24. září 2018

Proč (ne)chodit se spisovatelem

Autorka tohoto blogu se spisovatelem Milošem Urbanem. Takže článek based on true story. 

Na střední při hodinách planymetrie jsem vykřikovala, že si nikdy nenajdu žádnýho matematika. A vzala si ekonoma. Pak jsem prohlašovala, že si nikdy nenajdu žádnýho umělce. Podle mých kamarádů to bylo dobré rozhodnutí: zpěváci jsou děsní kurevníci a herci zase šílení egocentrici, říkali. Jen před spisovatelama mě nikdo nevaroval.

A tak vás teď musím varovat já.
Chodit se spisovatelem totiž není žádnej med.

Pár plusů to má...
  • Celoživotně můžete toužit, že budete jeho múzou. Něco jako Adele pro Klimta. Nebo že vydá aspoň něco jako Dopisy Olze, ze kterých všichni pochopí, jak okouzlující a zajímavá osobnost jste a co všechno pro něj znamenáte. Můžete po tom toužit celoživotně, naděje umře až ve chvíli, kdy po rozchodu vaši osobu nechá v knížce znásilnit, brutálně zabít a rozřezat.
  • Neoplýváte sex-appealem? Vůbec nevadí. Každý lepší spisovatel má natolik bujnou fantazii, že si domyslí jak sex-appeal, tak klidně i křivky Kim Kardashian. 
  • K tomu, aby vytvořil nějaké dílo, nepotřebuje bubny, nepotřebuje bandu debilních kamarádů, nepotřebuje nic zkoušet a ani se nepotřebuje vracet domů až nad ránem. Ne. Stačí mu doma židle, stůl, počítač a víno. 
  • Spisovatelé jsou sofistikovaní: ženu nebalí, ženě se dvoří. Zprávy od nich jsou úsporné, jelikož po pracovní době se už fakt nechtějí rozepisovat. V takto úsporných "větách" vlastně ani nepoužívají slovesa, takže vám leccos může připadat jako sexy šifra. Nikdy se však nezapomenou rozloučit větami typu: "Jsem v úctě," nebo: "Líbám na ruku."
  • Pakliže se však zhádáte do krve, vědí, v čem je jejich silná stránka a napíší vám takové vyznání, že pak sami chvíli přemýšlí, zda to není to nejlepší, co kdy napsali a zda to ještě nevydat knižně. 
  • Se spisovateli vás - aspoň v českých končinách - nikdo nemůže nazvat zlatokopkou. 

Ale má to i určité mínusy:

