15. listopadu 2018

Vánoční limitky BeButter: Našlehané čokoládové a kokosové máslo


Zimní měsíce mají pro mě kouzlo snad jen do Vánoc. O to dřív se ale snažím naladit na vánoční atmosféru. O předvánočním klidu a pohodě si sice můžu nechat jen zdát, ten se ovšem - společně s vánočním úklidem - přeceňuje. Možná se domů vrátím až pozdě večer, pak ale chci, aby doma všechno svítilo a vonělo. Jakožto milovník aromaterapie mám v každé místnosti buď difuzér nebo aromalampu a pálím nejčastěji éterické oleje či vosky. 

Parafínové svíčky už dávno s díky odmítám, stejně jako synteticky a pro mě tedy velice nepříjemně navoněné. Čajovky a všechny další vonné svíčky musejí být ze sójového vosku a přírodních silic. Do difuzéru zase kapu nejčastěji hřebíček, skořici a jelikož mám stromeček umělý, supluju jeho vůni éterickým olejem borovice. 

A pak jsou tu samozřejmě kosmetické vánoční limitované edice plné sladkých vůní. Pakliže jde ještě o kosmetiku, která přirozenou kožní bariéru ochrání před vysycháním i v mrazech, je to taková má další terapie, kterou si balzamuji nejen duši, ale i tělo a smysly...

Dokonalou vánoční limitku si pro nás připravila i ryze česká firma BeButter a do svého sortimentu tělových šlehaných másel přihodila ještě Šlehané máslo s kokosovým extraktem vonící jak kokoska a šlehanou směs bambuckého másla s máslem kakaovým a kakaovým extraktem. 

Ráda bych vám je dnes představila...

Šlehané BIO bambucké máslo s kakaovým máslem


Voní jako čokoládová pěna mnohých zákusků z cukrárny nebo jako pravé holandské kakao! Výrobce vsadil na klasickou vůni čokolády, bez špetky pomeranče, jak se v kosmetice často objevuje, a i použitými ingrediencemi se postaral o to, aby kůže dostala vše, co potřebuje. 

Našlehané bio bambucké máslo je tu doplněné o ještě vydatnější, tučnější a voňavější máslo: kakaové. Kakaové máslo miluju, pokud jste jej však kdy kupovali, pak jste jej jistě dostali jako balíček mnoha tvrdých hrudek, anebo malých a na použití extrémně nepraktických tvrdých peciček. 

Tady jde naštěstí o šlehané máslo, obohacené o makadamiový olej - ten miluju, voní po oříšcích - a olej mandlový. Výsledné našlehané pěny pak stačí maličko na celé tělo a dobře se vstřebává.

Kakaový tuk, ale i mandlový olej a shea máslo jsou vynikající péčí pro velice citlivou, náročnou, namáhanou pleť, která potřebuje zregenerovat, zahojit a promastit suchá místa. Jsou tak výborná pro miminka i pro nás dospělé. A v zimě to platí dvojnásob: chrání pleť před mrazem! 


Šlehané BIO bambucké máslo s kokosovým extraktem


Jestli ze syntetiky opravdu něco nesnesu, tak jsou to laciné vůně kokosu, ze kterých už mě začíná bolet hlava jen kolem nich projdu (já kolem nich prošla párkrát, narozdíl od těch skutečných kokosů!). Přírodní aromata, extrakty nebo oleje jsou přitom daleko jemnější a tedy příjemnější. To je i případ tohohle bezvodého balzámku, kde má na starosti vůni kokosek bio extrakt z kokosu. 

Opět jde o příjemnou šlehačku, která se na těle po koupeli okamžitě rozpouští, je o maličko lehčí než čokoládová verze. Kakaové máslo je tu vyměněno za lehčí, leč taky velice pěstící olej z meruňkových jader. Zůstává mandlový olej a pochopitelně bambucké máslo, které obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, fytosterolů, vosků a vitamínů (A, D, E, F, K).

Pokud vám voní kokos, vězte, že i zde můžete tohle máslo použít i na tu nejcitlivější pokožku, namáhanou, podrážděnou a praskající.

Nově teď tahle kokosová verze získala ocenění o nejlepší tělový produkt na Green Beauty Marketu! 

Neporadím vám, které z nich si vybrat. Udělejte si radost a vybírejte podle vůně: konec konců, oba dva krásně provoní pokožku těla. Já teda radši voním jako čokoláda. To je osvědčené afrodiziakum. A na to já slyším! 

Čím voní Vánoce u vás?
LvK

12. listopadu 2018

Život podle Lucie na pokračování. Sestra se stěhuje do Prahy.


Moje sestra si našla práci. V Praze. 
Celoživotně slibovala, že bude učit ve Vodňanech, aby mohla bydlet u babičky a byla tak správně vykrmována a nakonec tohle. Praha. Učitelka na prvním stupni. A ještě na sportovní škole. 

Dítě polní, odkojené hospodářstvím, vesnicí a čerstvým vzduchem jde do velkoměsta plného smogu, drog a rychlého občerstvení.

"Ale vrátíš se, viď?" utírala do kapesníku slzičky naše máti.
"Komu jednou předám barák, když už i ty odcházíš?" vzlykal pro změnu taťka.
"A komu já budu vařit?" ptala se dotčeně babička.

Ale co je naše trápení proti trápení jejího přítele, když se dozvěděl, že jej má sestřička následuje do Prahy a plánuje s ním společné bydlení. 


