21. ledna 2017

Život Lucie 3

A dočetla jsem knížku od Františky Čížkové. Skvělá záležitost. Zvláště porozchodová.


Tento týden byl relativně klidný.
V práci jsme měli poradu, kde jsem nad celým kolektivem zvítězila v počtu snědeného sushi, sušenek a chipsů z červené řepy.

Ve středu se vrátil Holanďan z pracovně-relaxační cesty po Asii. Navštívil Thajsko, Malajsii, přednášel v Singapuru. Přišel se podívat na můj nový byt a přinesl mi dárky k Vánocům a mimo jiné adventní kalendář, který mi před svým odletem nestihl dát.

Otevřeli jsme tedy chlívečky z prvního, druhého a třetího prosince a těšili se z dárků k Vánocům. A z přítomnosti jeden druhého. Přijel s novou, křiklavě oranžovou šálou a koupil si i skvělou péřovku ve stejné barvě. Slušelo mu to. Opálený sice nepřijel, ale bylo na něm vidět, že si odpočinul, trochu pohubl a dal se do kupy. Taky to nese špatně.

 

Když jsem se odstěhovala, z kouta v obýváku zmizel můj pracovní stůl a prázdné místo Holanďan nesnesl. Asi jsme potřebovali nějaký rituál rozloučení. Došel si tedy do Albertu pro množství krabic od banánů a celý kout tím zatarasil, aby zaplnil tu prázdnotu. Symbolicky. 

 

Já si zase pečlivě schovala veškeré vzkazy, které mi kdy napsal. Například ke každým narozeninám mi dával mimo jiné i přání, kde každý rok psal - aniž by si to kdy uvědomil - to samé. Že pro něj vždycky budu mladá teenagerka a na "mnoho dalších společných let". To samé mi nechával psát jako vzkazy ke každé kytce, kterou mi nechal poslat. Občas mi někam připravil vzkaz jen tak, nebo když odjížděl pracovně na dlouho pryč. Anebo pokud na mě něco čekalo v lednici. Všechny tyhle vzkazy, malé radosti a památka na to, že tu jen přeci je někdo, kdo mě miluje, jsem si nechala a schovala.

Taky jsem si vystavila všechny flakónky parfémů, které mi daroval. Midnight Poison od Dioru, cestovní sadu od Chanelu a Brasil parfém od Yves Saint Laurent, což byl můj první parfém vůbec. Dostala jsem ho ke svým dvacátým narozeninám.

Ty jsme slavili v Krkonoších. Při snídani, kde byla spousta Němců a Holanďanů, mi na stůl naservíroval všechny pečlivě zabalené dárky. Já to rozbalovala místo předkrmu a Němci tleskali nadšením. Pak jsme vyrazili na Sněžku. Byl krásný sluneční podzimní den, já si přišla na vrcholu blaha a zamilovanosti. A jediné, co mě tehdá dělilo od dokonalého štěstí, byl fakt, že našim ten den umřelo kotě.

Pak mi pomohl přestěhovat stůl, pevně mě obejmul, dal mi pusu a odešel. 

Den poté jsem se rozptýlila na schůzkách a v kině. Zajděte si na Tanečnici. Je to skvělý film. Příběhy silných žen miluju a tenhle je rozhodně jedním z nich. Samozřejmě ve mně vzbudil zase pocit naprosté neschopnosti, protože zatímco hlavní hrdinka měla jasné představy o tom, jak tanec bude vypadat, jak budou vypadat kostýmy, jaká bude produkce, já nezvládnu ani vymyslet další pořádný článek na blog.

Rozhodla jsem se ale, že si dám minimálně jeden rok plný kultury a využila tak všech příležitostí navštívit divadelní představení a filmy v kině. Dneska vyrážím na Táňu Vilhelmovou ve hře Neumím jinak než láskou. Jde o zobrazení života Boženy Němcové. Má to být úžasně napsané, zrežírované, zahrané, hodně depka a trochu doják. Super. Půjdu si pobrečet na veřejnost.

Ale vezmu si pěkné šaty a nové kozačky. Nalíčím se a budu zase hezká. 
Jaký byl váš týden?
Lucie

Taky jsem dostala růži od blízké osoby.

A taky jsem se konečně vybalila a zabydlela!

