Tak už je to venku: Spouštím Bio mapu!

7 let jsem to měla v hlavě, ale nepouštěla jsem se do toho. Vždycky bylo nějak moc práce, případně něco důležitějšího. Samozřejmě, že bylo: já si na to totiž nikdy čas neudělala. Svoje vlastní věci a projekty jsem pokaždé tak trochu odsouvala na vedlejší kolej. Žila jsem si pěkný život, dělala svou práci a neměla už potřebu (nebo sílu) rozvíjet cokoli svého. Nebyla v tom lenost. Stačilo mi bohatě to, co jsem měla. Dostatek klientů i dostatek volného času, blog primárně jako hobby, kde za ta léta byla vybudovaná slušná čtenářská základna a to mě všechno těšilo a stačilo. 

Ale myšlenka, že bych mohla vytvořit i něco dalšího, byla neodbytná. Naplno se vykrystalizovala při profesním koučinku loni v září a já se tedy rozhodla si na to udělat čas. A tak - po 6 měsících práce - vznikla Bio mapa.

BIO mapa je velice zjednodušený název mapy, která by měla být vodítkem pro lidi, kteří chtějí podpořit zodpovědné, lokální či udržitelné podnikání. Tohle není web, který vás bude přesvědčovat o tom, proč nakupovat BIO. Přesvědčování nefunguje. Navíc věřím, že si k tomu člověk musí dojít sám. Bio mapa je směrnice, která má pomoci lidem, kteří už mají vyřešené své PROČ a hledají odpověď na otázku KDE. 

Co má BIO mapa pomoc najít? 


  • Lokální produkty a výrobce
  • Místa, kde dostanete čerstvá domácí vajíčka, farmářské jogurty nebo třeba ovoce a zeleninu ze zahrady
  • Farmy, na které si můžete udělat výlet s celou rodinou
  • Vinařství, kde umějí pěstovat vinnou révu bez postřiků
  • Bistra a restaurace, kde vaří z lokálních surovin, kde odebírají farmářské produkty nebo umí dobře uvařit i pro vegany a vegetariány
  • Obchůdky zdravé výživy či lokálních potravin
  • Obchody s přírodní a BIO kosmetikou, které jsou maximálně transparentní a kde sortiment vybírají podle co možná nejvíce přírodního složení
  • Módní návrháře a brandy, co se straní fast fashion, pracují s přírodními materiály či zaměstnávají české švadleny
  • Concept story s udržitelnými kousky

Bio-mapa.cz 

S Bio mapou samozřejmě přicházejí i změny na tomto blogu, který se během roku zcela promění a stane se z něj opravdu jen volnočasová aktivita. Spoustu článků o přírodní kosmetice, udržitelné módě nebo třeba CO2 neutrálním pivu si budete moc přečíst v magazínu Bio mapy zde.


K dnešnímu dni na bio mapě najdete 593 míst (zatím Česko, Rakousko, Německo, Norsko a Francie) a mapa se bude neustále rozrůstat, takže pokud máte tipy na místa (z celého světa), která by na Bio mapě neměla chybět, napište mi. 


Nebo máte ve svém okolí někoho, koho chcete podpořit? Budu ráda, když BIO mapu budeme rozšiřovat společně. 


Ať se líbí, 
LvK

Recenze: Vlasová péče Nobilis Tilia

Zkoušeli jste někdy vlasovou péči od Nobilis Tilia? 
Není to úplně vlajková loď, na kterou by se značka v propagaci soustředila. Celá řada není určená pro profi použití a možná proto je i lehce opomíjená. Já jejich vlasovku zkoušela až nyní a byla pro mě vlastně velice milým překvapením. 