  • Každý správný spisovatel občas už ani neví, kdy si vymýšlí a kdy mluví pravdu. A přitom za to ani nemůže. Dialogy: "To jsem ti tedy rozhodně neříkala!" "Ne? Tak se mi to zdálo? Mělas na sobě takový žlutý šaty s červenýma motýlkama." "Já nemám žádný žlutý šaty s motýlkama!" "No tak že bych si to vymyslel?" jsou na denním pořádku. 
  • Spisovatel, zvláště pak pokud píše detektivky, nikdy nic nepochopí jednoduše. Vždy mu v hlavě naskočí ten nejdivočejší možný scénář, ze kterého pak sám zpanikaří. 
  • To, že ke své práci nepotřebuje tým lidí ani pařby do rána, ještě neznamená, že je o to míň umělec. Naopak. Spisovatelé jsou křehké duše. Dokáží sice popsat stohy papíru svou nejnovější novelou, jakmile ale musí vyplnit složenku nebo vystavit fakturu, mají problém. 
  • Ano, mladá generace už příliš nečte. Přesto je to se slavnými spisovateli jako s rockovými hvězdami - motají se kolem nich fanynky, které se umějí nabídnout. Tyto fanynky pracovně rozdělujeme do dvou skupin: mladé ambiciózní a nepříliš bystré studentky, které by rády vypracovaly svou diplomovou práci o díle vašeho kluka-spisovatele,
  •  a na fanynky, které už dílo vašeho kluka vážně přečetly a líbí se jim převážně ty postelové pasáže. Tady je důležité a potřebné sdělit svému klukovi-spisovateli, že jste to právě vy, kdo ho má jak přečteného, tak načteného. A že tudíž znáte DETAILNĚ nejen ty postelové, ale i ty mordovací pasáže. 
  • Spisovatelé jsou živí ze svých vnitřních světů. Furt vás tak budou tahat po galeriích, muzeích, vernisážích, divadlech a filmech, ale vždycky to budou komentovat. "No jasně, vrah bude ten policajt a nakonec se ještě ukáže, že to je otec toho dítěte. Klasicky vystavěný příběh."
  • Jakmile se ponoří do psaní nového příběhu, tak trochu se stává hlavním hrdinou. Trochu se toho bojíte, zvlášť, pokud hlavní hrdina má někoho zabít. Pokud pak třeba číšník v restauraci u otevírání vína zaslechne, jak vám spisovatel vypráví o tom, jak pokročil s dějem okolo hlavních postav, může lehce znejistět: "Nevím co s tou Petronelou. Potřebovala by zamordovat, ale mám ji docela rád, a tak ji toho asi ušetřím. Ještě nevím, co s ní provedu." 
  • Musí každý den psát. Odepsat si aspoň tu hodinku, aspoň tu stránku. A jakmile ho něco napadne, musí okamžitě domů k počítači. Ať už dělá cokoli a kdekoli. Těžké chvilky jsou to pak v případě, že jste si naplánovali romantický večer s filmem, dobrým jídlem či vanou plnou pěny. Nápad je daleko silnější než vůle a věřte, že divokou fantazii divokého spisovatele nezadržíte. Zdrhne po posledním soustu, uteče z vany nebo uprostřed filmu. Až si to odepíše, celý blažený (zatímco vy už jste nejnasranější) se vrátí. 
  • Být partnerkou spisovatele je těžký úděl. Jeho knihy budete vždycky číst jinak, tak nějak osobněji. Třeba když mezi řádky vyčtete, že se mu ve skutečnosti blondýnky líběj, nebo že (na vás) vidí a dokáže dokonale popsat i to, co normálně raději nepřizná: každý zatracený ďůlek na zadku nebo dvoudenní strniště všude možně.

Že mínusy převažují nad plusy?
Možná se vám to jenom zdá. A možná jsem to tak napsala schválně.
Spisovatelům a blogerkám nesmíte veřit ani slovo!

LvK

21. září 2018

Nejlepší zdravá kosmetika za měsíc září


Zářijové novinky jsou tu!
Po létě jsem si k recenzování vybrala hlavně regenerační séra a krémy, stále ještě lehké letní vůně a objevila naprosto dokonalý přírodní suchý šampon! Pojďme na to mrknout.

Be Butter: Levandulový krém 



Obal může svádět k tomu sbalit tento krém do kabelky jako krém na ruce, což jedině kvituji, jeho použití je však multifunkční: lze jej totiž použít i na obličej nebo na celé tělo. Zvláště krém s ovesným olejem dokáže zklidnit přecitlivělou pleť a uleví i ekzematikům a lupenkářům: základem těchto krémů (levandulového, rakytníkového i ovesného) je emulze vody a bambuckého másla.

Nejde tedy o bezvodý balzám, ale krémovou konzistenci, která skvěle promašťuje, a zároveň se výborně vstřebává. Zde je tak lze jedině doporučit jako perfektní péči o popraskanou kůži na rukou - neumastí, přesto uleví, zvláční a podpoří olejový film pokožky. Levandulový krém nejvíce ocení suchá a stárnoucí pleť, rakytníkový zase každý, jehož pleť potřebuje po dovolené zregenerovat.

