5. června 2017

Tvořivá mánie u mě doma



Všechno bylo tak dlouho tak stejné. Tvůrčí proces se zasekával už ve dveřích a umíral hned při vstupu do pracovny. Témata se mi v hlavě chrlila rychlostí, kterou ani papír nestačil zaznamenávat, ale cítila jsem, že to všechno ještě musí uzrát.

Spořádanou eleganci v zemitých barvách tak začnete prznit botami s kytičkami a srdíčky a když ani to nestačí, přidáte ještě koukající ponožky z bílé síťoviny. Horní linku vykreslujete mnohem dál od linie řas a poprvé za život jí nerámujete oko, nýbrž taháte špičaté konce do dálky tak, abyste měli ještě ostřejší rysy. A snad i lokty. 


Ze dne na den jsem přestala brát prášky.
Najednou už nebyl důvod. 
Nejsem depresivní typ, nepotřebuju je, šrámy na duši to nezahojí, způsob myšlení nezmění.
A já nemám moc ráda pohodlnost.
Stavy, které tahle změna ovšem přinese, jsou však menším očistcem, psychickou centrifugou.

A tak jsem místo psaní, kde inspirace nepřicházela, přestavovala byt. Nevím, co to do mě vjelo, ale přišlo to náhle a já se tomu nedokázala ubránit. Původně jsem tak svolila, že vyměním jen záclony a závěsy. A tak jsem vymýšlela, jak to udělat, když tu nemám jedinou židli. Pak jsem přemýšlela, jak se poprat s přílišnou délkou závěsů a jak si barvami pomoc k světlejšímu obydlí.

Původním plánem měl být v současnosti tolik moderní severský minimalismus. Takový, jaký vídáme na Instagramu a v rubrikách home decoru. Bílý interiér doplněný designovými doplňky, svíčkami a krásnými polštářky či porcelánem. Nakonec jsem ale skončila u boudoir, salonku plného pudrové barvy, dřeva a kosmetiky.

Mít neomezený rozpočet, skončím u prvorepublikového nábytku s dobovým toaletním stolkem a obrovskou šperkovnicí na poklady, které bych s neomezeným rozpočtem měla.

Byl to zajímavý druh manie. Aby to všechno fungovalo, potřebovala jsem stužky, které jsem neměla, ale věděla jsem, že bez nich neusnu. Že to musím dokončit dřív, než tohle šílenství skončí. Tahala jsem tak mašle z outfitů, stříhala krajky z punčošek, za vděk brala nejrůznější látky a kapesníčky.


Salonek jsem ještě zdaleka nedokončila, ale když jsem spotřebovala veškerou energii, kterou jsem na to ten den měla, provonila jsem byt vavřínem. Nikoli proto, abych si na vavřínech snad ustlala. To ostatně nemám v povaze. Vavřín proto, že svou ohnivou silou stimuluje inspiraci, dodává na odvaze kreativitě, podněcuje jakési vyšší vědomí a vnitřní představivost.

Co tvoříte vy?
Lucie

4 komentáře:

  1. To je podle mě super odreagování! ^^ Taky se někdy jen tam vezmu a jdu předělávat nebo tvořit, i když jsou to většinou jen drobné změny.


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. Tvoreni je podle me super odreagovani. Kdyz me to chytne, sednu k sicimu stroji a uz to jede.
    Dulezite je, ze doma citis dobre.

    OdpovědětVymazat
  3. Já hrozně moc ráda něco tvořím. Je to lék na vše a hlavně pak je z toho nějaký materiální výsledek.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to skvele na prijiti na jine myslenky. A navic je pak clovek pysny i na to, co stvoril. :)

    OdpovědětVymazat