Přírodní péče bez sulfátů a silikonů

Pakliže jste zvyklé na konvenční vlasovku s agresivními pěnidly a silikony, které umí vlasy obalit a vytvořit dojem zacelených konečků, nebude tahle vlasovka pro vás ta správná volba. Pokud ale víte, jak pění přírodní šampon s jemnými tenzidy a máte už kdeco vyzkoušeného, Nobiliska vás může jen mile překvapit. S přírodní vlasovkou je obecně potřeba umět pracovat, velikou výhodu však uvidíme při dlouhodobém užívání: vlasy jsou daleko lesklejší, než na co jsme zvyklé, méně padají, jsou zdravější a zdravější je i vlasová pokožka. Díky jemným pěnidlům není pokožka hlavy (a potažmo ani vlasy) vysušována, což může vést ke zmírnění lupů nebo naopak k regulaci přílišné mastnoty. 

Jednoduše: musíme si chvilku zvyknout na dvojí mytí, ale dlouhodobě se můžeme těšit ze zdravých vlasů!

Vlasová péče Nobilis Tilia

Šampony jsem zkusila rovnou dva: Šampon speciálně určený na suché vlasy mi vyhovoval o trochu více. Vlasy po něm byly hladší a méně "tvrdé". Možná díky arganovému a dýňovému oleji nebo extraktu z kopřivy, která mi dělá na vlasovou pokožku i délku vlasu moc dobře. Dodnes si z kopřivy dělám nejen čaje, ale i vlasové oplachy. Šampon na objem zase splnil svůj účel a pokud jsem na vlasy vzala i fén a kulatý kartáč, držel objem ještě druhý den. Za vším očividně stojí pryskyřice myrhy. Šampon je určený pro všechny typy vlasů (má zmírňovat i výskyt lupů) a obsahuje mimo jiné i heřmánek a posilující šalvěj. 

U obou šamponů, které jsou bez sulfátů, platí zásada dvojího mytí. Zvlášť pokud potřebujete vymýt styling či suchý šampon. Napoprvé šampony vytvoří jen mléčnou pěnu, která z vlasů odstraní veškeré nečistoty, napodruhé už se vytvoří pěna o něco bohatší, která už dokáže vymýt i tužidla či gely. 

Výživný balzám na vlasy mě překvapil nejdříve svou konzistencí. Příliš lehkou. Jsem zvyklá na vydatně krémové masky, zatímco balzám připomíná spíše lehké tělové mléko. Neslibovala jsem si od něj moc: mám sice vlasy jemné, a tak se nijak zásadně necuchají, ale tím, že jsou vlnité až krepaté jsou velice suché. A proto potřebují extra péči. Když jsem balzám do vlhkých vlasů nanesla, měla jsem pocit, že ve vlasech nic nezůstalo a všechno se vstřebalo. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si vlasy opláchla a z hrubých žíní se staly hladké a uhlazené vlasy. Ba dokonce bych řekla, že zůstal příjemně vzdušný pocit a tím, jak je balzám lehký, nezatížil.

Tužící sprej na vlasy není nijak extra sofistikovaný. Bála jsem se obyčejného rozprašovače - občas dávkují víc, než co jemné vlasy zvládnou. Jemné vlasy přitom bez něčeho tužícího zůstat nemohou: to bývá ta situace, kdy ve vlasech nedrží ani gumička. Nobiliska přišla se středně tužícím lakem, který má zpevnit vlasy natolik, aby se i s těmi nejjemnějšími vlásky dalo něco dělat. A to bez slepení. A s tím nelze nesouhlasit, byť je potřeba po spreji sáhnout až poté, co jsou vlasy suché. Nejdříve jsem udělala tu chybu, že jsem jej aplikovala ještě do vlhkých vlasů, což mě stálo poslední zbytky objemu a jakmile vlasy s lakem proschly, pramínkovaly. Na suché vlasy je to však skvělý pomocník, u jemných vlasů se mi osvědčily max. dvě pumpičky na celou délku, ne víc. Takto (suché vlasy a dvě pumpičky) je efekt perfektní - vlasy nejsou slepené, zatížené a přitom už s nimi lze pracovat. Ve složení najdete opět myrhovou pryskyřici a třeba i pivo.