"Zachraňte mě," vzlykal pro změnu švagr. "Už teď by domů tahala všechny opuštěný zvířata a děti. Jí dám klíče a za chvíli máme útulek!" 
To je pravda. Dítě polní domů vždycky tahalo, co na poli našlo.
"Uděláme dohodu," říkal mi švagr. "V sudých týdnech bude u tebe, v lichých u mě. A na víkendy ji budeme posílat domů." 
"Ty sis ji vybral, tak si ji měj. Já ji stejně neuživím!"
"Budu ti platit alimenty! A to nemluvím o bonusech, co tě s ní čekají,"
dodal teatrálně a po dramatické pauze pokračoval: "bude ti každý den vařit, prát, uklízet a..." odmlčel se znovu a rozhlédl se mi po bytě, "umyje ti okna!" 

Nakonec jsme to vykomunikovali.
Tedy já to vykomunikovala.
Zítra jedou pro nábytek do IKEy.
Mladá láska zvítězila! 

LvK

PS: Vlastně on si ji nevybral, abych mluvila pravdu. To babička! Jednou si jela koupit pračku a nechala si tímto mladíkem poradit s výběrem. Mladík na babičku udělal takový dojem, že donutila mou sestru, aby se šla k pračkám nakrucovat. Tak to bylo! Proto dneska babičku pouštíme maximálně tak do Jednoty.

8. listopadu 2018

Co chci od ježíška: Pletený svetr od babičky!


Že mám tu nejlepší babičku a dědu, to už čtenáři knihy moc dobře vědí.
Tihle dva se naší rodině vážně povedli.

Protože nikdy nevíme, co si dávat k Vánocům, tak mám letos přání jediné: aby mi babička upletla svetr. Vlněný svetr. Spoustu vlněných svetrů. Vyhlídnuté mám střihy i merino vlnu a vyhlídnutou mám i svou babičku, které komunisti nedovolili, aby se vyučila švadlenou, a tak aspoň šila a pletla celý život pro rodinu a známé.

Kolik mě toho v dětství ušila a upletla! Jenže pak přišla snadno dostupná a hlavně velice laciná móda a od pletení se upustilo: nevyplatilo se to a lidé začali toužit po nových syntetických vláknech a neustále se měnících trendech.

Ale já chci pořádný teplý vlněný svetr, který nebude podléhat žádným trendům, jen typu mé postavy a v barvách, které mi lichotí. Klubko vlny přitom vůbec není drahé. Merino vlna už dražší je, stále však dostupná. Nejdražší je pochopitelně lidská práce a čas strávený pletením. Naše babička má sice program nabitější než já, nicméně jsem přesvědčená, že bude ráda, když mi svetr bude moc uplést a já ho budu tahat ještě pěkných pár (desítek) let.

Často se mě lidé na módu ptají a považují mě za propagátorku udržitelné módy, což je pravda jen do určité míry. Málokdy si totiž v buticích s udržitelnou módou vyberu. Líbí se mi však myšlenka přírodních materiálů, nehromadění, nadčasovosti a správné péče o oblečení, díky které vydrží i několik desetiletí a my tak předejdeme zbytečnému textilnímu odpadu. Jsem také odpůrce nesmyslných instagramových trendů, kopírování a přizpůsobování se módním sezónám.

Nic z toho totiž není originální, osobité a už vůbec se to nevyrovná svetru, který vám někdo blízký uplete. 


Už teď však můj šatník vlněnými svetry přetéká. Je mi pořád zima a umělé vlákno mě příliš nezahřeje. Vlnu tak kombinuji s mohérem či kašmírem.

Kašmírový kabát: MněNaMíru, vlněný svetr: AndOtherStories, kalhoty: DenisaDovala, klobouk: Tonak, kabelka: vintage

Na letošní Vánoce se tak těším o to víc! Babička koukla na mou vybrané střihy, řekla, že by to zvládla a já teď vybírám barvy a příze. Barev se opravdu neštítím, a tak jen doufám, že babičku nezahltím.

Nosíte vlněné svetry? Plete vám babička?
LvK

1. listopadu 2018

Přírodní niche parfémy: Luxusní a jedinečné kompozice bez syntetiky!


Dostanou vás z postele, zkoncentrují i po těžkém obědě, pomůžou psychicky i fyzicky a bát se jich nemusíte ani v těhotenství, ani při kojení. Řeč je o organických, přírodních niche parfémech, které se dostávají k podstatě aromaterapie, jsou vyrobené bez chemie a pokud narazíte na tu správnou parfumérskou dílnu, tak vás čekají unikátní (a netěžké!) kompozice a jedinečnost, kterou běžně v ulicích nepotkáte! 

INCI: Parfum. Co to je? 


V první řadě výrobní tajemství. "Parfum" je vlastně dost záhadné slovíčko ve složení, přitom jej obsahuje valná většina kosmetických výrobků. Vůně, kterou vám voní krém, lak na vlasy, tělové mléko nebo parfém je výrobní tajemství a může tak obsahovat (a obsahuje) i několik tisíc synteticky vyrobených látek. 

Vadí syntetika? 


Ne všechna. I slovo "chemie" může být zavádějící. Už proto, že v chemických laboratořích vznikají i látky a sloučeniny, které nejsou nijak závadné, nebezpečné, toxické. U parfémů a vůní nám ale vadí hlavně složka jménem ftaláty. 

Ftaláty jsou kvalifikovány jako toxiny druhé třídy, které podle mnoha výzkumů narušují produkci testosteronu i u dospělých mužů, podobně negativně mohou narušovat vývoj reprodukčních orgánů ještě u plodu. 


A to, že výrobek obsahuje ftaláty výrobce na lahvičce uvádět nemusí. Je to přeci výrobní tajemství a to si střeží jako oko v hlavě. Syntetické vůně pro vás také neudělají to, co vůně přírodní, jakkoli se mohou zdát autentické. 

Aromaterapie? 


Až se vám budou klížit oči a padat hlava, zhlubova si přivoňte k lahvičce rozmarýnového éterického oleje. Na účinky nemusíte čekat dlouho, budete hned dokonale probraní. Také to, že se procházíte po lese, kde stromy vyprodukují obrovské množství různých silic, je vlastně velký aromaterapeutický zážitek a všichni víme, co dokáže: uvolnit, uklidnit a dobít baterky. 