Biofficina Toscana: Dvoufázový odličovač z červených bobulí



Stejně jako jsou nečistoty rozpustné ve vodě, jsou i nečistoty rozpustné v tuku a pro dokonalé odlíčení je potřeba smýt oboje. Právě proto se k odlíčení doporučují emulze (mléka), bezvodé odličovače (které se aplikují na navlhčenou pleť) anebo dvoufázové odličovače, kde už je zastoupeno obojí. Biofficina Toscana jeden takový vyrábí: je namíchán ze slunečnicového oleje a extraktů z ostružiny, morušovníku černého, borůvek, angreštů a černého rybízu.

Po zamíchání vodní a olejové části odličujeme klasicky vatovým tamponkem a odstraníme jak make-up včetně výrazného líčení a voděodolné řasenky, tak i důkladně a hloubkově vyčistíme pleť. Je to velice příjemná péče lehké nedráždivé vůně, po níž pleť zůstává vláčná a svěží.

Biofficina Toscana: Antioxidační pleťové sérum



Jestli hledáte nemastnou antioxidační vzpruhu mdlé pleti, pak se vám sérum Biofficina Toscana bude líbit. Je lehké konzistence připomínající gel aloe vera a je obohaceno o extrakt z ostružin, borůvek, vinné révy a černého rybízu. Jeho vstřebání je okamžité a lehce pleť vypíná, lze jej tak doporučit i jako podkladovou bázi pod make-up a pod denní i noční péči. Musím se tedy přiznat, že na můj vkus voní příliš intenzivně, ač příjemně, což asi nejvíc ocení lidé, kteří přecházejí z konvenční na přírodní kosmetiku a na vůni přírodní kosmetiky si teprve zvykají.

Yarok: Luxusní suchý šampon na vlasy



Jestli mi v září něco fakt pomohlo, tak tenhle bezvadný suchý šampon, který dokáže pohltit mastnotu v případě, že jsme si nestačili umýt vlasy a vlasům jemným zase vykouzlit pořádný objem. Hedvábný prášek (snad obsahuje trochu shimmeru) se aplikuje pouze ke kořínkům a rozčeše se po celé délce. Je skoro prachový, tedy i v tmavých vlasech neviditelný. 

Vlas přitom nezmatní jako většina těchto suchých šamponů, dokonale se vstřebá a vlasy provoní. Vonět totiž umí krásně. Obsahuje mimo jiné tři základní aktivní ingredience: prášek z tapioky, bohatý na minerály, prášek z listů aloe vera, který zase zklidňuje pokožku hlavy a stimuluje růst nových vlasů a francouzský zelený jíl.

Před každou aplikací je potřeba prášek protřepat a to skutečně před každým zmáčknutím pumpičky.

Honestly pHresh: Probiotický deodorant Plumérie Monoi



Tohle je velká lahůdka, i když si uvědomuji, že tu měla být už v létě. Ale monoi vůně vám teď to léto prodlouží - je opravdu intenzivní. Deodorant lze použít i jako tělový sprej (výrobce uvádí i k osvěžení bot a oblečení, ale to je pro jeho špičkové složení dost škoda) - udržuje totiž zdravé pH pokožky a obsahuje jedinečnou formuli pre/probiotic. Podporuje tak tvorbu zdravých bakterií a eliminuje bakterie nežádoucí a zároveň způsobující nepříjemný zápach. A pro svou intenzivní vůni dokáže částečně nahradit vůni toaletní vody. 

Santé: Sada na úpravu obočí



Santé přišlo se sadou na dokreslení obočí i s pinzetkou, hřebínkem a aplikátorem. Prostě kit na dokonalé obočí kdekoli na cestách. Obě barvy jsou velice dobře pigmentované, sama jako brunetka více používám světlejší odstín, tmavě hnědou barvou jen vykreslím linii a vyplním tou světlejší. Tahle sada je však ta jediná, co Santé vyrábí, čímž příliš nepotěší ani zrzky, ani bledé blondýnky, co by potřebovaly ještě o odstín světlejší variantu. Jako brunetka však nemůžu říct špatného slova!