Zkoušeli jste vlasovku od Nobilisky?
Jak ji hodnotíte vy?
LvK

5 věcí, které mi dělají radost tuto zimu


Drobné radosti musí být. Zvláště v zimě, která bývá nekonečná. 
Tentokrát jsem však dobře připravená. Miminálně v čekání na jaro! 

Co mi dělá radost? 

1. Postel plná vlny
Leden patří mezi nejdepresivnější měsíce roku - vše, na co jsme se mohli těšit před Vánoci skončilo, stmívá se příliš brzy, je nevlídno a k prvním náznakům jara je ještě daleko. Což ovšem taky znamená, že večery jsou dlouhé a je tak spousta času dočíst všechny nepřečtené a nedočtené knížky. A ty se nejlépe čtou kde? V posteli! Já se letos vytunila a přála si k Vánocům prostěradlo z vlny, což společně s duchnami (rovněž z vlny) tvoří nepřekonatelný štít proti chladu a zimě. Když je mi teplo, předu štěstím jako kočka.

2. Pondělní obědy s kamarádkou
Lze si něčím zpříjemnit dny jménem pondělí? Ano, lze. Chodím každý týden na oběd za kamarádkou, je to takový pěkný bod celého dne, na který se těším už od neděle. 

3. Severské detektivky
O tom, že jedu v audioknihách, které poslouchám s každým venčením, jsem už psala. Na zimu jsem si vytvořila doslova mrazivý "playlist" toho nejlepšího ze severské krimi. Od nového roku jsem naposlouchala už čtyři a s každou kapitolou, kde se hlavní hrdinové prodírají půl metrem sněhu či se schovávají v mínus patnácti stupních mi ta česká zima přijde téměř až příjemná! 

4. Marie Kondo úklid
Jednou to přijít muselo. Šatník mám sice maximálně probraný a pravidelně několikrát ročně jej třídím a pěkné, ale nenošené kousky nosím buď do Momento nebo Sue Ryder, ale co ten zbytek bytu...? Bylo na čase mrknout, jak k úklidu přistupuje samotná Marie Kondo a vytřídit si byt podle jejích pravidel a doporučení. Konec konců, slibovala jsem si to už před pár lety, když jsem se stěhovala. Že všechny ty krabice (konkrétně tři) s nejrůznějšími drobnostmi, které by se "mohly hodit", vytřídím. Až bude čas. Ten jsem si udělala až letos, na Nový rok. Hlavní motto, které Marie razí zní: nechte si jen to, co vám skutečně dělá radost. A tak jsem ze tří bedniček udělala jednu menší a zbylé dvě přenechala Marvovi, aby si na nich pochutnal. Radost tak byla oboustranná! 

5. Nový diář
Pokaždé během svátků likviduji množství bločků, notesů a diářů, které jsem za celý rok popsala. Už si je nenechávám na památku, abych viděla, co se ten rok dělo. Veškerá důležitá data si přepíšu do diáře nového a tím je pro mě loňský rok uzavřený. Plně popsané poznámkové bloky a to-do listy si rovněž nenechávám, přepisuji si jen věci, které jsem nestačila realizovat nebo myšlenky, o nichž vím, že na ně chci v následujícím roce opět narazit. 

Co dělá radost vám? 
LvK

Bergen udržitelně: skandinávský minimalismus & tradiční vlněné svetry

Bergen – druhé největší norské město uprostřed dechberoucích fjordů - je doslova pohádka. Milovníci udržitelnosti si tu přijdou na své: tradiční sobí kožešiny, vlněné prádlo, svetry i ponožky tu najdete na každém rohu. Sever. Zde přírodní, funkční materiál je naprostá nutnost. A žádné vlněné svetry nejsou tak hezké, jako ty s norským vzorem. Jsou tedy tím nejlepším suvenýrem, který si z Bergenu můžete přivést. Taková vzpomínka na tohle pohádkové město vás bude skutečně hřát a to ještě dlouhá léta!

