22. října 2018

BIO kosmetika dieNikolai: Tučná smetana, ghí máslo i šafrán v Demeter kvalitě


Často se mě lidé ptají, jak poznají, že je kosmetika skutečně přírodní neřkuli bio.
Na to odpovídám, že na složitější otázku se zeptat nemohli. Mockrát se totiž setkáváme s klamáním spotřebitele ze strany výrobce - bio se dnes považuje za trend, a tak každý chytrák píše na lahvičku něco o přírodních složkách, které výrobek obsahuje, aniž by dodal, že vám tu super bio levanduli hezky chemicky zakonzervuje, synteticky přivoní a celý výrobek tak dokonale zprzní. 

Klamavé reklamy je všude hodně a je tak extrémně náročné poznat pravdu a to pro každého, kdo není chemikem. Pomocníkem mohou být certifikáty přírodní kosmetiky, i zde je to však odstupňováno a i to je leckdy matoucí.

Za nejpřísnější certifikaci považujeme certifikát Demeter, se kterým se nejčastěji potkáte v německy mluvících zemí. Ale i zde jsou tři stupně, které určují kvalitu surovin a tedy i kvalitu kosmetiky.

Před pár měsíci se mi dostala do ruky nová rakouská značka dieNikolai, ze které jsem si opravdu sedla na zadek. A to se mi u kosmetiky nestává zase tak často. Nejde o olejové bezvodé balzámy, nýbrž o tučné krémy. Tučné říkám schválně: v některých krémech najdete například ghí máslo nebo dokonce smetanu. 


Než vám tenhle svůj Demeter objev představím, pojďme se věnovat samotné certifikaci Demeter a k biodynamickému zemědělství:

Biodynamické zemědělství produkující přírodní suroviny nejpřísnější BIO kvality v souladu s přírodou a udržitelným hospodařením s půdou, nejkvalitnější přírodní produkty splňující nejpřísnější kritéria přístupu k BIO produktů a hospodařením v souladu s přírodou,... to jsou obecně známé přednosti a kvality výroby splňující certifikaci Demeter.

Zjednodušeně můžeme říci, že certifikace Demeter je o úroveň výš než samotná certifikace Bio. Produkty dertifikované Demeter musí splňovat zásady tzv. biodynamického zemědělství. Nejde jen o ekologické a udržitelné hospodaření v souladu s přírodou, ale s celým vesmírem. Svou úlohu zde hraje postavení hvězd, měsíce a slunce v době výsadby, sklizně i produkce. V biodynamickém zemědělství hraje významnou roli např. doba sklizně. Rostliny se sklízí v době, kdy obsahují nejvíce účinných a prospěšných látek. V praxi to vypadá tak, že se některé rostliny sklízí před východem slunce, některé v poledne a jiné naopak večer.


Důležité je rovněž zmínit, že ochranná značka Demeter se dělí na 3 úrovně certifikace v závislosti na množství obsažených biodynamických látek v produktech.

1. stupeňPravý stupeň certifikace Demeter
Naprostou jedničkou je tzv. pravá certifikace Demeter. Produkty musí obsahovat minimálně 95% certifikovaných přírodních složek, z nichž přinejmenším 90% tvoří biodynamické suroviny. Tato certifikace a logo nejsou dosud tolik známé, jelikož nastavené podmínky je velmi náročné splnit.

2. stupeňCertifikace Demeter s upozorněním
Druhý stupeň certifikace Demeter obdrží produkty obsahující opět minimálně 95% certifikovaných přírodních látek, ve kterých musí být alespoň 2/3 biodynamických surovin. Takovéto produkty jsou také označovány logem Demeter, ovšem musí zde být viditelné upozornění, že daný produkt obdržel certifikaci Demeter pouze na určité časové období a že podíl biodynamických látek je nižší než u pravého stupně. Tato informace ovšem bývá obvykle zveřejněna na zadní straně krému, lahvičky nebo krabičky a navíc většinou malým písmem, a proto zákazník, když vidí logo Demeter, může být lehce oklamán (a zklamán) o jaký stupeň certifikace a kvalitu produktů se jedná.