Jakou kosmetiku preferujete po létě vy?
LvK

17. září 2018

Teleshoppingové doporučení mé knihy a pozvánka na křest


Honza Kubů, kterého čtenář knihy už moc dobře zná, mi sám od sebe napsal nejen teleshoppingový scénář (inspirovaný Horstem Fuchsem) k prodeji mé knihy. On zároveň sepsal pozvánku na její křest, jehož bude velkou součástí. Předávám tedy slovo tomu nejpovolanějšímu: 

Lucie napsala knihu.
Ta je ale šikovná. Mohla se klidně věnovat něčemu jinému. Uplést celé rodině svetr, nebo se naučit japonsky. Ale ona ne. Sedla si k psacímu stroji a vytvořila něco krásného a opravdu pro všechny. Každý si může její knihu pořídit. Pro potěchu při četbě, pro poučení nebo třeba jako investici. Podívejte se, kolik stály knihy před takovými padesáti lety. Dvě, tři koruny. A dnes? Takové zhodnocení žádná kampelička nepřinese. Nebo chcete mít své peníze i nadále ve štrozoku? Šup. Dnes dáte pár stokorun a za nemnoho let budou z vašich potomků magnáti.

Lucčina kniha je ale také skvělý dárek. Za vysvědčení, či k jubileu. Hodí se pro obdarované každého věku. Čím se asi budou vaši blízcí bavit pod vánočním stromkem? Přece vzájemným porovnáváním výtisků Luciiny knihy. Je skvělá jako slabikář pro nejmenší. Vhodná k pivu i k vínu, do města i na vesnici, k poslechu i k tanci. 


A někteří si ji jistě i přečtou. O čem jen tak asi může být? Ještě jste ji nečetli?
Ta kniha je vším. Je to humorná četba pro zasmání. Obsahuje pořádný kopec srandy. Ale také tragédie o mnoha dějstvích. Je to životopis, ale zároveň kuchařka. A pokud v ní nenajdete žádný recept, vězte, že jsem tím myslel kuchařku života. Je to almanach dětské duše, kronika dospívající holky, která vyrostla možná až příliš rychle. Ta kniha vám napoví jak si to tady užít i když vás život občas pěkně nakope do zadku.

Ta kniha je Biblí životního stylu a vy víte, že když je něco něčím něčeho, tak to vždycky stojí za to. Že už ji máte? A jedna vám stačí? Necháte si ji doma, a co budete dělat v práci? A pokud máte jednu na doma a druhou do práce, tak čím si budete krátit cestu autem z práce domů v kolonách? Nenechte se prosit. Kniha je stoprocentně recyklovatelná. Vhodná i pro vegany. Kniha je to nejlepší z Lucie, co kdy spatřilo regály knihkupectví. Ta kniha je slovo a slovo je začátek. A protože co má začátek má i svůj konec, vím, že nakonec i vy si ten svůj Život podle Lucie zakoupíte. A klidně i na výhodné splátky.

A pokud se vám bude kniha líbit, všechny vás srdečně zveme na křest knihy 18.9. od 17:00 do Smetana Q. Přineste si prosím čísla kont a plné moci vašich partnerů. Zodpovíme všechny vaše otázky a vyřešíme vaše utrpení. Těšíme se na vás.

LvK v zastoupení

13. září 2018

Největší debility sociálních sítí

Oooops...fotil Vojtěch Resler. 

Sociální sítě jsou plné debilit.
Zvláště ženský svět na internetu je velice náročný. Ať už totiž hledáte na sítích cokoli, dříve či později narazíte na podobné popisky:

"Jsem kreativec."
Toto označení může použít každý, kdo někdy dokázal udělat hezkou kompozici a fotku s knížkou, čajem, květinama, borůvkama, kosmetikou, teplýma ponožkama a ideálně vším dohromady. Ne vytvářet něco svého, ale sloučit neslučitelné, to je dnes kreativita. Takže moment, jdu si to připsat do bia na Instáči, ještě by si někdo mohl myslet, že kreativec nejsem.

