdku, kde mě okamžitě vzali na pozici prodavačky. Za to jsem vděčná dodnes, protože mě školili každý týden o něčem novém. Navíc jsem psala do jejich magazínu a starala se o zákaznickou linku. Ve finále jsem si tak došla ke znalosti asi 7000 výrobků, které jsme měli v prodeji.

Jakmile jsem jednou pronikla do tajemství složení kosmetiky, už jsem nedokázala psát o věcech, které jsou proti mému přesvědčení. Bála jsem se ale, že když si zavřu dveře u velkých kosmetických gigantů, nepřijde nic jiného.


Výrobci BIO kosmetiky jsou totiž malí hráči a nemají výrobků ani peněz nazbyt. Pokud něco ušetří, raději to dají do kvalitních surovin, než do reklamy. Byla jsem si vědoma, že jsem se možná nadobro odepsala, ale už jsem nějak nedokázala podpořit kosmetické firmy, co prodávají v Číně a dopouštějí se tak testování na zvířatech. Mimo jiné. 

Nemohla jsem se mýlit víc! Zatímco do té doby jsem s přírodní kosmetikou jen koketovala, dnes je mou hlavní obživou. A teď nemyslím tady na blogu. Mnohým BIO značkám pomáhám s propagací, což znamená nejen komunikaci s médii, ale i různá školení a další eventy.

Po skoro těch sedmi letech mi došlo, že můj blog je příliš cenný a čtený na to, abych ho nabízela komukoli ke komerčním účelům. Moji čtenáři - z nichž někteří jsou tu od samých začátků blogu a odvážně se tak prokousali i "motivačními" články - si to nezaslouží. Zkusili se mnou už dost.

Pokud bych tak měla shrnout uplynulých 7 let s blogem, řekla bych, že mi dal víc, než jsem původně čekala. Dal mi spoustu skvělých lidí a přátelství. Dal mi možnost rozvíjet se a růst, objevit nové vášně a skryté vlohy. A v neposlední řadě - ukázal mi, jak moc potřebná je sebeúcta, sebehodnota a vize.   

 

Jde to i BIO. Zvlášť, pokud Elle vydává i speciální ECO, BIO, RAW edici.

Mohu tak jen poděkovat, že tu jste a čtete tyto řádky. Děkuji za všechny vaše komentáře, emaily, zprávy a setkání. A pokud se v budoucnu bude blog ubírat jiným směrem než nyní, nezazlívejte mi to, prosím. I způsob psaní a sebeprezentace se vyvíjí a já bych nerada ustrnula na jednom místě. Vy jistě také ne. Je potřeba pořád jít dopředu za tím, co chceme lidem předat. 

A mně teď neskutečně začala bavit móda. Ale slibuju, že u bio kosmetiky ještě dlouho zůstaneme...
Děkuju za krásných 7 let!
Lucie


21. května 2017

Nejlepší zdravá kosmetika měsíce!


Dlouho jsem neobnovila svou pravidelnou rubriku za zdravou kosmetiku.
Vím, že vám jistě chyběla, a tak jsem se rozhodla vás potěšit zase něčím voňavým, funkčním, hezkým a zdravým! Nemáte zač!

Durance EDT Cotton Flower


Kdysi jsem vám psala, že miluju pudrové vůně. A tohle je vítěz. Načuchala a vyzkoušela jsem toho hodně, byla jsem ochotná hledat i v konvenční kosmetice, nakonec jsem ale našla značku Durance, kde poměr cena/výkon/vůně je jednoznačně nejlepší na trhu. Vůně je velice jemná, sofistikovaná, elegantní. Vůně čistě vypraného prádla jednoduše. A taky platí, že na tuhle toaletku musí mít člověk povahu, aby se stala jeho součástí. Navíc je neotřelá, takže jí nevoní úplně každý. Myslím, že u ní pár let zůstanu. Minimálně do té doby, než se mi změní charakter. :-)

Řasenka pro zvětšení objemu Couleur Caramel


Couleur Caramel je francouzská dekorativní přírodní kosmetika, která líčí hvězdy červeného koberce například na pařížském Fashion Weeku nebo festivalu v Cannes. A tahle řasenka patří mezi bestsellery, tudíž bylo nutností ji vyzkoušet. A ano - drží, nedrolí se, rozčesává řasy a slušnou barvu i objem dává na poprvé.