3. stupeňCertifikace Demeter označená na etiketě
Třetí úroveň certifikace Demeter nesou bioprodukty se složením 95% certifikovaných přírodních látek. Tyto látky musí obsahovat minimálně 10% biodynamických surovin. U těchto produktů je možné na etiketě označit biodynamické látky jako Demeter.

Proto je na místě zdůraznit, že je důležité nejen kontrolovat, zda se jedná o produkty s označením Demeter, ale také o jaký druh certifikace se jedná. A právě značka dieNikolai je jedna z mála kosmetických firem na světě (je jich opravdu jako šafránu), jejíž všechny produkty se mohou pyšnit certifikátem 1. stupně.



Proč jsem si zamilovala dieNikolai já? 



  • Správný poměr tuku a vody: jakýkoli krém vyzkoušíte (v nabídce jsou i menší balení), budete jistě překvapeni z konzistence. Nikdy jsem nic podobného nezažila, a tak nechávám testovat i okolí. Vždy se shodneme, že jde z počátku o velice hutný krém, který ovšem není mastný, nezanechává pleť mastnou ani lesklou. Snad bych i řekla, že mají matující finiš. Pokožka je přitom maximálně vyživená a ošetřená i do extrémního počasí. Poměr tuků je tu výrazně vyšší než u běžných značek, pleť tedy přirozeně zvlhčují, regenerují a zpevňují. 
  • Manufaktura. Oblast Wachau, Rakousko. Lokální pěstování surovin a jedna žena za celým procesem: chemička a odbornice na biokosmetiku Mag. Birgit Seyr, která kontroluje kvalitu každé suroviny, ale i výsledných krémů: konzistence, vůně. Míchá krémy, ručně je i plní do skleněných obalů, ručně balí. 
  • Biodynamické zemědělství. Suroviny z biodynamického zemědělství, kdy se jednotlivé bylinky sbírají v to roční období, kdy mají největší sílu, poznáte okamžitě: mají výraznější chuť, vůni i barvu. A i proto obsahují daleko více prospěšných látek než na co jsme běžně zvyklí. 
  • Okamžité výsledky. Zkuste například dieNikolai krém na ruce. Klidně i na velice vysušenou a popraskanou pokožku. Opět hutný, leč nemastný krém okamžitě zvláční pokožku rukou, zregeneruje a ochrání například před tuhými mrazy. 
  • Prvotřídní ingredience. A tady je to veliká radost: krémy jsou složené například z makového, lněného oleje, oleje z divoké růže, z lístkových oříšků, ale najdeme tu i vzácný šafrán, tučnou smetanu, ghí máslo nebo slzy vinné révy. Velká vzácnost. 

Mým největším oblíbencem se stal vyživující krém Šafránové pohlazení, kde je obsažen právě šafrán, ghí i smetana. Smetana přirozeně zmatní pleť, je plná vitamínu A a D, máslo ghí zase obsahuje hodnotné lipidy (tuky) a šafrán je zde použitý jako silný antioxidant. Pleť je dokonale vyživená, chráněná proti vysoušení a dlouhodobě se stává daleko odolnější i vůči slunečním paprskům. Krém je určen pro suchou a velmi suchou pleť a voní opravdu po smetaně. 


Mám ráda i Výběr z hroznů, krém určený pro všechny typy pleti. Obsahuje nejvyšší podíl oleje z hroznových jader (22%), který pleť ošetřuje, hydratuje a posiluje. Zmírňuje rovněž pocity napětí a suchosti a zásobuje pleť potřebnými lipidy. 

O dieNikolai tu neslyšíte naposledy. Jsem ze značky natolik unešena, že doufám, že mé testování tímto nekončí a že se mi do Vánoc podaří uspořádat i soutěž o tyto produkty. Protože vážně stojí za poznání. 

Stejně jako Demeter vína. Ale o tom zase někdy příště...
Znáte Demeter?
LvK

18. října 2018

Ukázka z knihy: Zrzina


Byla to vlastně Zrzina, kdo nás dal zase dohromady. Zrzina byla Robinova kočka. Byla obrovská, zrzavá, extrémně chlupatá a extrémně osobitá. Žila s ním v jedné místnosti a další spolubydlící pouze tolerovala. Od první návštěvy mi bylo jasné, že Zrzina není mazlivé zvíře. Pokud jste ji chtěli pohladit, okamžitě se ohnala - buď škrábla, nebo kousla.