Pokud milujete si z cest vozit něco skutečně lokálního a od místních umělců či designerů, Bergen si zamilujete. Bryggen, známé dřevěné domečky z 18. století, které vidíte na každém pohledu z Bergenu, jsou jedním velkým labyrintem. Co v něm najdete? Ty nejkouzelnější obchůdky místních řemeslníků (dnes by se řeklo concept story), kde si nakoupíte vlněné oblečení, sobí i ovčí kožešiny, nejrůznější drobnosti a kde objevíte i malé, zato velice útulné kavárničky. Tam si dejte „Bergen coffee“, což je norská verze irské kávy. O dost silnější verze, abyste mi rozuměli.

Bergen je plný malých a kouzelných uliček s těmi nejkrásnějšími domy. Doporučuji prolézt každou jednu uličku. Možná v nich objevíte:

Røst
Skandinávský design? Možná to letadlem neuvezete, ale dojděte se aspoň podívat, pokud milujete čistý minimalismus a dokonale opracované kousky z přírodních materiálů.

Divert
Zajímavý butik, který možná budete chvilku hledat, ale který nabídne od každého něco: second hand, antik i vintage kousky a navíc také vlastnoručně vyráběné šperky místní šperkařky. Místo, odkud si můžete přivést ojedinělé suvenýry.

HEIM
Extrémně sladký a barevný concept store s jedinečným stylem. I když má jít o skandinávské kousky, rozhodně tu nečekejte studený severský minimalismus. Ba právě naopak: hýří to tu barvami, puntíky, spirálami, pestrobarevnými svíčkami a utěrkami i vším, co se třpytí a blýská a co dotváří útulnost každého obydlí. Oči na tom budete moci nechat.

Nordness verksteder
Pokud objevíte stánek Nordness verksteder, zbystřete. Všechny ty úžasné vyřezávané věci, ale i keramika, oblečení a spousta dalších radostí jsou vyráběny lidmi, kteří by jinak těžce – z mnoha důvodů – nacházeli uplatnění na pracovním trhu. Jak boží věci tu najdete prozradí už e-shop. Důležité je, že v dílnách používají místní suroviny, recyklované materiály a dřeva z tamějších hor.

Paulina Vintage Boutique
Stylový vintage obchůdek, kde si budete moc dopřát kvalitní kousky z druhé ruky. Najdete tu jak šperky, doplňky a plesové oblečení, tak věci na běžné denní nošení z přírodních materiálů, bundy i kroje. Příjemný butik, který drží linku a styl.

Bergen je město dechberoucí. Stejně jako v celé Skandinávii, kde je BIO běžnou součástí života, i tady najdete celou řadu supermarketů s farmářskými potravinami, ochody s čistě přírodní kosmetikou, kavárny s fair trade kávou a dobrotami z BIO surovin. 

Pokud máte další tipy, co v Bergenu navštívit a kde co ochutnat, budu ráda, když mi to napíšete do komentáře. 

LvK

PS: A jestli chcete ochutnat něco opravdu tradičního, zkuste sobí či losí salám. Za opravdovou delikatesu však považuju norský sýr Gudbrandsdalsost. Sýr z převážně kravského a s trochou kozího mléka překvapí svou karamelovou chutí. A je báječný i ke slaným pokrmům!


2022: To byl teda rok!

To byl teda rok! Loni jsem psal, že ten rok předchozí byl terapeutický. Teď bych řekla, že ten loňský byl turbulentní, což myslím docela navazuje. I když to nebyl jednoduchý rok, budu na "dvacet dvojku" vzpomínat jen v dobrém - byl to pracovně silný rok a v mnoha ohledech i úspěšný. Od léta jsem věděla, že budu muset dělat určité řezy ve svém životě a dneska vidím, že se do konce roku vše krásně vyřešilo a zapadlo do sebe jako jednotlivé dílky puzzle. Díky tomu se teď můžu volně nadechnout a soustředit se na vlastní projekt, který vám brzy představím! 

