24. září 2017

Narozeninová snídaně s Fulghumem


"Pardon, ale snídat budu s někým jiným, ale ještě nevím s kým. To je prý překvapení, ale musím tam bejt," rušila jsem narozeninové plány na poslední chvíli. "Happy birthday, Lucy. Jsem dneska takový tvůj narozeninový dárek," vítal mě ráno na dohodnutém místě Robert Fulghum. "Vezmu tě na snídani!"

Hezky pěkně.
Jsem vlastně docela dost dojatá. Jednak tím, že to celé domluvila moje kamarádka Míša a pak samozřejmě tím, že si Robert udělal čas a postaral se o naprosto výjimečné narozeniny. V kavárně jej sice zastavovali lidé, ba dokonce i celé skupinky hipsterů, aby jej přišli pozdravit a poděkovat mu za jeho knížky, on zase velice galantně stáčí pozornost na mě, abych si jako oslavenec přišla v centru pozornosti já a všichni mi přáli k narozeninám. A tak se seznamujeme s půlkou kavárny.

"A tvoje jméno se vážně píše Lucie a ne Lucy?" ptá se mě jen tak mezi řečí. "Jednu z postav mé nové knížky jsem pojmenoval po tobě, původně tedy Lucy, ale nakladatel mi řekl, že jseš Lucie. Tak snad mi nelhali. Jak to teda je?"

Přijdu si jak múza. Doufám, že je Fulghumova Lucie pořádně stylová potvora na jehlách. Ideálně s vystudovanou chemií a praxí v používání kyanidu. Ideálně kdyby si potrpěla na rudě nalakované nehty, hezké muže a měla nějakou pěknou úchylku.


Podobně nezapomenutelné narozeniny jsem měla snad jen v devíti letech, kdy na mou oslavu dorazil můj soused Honza, se kterým jsme už tenkrát zbořili půlku vesnice a párty se táhla až do pozdních večerních hodin, kdy došly rychlé špunty a začal večerníček.

"Děkuju za tak krásné narozeniny," říkám Fulghumovi, když se loučíme. "O tom budu muset napsat." "Já taky," směje se.

Na narozeniny jsem otevřela krabici s přáními od dívek z domovů ze Srí Lanky. To bych taky doják!
Koupila jsem si dárek! Inside Vogue ze zákulisí světové módní scény. Radost. A růži jsem dostala.

Byly to krásné narozeniny.  Jaké byly ty vaše nejkrásnější?
LvK


19. září 2017

Život jedné Lucie 9

Fotila: Magifešn

První týdny po Srí Lance byly hektické a ještě dnes jsem ráda, když si utrhnu aspoň volnou neděli na dodělávání restů a dospávání. Byly to týdny nabité úžasnými pracovními schůzkami, kdy jsem se zase potkala s lidmi, které jsem přes léto neviděla. A taky pár krásnými událostmi. Třeba:

Slou Fashion Days


O workshopu Kamily Vodochodské jsem vám tu psala, ale pochopitelně nezůstalo jen u workshopu, protože jsme s kamarádkou vyrazily na nákupy. Kromě originálních naušnic jsem objevila i značku Recycle With Love, která mě uchvátila především svým přepracováním starých pánských košil. Jednu jsem si pořídila a brzy vám ji tu ukážu.

OliOla péče


Když v OliOla viděli, jak mi slaná voda a slunce vyšisovaly barvu, donutili mě usednout kadeřníkovi do křesla a k tomu mi zase servírovali spoustu dobrot. Po pěti letech hennování, která mi velice pomohla s padáním vlasům a celkově ke zdravějším a pevnějším vlasům, jsme si museli přiznat, že z ní mám vlasy už přesušené a kadeřník Jirka tak na mě zvolil Oway přeliv, který se postaral o úžasnou intenzivní barvu i dávno ztracený lesk! Děkuju!

Oběd s Fulghumem


Fulghum, o kterém jsem vám tu psala loni, znovu přijel do Prahy oblažovat svou přítomností své české čtenáře. S Lukášem Hejlíkem ho čeká ho návštěva 40 českých měst, které objíždí v rámci LiStOváNí, takže od příštího týdne má program nabitý. My si ho s Míšou Dombrovskou, která s ním loni dělala rozhovor, půjčily aspoň na pár hodin na oběd a zase se dobře bavily.


Míša je spoluautorkou knihy Kreativní diář a nyní si splnila sen, kdy společně s CleverMinds i skutečný diář vytvořila. Jeden rovnou Fulghumovi přinesla a on nám s nadšením ukázal svůj současný diář, do něhož si zapisuje veškeré postřehy, které pak čteme v jeho knihách.

"Když jsem jako malá četla jeho knížky," řekla mi pak Míša, "vůbec by mě nenapadlo, že se jednou s Fulghumem potkám, že s ním budu dělat rozhovor, že půjdeme na oběd a že mu dokonce dám svoje dílo!"