Vůně éteráku je tak důležitou složkou jeho léčivých vlastností. Působí na psychiku i na tělo: éterický olej se dostává do těla totiž nejen dýcháním. V kosmetice projde povrchem kůže, dostane se do škáry, kožní vrstvy zásobované kapilárami a tím do krevního řečiště těla. 


Každý éterák, dle svých vlastností, působí na jiný orgán: může prokrvovat, prohřívat, ochlazovat, stahovat horkost...

Ale zůstaňme u přírodních parfémů...


Přírodní parfémy zdaleka nemusí být jen směs éterických olejů a základu (alkoholu či oleje). Přiznávám, že s tím mívám většinou problém a v málokterém bio obchůdku najdu vůni, která by mě oslovila. Často jsou příliš těžké nebo naopak citrusové nic. Uznávám, že na mě je těžká i růže, spíše mě ale nebaví jednoduché a prvoplánové kompozice. 

Zajímavou výjimkou mi přijdou jednodruhové vůně Balm Balm, ze kterých si můžeme umíchat svou oblíbenou vůni, nebo používat jen tu jednu milovanou. Za sebe mám nejradši Pettitgrain, ač vím, že to většině nevoní, na mužích mi pak často voní Bergamot. 

Niche parfémy? 


Slovíčko "niche" se používá pro parfémy netradiční, které vybočují z davu a nemá je každý. Jsou mistrně poskládané z prvotřídních přírodních surovin - občas nechybí ani pravá ambra a to je velká vzácnost - a bez použití syntetiky. Často tahle voňavá umělecká díla mají na svědomí rodinné podniky s tradičním parfumářským řemeslem, které dokonale chápou chemii přírodních vonných látek. 

Mezi mé oblíbence patří...



O dvou Walden parfémcích mohu s klidným svědomím říct, že jsou to lehké vůně, neotřelé a přitažlivé. Jednou je Castles in the Air, kde se právě můj tolik oblíbený bergamot mísí s ylang-ylang, který postřehnete prakticky až na konci. Citrusová vůně, rovněž upozaděná, dodává na svěžesti. Druhým parfémem, ze kterého je unešena většina mých známých je Two Eternities. Tahle vůně je prudce květinová, je to jak zahrada plná nejrůznějšího kvítí. Výrobce navíc prodává Dárkový set mini vůní, kde si všech pět kousků můžete ovonět a vyzkoušet, co se na vás jak rozvoní. 




Parfémy Florascent znám léta, ale nadchnout mě dokázaly až s novými (v Česku dříve nedostupnými?) kolekcemi parfémovaných vod. Roland Tentunian, zakladatel značky, musí být regulérně šílenec. Šílenec, co dokáže objevit a dát dohromady nespojitelné tak, že budete fascinovaně stát u regálu s parfémy a nebudete vědět, který dřív. 

Jeho kompozice jsou odvážné, divoké, těžko charakterizovatelné. A nenapodobitelné.

China White z Olfactive art Collection je jednou z těch nenapodobitelných: já bych ji zařadila mezi vůně pudrové či mýdlové, leč skládá se například z růže a bílého čaje. Základ tvoří skořice, cedrové a santalové dřevo. 


En Eté z Classic Collection je velice lehká letní vůně, zároveň dřevitá a květinová. Citrusy jsou tu skvěle doplněny například jasmínem, bílou růží či frézií. Opět jde o kombinaci, která je velice specifická, což jedině oceňuji. 


Vůně Yuzu z Les Exklusives řady je vůní opravdu exkluzivní a maximálně sofistikovanou. Je to ten typ vůně, kterou budete chtít mít spojenou s významnými okamžiky svého života, ačkoli se dá nosit kdykoli a na jakoukoli příležitost. Za sebe říkám, že jsem dosud neměla lepší, zajímavější a zářivější vůni. Je to jednoznačný vítěz dnešního článku. 

Yuzu je inspirovaná Japonskem, japonskými zahradami, kompozice mandarinkových tónů, zelených listů, jasmínu a náznaků modrého lotosu je nevtíravá, zaregistrují ji ale všichni široko daleko. Je ovocná a dokonale navozuje pocit smíření, štěstí, klidu a ticha. Proto flakónek mívám na pracovním stole a ne v kabelce - konec konců, vůně na kůži vydrží vonět po celý den! 


Dočetli jste až sem? Wow! Tak soutěž!


Abyste se přesvědčili na vlastní smysly, že přírodní parfémy jsou naprosto boží, uspořádala jsem na svém Instagramu giveaway. 
Jedině na Instagramu se dá soutěžit, tady vám ovšem hodím odkazy, kde a z čeho vybírat: 


Pražští mají výhodu: mohou si parfémy jít ovonět do kamenné prodejny Wonderful Na Slupi 17 a jen mi napsat své favority, které chtějí dostat.
Držím palce!
LvK 


Zdroj: Gabriel Mojay - Aromaterapie, Stacy Malkanová - Doba jedová

29. října 2018

Po půlnoci na zahrádce


Bylo po půlnoci, když jsem zaklapla noťas a šla mýt nádobí. Na zahrádce, která patří k baráku, se začalo štěbetat a svítit. Od té doby, co se na zahrádce nesmí kouřit, tam prakticky nikdo nechodí. Zaplaťpánbu. Slyším totiž každého slova, jelikož bydlím hned nad ní.

Občas tam zavítají dva pánové. Jestli jsem kdy myslela, že chlapi na pivu nadávají hlavně na politiku a fotbal, pak jsem se mýlila. Tady si pánové stěžují vždycky zásadně jenom na ženský.
Je to vlastně dost podobné jako když jdou dvě kamarádky na víno. Jen jednodušší.
O dost jednodušší. 

