1. března 2017

Psychoterapie zadarmo


Doby, kdy bývala má emailová schránka přeplněna různými nabídkami spolupráce od firem, jsou nenávratně pryč. Nastaly mi časy, kdy má emailová schránka je plná nabídek ke schůzkám.

Nikoli od mužů. Ale od žen.
Zvou mě na kafe nebo rovnou na láhev dobrého vína.
Po většinou jsou starší než já. Občas jsou starší dokonce než moje matka.
Všechny mě buď chtějí utěšit, anebo mi povyprávět vlastní příběh.

Každý email je velice niterní, přesto nevíte, kdo za tím počítačem sedí.
Každá taková schůzka je doslova rande naslepo.
Jen je mnohem intimnější, než nějaké rande i případný sex.

Zatímco na rande ze sebe děláme - stejně jako v online světě - toho, kým chceme být, sem jsme přišly
právě proto, abychom tyhle masky odhodily. Aby jedna svěřila svůj příběh s tím, že by to té druhé mohlo pomoci. 

Nejste kamarádky. Jste vlastně dvě cizí osoby, co ovšem věří, že si mají něco předat. Nevíte, jestli si budete rozumět a zda vás ta druhá pochopí a neodsoudí. A stejně jako rande naslepo, ani tady to nemusí dopadnout.

Přesto si musíte vzájemně důvěřovat a důvěru nezklamat. Jedině tak máte možnost si život vzájemně změnit. Nebo aspoň obohatit. Bez důvěry není výsledků.


A vy víte, že můžete udělat hodně. Cizímu člověku jste stáli zato, aby se vám rozhodl napsat, se vším se svěřit, podepsat se celým jménem a dorazit na schůzku, aniž by po vás chtěl peníze.

Od blogerky se tak nějak očekává, že půjde lidem příkladem.
A tak do sebe házím jednu skleničku za druhou, aby si náhodou nikdo nemyslel, že si ze mě má brát příklad.

To bych musela chodit běhat. Cucala bych smoothie. Dělala bych krásné minimalistické fotky na Instagram. Myslela pozitivně. Vyhýbala se sacharidům a bolavým vztahům. Neměla bych sebedestrukční sklony a celulitidu, naopak bych si sama sebe dost považovala.

Jenže pak bych neslyšela nic z těch příběhů, které jsem vyslechla. Navíc by reálně hrozilo, že bych byla vyrovnaná a šťastná. 

A kdyby byli lidi jenom vyrovnaní a šťastní, nikdy by nevznikla spousta zásadních knih, písní a obrazů. Což si po druhé láhvi červeného s nadšením vždycky řekneme a odcházíme tak ze schůzky s pocitem, že teprve teď začneme něco zásadního tvořit.

Což mě naštěstí hned ráno přejde. Pravdou ale je, že teprve až bolest vám ukáže skutečné poklady mezi lidmi.

Díky, že mi píšete.
Lucie


11 komentářů:

  1. Občas je popovídání si s cizím člověkem o něčem osobním nejlepší. Mluvím z vlastní zkušenosti, vždy mě to dokázala nakopnout, uklidnit... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Po dočtení bych napsala "ať žije bolest"... Ale spíš jsem si vzpomněla na písničku: Likke Li - Sadness is a blessing. Tu mám ráda.

    OdpovědětVymazat
  3. K čemu rande s mužem, když si můžeme v klidu popovídat nad sklenkou vína s jinou ženou? ^^ Alespoň můžeme natáhnout pohodlné kalhoty, teplý svetr a neřešit, jestli jsme dostatečně sexy, roztomilé nebo máme make-up dokonalý či pouze takový, abychom neděsily okolí :D

    OdpovědětVymazat
  4. Čtu Tě už pár let a Tvůj blog se za tu dobu dost změnil. Když jsi nedávno psala článek o tom, že nevíš co psát na blog a že začneš psát o svém životě, měla jsem radost. Bavila jsi mě i dřív, i teď. Dřív jsem se hodně smála u článků, teď jsou zase jiné, ze života, ale snad ještě lepší. Jsi skvělá ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Život je všelijaký a vždy dostáváme to, co jsme schopni ustát a čím se máme ponaučit. Každý dostává lekce, ale jen někdo je schopen situace řešit a přemýšlet nad nimi, poslouchat. Lucinko, moc ti držím pěsti a čtu tvé příspěvky (tvůj příběh) s napětím a zároveň radostí, že vše zvládáš. Vše je jen otázka času, aby se zase v dobré (a ještě lepší) obrátilo. JanaH ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ono není zas tak špatný být reálně vyrovnaná a šťastná...ovšem je pravda, že pak nic moc zajímavého že mne nevypadne 😉

    Přeji mnoho zajímavých setkání. Třeba se zase potkáme a jako starší ti vůbec nic poučného nepovim...

    Jsi skvělá!

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Váš blog jsemm objevila nedávno a hned nakoupila přírodní kosmetiku a užívám si každý den vůně a takové zvláštní čistoty. Jen nevím, zda je lepší na líčení cosmética od ladybio nebo Zuii, prosím?
    Držím Vám pěstičky jak v osobním, tak pracovním životě. Jste velmi zajímavá žena, mladá, vše před sebou. Dosavadní zkušenosti, i ty špatné, přispívají Vaší moudrosti, tak hodně sil a nezoufat si:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Lucie, takové schůzky musí být úžasné! A věřte, nikdo by vás na takovou schůzku nezval, kdyby si nemyslel, jak úžasná jste :)

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Lucie. Začala jsem Vás sledovat od módní přehlídky v hotelu pod hradem v Praze, kde jste předváděla krásný model. Byla tam také výstava fotek žen po onkologické léčbě. Tehdy jsem nosila paruku a měla za sebou drsné měsíce. Po uzdravení přišly další těžkosti v partnerském vztahu. Vím, čím teď prochazíte. Život se nám zdá, že je někdy hodně těžký. Teď už vím, že všechno má nějaký smysl. Chtěla bych Vás nějak povzbudit a poslat Vám odkaz na stránky, které mě daly a stále dodávají hodně povzbuzení a síly se stále prát a nevzdávat se: firstclass.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Zajímavé. Ale na druhou stranu, proč ne. Musí to být zajímavý pocit se takhle s někým sejít.

    OdpovědětVymazat