Pero - Korektor Couleur Caramel


Myslím, že jestli něco přírodní/BIO kosmetice chybí, pak je to kvalitní korektor se štětečkem. Ten, který není tuhý, a tak se dá bezproblémů použít i na kruhy pod očima. U Couleur Caramel je tohle perfektní. Korektor navíc dokáže rozzářit oční okolí, pokud je unavené. Roztírám štětečkem nebo prstem, každopádně s ním dokáže pracovat jak laik, tak i profík. Kryje maximálně, ale zároveň se velice dobře přizpůsobuje odstínu a struktuře pleti, takže není vidět ani při bližším ohledání.

Dulcia Léčivé sérum na bělení zubů


Asi nejšetrnější metoda lehkého bělení zubů, které jsem zatím objevila a shledala funkčním. Jde vlastně o směs kokosového oleje - který má bělící účinky sám o sobě - a jedlé sody, která je zase zásaditá. Pak k tomu připočtěme ještě éterické oleje jako badyán, citron, rozmarýn (prokrvuje dásně), skořice a hřebíček (používá se při bolestech zuby, krásně bolest "umrtvuje").

Nepoužívá se jako běžná zubní pasta, pouze 3x týdně. Se sodou vždycky opatrně. Chuť je slaná s příchutí badyánu, sérum nepění, neobsahuje žádné bělící látky. Samotné mi přijde, že dobře neutralizuje ústa po nějakém pikantnějším nebo aromatičtějším jídle, což se občas hodí. Jediné, na co si budete muset zvykat, je nezvyklá chuť.

Zuii rtěnka Classic Red


Prostě klasická Marylin Monroe rudá tak, jak ji máme rádi a ještě v BIO kvalitě. Nerozpíjí se a kromě jídla drží moc pěkně. Je příjemně krémová a hlavně - díky vysokému obsahu růže po růži opravdu voní. Růžovým olejem. A chutná jak růžová voda. Prostě ano!

Beleva Taurin


Tohle je zcela přírodní látka, doplněk stravy, který stimuluje a prokrvuje mozek, tudíž se používá k lepší koncentraci například v období zkoušek (či uzávěrek, žeáno). Dokonce se používá do energy drinků. Potlačuje únavu a stimuluje myšlenkové pochody, čímž přispívá k větší odolnosti vůči stresu a větší pohodě. Může se mi někdo divit, že jsem jej brala v nejvyšším možném množství? 3 tbl denně v tom nejhorším období zafungovaly asi stejně jako vzpruha na běžícím páse. A když jsme u běžícího pásu - výrobce to sice nikde neuvádí, ale mám takové podezření, že to stimuluje i fyzický výkon. To, jak jsem se po taurinu vracela z fitka vypadalo, jako bych běžela maraton. A to jsem jen posilovala. Takže...asi dobrý!

Přírodní zubní pasta Yotuel - Pharma B5


Měla jsem tu čest, že mě výrobce přírodních zubních past Yotuel pozval do Madridu, abych tam - společně s médii a influencery ze zahraničí - reprezentovala jako blogerka Českou republiku. Byl to krásný výlet, o kterém vám ještě napíšu. Zatím se ale vraťme k pastám na zuby, které už teď jsou na českém trhu.

Yotuel Pharma B5 je zubní pasta zcela bez pěnidel, což mě zaujalo jako první. Druhá věc, proč jsem se pasty rozhodla podpořit byla, že obsahuje 10% xylitolu, tedy přírodní látky, která se používá jako prevence kažení zubů. Xylitol najdeme běžně například i ve žvýkačkách, ale vždy záleží na jeho koncentraci, která by měla být minimálně 7,5% aby se mohl za účinnou látku skutečně považovat. A dalším argumentem, který mě přesvědčil je, že ač jde o zubní pastu bělící, level abrasivity je pouze 36 RDA, což u normálních past bývá kolem 60RDA a u bělících klidně až přes 100 RDA. Přitom čím agresivnější mikro částice v pastě, tím méně šetrné vůči zubní sklovině jsou.

Pasty mají rovněž neutrální pH a konkrétně tahle zubní pasta chutná po lékořici. Co jsem tak poslouchala ostatní, zubní pasta jim chutná i přesto, že lékořici neradi. Já lékořici hodně ráda, pro mě je to něco na způsob dezertu. Jinak ale Yotuel vyrábí klasické příchutě, které teprve testovat budu.

