25. května 2017

Co mě 7 let blogování naučilo



Neustále se mě lidi dnes ptají, proč jsem si tenkrát blog založila. Zvlášť v dobách, kdy vám z toho nekáplo vůbec nic, jelikož blogerství bylo v plenkách a vás tak četla v lepším případě babička s dědou, pro které byl blog vrcholem žurnalistiky.

Tak tedy. Já si založila blog přesně před 7 lety, v době, kdy jsme věděla, že se s Holanďanem budeme stěhovat do Itálie a mou prvotní vizí bylo psát o kulturních rozdílech dvou (resp. tří) rozdílných zemích. Pochopitelně jsem zoufale toužila po čtenářích, kteří nepřicházeli a na tom se nic nezměnilo ani v dalších dvou letech. Pojmout blog tak, aby byl zajímavý a našel si své čtenáře, byl zpočátku oříšek.

Bezkoncepčně jsem bloumala od jednoho tématu k druhému a doufala, že když nenalákám lidi na zážitky z Itálie, jistě je nalákám na zenové techniky dýchání, co čistí čakry, rozpouštějí bloky a klidně i vodní kámen. Ale nestalo se tak.

Odmítala jsem číst všechny ostatní blogy, kterých začalo přibývat. To proto, abych se jimi nenechala ovlivnit. Chtěla jsem být totiž maximálně originální, že ano.

V praxi ale platí, že musíte znát právě onu komunitu, ve které chcete najít své místo. A musíte vědět, čím ji můžete obohatit. Jinak střílíte od boku.


Když jsem se tedy třetí rok blogování rozhodla vylézt ze své ulity, vítr se otočil a já zanedlouho na to vyhrála Blogerku roku v kategorii Life. To se psal rok 2013 a já z výhry byla natolik šokovaná, že když mi při vyhlašování předali mikrofon, abych poděkovala všem, co mi poslali hlas, zmateně jsem pronesla, že kdyby mi bývali byli řekli, že můžu vyhrát, připravila bych si něco jako děkovnou řeč. Ale měla jsem krásnou sukni - oranžovou s černými ornamenty, kterou jsem si přivezla z Moskvy a mám ji dodnes.

Po mém vítězství se na mě sesypali nejrůznější sponzoři a partneři soutěže a stovky dalších firem, které mi nabízely možné i nemožné a správně doufaly, že jsem natolik ohromená, mladá a pitomá, že budu vděčná za to, že mi poskytnou něco ze svých výrobků. A já jsem samozřejmě ohromená, mladá a pitomá byla a byla jsem vděčná vůbec za to, že mi něco dají. A je jedno, jestli šlo o balíček vložek, desinfekční přípravky na záchod nebo tabletky na hubnutí.

Jakožto holka z vesnice, která není ani na mapě, jsem považovala za zázrak, že si mě někdo všiml a že mě považoval za dostatečně důležitou na to, aby mi věnoval rtěnku nebo pozval na předváděčku svých výrobků a zadarmo nakrmil. Říkala jsem si, že za to musím být vděčná, protože kdo jsem já, abych si mohla vybírat? 


Dá se tak říct, že můj blog byl komerčním odpadem všeho, co jinde neudali. Nedělala jsem to proto, abych měla něco zadarmo, jen z nedostatku sebeúcty.

Smutné? Velice. Blog jsem vždycky psala tak, aby byl odosobněn od té skutečné Lucie. Na druhou stranu však lze říct, že velice dobře zachycuje celé moje vnitřní nastavení, které si přenastavuji až poslední rok.

Pochopitelně jsem se snažila blogem uživit. Marně. Nepomohly mi ani tituly "social media expert", "copywriter" nebo "PR and marketing specialist," které jsem si dávala, protože je jasné, říkala jsem si, že pokud jsem Blogerkou roku, pak určitě musím znát sociální sítě natolik dobře, abych se mohla nazývat expertem.

Anyway. Dneska je expertem a specialistou na všechno prakticky každý, kdo se dokáže připojit k wifi. 