Kamarádky probírají každé slovo, co jim jejich polovička řekla za poslední dva roky (jako důkazní materiál používají printscreeny dávných konverzací na Facebooku), analyzují to, probírají minimálně tři různé možnosti toho, co to mohlo znamenat a pět různých variant, jak se k tomu postavit. A tedy: připravit si všemožné důkazy, argumenty a připravit si do zásoby i nějaké to ultimátkum pro případ, že by snad muž chtěl taky argumentovat. 
Kamarádi muži, na té zahrádce se mi to ukazuje jasně, řeší jen to, že se něco stalo a co mají dělat, aby byl doma zase klid.


Teď po půlnoci stáli na zahrádce dva starší manželé. Paní si zapálila, což mě lehce namíchlo, protože jsem ten první byt, který se tím okamžitě mění v zakouřené doupě. Podruhé však zapálili lampion a než ho pustili, něžně si dali pusu a něco si švitořili do ucha.

Zatímco já tam ruce ponořené ve dřezu, oni zřejmě slavili nějaké výročí. Šli to oslavit hned pár minut poté, co odbila půlnoc. Mé srdce zjihlo a odpustila jsem jim i ty cigarety. Lampion se mi pak vznášel nad okny ještě ve chvíli, kdy jsem vylezla ze sprchy.

Občas je ta zahrádka fajn. Občas se člověk přesvědčí, že i z těch problémů: "Co tím jako chtěl říct?" "Víš, co mi řekla?" nebo "Mám já tohle vůbec zapotřebí?" jsou někdy i výročí a lampiony a švitoření i v důchodovém věku!

LvK


22. října 2018

BIO kosmetika dieNikolai: Tučná smetana, ghí máslo i šafrán v Demeter kvalitě


Často se mě lidé ptají, jak poznají, že je kosmetika skutečně přírodní neřkuli bio.
Na to odpovídám, že na složitější otázku se zeptat nemohli. Mockrát se totiž setkáváme s klamáním spotřebitele ze strany výrobce - bio se dnes považuje za trend, a tak každý chytrák píše na lahvičku něco o přírodních složkách, které výrobek obsahuje, aniž by dodal, že vám tu super bio levanduli hezky chemicky zakonzervuje, synteticky přivoní a celý výrobek tak dokonale zprzní. 

Klamavé reklamy je všude hodně a je tak extrémně náročné poznat pravdu a to pro každého, kdo není chemikem. Pomocníkem mohou být certifikáty přírodní kosmetiky, i zde je to však odstupňováno a i to je leckdy matoucí.

Za nejpřísnější certifikaci považujeme certifikát Demeter, se kterým se nejčastěji potkáte v německy mluvících zemí. Ale i zde jsou tři stupně, které určují kvalitu surovin a tedy i kvalitu kosmetiky.

Před pár měsíci se mi dostala do ruky nová rakouská značka dieNikolai, ze které jsem si opravdu sedla na zadek. A to se mi u kosmetiky nestává zase tak často. Nejde o olejové bezvodé balzámy, nýbrž o tučné krémy. Tučné říkám schválně: v některých krémech najdete například ghí máslo nebo dokonce smetanu. 


Než vám tenhle svůj Demeter objev představím, pojďme se věnovat samotné certifikaci Demeter a k biodynamickému zemědělství:

Biodynamické zemědělství produkující přírodní suroviny nejpřísnější BIO kvality v souladu s přírodou a udržitelným hospodařením s půdou, nejkvalitnější přírodní produkty splňující nejpřísnější kritéria přístupu k BIO produktů a hospodařením v souladu s přírodou,... to jsou obecně známé přednosti a kvality výroby splňující certifikaci Demeter.

Zjednodušeně můžeme říci, že certifikace Demeter je o úroveň výš než samotná certifikace Bio. Produkty dertifikované Demeter musí splňovat zásady tzv. biodynamického zemědělství. Nejde jen o ekologické a udržitelné hospodaření v souladu s přírodou, ale s celým vesmírem. Svou úlohu zde hraje postavení hvězd, měsíce a slunce v době výsadby, sklizně i produkce. V biodynamickém zemědělství hraje významnou roli např. doba sklizně. Rostliny se sklízí v době, kdy obsahují nejvíce účinných a prospěšných látek. V praxi to vypadá tak, že se některé rostliny sklízí před východem slunce, některé v poledne a jiné naopak večer.


Důležité je rovněž zmínit, že ochranná značka Demeter se dělí na 3 úrovně certifikace v závislosti na množství obsažených biodynamických látek v produktech.

1. stupeňPravý stupeň certifikace Demeter
Naprostou jedničkou je tzv. pravá certifikace Demeter. Produkty musí obsahovat minimálně 95% certifikovaných přírodních složek, z nichž přinejmenším 90% tvoří biodynamické suroviny. Tato certifikace a logo nejsou dosud tolik známé, jelikož nastavené podmínky je velmi náročné splnit.

2. stupeňCertifikace Demeter s upozorněním
Druhý stupeň certifikace Demeter obdrží produkty obsahující opět minimálně 95% certifikovaných přírodních látek, ve kterých musí být alespoň 2/3 biodynamických surovin. Takovéto produkty jsou také označovány logem Demeter, ovšem musí zde být viditelné upozornění, že daný produkt obdržel certifikaci Demeter pouze na určité časové období a že podíl biodynamických látek je nižší než u pravého stupně. Tato informace ovšem bývá obvykle zveřejněna na zadní straně krému, lahvičky nebo krabičky a navíc většinou malým písmem, a proto zákazník, když vidí logo Demeter, může být lehce oklamán (a zklamán) o jaký stupeň certifikace a kvalitu produktů se jedná.