Robin ji miloval. A ona jeho. Čím častější se mé návštěvy stávaly, tím víc jsem si dělala srandu z toho, že ho Zrzina reprezentuje – byla popudlivá, nenechala na sebe sáhnout a radost nebo lásku na sobě nikdy nedala znát. Uměla být taky trochu urážlivá a pouhým pohledem si dokázala zjednat pořádek.
Ti dva k sobě jednoduše patřili. A hluboce se milovali, ač jim pohlazení bylo cizí. V době, kdy jsem se k nim nastěhovala – záměrně říkám k nim, jelikož Zrzina byla stejně silná osobnost jako Robin – už mě Zrzina vzala na milost. Nebyla jsem jí úplně proti srsti.

Má práce v PR mi umožňuje, abych pracovala z domova prakticky kdykoli, kdy je potřeba. Takže zatímco Robin odešel do práce, já zalezla do peřin s noťasem v ruce a celý den pracovala. Pochopitelně mi dělala společnost tahle zrzavá lady, které v té době bylo asi deset let. Přemýšlela jsem mockrát nahlas a celé dny si s ní povídala, hladila ji a vždycky, když jsem si šla udělat další várku čaje, jsem jí dala pusu. 

Byly dny, kdy jsme z peřin nevylézaly. Ona mi spokojeně předla na nohou či u hlavy a já ťukala tiskové zprávy a brala telefony.

Zrzina mi tála pod rukama. Dokud byl doma Robin, byla chladná, odměřená a člověk se jí musel doprošovat. Jakmile za ním zabouchly dveře, měnila se tahle obří kočka v hravé mazlivé kotě, které se ode mě nehnulo na krok. Například koupelnu běžně nenáviděla. Měla ji spojenou s mytím, které nesnášela. Do koupelny tak nezabloudila ani omylem a nikdy se tím směrem ani nepodívala. Až do té doby, než jsem se tam šla líčit. Nejdřív sedávala ve dveřích, pak si přisedla na kobereček a sledovala každý můj tah řasenkou. Sledovala mě bedlivě a měla jsem pocit, že miluje, když jednotlivé kroky komentuju: „Teď si, má milá zlatá, naneseme trochu zdravíčka.“ „Boha jeho. Úplně křivá linka, podívej, vidíš to? Já se dneska snad nevypravím.“ „Todle? To je rtěnka. Až ti dám pusu při odchodu, tak ji budeš mít taky.“ „Ty hele, neměla bych si tu hlavu umejt? Co myslíš?“

Zrzina předla, občas mňoukla a nikdy ze mě nespustila oči. Stejné to bylo při oblékání, kdy mi schvalovala outfit, jak by řekla každá správná blogerka. Vždy, když jsme byly spolu, se nechala nejen hladit, pusinkovat a mazlit, ale dokonce se vždy sama lísala a nastavovala mi čumáček.

Naší vzájemné „dívčí“ lásky si samozřejmě začal všímat i Robin. Zrzina totiž byla zamilovaná. „Ty ji mazlíš, a ona u toho ještě přede? Zrzino! Ty potvoro! Já chci taky! Já se deset let snažím o to, aby byla mazlivá,“ říkával mi Robin zoufale, „a nic. A pak přijdeš ty a úplně mi tu kočku zblbneš! Co jsi to za člověka?“

Robin žárlil, a tak si Zrzina dobře hlídala, aby před ním nade mnou příliš emocionálně neslintala. Přesto to poznal a já si ho za to často dobírala. „Vidíš? Ta kočka kopíruje naše chování. Ty jsi citově oploštělej, a tak na sebe nenechá ani sáhnout, ale se mnou se dneska šla líčit až do koupelny.“
„Kecáš. To říkáš jenom proto, abys mě naštvala. Abych žárlil. Ona do koupelny nikdy nevkročí.“

Co se péče o kočku týkalo, měli jsme to jasně rozdělené – já se starala o předek, on o zadek. Tedy já zodpovídala za krmení, on za její záchod. Vyčesávali a koupali jsme ji společně, byla přece jen velká a dost silná na to, aby se jednomu dokázala vysmýknout. Vyčesávání těžce nesnášela, při koupání trpěla a pak byla uražená ještě několik dní, dokud jí kožich nepřestal vonět šamponem.

