10. ledna 2018

Není nad to psát si deník!



Na začátek každého roku je potřeba nejen předsevzetí, nýbrž i nových diářů a...deníků!
I když, přiznám se, já si deníky nezakládala s každým novým rokem, nýbrž s každým novým chlapem. 

(Až na výjimku toho bloku, co jsem si ve dvanácti přivezla z Německa. Byl drahý, fialový, lesklý a třpytil se na denním světle, na český trh tehdejší doby naprostý unikát, tudíž bylo jasné, že do něj můžu začít psát až mi začnou růst prsa a až budu velká. Což jsou, jak později čas ukázal, dvě naprosto odlišné věci, které spolu nijak nesouvisí. Na to první čekám stále a to druhé jsem deklarovala v den, kdy jsem to poprvé dostala, popiskem: TAK UŽ!!!) 

Vlastně jsem deníky ale začala psát až v době, kdy to s daným chlapem začalo jít do háje. Abych měla důkaz, že mi lže! Ač jsem tedy deníky zakládala v poslední fázi vztahu, byli tací, na nichž jsem popsala natolik obrovské množství papíru, že si zpětně říkám, že škoda papíru, škoda lesů.

A tak, abych uchránila životní prostředí před tornádem emocí a tedy vykácením všech deštných pralesů na zeměkouli, začala jsem se svými denními zápisky v elektronické podobě. Můžete namítnout, že na některé muže je potřeba přímo tabulka excelu, ale ty jsou často stejně složité jako muži sami, a tak jsem zásadně psala ve wordu. Každý takový deník-dokument jsem měla bezpečně zamknutý 20ti místním heslem (často jména nebo rodná čísla našich budoucích dětí) a nenápadně ukrytý ve speciálně vytvořené složce "Popis produktů."  

Popis produktu to byl opravdu důsledný a hodil se při každé lepší hádce. 
"Co furt píšeš?" "Ále. Jen vyřizuju emaily. Za chvilku jsem u tebe." (úsměv) (falešnej)

  • Milý deníčku, dneska flirtoval s Janou. Je ošklivá jak noc, nevkusná, afektovaná, má žlutý zuby a šílenej melír. Kráva.
  • Milý deníčku, když jsem se ptala, co s ní měl, řekl, že nic, že se mu nikdy nelíbila a že: "beztak mě chtěla jenom vykouřit."
  • Milý deníčku, já mám teď PMS a hysterickej je on? No prosím! 

V praxi mi tak deníky sloužily k tomu, abych kdykoli mohla zařvat: "21. května, to byla sobota, si mi náhodou zadek chválil," nebo "co povídáš? Ty volský oka, co jsem předloni udělala, ti chutnaly. A ani se mi neroztekly!"

Jsou věci, které je dobré si ve vzpomínkách uchovat.
A jsou věci, které si sice pamatovat nechceme, ale které - až z nich jednou na stáří napíšeme pekelně peprné paměti - PPP - nám vydělají na hezký a důstojný důchod. 

Tak na deníky! Na muže! Na důchod!
LvK

 

2 komentáře:

  1. Ať žijou deníky! ♥ Možná je dobře, že jsi začala až s deníky o mužích, máš pro ně důkazy :'D a krásně si tam shrneš, co jsi kdysi obdivovala, co naopak teď nemůžeš vystát, víš co chceš, nechceš (ne, že bychom to nevěděly i bez deníků, ale máš to černé na bílém, a někdy neškodí připomenout si něco, co jsme kdysi chtěly...). Já začala s deníkem ve třetí třídě. Když jsem objevila ten ze šesté a četla, že jedna kamarádka je "kráva, ale nevím proč", zase jsem ho zavřela. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já bych chtěla s deníkem začít, protože nosit všechny ty starosti v hlavě, zamotané v klubíčku, to není ono. Ale ne a ne se dokopat.

    OdpovědětVymazat