No není to krásný? Nezávidíme jí trochu? #Závidíme

První setkání


A taky jsem se seznámila s tímto malým krasavcem, který přibyl do rodiny Biorganicy. Záměrně říkám rodiny, protože fungujeme všichni spíš jako rodina, než firma. Malý Štěpánek se narodil, když jsme byly akorát v Cornwallu ve výrobně Inlight, ale potkala jsem ho až teď. Byl za mnou v kanclu a putoval z náruče do náruče. Ale já se mu líbila ze všech nejvíc, to je přeci vidět už z fotky!

Jak jste se měli vy?
LvK


16. září 2017

Lucie začíná blogovat o módě.



Kosmetika nedošla, ani mě nepřestala fascinovat. Ale už nevím, co říct víc. 
Těším se, až na podzim dorazí do Česka spousta úžasných bio novinek, které rozzáří fádnost podzimních outfitů, přesto si stále častěji hraji s myšlenkou to propojit s módou.

Nejsem vyznavač aktuálních trendů, zasekla jsem se kdesi v období první republiky, kdy byla móda neuvěřitelně ženská, nadčasová, přitom funkční. U kosmetiky u mě rozhoduje složení, u módy materiál.

Mám ráda výrazné barvy, střihy i vzory, které pak vyvažuji kousky neutrálních barev.
Mám ráda ženské linie, které leckdy przním oversize huňatými svetry.
Miluju podpatky, ale letos jsem do botníku zařadila rovnou troje boty bez podpatků.
V konfekcích nakupuji nutný základ, občas si dopřeju drahý originální kousek, miluju však autentické vintage obchůdky, které mi v Praze pořád dost chybí.
Jsem klobouková.



Móda je hra. Hra, která o nás prozradí víc, než cokoli jiného. A která z nás dokáže udělat někoho jiného. Můžeme si říkat, že jde o věc názoru, ale jako každá hra i móda má určitá pravidla.

Jakými jejími pravidly se řídíte vy?
LvK

Outfit: 
Kašmírový kabát: Mně na míru (kdysi Alae)
Šaty: Twiggy Shop
Kabelka: Pepe Jeans
Boty: Vintage
Fotografie: Magifešn


10. září 2017

SLOU fashion na MBPFW: Udržitelný šatník podle Kamily Vodochodské


Na Mercedes-Benz Prague Fashion Week se konala i akce SLOU fashion, kterou jsem si letos ujít už nenechala a vyrazila jak v pátek na party, tak na workshop Kamily Vodochodské Udržitelný šatník. Bylo to vynikající a pár myšlenek předávám dál.

Šatník si nevybírám na další sezonu, ale na 2-3 roky dopředu.

Vážit si sebe a vážit si věcí. Kolik stojí moje hodina času? A za jak dlouho si vydělám na šaty, které chci? 

Nákupy si vytvářím své malé soukromé oděvní kolekce.

Eye catcher - v čem je má postava výjimečná a které části chci zvýraznit?

Výrobky z ropy: Nylon a akryl. Výrobní cena pár korun. Prodejní cena - stovky i tisíce.

Jaký je jeden jediný kousek mého šatníku, který bych zachránila v případě požáru?

Které věci perfektně fungovaly, ale už se rozpadají? Dokážu je nahradit nebo si je nechat ušít? 

7 jakostí vlny. Jak poznám, že nejde jen o textilní odpad? 

 Jaké barvy v mém šatníku převažují? A jak je nejčastěji kombinuji?

 

Bylo to úžasné. Můj šatník už nikdy nebude jako dřív.  
Která myšlenka vás nejvíce oslovila?
LvK


6. září 2017

Dobrovolník: Přes koho, kam a za kolik?



Celou dobu na Srí Lance jsem dostávala zprávy s dotazy, přes jakou agenturu jet jako dobrovolník do světa, co mohu doporučit a na kolik to celé vyjde. Čtyři čtenářky a jeden čtenář mi pak dokonce napsali, že se pro něco podobného taky rozhodli a že už mají koupenou letenku, za což jsem opravdu ráda, protože podobný zájem jsem nečekala. A protože jste si psali o komplet informace, tak prosím:

Odjela jsem přes agenturu Voluntair.cz, kterou doporučit určitě můžu. A ne, neplatí mi ani za tento článek, ani za reklamu. Platila jsem já jim. Nabízí hodně rozdílných aktivit z různých koutů světa - včetně ekologických projektů - a na můj dotaz zareagovali prakticky okamžitě a naposílali mi veškeré odkazy, které se na cestu budou hodit. Za mě rozhodl i fakt, že programy, které nabízejí, mohou být už na dva nebo tři týdny. Sice jsem toho názoru, že delší pobyt mi dá víc a udělám i víc práce, bohužel jsem nemohla kvůli práci na několik měsíců z Prahy, jak mnohé organizace žádaly a měla tak maximálně měsíc přes okurkovou sezonu.