Argital Ústní voda se zeleným jílem, ananasem a koloidním stříbrem


Přiznám se, že od dob, kdy jsem používala ústní vodu, křiklavě modrou v litrovém balení, uteklo už hodně let. Jakmile jsem se začala zajímat o složení kosmetiky, vyřadila jsem ústní vody okamžitě. Touhu je zase vyzkoušet mi dala až italská značka přírodní kosmetiky Argital, která si zakládá především na jílových výrobcích. A výjimku neudělala ani při ústní vodě. Kromě zeleného jílu tu najdeme ještě výtažky z ananasu a koloidní stříbro. 

O výborné antibakteriální účinky se stará rovněž měsíček a šalvěj, o příchuť a svěží dech se tu starají éterické oleje z eukalyptu, máty, anýzu a pochopitelně hřebíčku, který v žádné zubní péči chybět nesmí. Je to skvělé analgetikum, mimo jiné.

Výsledná chuť je pak stejná jako u všech zubních vod, tady však nehrozí nejrůznější syntetika a barviva. Argital zubní vodu prodává ve 100 ml balení, ale každá dávka se ředí. Podle aktuálního problému. Pokud má tak zubní voda sloužit jako prevence, uděláte z ní klidně 2 litry. A mimochodem, na záněty dásní je to bezvadná věc.

Sparkle Hearts Bezoplachový kondicionér


Budete se smát, ale tento bezoplachový kondicionér je primárně určen pro malé holčičky. Jde totiž o 100% přírodní věc, která voní jak sladkost a přitom pomáhá rozčesávat zacuchané vlasy. Bezoplachové kondiconéry jsou zase určeny pro všechny, co mají jemné vlasy a krémové kondicionéry je zbytečně zatěžují. Rovněž se používají všude tam, kde je potřeba dodat lesku či ochranu před tepelnou úpravou.

Skvělé na bezoplachových věcech je, že zůstávají na vlasech, takže se s nimi dá vždycky dobře pracovat. Kdo má ovšem vlasy jako žíně, případně hodně vysušené od odbarvování, více ocení krémovou variantu kondicionérů. Mezi tyhle šťastlivce rozhodně nepatřím, a tak si bezoplachové kondiconéry nemůžu vynachválit.

Sparkle Heart je pak opravdu velice voňavá záležitost - voní jako sladké ovocné žvýkačky - a přitom namíchaná z éterických olejů. Kromě klasických ingrediencí, za které chválím, jako je aloe vera, lopuch, panthenol a kopřiva, obsahuje ještě výtažky z macešek. Třeba. Jemné vlasy nezatíží, jen příjemně provoní a dodá jim nový život v podobě lesku.

Objev měsíce: Akamuti Čokoládová maska s marshmallow


Voní to, jako když otevřete Granko, ale je tam ještě pravá vanilka, což samotnou vůni ještě lehce dosladí. Řeč je o jílové masce Akamuti, která se smíchá buď s vodou nebo olejem (nebo obojím) a necháte, aby všechna výživa působila na pár minut na vaší pleti.

Jistě znáte a používáte jíly na čištění pleti a především čištění pórů a černých teček. Na podobné účinky se můžete těšit i tady, základ totiž tvoří růžový jíl. Čokoládový fairtrade prášek pleť navíc maximálně vyživí a zvláční, výtažky z kořene marshmallow jsou rovněž bohaté na řadu minerálů a vitamínů. Ve složení je rovněž růžový pudr a jemně drcená vanilková semena.

Jakmile masku smícháte s vodou, připravte se na to, že vám vznikne barvou i konzistencí čokoládový krém na dort. Dá se to dokonce i úžasně vyšlehat. Bude vás to lákat, zvlášť, když vám bude maska vonět pod nosem. Klidně si dejte, ale chutnat to tak dobře nebude. Příliš jílové a bez cukru. Pleť si ale pochutná.

Masku s vodou odstraňuju po 10 minutách, kdy už je ztvrdlá, jen konjak houbičkou. Pokud přidávám lžičku oleje, smývám to hydrofilním odličovadlem a rovněž houbičkou. Maska je velice voňavá, ze začátku ale dost osvěžující. A jsem si jistá, že uspěje nejen u vás, ale i u všech ženských kamarádek a možná i u partnerů. Pro mě je tak určitě objevem měsíce!