"Jsem stylista."
Všichni jsme dnes stylisté. Nebo zvažujeme, zda se stylistou nestát. Na Instagramu sledujeme nejnovější trendy, opovrhujeme módními magazíny a na Facebooku se učíme, jak podnikat z pláže. Když k tomu připočteme brigádu v HMku a své dětství v mámině šatníku, vyjde nám z toho dvacetiletá praxe v módním byznysu. Takže už jen stačí vymyslet origoš název jako třeba Style by Lucie a zářná kariéra stylisty hvězd může začít!

"Social media/marketing/PR specialist."
Všichni jsme rovněž experti na sociální sítě. Málokdo tu z nás někdy někomu nespravoval firemní stránky. Jakožto online lidé/youtubeři/blogeři umíme skvěle upravovat fotky a přesně víme, na co který čudlík. Spoustu věcí neděláme pro peníze a za spoustu věcí si o peníze neumíme říct. Když si tedy sepíšeme množství pro bono klientů, vyjde nám z toho úctyhodné CV a nálepka "expert."
To je přece jasný.

"Základem je sebeláska."
Když už jsme u těch expertů na sítě, dovolte mi skromnou radu: chcete velký dosah příspěvku? Ano? Gratuluji, protože moje rada je nad zlato: ukažte všem, že váš život nejsou jen načančané kompozice s knížkou, čajem, květinama, borůvkama, kosmetikou, teplýma ponožkama a vším dohromady a dejte lidem vědět, že váš život není perfektní. Učiňte prohlášení. Sdílejte se svými followery jeden svůj mindráček, jedno moudro a jedno doporučení.

Příklad: "Tak já se vám přiznám. Můj život není pořád dokonalý. Kdysi jsem měla mindráky ze svého příliš úzkého nosu. Spolužáci mě za to šikanovali a já si připadala ošklivá. Dnes už vím, že základem je sebeláska. Mít se ráda taková, jaká jsem. A to si opakuji třikrát denně před zrcadlem. To pomáhá. Hlavně to u toho procítit."


Jakmile nám tohle nějaká osvícená duše na sítích prozradí, celí blažení jí, že jsme dostali návod na život, děkujeme za tak silnou a pravdivou myšlenku. A přesně od toho tady ty sítě jsou: aby šířily moudrost a mír na planetě Zemi.

"Snažím se lidi inspirovat."
Vidíte a já zrovna chtěla říct, že nám v dnešní společnosti chybí vzory a že s Milošem Formanem odešla další z těch mála posledních osobností, která nám mohou být inspirací. Ale uf, naštěstí tu máme instagramerky, youtubery a matky na sítích, co nám jdou příkladem! No někdo to dělat musí!

"Plním si své sny!" 
Někdo má talent, někdo poslání, někdo sny...

"Tak trochu jiný blog."
Jasně. Ale jen tak trochu jiný. Ne moc. Jen trochu. Abychom čtenáře nevyděsili přílišnou autenticitou, že ano.

"Jsem snílek."
Snílci nám na sítích léta chyběli. Ale teď slovo "snílek" vidíme u každého třetího účtu. Nevím, jaká je výpovědní hodnota této informace, ale bojím se, že to znamená, že snílek sní o tom, že ho budou sociální sítě živit. Bez znalosti čehokoli. Ale jak říká sám velký Coelho - jehož knihy tvoří základ knihovny každého snílka - "přej si a celý vesmír se spojí!" 
A popřete to.

"Hlavně být originál!" 
Říká mladá hvězda Instagramu, nasadí roztrhané džíny, conversky, bílé tričko a poctivě vybarterovanou chanelku.

"Vystoupil jsem ze své komfortní zóny." 
Vždycky, když mi to někdo řekne, představuju si, že šel dotyčný lovit mamuty, a ono ne. On šel do práce!

"Dělám ženy krásnými!"
Leckdy dost dřina, ne? Všichni víme, jaké některé ženy dokáží být intrikánky a potvory. A kde je prohnilý charakter, tam ani kosmetika nepomůže. Ani ta bio!