Co mi dělalo největší radost...

...cestování! Byl to rok plný cest - v lednu jsme s přítelem vyrazili do Dublinu, v květnu do Provence, v červenci na road trip po Dánsku. V srpnu jsem si dopřála cestu po Skandinávii, ani nedýchala nad krásou norské divočiny, sestavila si vlastní playlist skandinávských interpretů, projela si i městečka a metropole severu a nakonec se do Norska, do Bergenu, vrátila ještě na předvánoční víkend. Mezitím jsem se zastavila v Paříži, kde jsem si užívala sluníčka až do postele! Cesty mi sytily duši a severský klid mi dodával na rozvaze a radosti. 

Na co jsem nejvíce pyšná...

...na to, že jsem přečetla (i díky Audiotéce) přes 100 knih, naučila se mnoha novým disciplínám a začala s koučinkem u Petry Kubalové, díky které jsem si srovnala spoustu pracovních věcí. S novým rokem jsem si naordinovala více volného času, více času pro vlastní projekty a klienty, pro které mi srdce hoří. Začíná mi tak docela nová pracovní rutina, režim i tempo! Pyšná jsem i na to, že jsem vytrvala u jógy a i když už nechodím tak intenzivně, chodím stále. 

Na co se těším v roce 2023...

...až vám představím to, na čem teď už nějaký ten pátek pracuju. V průběhu roku se bude měnit i blog - začnu vlastně znovu od začátku. A začátků bude nejspíše víc. Vždycky se trochu bojím, nejsem úplně střelec, všechno dlouho zvažuju, promýšlím a bojím se opustit staré pro nové. Ale letos se víc těším, než bojím. Vím, že pokud to neudělám já a vědomě, přijde to stejně a třeba nečekaně. Být aktivní je dobré. A pokud si tím můžeme vytvořit lepší podmínky pro život, nebo z toho života mít více potěšení, tím lépe! 

Jaký jste měli rok vy? 
Co potěšilo vás? 
LvK

Jak (ne)psat scénář vánočnímu filmu

Já si prostě nemůžu pomoct: jakmile přijde advent, pokaždé se rozhodnu, že si udělám vánoční atmosféru a předplatím si Netflix, kterému se jinak celý rok vyhýbám. Loni jsem se sice zapřísáhla, že už to víckrát neudělám, ale spousta tipů na "Nejlepší vánoční filmy těchto Vánoc" mě zase dostala. 

Co když se tento rok opravdu urodilo? Co když ty novinky opravdu stojí za to? 
A opět ne, nestojí. Myslím, že už jsem viděla všechny a už v prvních dvou minutách dokážu daný film přiřadit k následujícím scénářům:

Scénář č. 1: Děvče z města jede na Vánoce do nejzapadlejšího koutu země. A tam se zamiluje 

První scéna je jasná: příjemná třicátnice je buď single a pracovně musí na Vánoce do té nejzapadlejší díry Spojených států, kde žije jen pár zemědělců, anebo se právě rozchází s přítelem a jede si do nejzapadlejší díry Spojených států, kde žije jen pár zemědělců, léčit srdíčko. 

Vánoce nemá ráda. Přijíždí však do malebné vánoční vesničky a tam se samozřejmě seznámí s prvním vdovcem, co má malou a rozpustilou dcerušku. Tady je dobré si povšimnout, že jde vždy o vdovce, nikdy daný muž není rozvedený. A nikdy nemá syna, pouze dceru. Dceři je asi sedm, nikdy neřve a neodmlouvá, věří na Santu Clause, ale zároveň jediné, co si k Vánocům přeje, je, aby se tatínek znovu zamiloval. Nechce dárky, chce macechu. A samozřejmě první turistka, která tam zavítá, je přesně ta macecha, po které touží. 

