7. července 2017

Býti hand modelkou


Na první brigádu jsem šla v 7. třídě na základce, kdy mi bylo asi třináct a roznášela jsem po Strakonicích letáky. V prváku na střední jsem jako brigádnice skončila u pasu firmy, která montovala okna. Nebo něco podobného, nevím přesně. Možná šlo o výrobu součástek do kombajnů, ale myslím, že jsem v tom neviděla příliš rozdíl. Na lepší zítřky mi svitlo už pár měsíců na to, kdy jsem začala pracovat jako recepční v kosmetickém salonu, kde jsem se naučila i manuálním lymfodrenážím.

Ale teprve nedávno mi tato fotka od Petra Weigla připomněla, v čem jsem bývala jako studentka vlastně nejúspěšnější. Asi nejbohatší časy jsem přeci mívala jako hand modelka, tedy modelka, která ukazuje ruce - například jimi otevírá sprchové gely, kečupy, nebo fotí krásně udělanou manikúru.


Nevím, jestli je to tak dodnes, ale před ekonomickou krizí měly produkce peníze na to, aby si z několika modelek sestavily tu jednu značky ideál. 

Zatímco kolegyně propůjčovaly do reklam své nožky a sexy těla v bikinách, já často dodávala své dlouhé štíhlé ruce a prsty. Občas jsem rovněž některé modelce propůjčila oči a obočí, ale zuby už byly povětšinou její. 


Pamatuji si, že za jeden natáčecí den bylo pět tisíc a natočení několikavteřinové reklamy často obnášelo natáčet i několik dní za sebou. Jestli si ale myslíte, že to byly lehce vydělané prachy, tak to se tedy mýlíte.

Přiložit ruku k dílu totiž v případě hand modelky nabírá na úplně jiném významu. 


Hand modelka totiž musí zapůjčit ruce všude tam, kde jsou potřeba. A bez rukou jde všechno těžko. Tudíž pokud se modelka v reklamě na sprchové gely mydlí od hlavy až k patě, ve skutečnosti se jenom nakrucuje na kameru a od hlavy k patě ji mydlíte vy. Nějak přirozeně - ten úsměv i mydlení - samozřejmě.

Pokud si modelka v reklamě depiluje třísla, tak si buďte jisti, že za ní stojím já a ta třísla jí tím chemickým sajrajtem a špachtličkou depiluju já! A pokud modelka sedí na hraně vany a celá šťastná si přejíždí rukama své heboučké nožičky, vlastně pod vanou ležím já a téhle cizí holce hladím její "namejkapovaná" lýtka, protože ona nemá dostatečně reprezentativní ruce nebo nehty na to, aby se šťastně mohla osahávat sama.

Taky jsem jednou hladila cizí břicho, jelikož jsme propagovaly laktobacily, zdravá a výkonná střeva a konec nadýmání. 


Chci říct. Když se práce sešla, byly to pro studentku bohaté časy. Obohacující však byly maximálně tak pro přítomný šťáb a osvětlovače. Ač jsme se snažily s dotyčnou modelkou vždy udržovat přátelské vztahy, nikdy z toho žádné přátelství nevzniklo. Jedna z nás to pravidelně kazila a ta druhá ji vraždila pohledem, že celou scénu musí opakovat znova a znova a znova.

Moje máti se celý život bojí, že až se přijde na to, že vlastně vůbec neumím psát, že mě vyhodí a rukama já se neuživím. My už ale dávno víme, že uživím!

Tedy aspoň do té doby, než mi naskáčou pigmentové skvrny. 

Nějaké skvělé brigády takhle při škole?
LvK



4 komentáře:

  1. Docela jsi mě pobavila. :D Už jsem o tomhle někde četla, no musí to být zajímavá práce. :D :)

    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  2. Uživit se rukama... po tomto článku to nabralo úplně jiný význam. :D:D Čtu o tom poprvé, dost to pobavilo a opět akorát potvrzuje pravidlo, že co se nám ukazuje jako ideální ... je vytvořeno uměle. Kéž by si to lidi pořád uvědomovali. :D

    OdpovědětVymazat
  3. :D ja makala od mala, prvni brigady, kdy jsem pomahala rodicum doma s jejich bokovkama, uz snad v deseti, ale takhle vtipne asi nikdy :D nejlepsi casy, ale byly stejne v pohostinstvi, pac byt mlada hospodska, v putice plny chlapu, nebo servirka v prazdninove destinaci, kde se sesla parta, ktera spolu parila jeste dlouho po zaviracce, to byly ty nej prazdniny :)

    OdpovědětVymazat