21 komentářů:

  1. Tak sem koukala a u nas Tanecnice v kine nebezi. To neni fair :(

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, hned v úvodu se chci omluvit, pokud je můj komentář nevhodný a nechci Vám tím nijak ublížit nebo sypat sůl do čerstvých ran...ale prostě můj mozek není schopen pochopit, proč se rozejdou dva lidé, kteří o sobě tvrdí, že se milují. Přeci když někoho tak moc miluji, tak jsem schopna s ním vyřešit jakýkoli problém, který se ve vztahu dvou zamilovaných lidí vyskytne. Vždyť mnoho párů má rozdílné představy o své osobní ale i společné budoucnosti. Lidé se vedle sebe přeci přirozeně v průběhu vztahu vyvíjejí, posouvají, rozcházejí ve svých názorech, tužbách, snech. Přijde mi jako hrozné klišé názor (slýchám ho často), že právě proto, že ho tak moc miluji, jsem to musela udělat, že budoucí trápení by bylo větší. To je přeci slabošské a sobecké. Nikdo to nemůže vědět a pokud by v budoucnu ten problém opravdu nastal, tak teprve pak ho budu řešit. Rozumím rozchodům lidí, kteří přestali milovat a to je důvod jejich rozchodu, ale u vás mi to mozek nebere. Ale i tak přeji moc štěstí do budoucnosti a nezlobte se za má slova.šárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie to urcite vysvetli, ale ja za seba mozem povedat ze ju uplne chapem. Takym dovodom moze byt napriklad vacsi vekovy rozdiel. 10+ rokov sa niekedy neda preskocit a clovek citi, ze casom by sa tie rozdiely este viac prehlbovali. Ci je to slabosske a sobecke neviem, ale vlastne mentalne zdravie ma podla mna prednost pred akoukolvek velkou laskou.

      Vymazat
    2. Taky tomu nerozumím, věkový rozdíl si snad dobře uvědomovali už předtím ne? Dneska je hrozně moderní ze vztahu prostě utéct hned, jakmile se dva lidé na něčem neshodnou a nesnaží se dělat kompromisy...

      Vymazat
    3. a nemyslíte, že je lepší se prostě v poklidu rozejít jako přátelé, než pak na ostří nože řešit problém, který se nedá vyřešit? podle mě je moudré problémům předcházet. Jinak si nemyslím, že by se problémy měly řešit, až když nastanou.. zkusím uvést možná krkolomný příklad.. představte si, že máte chlapa, který z nějakého důvodu nechce nebo nemůže mít děti, zatímco vy po dětetch moc toužíte.. jeho postoj je zdá se trvalý, ani po několika letech vztahu se nezdá, že by ho do budoucna mohl změnit (zejména pokud ty děti mít ani nemůže).. je lepší s nim zůstat prostě do doby než si usmyslíte, že byste ty děti už chtěla a doufat, že názor změní nebo se prostě v poklidu rozloučit a najít si někoho, kdo chce totéž co vy? my ženy máme někdy naivní představu, že muže dokážeme změnit.. není to pravda.. ano, muž se může pod naším vlivem změnit, ale musí chtít především on sám :) snad vám to trochu dává smysl, líp to napsat neumím :) sama sem tohle nedávno řešila s partnerem v otázce svatby.. sme spolu už sedmý rok a celou tu dobu vehementně prohlašuje, že svatbu neuznává, že je to drahej cár papírů a kdesi cosi,.. ale já bych se jednou vdát chtěla a byla bych ráda, kdyby to bylo za něj.. a tak sem se ho prostě narovinu zeptala, jak to vidí.. jestli je to opravdu "svatba nikdy" nebo do budoucna nějaká šance je :) ano, jistě se lidé mohou vedle sebe vyvíjet, ale pořád jen do určité míry..

      Vymazat
    4. Myslím si, že dokud tohle sami nezažijete, tak to nejde pochopit. Tohle je asi taky jedno velké klišé, jak se říká.. ale je to tak. Až to jednou budete prožívat v přítomném čase, pochopíte..

      Vymazat
  3. Mám podobný názor jako Šárka. Spousta z nás žije ve vztahu bez lásky. Kdybych někoho milovala a on mě, nenechám ho odejít..... Ale je fakt, že to vím teď po 40, před 20 lety jsem taky tápala. Lucko, držím moc pěsti ať toho rozhodnutí nikdy v životě nelitujete!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, ahoj. V prvom rade by som Ti chcela povedať, že sme sa včera stretli. V nákupnom centre, kde prebiehal kasting Českej MISS, prešli sme okolo seba v dave ľudí vedľa pódia a stretli sme sa pohľadom. V prvom momente mi napadlo, že sa za Tebou otočím a pozdravím Ťa, ale potom ani neviem prečo, som to neurobila. A teraz ma to mrzí.
    Je tak strašne smutné všetko, čo tu čítam, je mi to tak ľúto. Ak by si niekedy hľadala parťáka na plakanie v kine alebo na rozveselenie a nejakú crazy šialenosť, určite sa mi ozvi. Nech nemusím ľutovať ten včerajšok. A hlavu hore, svet bude zase krásny.

    Nika z Break the Rules

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Niko,

      moc děkuju za zprávu. A je škoda, že jsme se včera nedaly do řeči. Měla jsem tam sice schůzku, ale čas bych si vždycky udělala a moc ráda tě poznala. Takže příště, ano :-)? Potěší mě to!