Ovdovělý muž s dcerou se rozhodnou této turistce ukázat skutečné kouzlo Vánoc. Mezitím se ti dva do sebe zamilovávají - konkrétně u hrnku horké čokolády. Ne, ona si nedá svařák. Ne, on si nedá pivo.

Single třicátnice se brání a ještě před Vánoci odjíždí. Neřekne nic, často tu vznikne jakési nedorozumění, díra ve scénáři a ona prostě zdrhá. Naštěstí jsou tu vánice, takže zapadne autem nebo neletí letadlo, bude muset s rodinkou zůstat na Štědrý den a všichni se do sebe zamilujou. 

Scénář č. 2: Ona jemu ukazuje kouzlo Vánoc

Anebo se scéna otočí: vidíme mladou a krásnou hlavní hrdinku, co miluje Vánoce a vše, co k nim patří. Nejčastěji je to zdravotní sestra, takže se zásadně o všechny stará. Anebo vede rodinný penzionek, kde se taky o všechny stará. Je tak obětavá, že to i na vánoční film trochu bolí.

On, naopak, Vánoce příliš neprožívá, chová se dost arogantně a povýšeně. Ale ona ví, že ve skrytu duše není takový morous a jak se záhy dozvídá - nemá Vánoce rád, protože ho na Štědrý večer před deseti lety opustila jeho snoubenka. Nikdy přítelkyně, snoubenka. Zlomila mu srdce a naše hlavní hrdinka, obětavá Matka Tereza, se mu bude snažit zpříjemnit svátky. Muž má taky spoustu práce, připravuje důležitou prezentaci pro klienta. I zde mu hlavní hrdinka vysvětlí, že práce není všechno, že jsou "přeci Vánoce."

Muž se brání, ale nemá šanci. Následují scény jako pořádná koulovačka, zdobení stromečků, pečení perníčků, kde po sobě zamilovaně hází mouku a samozřejmě - vaření horké čokolády, které končí polibkem. 

Scénář č. 3: On je princ, ona děvečka

Příběh Popelky stále táhne. Pojďme si ale přiznat, že Popelka měla aspoň nějakou úroveň. Tady se vždy potká prostá holka z ulice s korunním princem v utajení. On je nejdříve nedůtklivý, ale během pár minut se děvečce začne otevírat a svěřovat a nakonec jí vykecá všechno o svých vladařských problémech a monarchii. 

Ona - narozdíl od Popelky - je lehce vulgární, ukřičená, vždycky v paláci shodí nějakou vázu nevyčíslitelné hodnoty (ale nikomu to nevadí), má okamžitě na všechno názor, pořád se něčemu pohihňává, má neurvalého otce a neumí udělat ani pukrle (tenhle příběh už jsme taky slyšeli. Taky na Netflixu.) Přesto si ji princ zamiluje. A kdyby jenom princ, zamiluje si ji i jeho matka, tedy Královna. Hodné děvče přeci pozná a potřebuje, aby byl její jediný syn "skutečně šťastný."

Ani tady nechybí scény s koulovačkou, kdy princ utíká své ochrance, nebo zdobení perníčků. Zbytek princova testosteronu se pak rozplývá nad šálkem horké čokolády. 

Může se mi někdo divit, že za nejlepší vánoční film považuju Sám doma? 
LvK

PS: Nemám si příští rok předplatit HBO? 

Kamila Boudová: "Pomáhám ženám třídit šatníky. A tím přenastavovat jejich systém hodnot."


Když jsem v listopadu navštívila Kamilu Boudovou, známou módní revolucionářku, v Paříži, vedly jsme dlouhé hovory. Kamilu nejspíše znáte - přinesla do Česka "Fashion Revolution" a založila Slou days, toho času první market zaměřený na českou lokální tvorbu. Rozhovory s ní jste mohli vidět například v DVTV, číst je v řadě médií, možná jste ji zaznamenali jako speakera na TedEx a časopis Forbes ji zařadil mezi 30pod30 - tedy 30 nejvlivnějších osobností mladších 30 let. Žije v Paříži a my si u ní doma povídaly například o tom, co právě teď dělá...