"Pomáhám v ženách objevit vnitřní bohyni."
Prosím vás, kde je tady ten čudlík, kterým můžu Facebook deaktivovat? Nebo radši celý internet...

"Jsem kouč. Mezilidských vztahů."
A vzdělání? Škola života!

Ahoj, já jsem Lucie a jsem starej cynik.
Chraň bůh, aby se mnou lidi inspirovali.
Už teď mám totiž pocit, že se svět zbláznil. A že na inspiraci je tu IKEA.

LvK


10. září 2018

Krásy Estonska: Tallinn a Tartu


Estonsko. Z celého Pobaltí mě tahle země bavila snad nejvíc - člověk tu nepotřebuje ruštinu, jako v Litvě či Lotyšsku, naopak se všude jednoduše domluví anglicky. Snad i proto, že estonština nepatří mezi slovanské jazyky, nebo snad, že místo ruského vlivu, tolik citelného v Litvě a zvláště Lotyšsku, se tu člověk cítí spíše jako ve Skandinávii. Architektura je toho důkazem.

Zamilovala jsem si městečko Tartu s obrovskou a volně přístupnou botanickou zahradou, kam jsme zabloudili zcela omylem a to jen díky tomu, že jsem si chtěla nafotit její bránu. A tak jsme vešli dovnitř. Do úplně jiného světa. Botanická zahrada tu slouží pro vědecké účely, ale kochat se jí může  kdokoli. Malé univerzitní městečko je navíc plné dřevěnic a my na jedné takové obytné půdě na chvilku bydleli. Bylo to kouzelné. Velice severské, dobové a stylové. 

Tartu v obrazech


Hlavní město Estonska, Tallinn, je zároveň městem přístavním a trajektem se z Tallinnu dostanete za dvě hodinky do Helsinek. To už jsme bohužel nestihli, ale já se stejně jednou vrátím. Kouzlo Tallinnu je nepopsatelné a nedá se srovnat ani s Rigou nebo Vilniusem. Země mohou být vedle sebe, naprosto rozdílná mentalita je však cítit na každém kroku. Lidé se na vás sice neusmějí ani při pozdravu v obchodě, servis ale funguje dokonale. Tallinn je rovněž město vintage obchůdků, bleších trhů a obrovských tržnic s místním designem nebo vintage decor věcmi do domácnosti. 

Asi ani nechci vyjmenovávat množství tlustých velkých vlněných svetrů, které jsem si z Tallinnu dovezla, nicméně je potřeba si říct, že věci na zimu, které skutečně zahřejí, je vždycky dobré dovést si ze severu. Chci věřit, že letošní zimu přežiju a neumrznu jak Brouček s Beruškou a nezůstane po mě chudobka. 

Co v Tallinnu navštívit? 


Jestli milujete architekturu Skandinávie, zajděte si do Estonského muzea architektury. Bleší trhy najdete prakticky na každém rohu, je však potřeba vypravit se na ně včas. Staré centrum si projdete za pár hodin a jistě neminete několik vyhlídek na město, přístav a moře. Přístav je jen pár desítek minut od centra pěšky, minout ho tak nemůžete.

Ať jste v Tallinnu z jakéhokoli důvodu, musíte (prostě musíte) navštívit jejich vyhlášenou, ba přímo legendární středověkou restauraci Olde Hansa, která si získala věhlas všude po světě. Kromě vynikajícího jídla tu najdete celou řadu unikátních piv (a to například i skořicových, medových či bylinných) a výborně tu připravují mořské plody. Vše samozřejmě v dobových kostýmech, s dobovým nádobím a přitom s vynikajícím servisem: personál je úžasně sarkastický! 

Dobře se rovněž najíte v Munga Kelder, kde si pečou vlastní chleba, stloukají vlastní máslo a rovněž servírují vynikající dary moře. Hned vedle restaurace najdete lokální design obchůdek ZIZI, kde najdete veškerý home decor (povlečení na polštáře, peřiny, prostírání...) dělaný ze 100% lnu. Omamný výběr všeho, co potřebujete do bytu, vám možná trochu zahýbe s rozpočtem, ale hezčí suvenýry v Tallinnu prostě najít nemůžete.