Ano, nikdy jsem se blogem nedokázala uživit a možná to tak navždy zůstane. I když...
Díky blogu jsem objevila to, co mě dodnes velice zajímá a fascinuje - přírodní kosmetiku. Místo vysokých přijmů z blogu jsem šla na výběrové řízení do BIO obchůdku, kde mě okamžitě vzali na pozici prodavačky. Za to jsem vděčná dodnes, protože mě školili každý týden o něčem novém. Navíc jsem psala do jejich magazínu a starala se o zákaznickou linku. Ve finále jsem si tak došla ke znalosti asi 7000 výrobků, které jsme měli v prodeji.

Jakmile jsem jednou pronikla do tajemství složení kosmetiky, už jsem nedokázala psát o věcech, které jsou proti mému přesvědčení. Bála jsem se ale, že když si zavřu dveře u velkých kosmetických gigantů, nepřijde nic jiného.


Výrobci BIO kosmetiky jsou totiž malí hráči a nemají výrobků ani peněz nazbyt. Pokud něco ušetří, raději to dají do kvalitních surovin, než do reklamy. Byla jsem si vědoma, že jsem se možná nadobro odepsala, ale už jsem nějak nedokázala podpořit kosmetické firmy, co prodávají v Číně a dopouštějí se tak testování na zvířatech. Mimo jiné. 

Nemohla jsem se mýlit víc! Zatímco do té doby jsem s přírodní kosmetikou jen koketovala, dnes je mou hlavní obživou. A teď nemyslím tady na blogu. Mnohým BIO značkám pomáhám s propagací, což znamená nejen komunikaci s médii, ale i různá školení a další eventy.

Po skoro těch sedmi letech mi došlo, že můj blog je příliš cenný a čtený na to, abych ho nabízela komukoli ke komerčním účelům. Moji čtenáři - z nichž někteří jsou tu od samých začátků blogu a odvážně se tak prokousali i "motivačními" články - si to nezaslouží. Zkusili se mnou už dost.

Pokud bych tak měla shrnout uplynulých 7 let s blogem, řekla bych, že mi dal víc, než jsem původně čekala. Dal mi spoustu skvělých lidí a přátelství. Dal mi možnost rozvíjet se a růst, objevit nové vášně a skryté vlohy. A v neposlední řadě - ukázal mi, jak moc potřebná je sebeúcta, sebehodnota a vize.   

 

Jde to i BIO. Zvlášť, pokud Elle vydává i speciální ECO, BIO, RAW edici.

Mohu tak jen poděkovat, že tu jste a čtete tyto řádky. Děkuji za všechny vaše komentáře, emaily, zprávy a setkání. A pokud se v budoucnu bude blog ubírat jiným směrem než nyní, nezazlívejte mi to, prosím. I způsob psaní a sebeprezentace se vyvíjí a já bych nerada ustrnula na jednom místě. Vy jistě také ne. Je potřeba pořád jít dopředu za tím, co chceme lidem předat. 

A mně teď neskutečně začala bavit móda. Ale slibuju, že u bio kosmetiky ještě dlouho zůstaneme...
Děkuju za krásných 7 let!
Lucie


19 komentářů:

  1. Jsem tu tech 7let s tenou a ksem na tebe nesmírně pyšná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaká jsi odvážná, Veru. A děkuju moc. Snad tu ještě chvilku zůstaneš :-)

      Vymazat
  2. Luci, chceme dalších minimálně 70 let s tvým blogem :-) Ať se ti daří!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dlouho tu doufám strašit nebudu. Ale děkuju moc, Teri :-)