Byla jsi jednou z prvních, kteří u nás začali mluvit o udržitelné módě a
média ti naslouchala. V roce 2015 si mě svými myšlenkami hluboce ovlivnila. Cítíš nějaký
vlastní posun od té doby?
Určitě! Prošla jsem za těch 7 let dlouhou cestu osobního rozvoje, mateřství a rozchod s
otcem mé dcery. Ono to s módou ani s mou prací zdánlivě nesouvisí, ale opak je pravdou.
Našla jsem nepoznané úrovně reberespektu, svobody a sebevědomí, díky kterým kurátoruji
o to krásnější a kvalitnější šatník i život.

Kam se za ta léta podle tebe posunula udržitelná móda?
Rozšířila se! Víc značek a služeb. Větší povědomí, nové dokumenty, více článků i přímo
médií věnovaných udržitelné módě.

Tím oborem stále žiješ. Pozoruješ už nějaké pozitivní změny v módním byznyse (například
snížení textilního odpadu, zvýšení povědomí o lokální produkt, zlepšení pracovních
podmínek...), nebo jde stále jen o sliby do budoucnosti?
Ona si situace nejen nestabilizuje, ale stále se horší, pokud se konvenční módy týče. Po
rychlé módě přišla teď ULTRA rychlá móda. Objem vyrobeného oblečení stále stoupá. Mezi
lety 2000 a 2015 se zdvojnásobil! Pro mě nepředstavitelný objem oblečení, které zaplavuje
trh a někdy nikdy nenošené zases zaplavuje planetu od pouští po oceány jako textilní
odpad.

Byla jsem v červnu na Fashion Summitu v Kodani a měla jsem pocit, že za 8 let, co jsem
vynechala, se nezměnilo skoro nic. Protože kdyby to tak bylo, tak bychom nemuseli pořádat
fashion summity.

Založila jsi Slou days – známý festival pomalé módy. Ten teď opouštíš. Proč?
Protože jsem si za ty roky, kdy učím udržitelnou módu v Paříži a pořádám SLOU DAYS
uvědomila, že ten článek, který nám chybí pro vyřešení problému, jsme my. Jsou to naše
dysfunkční naučená přesvědčení o módě, která nás nutí pořád nakupovat blbosti, mít
narvané skříně a dál zažívat pocit, že nemáme co na sebe a huntovat u toho planetu a trápit
lidi... 

Uvědomila jsem si, že ten systém, který měl být jakoby vymyšlený ku prospěchu
západní společnosti na úkor rozvojových zemí s levnou pracovní silou, nedává smysl ani pro
nás. Že se to celé úplně zvrhlo a zvrátilo a to, co nám má sloužit, se stalo naším pánem.
Černou dírou pro naše finance, zdroj frustrace ze spousty krámů a druhým nejšpinavějším
průmyslem na světě. 

Módní systém, tak, jak je nastaven dnes, postrádá jakýkoliv smysl. A
odpověď je v revoluci hodnot. V přenastavení toho, jak módu vnímáme. Potřebujeme nové
ikony, nové modely, které nám ukáží jinou cestu, jiný přístup k módě. Potřebujeme začít
uznávat nové hodnoty a někdo to musí říct nahlas a ukázat novou cestu. A já jsem jí prošla
a rozhodla jsem se jí sdílet dál. Sepsala jsem principy nového přístupu k módě, nákupům i
nám samotným, který je smysluplný, Říkám tomu SLOU STYLE a učím ho v online
programu a v Paříže naživo před skříněmi mých klientek.