A protože Tallinn není velké město, jistě objevíte i krásný kostel Toomkirik. Toulat se centrem je působivé, už proto, že si zachovává svůj původní ráz a moderními stavbami se vůbec nenechává rušit. Tallin je tak pro mě jedno z nejzajímavějších míst celého výletu a návnadou na Skandinávii, kterou ještě potřebuju celou projet. Tak snad zase někdy příště... 

 

LvK

6. září 2018

Riga, Lotyšsko: Kam zajít za jídlem i kulturou


Statistiky říkají, že Lotyšsko je nejchudší zemí z Pobaltí, což se ale pozná snad jen na venkově. A mezi námi - o to kouzelnější a surovější ten venkov je. Pokud budete projíždět napříč zemí, jako jsme to udělali my, budete okouzleni nedotčenou přírodou, kde na vás uprostřed ničeho vykoukne jedno stavení, hrad nebo kostel.

Místy jsem si připadala jak na anglickém venkově a to i přesto, že v Lotyšsku výjimečně nepršelo a také si potrpělo na teploty nad třicet stupňů. 

Je to právě ale Riga, která je ze všech hlavních měst Pobaltí ta největší a nejzábavnější. Pojďme se na to podívat! 


Riga


Riga je největším městem celého Pobaltí, ale projdete ji za víkend. Pokud si ji budete chtít vychutnat, zůstaňte ještě o pár nocí déle. Město pulzuje v příjemném tempu, není ani příliš hektické, ani příliš ospalé. Pokud chcete potkat místní, nesmíte minout obrovské Riga Central Market trhy. V halách, kde se vyráběly vzducholodě, si teď můžete nakoupit čerstvé ryby, ovoce i zeleninu a ochutnat to nejautentičtější z místní kuchyně.

Riga nabízí obrovské množství restaurací, ale jestli hledáte skvělou lokální kuchyni, kam se chodí místo turistů najíst hlavně místní, pak navštivte Ezitis miglá. Čekají vás rovněž velice příjemné a normální lotyšské ceny, nic předraženého. 

Na Rize vás bude bavit spojení moderní architektury se starým městem, starými domy obchodníků i množství kostelů. V mnoha uličkách se ztratíte, ale nehledejte moc rychle cestu ven. My takto našli kouzelnou uličku Torna iela, která na nás velice zapůsobila. Když jsme ji hledali druhý den, bloudili jsme pět hodin městem a nemohli ji znovu najít. Nepamatovali jsme si název a nevěděli, podle čeho ji najít. Že jsem ale velice digitální a online holka, podařilo se mi ji vyhledat, lokalizovat a najít. 

Pakliže vás v Rize zajímá kultura, navštívit můžete Latvian War Museum, které je pochopitelně dost ponuré a chybí anglické popisky. Daleko víc jsme si užili Latvian National Museum of art, kde je právě velká mezinárodní výstava zpracování textílií IDENTITY. Módní nadšenci si tu přijdou na své: kromě úžasného estetického zážitku si člověk odnese spoustu nových poznatků o materiálech a tradicích (nejčastěji) Pobaltí. 

Navštivte taky Freedom monument a určitě vás ohromí i výhled z Panorama Riga Observation Deck. 

IDENTITY exhibition

Torna iela. Dlouho jsme ji nemohli znovu najít. 

Potkáte tam třeba i ducha!
 
 
 
 


Kromě Rigy jsme ještě navštívili městečko Cesis, kde jsme úplnou náhodou zrovna chytli místní slavnosti, tudíž velice milé zpestření. Je to však město příliš malé na nějaký delší pobyt. Ale pokud byste měli cestu, nadchne vás.

Cesis


Průvodce Rigou tedy právě končí, ale doufám, že maličko pomůže při cestování!
LvK