3. stupeňCertifikace Demeter označená na etiketě
Třetí úroveň certifikace Demeter nesou bioprodukty se složením 95% certifikovaných přírodních látek. Tyto látky musí obsahovat minimálně 10% biodynamických surovin. U těchto produktů je možné na etiketě označit biodynamické látky jako Demeter.

Proto je na místě zdůraznit, že je důležité nejen kontrolovat, zda se jedná o produkty s označením Demeter, ale také o jaký druh certifikace se jedná. A právě značka dieNikolai je jedna z mála kosmetických firem na světě (je jich opravdu jako šafránu), jejíž všechny produkty se mohou pyšnit certifikátem 1. stupně.



Proč jsem si zamilovala dieNikolai já? 



  • Správný poměr tuku a vody: jakýkoli krém vyzkoušíte (v nabídce jsou i menší balení), budete jistě překvapeni z konzistence. Nikdy jsem nic podobného nezažila, a tak nechávám testovat i okolí. Vždy se shodneme, že jde z počátku o velice hutný krém, který ovšem není mastný, nezanechává pleť mastnou ani lesklou. Snad bych i řekla, že mají matující finiš. Pokožka je přitom maximálně vyživená a ošetřená i do extrémního počasí. Poměr tuků je tu výrazně vyšší než u běžných značek, pleť tedy přirozeně zvlhčují, regenerují a zpevňují. 
  • Manufaktura. Oblast Wachau, Rakousko. Lokální pěstování surovin a jedna žena za celým procesem: chemička a odbornice na biokosmetiku Mag. Birgit Seyr, která kontroluje kvalitu každé suroviny, ale i výsledných krémů: konzistence, vůně. Míchá krémy, ručně je i plní do skleněných obalů, ručně balí. 
  • Biodynamické zemědělství. Suroviny z biodynamického zemědělství, kdy se jednotlivé bylinky sbírají v to roční období, kdy mají největší sílu, poznáte okamžitě: mají výraznější chuť, vůni i barvu. A i proto obsahují daleko více prospěšných látek než na co jsme běžně zvyklí. 
  • Okamžité výsledky. Zkuste například dieNikolai krém na ruce. Klidně i na velice vysušenou a popraskanou pokožku. Opět hutný, leč nemastný krém okamžitě zvláční pokožku rukou, zregeneruje a ochrání například před tuhými mrazy. 
  • Prvotřídní ingredience. A tady je to veliká radost: krémy jsou složené například z makového, lněného oleje, oleje z divoké růže, z lístkových oříšků, ale najdeme tu i vzácný šafrán, tučnou smetanu, ghí máslo nebo slzy vinné révy. Velká vzácnost. 

Mým největším oblíbencem se stal vyživující krém Šafránové pohlazení, kde je obsažen právě šafrán, ghí i smetana. Smetana přirozeně zmatní pleť, je plná vitamínu A a D, máslo ghí zase obsahuje hodnotné lipidy (tuky) a šafrán je zde použitý jako silný antioxidant. Pleť je dokonale vyživená, chráněná proti vysoušení a dlouhodobě se stává daleko odolnější i vůči slunečním paprskům. Krém je určen pro suchou a velmi suchou pleť a voní opravdu po smetaně. 


Mám ráda i Výběr z hroznů, krém určený pro všechny typy pleti. Obsahuje nejvyšší podíl oleje z hroznových jader (22%), který pleť ošetřuje, hydratuje a posiluje. Zmírňuje rovněž pocity napětí a suchosti a zásobuje pleť potřebnými lipidy. 

O dieNikolai tu neslyšíte naposledy. Jsem ze značky natolik unešena, že doufám, že mé testování tímto nekončí a že se mi do Vánoc podaří uspořádat i soutěž o tyto produkty. Protože vážně stojí za poznání. 

Stejně jako Demeter vína. Ale o tom zase někdy příště...
Znáte Demeter?
LvK

18. října 2018

Ukázka z knihy: Zrzina


Byla to vlastně Zrzina, kdo nás dal zase dohromady. Zrzina byla Robinova kočka. Byla obrovská, zrzavá, extrémně chlupatá a extrémně osobitá. Žila s ním v jedné místnosti a další spolubydlící pouze tolerovala. Od první návštěvy mi bylo jasné, že Zrzina není mazlivé zvíře. Pokud jste ji chtěli pohladit, okamžitě se ohnala - buď škrábla, nebo kousla.

Robin ji miloval. A ona jeho. Čím častější se mé návštěvy stávaly, tím víc jsem si dělala srandu z toho, že ho Zrzina reprezentuje – byla popudlivá, nenechala na sebe sáhnout a radost nebo lásku na sobě nikdy nedala znát. Uměla být taky trochu urážlivá a pouhým pohledem si dokázala zjednat pořádek.
Ti dva k sobě jednoduše patřili. A hluboce se milovali, ač jim pohlazení bylo cizí. V době, kdy jsem se k nim nastěhovala – záměrně říkám k nim, jelikož Zrzina byla stejně silná osobnost jako Robin – už mě Zrzina vzala na milost. Nebyla jsem jí úplně proti srsti.

Má práce v PR mi umožňuje, abych pracovala z domova prakticky kdykoli, kdy je potřeba. Takže zatímco Robin odešel do práce, já zalezla do peřin s noťasem v ruce a celý den pracovala. Pochopitelně mi dělala společnost tahle zrzavá lady, které v té době bylo asi deset let. Přemýšlela jsem mockrát nahlas a celé dny si s ní povídala, hladila ji a vždycky, když jsem si šla udělat další várku čaje, jsem jí dala pusu. 

Byly dny, kdy jsme z peřin nevylézaly. Ona mi spokojeně předla na nohou či u hlavy a já ťukala tiskové zprávy a brala telefony.