Doufám, že jste si tu svého favorita našli a že i v květnu jedete na přírodních věcech.
Lucie


10. května 2017

Pojďme do zákulisí The Way: reality show za udržitelnou módu



"Já to neumím. Já neumím říkat ne," vzdychá Bára Nesvadbová. "Já nedokážu říct těm lidem, se kterýma dennodenně pracuju, že vypadli a konec," děsí se.

Já jsem v zákulisí toho všeho a jsem snad jediná, kdo může z cateringu jíst borůvkový koláč. Přemýšlím, kdo měl tak zlomyslný nápad naservírovat borůvky na natáčení, ale protože jsem pouze host přihlížející a nemusím se nikde ukazovat a do ničeho mluvit, nevadí mi to.

Když jsem ve společnosti lidí, které neznám, příliš nemluvím. Jen poslouchám. Spousta lidí má pocit, že jsem užvaněná a hlučná. Opak je pravdou. Umím mluvit na veřejnosti, když je potřeba. Jinak jsem ale tichá a raději v pozici posluchače. Tím se bavím neuvěřitelně. Sranda přestává tehdy, jakmile se někdo z vypravěčů dozví, že všechno píšu na blog.


Potichu sleduju dění okolo. Vedle v místnosti se natáčí nový pořad The Way, reality show za udržitelnou módu, které vysílá TV Óčko. 8 módních návrhářů z Česka a Slovenska bojují o vítězství - tedy 1 milion korun na autorskou kolekci. Musejí připravit nositelnou unisex módu, pracovat s recyklovanými materiály a ještě takovou drobnost - oslnit a přesvědčit o tom porotu.

A kromě smyslu pro detail je potřeba mít smysl pro obchod a sebeprezentaci. Musíte vědět, jak své nápady prodat, za kolik a jak si vybudovat značku. 


Na tohle je tu odbornice Katarína Král, předsedkyně poroty a expertka na marketing. Další členka - Lucie Robinson - přední česká a celosvětově vyhledávaná fotografka, je vystudovaná výtvarnice, a tak hodnotí vytvořené kousky po stránce provedení. A Bára Nesvadbová, autorka mnoha bestsellerů a šéfredaktorka Harper´s Bazaaru, zase hodnotí, jestli má dané dílo uplatnění v módním světě. Součástí poroty je tentokrát i Petra Balvínová, jejíž značku TIQE už dlouho sleduju a obdivuju všechny modely, které vyšle do světa.


Móda se ke mně dostává poslední dobou oklikou ze všech stran.
Teď se stala i velikou součástí mé práce, protože tento projekt zastupuji a jsem nadšená, že se můžu přiučit novému oboru od skutečných odborníků.

Zatím vám nic neprozradím. Dívejte se na Óčku. 
Lité boje o první místo budou pokračovat až do června a já věřím, že až celá show skončí, budu schopná vám napsat o všem, co jsem se díky The Way dozvěděla. O módním světě. O návrhářích. O udržitelné módě. O materiálech. A o módním PR.

Cesta to tak bude náročná nejen pro návrháře a pro Báru Nesvadbovou, ale i pro můj nebohý šatník.
Lucie

1. května 2017

Udržitelná móda v mém šatníku: Pár skvostů, kterých si hodně cením!



Minulý týden probíhal Fashion Revolution Week, tedy týden za udržitelnou módu. Dlouhodobě za ni bojuje má oblíbená Vivienne Westwood, v Česku Kamila Boudová a já se tak rozhodla probrat se vlastním šatníkem, abych zjistila, co udržitelného se v něm skrývá.

Nejsem módní blogerka a nedokážu vám říct, co bude následující sezónu za trendy. Na módě vnímám především barvy, střihy a materiály. Často hodnotím jen celek a to, zda to celé dohromady funguje. Našli bychom pár věcí, které jsem si zakázala nosit, ale primárně mi vadí spíše hloupé kopírování stylu. Na sobě se mi se mi líbí hlavně elegantní kousky, co zdůrazní ženskou linii. A pak už jen občasná extravagance, která zničí ten můj běžný styl.

Teď se ale podíváme na věci, které ve svém šatníku považuju za skvosty. Každý z nich je buď hand made, z bio materiálů, nebo vintage. Můžou na první pohled působit trochu usedle, protože ano, udržitelná móda vydrží několik generací, a tak látky i způsob šití (např. umístění zipů) je trochu jiný než dnes, právě proto ale zaujmou už na první pohled. Nakonec to tak bývá větší odvaz, než ten nejdražší kousek z běžné konfekce.