A protože jsem se starala o její stravování, měly jsme jasně daná pravidla: masovou kapsičku dostávala vždy v půl deváté ráno a maso vždy před půlnocí. Jako mnoho domácích mazlíčků i Zrzina v sobě měla zabudované hodiny a nezpozdila se ani o minutu. Jakmile padla půl devátá či půlnoc, začala mňoukat jak na lesy.

Onu osudnou noc, kdy jsme se s Robinem opili a skončili zase v posteli, mě přišla ráno – i po těch týdnech odloučení – přesně v půl deváté láskyplně vzbudit a dělala, jako bych od nich nikdy neodešla. Celou noc mi spala u nohou či hlavy a já ji zase mohla pusinkovat a mazlit, jak jsem jen chtěla.
„Úplně mě to rozsekalo. To, jak si pro tebe přišla."

Pokračování v knize. Koupit ji můžete třeba tady! 
LvK


15. října 2018

Úklid v kosmetické taštičce: Jak roztřídit kosmetiku a čemu se raději vyhnout úplně


V sobotu ráno jsem se probudila s tím, že se celý den mohu poflakovat.
Poflakování je velká sláva!
Vzbudila jsem se ovšem s tím pocitem, který mě neodbytně doprovází celým rokem: že musím vyhazovat, dělat čistku ve svých věcech, uklízet v životě, v šatníku, v kosmetických taštičkách i zásuvkách.

Zasedla jsem tak doprostřed místnosti a zvesela vysypávala jeden šuplík po druhém.
Zaměřila jsem se především na kosmetiku. Už léta se snažím řídit heslem, že nesmím otevřít lahvičku, dokud nespotřebuju tu předchozí a to platí jak u krému, tak i sprchového gelu.

Protože zbytky kosmetiky - jakkoli může být bio - se nedají zrecyklovat a to v žádném obalu. Žel, ani tuba od pasty nepatří do tříděného odpadu, pakliže je nevymytá, znečištěná zbytky pasty. To samé platí i o papírových a skleněných obalech. Papírové obaly navíc bývají často navoskované. 


Snažím se tak předcházet nevypotřebované kosmetice, nedejbože prošlé. Přesto jsem u sebe objevila spoustu neřestí, za které se stydím!

  • Milion vzorečků. Zařekla jsem se, že už je od firem nebudu brát. Vzorečky jsou lákavé: poznáme vůni, konzistenci a nula účinků. Recyklovat se nedají. Vždy je s sebou vozím na dovolenou v dobré víře, že je na cestách použiju a hle: našla jsem jich po kosmetických taštičkách v takovém množství, že kdyby byl jeden vzoreček koruna, už mám vilu.
  • Rtěnky. Rtěnky jsou mor. I já mám pocit, že s každou sezónou potřebuju nový odstín, leč mé nálezy v šuplících ukazují, že mám od každého odstínu aspoň tak tři kusy. Zařekla jsem se tedy, že než je vypotřebuju, nebudu brát ani kupovat další. Pro mě vrchol sebekontroly. 
  • Kosmetické tamponky. Všude. V každé kapse každé taštičky. Přitom opět: nelze recyklovat. Nakoupila jsem tak odličovací tamponky pratelné i ty z bio bavlny. 
  • V jedné z nenošených kabelek jsem objevila zcela nový nepoužitý pudr. Zřejmě jsem jej koupila a dokonale na něj zapomněla. V prosinci mu bude končit expirace. Vážně jsem si pořídila pudr, aniž bych ho potřebovala? 
  • Krémy s ucpanými pumpičkami. Pumpičky u krémů jsou všeobecně dobré z hygienických důvodů, oleje zároveň chrání před oxidací. Na druhou stranu: pokud je pumpička napevno, nikdy nevymyjeme zbytky krému a lahvička tak poputuje do směsného odpadu. Naučila jsem se na klasická balení, kdy krém nanáším pomocí špachtliček.
  • Našla jsem rovněž pár kusů běžné konvenční kosmetiky, se kterou si příliš nevím rady. Dokonce jsem našla micelární vodu nejmenované značky. Tu jsem uvítala: odmašťuje tak dokonale, že na některé flíčky na oblečení bude parádní! 
  • Mimo kosmetický svět jsem tu našla stovky debilních reklamních předmětů všeho druhu: firemní klíčenky, píšťalky, placky, sluneční brýle, balonky a další zbytečnosti, které už rovněž odmítám přijímat. Mně je vážně příjemnější odcházet z akce s prázdnýma rukama než s taškou plnou nicneříkajících kýčovitých firemních předmětů. 