Zrzina mi tála pod rukama. Dokud byl doma Robin, byla chladná, odměřená a člověk se jí musel doprošovat. Jakmile za ním zabouchly dveře, měnila se tahle obří kočka v hravé mazlivé kotě, které se ode mě nehnulo na krok. Například koupelnu běžně nenáviděla. Měla ji spojenou s mytím, které nesnášela. Do koupelny tak nezabloudila ani omylem a nikdy se tím směrem ani nepodívala. Až do té doby, než jsem se tam šla líčit. Nejdřív sedávala ve dveřích, pak si přisedla na kobereček a sledovala každý můj tah řasenkou. Sledovala mě bedlivě a měla jsem pocit, že miluje, když jednotlivé kroky komentuju: „Teď si, má milá zlatá, naneseme trochu zdravíčka.“ „Boha jeho. Úplně křivá linka, podívej, vidíš to? Já se dneska snad nevypravím.“ „Todle? To je rtěnka. Až ti dám pusu při odchodu, tak ji budeš mít taky.“ „Ty hele, neměla bych si tu hlavu umejt? Co myslíš?“

Zrzina předla, občas mňoukla a nikdy ze mě nespustila oči. Stejné to bylo při oblékání, kdy mi schvalovala outfit, jak by řekla každá správná blogerka. Vždy, když jsme byly spolu, se nechala nejen hladit, pusinkovat a mazlit, ale dokonce se vždy sama lísala a nastavovala mi čumáček.

Naší vzájemné „dívčí“ lásky si samozřejmě začal všímat i Robin. Zrzina totiž byla zamilovaná. „Ty ji mazlíš, a ona u toho ještě přede? Zrzino! Ty potvoro! Já chci taky! Já se deset let snažím o to, aby byla mazlivá,“ říkával mi Robin zoufale, „a nic. A pak přijdeš ty a úplně mi tu kočku zblbneš! Co jsi to za člověka?“

Robin žárlil, a tak si Zrzina dobře hlídala, aby před ním nade mnou příliš emocionálně neslintala. Přesto to poznal a já si ho za to často dobírala. „Vidíš? Ta kočka kopíruje naše chování. Ty jsi citově oploštělej, a tak na sebe nenechá ani sáhnout, ale se mnou se dneska šla líčit až do koupelny.“
„Kecáš. To říkáš jenom proto, abys mě naštvala. Abych žárlil. Ona do koupelny nikdy nevkročí.“

Co se péče o kočku týkalo, měli jsme to jasně rozdělené – já se starala o předek, on o zadek. Tedy já zodpovídala za krmení, on za její záchod. Vyčesávali a koupali jsme ji společně, byla přece jen velká a dost silná na to, aby se jednomu dokázala vysmýknout. Vyčesávání těžce nesnášela, při koupání trpěla a pak byla uražená ještě několik dní, dokud jí kožich nepřestal vonět šamponem.

A protože jsem se starala o její stravování, měly jsme jasně daná pravidla: masovou kapsičku dostávala vždy v půl deváté ráno a maso vždy před půlnocí. Jako mnoho domácích mazlíčků i Zrzina v sobě měla zabudované hodiny a nezpozdila se ani o minutu. Jakmile padla půl devátá či půlnoc, začala mňoukat jak na lesy.

Onu osudnou noc, kdy jsme se s Robinem opili a skončili zase v posteli, mě přišla ráno – i po těch týdnech odloučení – přesně v půl deváté láskyplně vzbudit a dělala, jako bych od nich nikdy neodešla. Celou noc mi spala u nohou či hlavy a já ji zase mohla pusinkovat a mazlit, jak jsem jen chtěla.
„Úplně mě to rozsekalo. To, jak si pro tebe přišla."

Pokračování v knize. Koupit ji můžete třeba tady! 
LvK


15. října 2018

Úklid v kosmetické taštičce: Jak roztřídit kosmetiku a čemu se raději vyhnout úplně


V sobotu ráno jsem se probudila s tím, že se celý den mohu poflakovat.
Poflakování je velká sláva!
Vzbudila jsem se ovšem s tím pocitem, který mě neodbytně doprovází celým rokem: že musím vyhazovat, dělat čistku ve svých věcech, uklízet v životě, v šatníku, v kosmetických taštičkách i zásuvkách.

Zasedla jsem tak doprostřed místnosti a zvesela vysypávala jeden šuplík po druhém.
Zaměřila jsem se především na kosmetiku. Už léta se snažím řídit heslem, že nesmím otevřít lahvičku, dokud nespotřebuju tu předchozí a to platí jak u krému, tak i sprchového gelu.

Protože zbytky kosmetiky - jakkoli může být bio - se nedají zrecyklovat a to v žádném obalu. Žel, ani tuba od pasty nepatří do tříděného odpadu, pakliže je nevymytá, znečištěná zbytky pasty. To samé platí i o papírových a skleněných obalech. Papírové obaly navíc bývají často navoskované. 


Snažím se tak předcházet nevypotřebované kosmetice, nedejbože prošlé. Přesto jsem u sebe objevila spoustu neřestí, za které se stydím!