Kašmírový kabát jsem si koupila letos v březnu. Je to investice, ale kašmírové kabáty se dědí z generaci na generaci. Tenhle jsem kupovala v ALAE, kde se mi trefili do vkusu, oblíbené barvy, délky a i tím, že má kabát stojáček místo límečku. S límečky vždycky trochu zápasím, zvlášť, když potřebuju šálu. Jinak kašmír, pochopitelně, nádherně hřeje. Na zimu si pořídím ještě pár kašmírových svetrů.


Áčkovou tmavě zelenou sukni jsem našla u babičky na půdě. Tam jsou vám vůbec poklady! Tuhle prý kdysi babička kupovala, když se otevírala Kotva. Babička v ní strávila půlku mládí, a přesto doteď vypadá jako nová. Vtipné taky je, že v pase jsme s babičkou na centimetr přesně. Nebo bývaly ve stejném věku. Jen ona už v mém věku měla dvě děti...



Vintage kabelku Coco Chanel jsem dostala od maminky přítele, která má vytříbený vkus, poradí si s každým materiálem, koukne a vidí. Zajímavé je, že většinu kabelek po své sestře rozdala známým, legendární chanelky si ovšem nikdo nevšiml nebo ji nechtěl. Čekala až na mě!



Peněženku z pytle na cement jsem dostala přímo z Kambodži před víc jak rokem. Od té doby jsem ji nevyměnila a ona stále drží bez chybičky. Jde o značku Angkor Recycled, která dává místním vydělávat na živobytí šitím kabelek a peněženek z použitých materiálů. A myslím, že už jsem je viděla i tady u nás.



Baret TONAK mám z Fezka z rodných Strakonic a patří asi mezi jedinou pokrývku hlavy - ještě s kloboukem - která mi sluší. Mám těch baretů několik, pokaždé jiný odstín červené tak, abych to doladila s rtěnkou. Od Tonaku mám ještě klasický cylindr, na který hledám tu správnou příležitost, ale ona se snad brzy najde.



Psaníčko á la 60.léta je mé nejoblíbenější, ač je dobré outfit doladit v podobném duchu. K šatům (zvláště pouzdrovým) je to však velice slušivá záležitost prakticky vždycky. Je to takový ten nadčasový kousek, který z vás okamžitě udělá dámu.



Pouzdrové šaty ze Suvi+Matias, což je e-shop výhradně s udržitelnými značkami, jsou nepostradatelným kouskem v létě i v zimě. V létě vypadají krásně s psaníčkem á la 60.léta, jelikož jen podtrhují ženskost, sluší ale po celý rok. Proužkovaný kardigan mám zase z NILA, což je rovněž prodejna známá díky všemu udržitelnému.



Trocha krajky sluší všem! Krajková podprsenka je rovněž české výroby a mám ji po mamce, která ji nedávno našla ve skříni. Áčkovou sukni v 80. letech šila máti babička a i dnes je velice slušivá, ač by jistě mnozí namítli, že už dávno není trendy. A ani nadčasová. Nevím. Nosím ji ještě se spodničkou aspoň párkrát za léto, protože vím, kolik komplimentů ta sukně dostane.



Pro papírové tašky Uashmama máme se ségrou slabost. Musím přiznat, že ona jich má daleko víc a teď si brousí zuby na jejich pudrově růžovou kabelku. Já mám kabelku jednu, plus tyhle dva pytle. Malý hnědý mám na pracovním stole na propisky a lepítka, obrovská červená slouží na časopisy. Jde o papírové tašky asi s 2% latexu, které jsou elegantní, šik, designové a dají se i v ruce prát.



Kožený náramek od Ilony Fojtíkové z nejnovější kolekce Deta-il jsem od samotné návrhářky dostala minulý týden. Bylo to velice milé a rozhodně nečekané. Na seznam ho přidávám proto, že jde o originální designérský kousek navíc od návrhářky, která si hraje s recyklací materiálů.


Jak zjišťuju, chybí mi úplně trička a svetry, což musím brzo napravit.
Pochopitelně mým módním snem je si jednou pořídit boty/šaty přímo od Vivienne Westwood, ale dokud mám sukni z Kotvy, můžu jen šetřit :-)

Co vy považujete za největší poklady svého šatníku?
Lucie