25. října 2017

Kočky z dívčích domovů



Dívčí domovy na Srí Lance.
Na dvorku se kočce narodila tři malá zrzavá koťátka. Když jsme za dívkami přijely s Julií a Pauline, mohlo jim být sotva pár měsíců, ale byla úžasně krotká a přítulná. Narozdíl od dívek.

"Jak se jmenují?" ptala se Julia a okamžitě jedno brala do náruče.
"Just cats," odsekly dívky a kotě jí vytrhly z náručí. Kočky tu nikdo neměl rád, jak se později ukázalo. "Jsou to prostě jenom zvířata," vysvětlila nám jedna holčina, "tak se s nima nemazlete."

Jakmile jsem si vzaly kotě na klín, kde okamžitě vytuhlo, bylo zle. Dívky neváhaly kotě krutě vzít za ocas a praštit s ním na zem. Náš evropský přístup o tom, že i kočky jsou živé bytosti, tady nefungoval. Vypadalo to, že neexistuje nic, co by mohlo dívky obměkčit. A tak jsme koťátka aspoň pojmenovaly.

"Tohle kotě," řekla Julia, "se bude jmenovat Pucci."
"Moje Polly," pojmenovala Pauline druhé kotě. "Tak v tom případě moje bude Gucci," pojmenovala jsem to nejmenší.


Jména se dívkám líbila a jednotlivě si je zapsaly jak anglicky, tak vlastním jazykem. Dvě koťata byla prakticky k nerozeznání, a tak jsme musely hledat drobnosti, ve kterých se lišila. Poznávací znamení. Dívky tahle hra ale začala bavit a začaly zkoumat kdo je kdo.

Pak jsme jen týdny chodily a zatímco jsme hrály s dívkami pexeso, koťata nám spala na klíně. To už se smělo, jediné, co se nesmělo, bylo koťata míchat. Každá z nás měla to svoje a běda, pokud bych se začala tahat s Puccim nebo s Polly.

A pak jednoho dne pršelo. Období dešťů se projevilo prudkým lijákem a kotě - nestačila jsem zaregistrovat, které z nich to bylo - uklouzlo, když se snažilo přeskočit schody a skončilo v nádrži s vodou. "Hele," ukázala jedna z dívek na topící se kotě a já tak běžela ho vytáhnout. Kotě prskalo vodu a dívky ho vzaly do učebny šití, kde mu z odstřižků látky udělaly pelíšek.

"Dneska jsem tu naposled. Zítra odjíždím," loučila jsem se ten poslední den. "A beru si teda Gucciho, jo?" "Ty si s sebou chceš vzít Gucciho?" ptaly se, divily se, ale neprostestovaly. Až jsem se začala bát, že si to kotě budu muset fakt odnést. "Ona si chce vzít Gucciho," křičely, odběhly do pokojů a řekly, že se musejí poradit.

"Ne, Gucciho ti nedáme. Je náš," přišly po čtvrt hodině s konečným verdiktem a kotě mi sebraly.

Najednou už to nebyly "just cats", nýbrž Pucci, Polly a Gucci. Tři kámoši na dvorku. Možná jsme jim nic jinak nepředaly, ale tohle se nám povedlo. A za to jsme se s Julií poplácaly pyšně po ramenech. 

LvK


2 komentáře:

  1. To je krásné! Ani nevím jak, ale hned od první věty mi to přišlo hodně podobné. Jak s námi, tak s koťaty. K nám se nikdo nikdy nechoval pěkně, takže ani my nebudeme k nikomu milé. Úžasný pokrok! A krásný příběh! A ještě vůbec lepší jména pro koťata :D

    Safienka

    OdpovědětVymazat