      Vymazat
  5. Můj týden byl naprosto šílený.. v pondělí se mi ztratila klientka, kterou sme se konečně rozhodli "vypustit", aby samostatně dojela do dílny.. nedojela, zmizela a našla se až druhý den odpoledne kdy za záhadných okolností dojela zpátky domu.. a mě nastal šílenej maraton běhání s ní po doktorech a všemožných vyšetřeních, vysvětlování a zjišťování co se vlastně stalo, do toho rozmýšlení na který školy se přihlásit nebo nepřihlásit, až sem dneska vstala celká natěšená, že pojedem k našim oslavit máminy a ségřiny narozeniny, že zas uvidim prarodiče a trochu odpočinu, když v tom mi volá máma, že babi je v nemocnici, teď sem si při čištění klávesnice vyluxovala písmenka ze stolu.. no upřímně opravdu se těším, až v neděli večer přijdu z práce, padnu do postele a tenhle šílenej týden skončí :D jinak s tou kulturou bych to tento rok ráda měla podobně.. nechala sem si k Vánocům koupit vstupenky na Cirque du Soleil a jelikož sme zjistili, že s přítelovou benefit kartou se daj platit i lístky na koncert, chceme toho letos konečně využít :) tak snad se nám to podaří :) hodně sil do dalšího týdne Lucko ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, doufám, že ty následující týdny už budou o to lepší a úspěšnější. A babičce přeju brzké uzdravení!

      Vymazat
  6. ahoj, moc by mne zajimalo, jak vypada tvuj novy byt, popsalas ho jako "utulny salonek". Neudelas par fotek, takovou room tour? dekuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Room tour ne, ale malé střípky budou určitě k vidění na Instagramu. :-)

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Tady si každý soudí, jako kdyby byl odborník na život ostatních. Skoro jako bulvár. Že nás Lucie nechává prostřednictvím blogu nahlédnout do svého soukromí ještě neznamená, že tu může kdekdo soudit, jak se má zahchraňovat láska, co cítí ona nebo Holanďan, kam směřují a proč, a z jakých důvodů se jejich cesty rozešly.

    Kdyby mi kamarádka řekla, že ji v Tescu obtěžoval nějaký cizinec, zval ji na rande i když ona neumí slovo anglicky, asi bych ji přivázala doma k topení a nikam ji nepustila. Lucie na to rande šla a bylo z toho krásné manželství, spousta cestování a vtipných historek, které můžem jen závidět. Ale stejně jako ona věřila, že to rande s bláznivým cizincem je správné rozhodnutí, musíme jí věřit, že ten konec je také správné rozhodnutí. Není to náš příběh a náš život, nemůžeme ho soudit. Nechte si ty chytré řeči. Že vám tu oba dopodrobna nevylíčí své pohnutky ještě neznamená, že jejich rozhodnutí nemůžete respektovat. Jsou to dospělí a inteligentní lidé, a pokud se dohodli oni dva, vy si tuplem můžete ty svoje řeči ušetřit.

    Lucie, fandím, a i když bych vás teď nejradši objala, uvařila vám kakao a naplánovala s váma spoustu pyžamových párty, divadel, kafíček, wellnessů a dalších aktivit, bude mi muset stačit vaše povídání na blogu. Ale to stačí.

    Na závěr, abych to úplně zabila, přidávám citát z knihy: Správná rozhodnutí nepřináší vždy uspokojení.
    A já dodávám: Ale třeba jednou ho přinesou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pod tohle se podepisuju... vime prd. A drzim palce! I.

      Vymazat
    2. Karolínko, tvůj komentář jsem si přečetla hned brzo ráno a moc mě potěšil, děkuju za podporu. A dostala jsem chuť na kakao :-)

      Vymazat
  9. Luci a nevadí ti, že on tohle třeba vše čte? :)

    JANNIEBEL

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jannie, on čte všechno. Občas ještě dřív, než se to publikuje. :-)

      Vymazat
  10. Nemůžu si pomoct, ale strašně mi to připomíná situaci v seriálu Přátelé, přesněji Monicu a jejího výrazně staršího přítele Richarda. Velmi se milovali, ale každý si život představoval jinak a nakonec se kvůli tomu rozešli. A ukázalo se to jako správná volba. Vím, je to trochu jiné, vy dva jste byli manželé a žili jste spolu spoustu let ve šťastném svazku. I přesto věřím, že se nakonec ukáže, že oba budete šťastnější, když půjdete za svou vlastní životní cestou.
    Držím palce a doporučuju koukat na spousta neromantických komedií a sitcomů... člověk se nemusí vždycky smát, ale nemusí se v tom ani utápět.
    Hodně síly, Tammy

    OdpovědětVymazat