  • Milion vzorečků. Zařekla jsem se, že už je od firem nebudu brát. Vzorečky jsou lákavé: poznáme vůni, konzistenci a nula účinků. Recyklovat se nedají. Vždy je s sebou vozím na dovolenou v dobré víře, že je na cestách použiju a hle: našla jsem jich po kosmetických taštičkách v takovém množství, že kdyby byl jeden vzoreček koruna, už mám vilu.
  • Rtěnky. Rtěnky jsou mor. I já mám pocit, že s každou sezónou potřebuju nový odstín, leč mé nálezy v šuplících ukazují, že mám od každého odstínu aspoň tak tři kusy. Zařekla jsem se tedy, že než je vypotřebuju, nebudu brát ani kupovat další. Pro mě vrchol sebekontroly. 
  • Kosmetické tamponky. Všude. V každé kapse každé taštičky. Přitom opět: nelze recyklovat. Nakoupila jsem tak odličovací tamponky pratelné i ty z bio bavlny. 
  • V jedné z nenošených kabelek jsem objevila zcela nový nepoužitý pudr. Zřejmě jsem jej koupila a dokonale na něj zapomněla. V prosinci mu bude končit expirace. Vážně jsem si pořídila pudr, aniž bych ho potřebovala? 
  • Krémy s ucpanými pumpičkami. Pumpičky u krémů jsou všeobecně dobré z hygienických důvodů, oleje zároveň chrání před oxidací. Na druhou stranu: pokud je pumpička napevno, nikdy nevymyjeme zbytky krému a lahvička tak poputuje do směsného odpadu. Naučila jsem se na klasická balení, kdy krém nanáším pomocí špachtliček.
  • Našla jsem rovněž pár kusů běžné konvenční kosmetiky, se kterou si příliš nevím rady. Dokonce jsem našla micelární vodu nejmenované značky. Tu jsem uvítala: odmašťuje tak dokonale, že na některé flíčky na oblečení bude parádní! 
  • Mimo kosmetický svět jsem tu našla stovky debilních reklamních předmětů všeho druhu: firemní klíčenky, píšťalky, placky, sluneční brýle, balonky a další zbytečnosti, které už rovněž odmítám přijímat. Mně je vážně příjemnější odcházet z akce s prázdnýma rukama než s taškou plnou nicneříkajících kýčovitých firemních předmětů. 

Do debordelizace jsem se pustila s takovou vervou, že jsem se už po hodině bála, aby mi tu zbyl nějaký nábytek. Zbavila jsem se i mnoha kabelek, bot a oblečení, respektive poslala to dál. Už mě nebaví přeplněný prostor a věci, které raději schovávám na dně šuplíků. 

Výsledkem byly další dva pytle tříděného odpadu, taška s oblečením a čtyři volné police, které snad už nezaplním shromažďováním.

Tímto bych měla komplet debordelizaci bytu úspěšně za sebou. Pro tento rok. 
Chci věřit, že až se na ni vrhnu zase na jaře, situace nebude už nebude až tak zlá.
Protože chci věřit, že tímhle jsem vyhodila život do vzpomínek za posledních pět let. 
Ulevilo se mi. 
Šla jsem to oslavit. 

LvK

12. října 2018

Olejové šampony: Mohou být řešením na lupy, ekzémy a seboreu ve vlasech?


Seborea, lupénka, atopický ekzém a lupy.
Onemocnění kůže, se kterými si stále nevíme rady. Děsivé je, že se mohou objevit kdykoli během života a neexistuje na ně žádná opravdu účinná léčba. A pokud ano, tak co pomůže jednomu, nemusí zabrat druhému.

Z kosmetického hlediska platí, že si nestačí pořídit jeden krém, jednu mastičku. Ke zmírnění příznaků pomáhá se zaměřit na péči komplexní: vyloučit výrobky na bázi minerálních olejů (paraffinum liquidum), které vysuší ještě více, dráždivé látky jako jsou syntetické vůně, chemické konzervanty a především agresivní odmašťující pěnidla. A zde bývá často kámen úrazu: můžeme se důsledně promazávat po sprše, ale to, čím se myjeme, považujeme často za neškodné. Opak bývá pravdou: mnoho sprchových gelů na trhu zvládne odmastit i traktor!

Jenže co dělat, když trpíme lupénkou, lupy, seboreou ve vlasech?
Velkou úlevou by mohly být olejové šampony.

Mají mnoho výhod:


  • Obsahují jen velice šetrná pěnidla, nenarušujeme tak lipidovou rovnováhu kůže.
  • Zamilují si je vlasy husté, pevné, vysušené. Dále lidé s lupy, ekzémy a lupénkou. 
  • Oleje působí příznivě nejen na pokožku hlavy, která je postižená šupinkami, ale i na zdraví vlasu - vlasy nejsou přesušené, jsou lesklé, daleko pevnější, netřepí se a nelámou se. 
  • Lze je použít i jako velice šetrnou péči pro nejmenší.
  • V případě, že nám nebudou vyhovovat je můžeme jednoduše používat místo sprchového gelu: olejové výrobky dokáží skvěle umýt a přitom pokožku dokonale ošetřit. Ušetříme tak za tělová mléka po koupeli.

A mají i své nevýhody: 


  • Aplikace není jednoduchá. Je potřeba se je naučit používat a aplikovat jich velice málo a důkladně opláchnout. Ideálně naředit s vodou a tímto oplachem vlasy umýt. Stačí málo a zůstane nám mastná kštice. 
  • Nejsou vhodné pro každého. Jemné vlasy po nich splihnou ještě víc. 

Ač mám vlasy jemné, co nesnesou ani příliš vydatné masky a kondicionéry, nechala jsem si na otestování poslat Alepia olejové šampony. Přinejhorším, říkala jsem si, je použiju jako sprchový olej. Alepia mě však zlákala nejen svým složením, ale mnoha nadšenými ohlasy právě od lidí, kteří lupénkou, ale i lupy a seboreou ve vlasech trpí. 

Některé šampony mě zmastily už co jsem se na ně podívala, jiné mile překvapily a nechaly vlasy perfektně umyté a v perfektním stavu. Vybrala jsem tedy ty nejzajímavější: 

Alepia šampon 15% nebo 40% vavřínového oleje: 



Vavřínový olej je antibakteriální, výborný antioxidant, chrání pokožku před vysušením. Působí i proti komárům a vším. Pomáhá bojovat proti lupům, čistí a zklidňuje podrážděnou pokožku hlavy a pečuje o poškozené vlasy. Tento dar přírody se využije i všude tam, kde se objevuje atopická pokožka, akné nebo černé tečky.