Do debordelizace jsem se pustila s takovou vervou, že jsem se už po hodině bála, aby mi tu zbyl nějaký nábytek. Zbavila jsem se i mnoha kabelek, bot a oblečení, respektive poslala to dál. Už mě nebaví přeplněný prostor a věci, které raději schovávám na dně šuplíků. 

Výsledkem byly další dva pytle tříděného odpadu, taška s oblečením a čtyři volné police, které snad už nezaplním shromažďováním.

Tímto bych měla komplet debordelizaci bytu úspěšně za sebou. Pro tento rok. 
Chci věřit, že až se na ni vrhnu zase na jaře, situace nebude už nebude až tak zlá.
Protože chci věřit, že tímhle jsem vyhodila život do vzpomínek za posledních pět let. 
Ulevilo se mi. 
Šla jsem to oslavit. 

LvK

12. října 2018

Olejové šampony: Mohou být řešením na lupy, ekzémy a seboreu ve vlasech?


Seborea, lupénka, atopický ekzém a lupy.
Onemocnění kůže, se kterými si stále nevíme rady. Děsivé je, že se mohou objevit kdykoli během života a neexistuje na ně žádná opravdu účinná léčba. A pokud ano, tak co pomůže jednomu, nemusí zabrat druhému.

Z kosmetického hlediska platí, že si nestačí pořídit jeden krém, jednu mastičku. Ke zmírnění příznaků pomáhá se zaměřit na péči komplexní: vyloučit výrobky na bázi minerálních olejů (paraffinum liquidum), které vysuší ještě více, dráždivé látky jako jsou syntetické vůně, chemické konzervanty a především agresivní odmašťující pěnidla. A zde bývá často kámen úrazu: můžeme se důsledně promazávat po sprše, ale to, čím se myjeme, považujeme často za neškodné. Opak bývá pravdou: mnoho sprchových gelů na trhu zvládne odmastit i traktor!

Jenže co dělat, když trpíme lupénkou, lupy, seboreou ve vlasech?
Velkou úlevou by mohly být olejové šampony.

Mají mnoho výhod:


  • Obsahují jen velice šetrná pěnidla, nenarušujeme tak lipidovou rovnováhu kůže.
  • Zamilují si je vlasy husté, pevné, vysušené. Dále lidé s lupy, ekzémy a lupénkou. 
  • Oleje působí příznivě nejen na pokožku hlavy, která je postižená šupinkami, ale i na zdraví vlasu - vlasy nejsou přesušené, jsou lesklé, daleko pevnější, netřepí se a nelámou se. 
  • Lze je použít i jako velice šetrnou péči pro nejmenší.
  • V případě, že nám nebudou vyhovovat je můžeme jednoduše používat místo sprchového gelu: olejové výrobky dokáží skvěle umýt a přitom pokožku dokonale ošetřit. Ušetříme tak za tělová mléka po koupeli.

A mají i své nevýhody: 


  • Aplikace není jednoduchá. Je potřeba se je naučit používat a aplikovat jich velice málo a důkladně opláchnout. Ideálně naředit s vodou a tímto oplachem vlasy umýt. Stačí málo a zůstane nám mastná kštice. 
  • Nejsou vhodné pro každého. Jemné vlasy po nich splihnou ještě víc. 