      Vymazat
  3. A já tě čtu už 6 let. To uteklo. :) ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Luci víš že tě čtu už dlouho,ale jsem takový líný čtenář na komentáře,ale dnes mi to nedá :) článek se mi moc líbí a je to pěkné shrnutí. Jsme za tebe ráda, že jsi se i díky blogu dostala na místo kde jsi spokojená a baví tě. Jsi podle mě živel,který si dokáže takové akce a propagaci kosmetiky, komunikaci s médii užít a moc ti fandím. Ohledně "zaprodávání" blogu je to asi těžké, když se po soutěži objevilo tolik věcí člověk neví co dřív, to chápu. Mě chodí nabídky tak nějak průběžně od doby co jsme zkvalitnila fotografie a můj blog je čtenější, i když stále malý :) Ale přijímám tak asi 10% z toho co mi chodí, možná ani to ne. Spíš si hýčkám stálé spolupráce s fajn lidmi,které začínám mít moc ráda i osobně. Mám to štěstí, že mám skvělého chlapa s kterým spolupráce když si nejsem jistá konzultuji a ten mě vždy probere a dokáže říct, klíčovou otázku - koupila by jsi si to za svoje? Chceš o tomhle vážně ty sama číst? - A je po problému :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš doma skvělého chlapa. A rozumného. Tak přeju hodně štěstí a děkuju za přízeň a dlouholetou věrnost :-)

      Vymazat
  5. Parádní:) diky Moc za vše :) a krásný den, Safienka

    OdpovědětVymazat
  6. Gratuluju, je super si držet blog tak dlouho. :) Já k tobě chodím už hooodně dlouho, ale myslím, že celých 7 let to není. Ale oranžovou sukni si pamatuju! :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ji dodnes, ale pochybuju, že se do ní stále vejdu. Tak bude památkou na ten památný večer úspěchu.
      A děkuju Daysy za každý tvůj komentář :-)

      Vymazat
  7. Je neuvěřitelný, jak rychle to utíká! Gratuluju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Utíká, utíká...holt už nejsem nejmladší. A děkuju, Táni :-)

      Vymazat
  8. Luci, když jsem na Facebooku zahlédla odkaz na tento nový článek, běžela jsem si jej přečíst rychleji než obvykle, což znamená... až udělám tohle a tamto a budu mít chvilku času pro sebe :) ... prostě jsem byla šíleně zvědavá a na to, že komentáře píšu už velice zřídka, tak mi to dnes prostě nedá se nevyjádřit :D Chci ti totiž říct, že mi tvůj článek vykouzlil úsměv na rtech. Je krásné, jak se člověk v životě posouvá, vyvíjí a jak si postupem času uvědomuje věci, které by jej dřív ani nenapadly. A taky jsem moc pyšná, na tebe! Že jsi stále tou úžasnou ženskou, která nezpychla a která je sama sebou, teď víc než kdykoli dřív :) P.S. Tu sukni z Blogerky roku si pamatuji jako by to bylo včera. Koukala jsem na ty fotky a říkala jsem si, že máš sakra krásný šaty. A až z tvého článku plného dojmů jsem tehdy pochopila, že je to sukně a top. Tak skvěle jsi byla sladěná! Takže módu máš v krvi, klidně o ní piš ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucinko,
      děkuji ti velice...to by člověk ani neřekl, že už jsou tu lidi se mnou takovou dobu. Děkuji za přízeň a věrnost. A snad budeš číst blog ráda ve volných chvilkách i nadále :-)

      Vymazat
  9. Pecka, 7 let tady nevydržel snad nikdo. Super, jen tak dál. Nečtu tě pravidelně ale občas sem zabrousím a něco co mě zajímá si ráda přečtu. Přírodní kosmetika má určitě smysl, daleko větší než běžná konvenční kosmetika, která je dosti klamavá... však víš.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jen tak dal, at te posouva cim dal vic a hlavne at te blogovani porad bavi ;) ja zacla blogy vnimat az kdyz jsem zacla sama psat a to ted bylo tri roky, ale spoustu jsem toho tu precetla zpetne a vzdy se dobre bavila ;)

    OdpovědětVymazat
  11. 7 let je krásných :) Netuším, jak dlouho tvůj blog čtu, ale nějaký pátek už to bude, jen jsem líná komentovat.. :D :) přiznávám se, že nechodím na tvůj blog pravidelně, ale když už sem zajdu, tak projedu všechny nové články, co jsem ještě nečetla :D :) Takže k tobě chodím ve chvílích, kdy mám čas a chci vypnout od okolního světa.. jako právě teĎ :)

    OdpovědětVymazat