Varianty jsou dvě: šampon s 15% nebo dokonce s 40% oleje. 

Jak na něj: Opravdu nanášet jen naředěný s vodou, lehce ve vlasech promnout a dobře opláchnout. Doporučují se i octové oplachy. Jemné vlasy to nesnesou vůbec, lidé s lupami a lupénkáři jej prý milují. Já je používám do sprchy. 

Obsahuje rovněž vavřínový olej, ale také med. Nepění a přidat ho můžete miminku do vany pod tekoucí vodu i jako mycí gel nebo lázeň, v tomto případě už není potřeba "mydlit" (šampon prakticky nepění), jen spláchnout. Pomáhá rovněž dětičkám s ekzémy a lupénkou kdekoli po těle. 

Jeden ze tří šamponů, který jsem snesla i já. Růžový jíl lehce stahuje mastnotu olejů a já jej používala prakticky celé léto. Podle výrobce dokonce pomáhá hlavně rychle mastícím se vlasům. I zde ale musím upozornit, že čím méně, tím více účinku. Na jedno použití stačí množství o velikosti hrášku - šampon pěnit nezačne, ale vlasy nechá čisté a lesklé. 


Olej z černého kmínu (černuchy) je ideální pro pokožku se sklonem k alergickým reakcím ( může účinně zmírňovat některé alergické projevy). Další vlastnosti, která je nutné zmínit je antioxidační a dezinfekční schopnost. Olej posiluje vlasové kořínky a zabraňuje vypadávání vlasů. Působí i proti kožním infekcím a ekzému. 

Byla jsem odvážná a tuhle modrou lahvičku si s sebou zabalila na cesty do Pobaltí (proto ta odřená etiketa), kde jej vesele používal i přítel. O tom, že je šampon olejový, jsem před ním pomlčela, jinak by se lekl a naběhl by do první litevské drogerky pro nějaký pořádný dryák. Nevěděl a pochvaloval si. Opět - velikost hrášku je zásadní!

A zde dobrá zpráva! Toto není olejový šampon, tohohle se netřeba bát. Základní složkou je Shikakai, indická ajurvédská bylina, díky které mají indické ženy takové krásné, silné a hedvábné vlasy. Šampon ani trošku nepění, obsahuje jen velice jemné nedráždivé tenzidy, které jsou šetrné jak k vlasové pokožce, tak i životnímu prostředí. Běžná pěnidla jsou totiž špatně odbouratelná, pokud vůbec. Moje jemné vlasy jej milují - nejsou mastné (ani když mi ujede ruka), jsou však pružné, lesklé a nelámou se. Za mě vítěz! 

Alepia šampony jsou novinkou na českém trhu, ze zahraničí mají úžasné reference právě od lidí s kožními problémy. Budu tak ráda, pokud mi napíšete svoji zkušenost s nimi. Sama jsem nadšená ze složení, ale je jasné, že je nelze vůbec doporučit plošně a všem. 

LvK

8. října 2018

Burleska k narozeninám!


Nevíte, co svému muži ve středním věku, za dárek k narozeninám?
Často to bývá prekérka: nepotřebuje nic, všechno má a po čem touží, tomu my ženy nemůžeme rozumět, tudíž si to radši koupí během roku sám. Navíc ani na stará kolena neumí ocenit měkké dárky, překvapení a snahu!

Nicméně, z praxe mám ověřeno, že čím více svíček na pomyslném dortu, o to více muž uvítá zážitek a ideálně takový, o kterým se mu ani nesnilo. Já si letos vymyslela burlesku. 

Oslavenec Miloš, povahou mírný, hodný a stydlivý kluk, vstupoval do sálu pomalu, rozvážně a nedůvěřivě, nicméně dostal už předtím ode mě dárek, přípitek a večeři, a tak byl ochotný podstoupit veškeré nebezpečí. Nejdříve obdivoval sál a - jak bývá jeho dobrým zvykem - šel omrknout interiéry celé budovy. Když na chodbě zahlédl jednu z tanečnic, rychle se vrátil ze svých pochůzek a šel se k baru předpít.


Royal Burlesque začala a já od první chvilky mohla oči nechat na kostýmech, nádherném prádle a akrobatických číslech tanečnic. Nikdy jsem na burlesce předtím nebyla a abych byla upřímná, příliš jsem si od toho neslibovala. Miluju pochopitelně styl Dity von Teese, ale nebyla jsem si jistá, zda podobné úrovně lze dosáhnout i v našich podmínkách. Trochu jsem se bála, že tu burleska sklouzne k lacinosti, podbízivosti a hloupému humoru. Byla jsem však rychle vyvedena z omylu, aspoň u většiny čísel: tanečnice sice smyslně odhazovaly svršky a vše, co je tížilo, zvládaly však k tomu vykouzlit ohnivou show, humorné scénky i drsnou akrobacii. Některé slečny by s přehledem mohly konkurovat i baletkám. Až na pár současných hitů, které dokonale rozproudily davy, si burleska držela prvorepublikového ducha a s publikem cudně koketovala.

Miloš, staromilec a estét, sledoval nakonec celé představení s nadšením, které najednou přebilo i radost z dárku a skvělé kachny k večeři, a jen očkem sledoval moje reakce. Když jsem pokývla hlavou jako souhlas, že se smí koukat dál, rozzářeně se zazubil. Nemusím snad ani dodávat, že správně pochopil (a dokonce i verbalizoval), jak jsem úžasně velkorysá a že takhle krásný narozeniny mu ještě nikdo nepřipravil. Přesně!

A jak poznamenal závěrem: "Najednou jsou ty narozeniny hezký i v tom pozdním věku!" 

Byli jste někdy na burlesce?
LvK