Ač mám vlasy jemné, co nesnesou ani příliš vydatné masky a kondicionéry, nechala jsem si na otestování poslat Alepia olejové šampony. Přinejhorším, říkala jsem si, je použiju jako sprchový olej. Alepia mě však zlákala nejen svým složením, ale mnoha nadšenými ohlasy právě od lidí, kteří lupénkou, ale i lupy a seboreou ve vlasech trpí. 

Některé šampony mě zmastily už co jsem se na ně podívala, jiné mile překvapily a nechaly vlasy perfektně umyté a v perfektním stavu. Vybrala jsem tedy ty nejzajímavější: 

Alepia šampon 15% nebo 40% vavřínového oleje: 



Vavřínový olej je antibakteriální, výborný antioxidant, chrání pokožku před vysušením. Působí i proti komárům a vším. Pomáhá bojovat proti lupům, čistí a zklidňuje podrážděnou pokožku hlavy a pečuje o poškozené vlasy. Tento dar přírody se využije i všude tam, kde se objevuje atopická pokožka, akné nebo černé tečky.

Varianty jsou dvě: šampon s 15% nebo dokonce s 40% oleje. 

Jak na něj: Opravdu nanášet jen naředěný s vodou, lehce ve vlasech promnout a dobře opláchnout. Doporučují se i octové oplachy. Jemné vlasy to nesnesou vůbec, lidé s lupami a lupénkáři jej prý milují. Já je používám do sprchy. 

Obsahuje rovněž vavřínový olej, ale také med. Nepění a přidat ho můžete miminku do vany pod tekoucí vodu i jako mycí gel nebo lázeň, v tomto případě už není potřeba "mydlit" (šampon prakticky nepění), jen spláchnout. Pomáhá rovněž dětičkám s ekzémy a lupénkou kdekoli po těle. 

Jeden ze tří šamponů, který jsem snesla i já. Růžový jíl lehce stahuje mastnotu olejů a já jej používala prakticky celé léto. Podle výrobce dokonce pomáhá hlavně rychle mastícím se vlasům. I zde ale musím upozornit, že čím méně, tím více účinku. Na jedno použití stačí množství o velikosti hrášku - šampon pěnit nezačne, ale vlasy nechá čisté a lesklé. 


Olej z černého kmínu (černuchy) je ideální pro pokožku se sklonem k alergickým reakcím ( může účinně zmírňovat některé alergické projevy). Další vlastnosti, která je nutné zmínit je antioxidační a dezinfekční schopnost. Olej posiluje vlasové kořínky a zabraňuje vypadávání vlasů. Působí i proti kožním infekcím a ekzému. 

Byla jsem odvážná a tuhle modrou lahvičku si s sebou zabalila na cesty do Pobaltí (proto ta odřená etiketa), kde jej vesele používal i přítel. O tom, že je šampon olejový, jsem před ním pomlčela, jinak by se lekl a naběhl by do první litevské drogerky pro nějaký pořádný dryák. Nevěděl a pochvaloval si. Opět - velikost hrášku je zásadní!

A zde dobrá zpráva! Toto není olejový šampon, tohohle se netřeba bát. Základní složkou je Shikakai, indická ajurvédská bylina, díky které mají indické ženy takové krásné, silné a hedvábné vlasy. Šampon ani trošku nepění, obsahuje jen velice jemné nedráždivé tenzidy, které jsou šetrné jak k vlasové pokožce, tak i životnímu prostředí. Běžná pěnidla jsou totiž špatně odbouratelná, pokud vůbec. Moje jemné vlasy jej milují - nejsou mastné (ani když mi ujede ruka), jsou však pružné, lesklé a nelámou se. Za mě vítěz! 

Alepia šampony jsou novinkou na českém trhu, ze zahraničí mají úžasné reference právě od lidí s kožními problémy. Budu tak ráda, pokud mi napíšete svoji zkušenost s nimi. Sama jsem nadšená ze složení, ale je jasné, že je nelze vůbec doporučit plošně a všem. 

LvK

8. října 2018

Burleska k narozeninám!


Nevíte, co svému muži ve středním věku, za dárek k narozeninám?
Často to bývá prekérka: nepotřebuje nic, všechno má a po čem touží, tomu my ženy nemůžeme rozumět, tudíž si to radši koupí během roku sám. Navíc ani na stará kolena neumí ocenit měkké dárky, překvapení a snahu!