Představ nám Slou Style. Co všechno se tam naučím?
SLOU STYLE je šestiměsíční online program, kde učím ženy, jak si vytvořit smysluplný
šatník. Šatník, který jim ušetří peníze, čas i energii, který je podpoří v jakékoliv náladě a pro
jakoukoliv příležitost a s časem bude stoupat na kvalitě, ne v kvantitě, jak tomu většinou je.

Viděla jsem ve své praxi s klientami, že rady stylistek z internetu nefungují. Ne každému
vyhovuje mít kapsulový šatník. Ne všem sluší černá. Džíny a bílá košile nejsou pro každou
ženu. A ve finále náš šatník není o módě, ale o tom, jak se my samy cítíme. Proto v prvních
dvou měsících ukazuji ženám, jak jinak přistoupit k oblečení i k sobě samotným. Mé klientky
se mnou sdílely, že díky SLOU STYLE našly sebevědomí. Nekoupily si ho v nových
hadříkách potisklých logy. Našly opravdový pocit sebehodnoty uvnitř sebe. A na tomto
základu potom ukazuji ženám, jak si postavit šatník podle vlastních potřeb a stylu a ne
nakupovat podle vnějších vlivů a očekávání našeho okolí. Ve SLOU STYLE se naučíte, jak
mít vždy co na sebe a módu si opravdu užívat bez nákupů. Registrace jsou otevřené právě
teď, takže si do nového roku můžete popřát “nový šatník”.

Žiješ dlouhodobě v Paříži, v hlavním městě módy, ale sama propaguješ pomalou módu. Jak
to jde dohromady?
Docela skvěle. Kromě mé kariéry profesorky na vysokých školách, kterou po osmi letech
omezuji a možná i výhledově také opustím, jsem začala třídit šatníky Pařížankám. Je tu
samozřejmě spousta stylistek a osobních nákupčích, ale ženy, s kterými se setkávám,
hledají něco smysluplného. Chtějí najít sebe, svůj styl a vystavět ten zmíněný smysluplný
šatník, který jim bude opravdu sloužit. Nebo mají jednoduše spoustu věcí, mají i co na sebe,
ale cítí se zadušené nepřeberným množstvím věcí a potřebují pomoct zbavit se věcí a
přestat nakupovat. Pár hodin se mnou a jsou vyléčené. Já se potom starám i o to, aby se
jejich nechtěné oblečení vrátilo do cyklu a lokálně se prodalo. Jednám také s firmou, která
ve Francii recykluje staré oblečení na nový textil a z něj dělá opět oděvy pro francouzský
trh. To je můj sen. Že si náš čurbes zpracujeme lokálně a nebudeme s ním páchat další
problémy v rozvojových zemích.

Kdybys měla vybrat 3 nejlepší second handy nebo concept story v Paříži, které by to byly?
Skříně mých klientek! To by byl ten první, ze kterého teď samozřejmě sama hodně čerpám.
Potom mám ráda Bis Boutique solidaire, kde jsem nedávno ulovila vlněnou bundičku od
Jean Paul Gaultier za 40 euro! Mají ve městě tři pobočky. Pokud sem vyrazíte, určitě
zajděte. A potom ráda chodím do sedmého patra v Printemps, kde jsou luxusní vintage
kousky. Baví mě sahat na ty materiály, koukat se na stará loga na oblečení a užívat si klid v
sedmém patře obchodního domu v centru města.

Co ti aktuálně dělá největší radost?
Můj vnitřní posun. Pořád to, čím jsme začaly. Můj vlastní osobní růst. Těší mě, že situace, ve
kterých bych v minulosti byla ve stresu, dnes prožívám s klidem a s důvěrou, že vše je v
pořádku. Nepřichází to samo. Stále investuji do terapií a hodně času věnuji meditacím a
práci na sobě a mám největší radost z toho, že to má výsledky. Že jsem lepší maminka,
silnější žena, odvážnější podnikatelka.


Zaujal vás program SLOU STYLE? Ještě se do něj můžete zaregistrovat. Startuje v lednu! 
Více se o Kamile dozvíte třeba tady.