Co se týká Voluntair, tak můžu jen blahořečit. Martina, se kterou jsem byla v kontaktu, mi dokonce nabídla půjčit krosnu na cestu a všechno mi okamžitě vysvětlila. Což je dobré - ptejte se. Na Srí Lance už tak skvělé organizování není, a tak přijedete a netušíte, co se s vámi bude dít. Ptát se můžete snad jen zkušenějších dobrovolníků, co už jednotlivé programy i denní režim znají. Ač organizátor všechno perfektně zařídil, tak k zastižení osobně často nebyl. A nikdo z "personálu" nemluvil anglicky. Naštěstí se na mě sesypali ostatní dobrovolníci a zasvětili mě do všeho, co bylo třeba.

Co k tomu potřebujete? 


Dočtete se, že jen srdce na dlani, ale já bych doplnila ještě angličtinu aspoň na maturitní úrovni. Ba dokonce bych řekla, že bez základní angličtiny tam budete trpět. Můžete sice zachraňovat slony nebo se starat o nemluvňata, kde angličtinu nepotřebujete, ale jedním z velikým darem dobrovolnictví jsou i příběhy lidí a dalších dobrovolníků, které si tam vyslechnete.

Vzpomínám na skupinky čínských dobrovolníků, co tam jezdily vždy jen na týden a to proto, že to potřebovaly buď jako praxi do školy nebo na vyšperkování CV. Málokdo z Číňanů mluvil anglicky, ale tím, že jezdili po desítkách, se nenudili. Trávili však dny jen mezi sebou, ve své uzavřené komunitě a na svých sociálních sítích a dodnes přemýšlím, jestli jim to něco dalo. 


Kolik to stojí? 


Každý program jiné peníze, záleží i na zemi. Záleží i na tom, co se z vašich peněz bude všechno financovat. A na to je dobré se ptát. Jsem dost skeptická vůči opravdu vysokým částkám - viděla jsem někde i program za 80 tisíc v Africe a to už dost zavání korupcí. Agentuře, která vám pobyt zprostředkuje, platíte cca 3000 Kč + organizaci v dané zemi, která zařizuje ubytování, jídlo a veškeré aktivity.

S sebou si vemte nemalé kapesné. Asi tolik, kolik byste si vzali na dovolenou. Možná nebude příležitost cestovat, ale například nám ta cesta třikrát denně tam a zpátky tuk tukem pěkně lezla do peněz. Taky si raději vemte rovnou dvě platební karty pro případ, že byste jednu ztratili nebo vám ji ukradli. Vybavte si taky dobře lékárničku, protože jakmile tam přijedete jako "bohatý" cizinec, stane se z nemocnic i lékáren extrémně předražené místo.

A nechte se očkovat. Jako turista možná leccos z vakcín nepotřebujete, ale pokud chcete pracovat v dětském kolektivu, připravte se na všechny možné nemoci, které tam řádí. Děti bývají hodně zasoplené, tedy velice infekční. Čímž vás nechci nijak strašit, prostě je to jen jiná země. Doktorka v očkovacím centru vám všechno vysvětlí a doporučí.

Co vám to dá? 


Mnohé. Na pomáhání v rozvojových zemích si sami uděláte názor. A já vám teď svůj názor schválně podsouvat nebudu. Musíte si ho vytvořit sami a na místě :-)

Každopádně se dozvíte nejvíc asi sami o sobě. Budete totiž často v extrémních podmínkách a budete si muset prostě poradit. Ideálně si ještě získat respekt a důvěru lidí. Vždycky se tak dozvíte, jestli jste spíše kreativní, praktičtí, jestli jste sociálně zdatní, psychicky odolní a kde máte jak hranice, tak míru bolesti a ponížení.

Výborně vyniknou vaše silné i slabé stránky. Mně došlo, na čem můžu stavět a do čeho se raději vůbec nepouštět nemám ani na Srí Lance, ani kdekoli jinde. Zjistíte, co je vám přirozené a co vás baví a z čeho naopak máte osypky. A taky zjistíte, jak moc zásadoví, féroví a asertivní jste. Jsem si také jistá, že překonáte mnohé ze svých strachů a hlavně ostych. Vždycky budete muset zpívat, tančit, bavit a nepřestávat se snažit.


Upřímně - ti lidé vás berou jako jednoho z mnoha dobrovolníků, kteří za nimi jezdí. Vědí, že jste s nimi jen na čas a nemají tak důvod se přetvařovat. Okamžitě tak poznáte, komu jste sympatičtí a koho iritujete do morku kostí. Je to velice férová zpětná vazba bez přetvářky. A to si musíte ustát. 


Co já jsem zažila, tak dobrovolníkům bylo průměrně pouze 18 let. Pro ně byl pobyt dobrodružnější než pro mě, ale přesto si myslím, že jako starší jsem si to užila a ocenila daleko víc.


Tímto bych ráda uzavřela celou kapitolu Srí Lanky. Byly to dost smutné posty. Přesto doufám, že to inspiruje aspoň dalších pár lidí, aby na podobnou cestu taky vyrazili. Protože zklamaní se určitě nevrátíte...

Tak šťastnou cestu,
LvK