27. dubna 2017

Byla jsem oblíbená. I přes to všechno.


Ty perverzní choutky ke změně k lepšímu se u mě začaly objevovat už v pubertě.
A puberta mě v tomto případě omlouvat nemůže.
Snad za to může má máti, známá dráma queen široko daleko, která nás se ségrou učila zdravému životnímu stylu hláškami typu: "Z tý bílý mouky se ti jednou ucpou střeva!" 
Tím už tu svou nesnesitelnou touhu omluvit můžu.

Na střední mě společně s tělocvičnou nejvíc děsila ještě školní jídelna.
Na výběr byla dvě jídla, která se lišila snad jen omáčkou. Knedlíky a maso zůstávaly stejné a v těch nejkreativnějších dnech se střídala buď rýže s UHO, případně brambory s UHO.

Bylo mi šestnáct a žila tak striktně zdravě, že bych jistě nebyla potěšena, kdybych viděla svůj dnešní jídelníček. Nikdy bych vlastně ani nevěřila, že můžu klesnout k namazanému chlebu na snídani, k obědu a k večeři, jako tomu leckdy bývá.


Hřálo mě mládí a odhodlanost se školním jídelníčkem hnout. Dneska mě samotnou až překvapuje urputnost, se kterou jsem chodila za vedoucí jídelny i za ředitelem školy, aby jídelníček změnili a seskládali podle zásad zdravé výživy. Shromažďovala jsem veškeré recepty, které se daly snadno a dobře připravit a oni mi ukazovali kalkulace jednotlivých surovin i celkového jídla, kterým jsem se musela podřídit.

Byla jsem nesnesitelná, ale nedalo se mi moc ubránit. Studovala jsem hotelovku, a tak jsem chytře argumentovala, že mnoho z jídel je proti gastronomickým zásadám, takže čemu se to, prosím pěkně, tady učíme?

Jelikož pan ředitel si běžně schůzky se studenty nedával, přiřítila jsem se prakticky kdykoli, kdy se mi zachtělo. Uznávám, že jsem se mohla lépe obléct, ale v šestnácti vám tyhle drobné nuance - a že v mém případě byly ty minisukýnky skutečně drobným kouskem látky - unikaly.

Těžko říct, jestli jsem udělala dojem svou přesvědčivostí, nebo otravností, každopádně se povedlo.  Na jídelníčku se začaly objevovat ryby, pohanka, saláty, dušená zelenina, občas i sója.

Jistě se teď ptáte, zda jsem byla v kolektivu vůbec oblíbená. Odpověď zní: úplně nejoblíbenější a to bez nadsázky. Vždycky jsem sloužila jako skvělý příklad toho, jak rozhodně nedopadnout, ale zároveň se naší třídě hodily mé přátelské vztahy s ředitelem. Obzvláště tehdy, když někdo na maturáku naházel chlebíčky na strop sálu a potřeboval nedostat ředitelskou dutku. 


Tak. Teď ještě udělat tu kosmetickou bio revoluci a uklidním se. Slibuju.
A zdravím pana ředitele.
Lucie

3 komentáře: