20. března 2017

Válka s bio matkami


Mám takovou teorii: až půjdou do školy děti, které se rodí dnes, budou nejspíš muset uvést u zápisu, zda mají matku běžnou, nebo bio. Podle toho je budou rozřazovat do jednotlivých tříd.

Absurdní? Naprosto!
Matky dnes obviňují bio matky z toho, že jsou příliš alternativní a tím mohou vážně poškodit zdraví a vývoj dítěte. Bio matky zase křičí, že "běžné" matky tím, čím své dětičky ládují, mohou taky vážně poškodit zdraví a zadělat na budoucí obezitu.

Obě skupiny matek přitom mezi sebou jen bojují o to, kdo je tady zodpovědnější!


A to nemá s bio zase tolik společného.
Mně je úplně jedno, kdo co jí, co na sebe maže nebo nemaže, jestli dětičkám vaří na páře zeleninu nebo smaží řízek. To je každého věc. 

Ale nedávno jsem si u jedné diskuze připomněla dlouho zapomenutý příběh z dětství, kterých bych vám ráda převyprávěla. Je to totiž definice zodpovědného rodiče tak, jak ji chápu já, nehledě na to, jestli je nebo není bio. 

Každoročně celé dětství jsme s našima jezdili na Lipno. Madeta, pro kterou kdysi oba pracovali, tam zaměstnancům za hubičku pronajímala takovou malou plechovou "buňku", kde jsme spali, ohřívali jídlo z konzerv, dělali si polévky z pytlíku a jedli hliníkovými příbory.

Celé dny jsme trávili na pláži, i když jsme se museli pořádně namazat. Máti na tom trvala a běda, pokud jsme se spálili. Také bývaly doby, kdy byly velkým hitem po revoluci margaríny, které chutnaly jak kus umělé hmoty a byly údajně zdravější než máslo. Tak nám máti kupovala margaríny, abychom byli všichni zdraví. Ale jen do té doby, než si přečetla složení - a na tom si ujížděla - , pak se zase ráda vrátila k obyčejnému máslu.


Nicméně zpátky k Lipnu. Jakmile se večer vylidnilo, pláže "zdobila" spoušť láhví od piva, plastových lahví, plechovek a sáčků od všeho možného. Pamatuju si, že to byla chvíle, kdy nás taťka poslal domů a začal to tam uklízet.


"Co to dělá?" ptala jsem se máti. Trochu jsem se za něj styděla. "Uklízí, co tu turisti nechali. Třídí to podle druhu a pak to odnese támhle do těch popelnic," ukázala máti na kontejnery různých barev. Tohle v mých očích bylo velké gesto malého muže. Zbytek cesty domů mi pak máti vyprávěla o ozónové díře a rozkladu (nebo spíše nerozkladu) jednotlivých obalů. 

Většinou se "dobře míněnými radami" od našich sice řídit nemůžu, ale že mě vedli k tomu, abych přemýšlela o tom, co si dávám do těla a o odpadu, co vyhazuju do přírody, je možná to nejlepší, co mi předali. 

"Býti bio" tak vůbec neznamená, že fanaticky a bez rozmyslu kupuju všechno s razítkem "BIO", ale že v první řadě mi jde o to, aby byla daná věc v přírodě lehce odbouratelná a rozložitelná. A nejzodpovědnější rodič pro mě je ten, který k tomuto vede svoje děti. 

Tak se, prosím pěkně, přestaňte hádat.
Lucie


8 komentářů:

  1. Svatá pravda. Amen :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tvůj taťka byl a určitě i stále je, strašně moc roztomilej a fajn. Jsem dojata...Opravila bych tě na malé gesto velkého muže <3!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ta teorie o zápisu do školy má něco do sebe ;). Opět skvělý článek. Přiznám se, že na bio zatím neujíždím....možná je díky právě takovýmhle aférám, které už mi dost často lezou na nervy :(.

    LenaČerge

    OdpovědětVymazat