Nicméně, z praxe mám ověřeno, že čím více svíček na pomyslném dortu, o to více muž uvítá zážitek a ideálně takový, o kterým se mu ani nesnilo. Já si letos vymyslela burlesku. 

Oslavenec Miloš, povahou mírný, hodný a stydlivý kluk, vstupoval do sálu pomalu, rozvážně a nedůvěřivě, nicméně dostal už předtím ode mě dárek, přípitek a večeři, a tak byl ochotný podstoupit veškeré nebezpečí. Nejdříve obdivoval sál a - jak bývá jeho dobrým zvykem - šel omrknout interiéry celé budovy. Když na chodbě zahlédl jednu z tanečnic, rychle se vrátil ze svých pochůzek a šel se k baru předpít.


Royal Burlesque začala a já od první chvilky mohla oči nechat na kostýmech, nádherném prádle a akrobatických číslech tanečnic. Nikdy jsem na burlesce předtím nebyla a abych byla upřímná, příliš jsem si od toho neslibovala. Miluju pochopitelně styl Dity von Teese, ale nebyla jsem si jistá, zda podobné úrovně lze dosáhnout i v našich podmínkách. Trochu jsem se bála, že tu burleska sklouzne k lacinosti, podbízivosti a hloupému humoru. Byla jsem však rychle vyvedena z omylu, aspoň u většiny čísel: tanečnice sice smyslně odhazovaly svršky a vše, co je tížilo, zvládaly však k tomu vykouzlit ohnivou show, humorné scénky i drsnou akrobacii. Některé slečny by s přehledem mohly konkurovat i baletkám. Až na pár současných hitů, které dokonale rozproudily davy, si burleska držela prvorepublikového ducha a s publikem cudně koketovala.

Miloš, staromilec a estét, sledoval nakonec celé představení s nadšením, které najednou přebilo i radost z dárku a skvělé kachny k večeři, a jen očkem sledoval moje reakce. Když jsem pokývla hlavou jako souhlas, že se smí koukat dál, rozzářeně se zazubil. Nemusím snad ani dodávat, že správně pochopil (a dokonce i verbalizoval), jak jsem úžasně velkorysá a že takhle krásný narozeniny mu ještě nikdo nepřipravil. Přesně!

A jak poznamenal závěrem: "Najednou jsou ty narozeniny hezký i v tom pozdním věku!" 

Byli jste někdy na burlesce?
LvK

4. října 2018

Září jedné Lucie

Říjen je určen jen na dospávání ze září. A to člověk ani nemusí mít děti, aby se nezastavil.
Září bylo boží! Až na ten fakt, že jsem se stala zase o rok starší...

Září začínalo Mercedes-Benz Prague Fashion Weekem.

Za fotky děkuju Moda.cz 
Outfit: @denisadovala
Fashion Week uzavírala premiéra dokumentu Alexander McQueen. Opravdu estetická podívaná, hezky zpracovaný příběh. Oproti životopisné knize byl dokument velice oslavující a málo kritický vůči McQueenovi. Zatímco z dokumentu jsem měla dojem, že byl pouze obětí svých vnitřních strachů a démonů, kniha ho vykresluje i jako zdatného manipulátora, který pro své vnitřní strachy a démony dokáže ničit ostatní. Zajímavý kontrast. Doporučuji obojí. 


V OliOla jsme ještě za slunečného dne nafotili nové čelenky do vlasů: mají v sobě drátek, a tak drží i na jemných vlasech. Mají spoustu barev a vzorů, lze je různě uvázat, různě nakombinovat a je to takhle jednoduché: 



Poprvé jsem se rovněž podívala do slavné Vily Tugendhat a mohla na ní oči nechat. Doufám tedy, že to nebyla moje poslední návštěva, chtěla bych si to celé vychutnat ještě jednou. Obrovský zážitek! 


Září bylo prakticky bez víkendů. Jednu sobotu jsem jela do Brna na aromakonferenci, kde mluvili profesoři a profesorky z Bratislavy, Lublani, Brna i Vídně a já doufám, že jsem - především o oxidaci rostlinných olejů - pochytila všechno správně. Dva týdny na to jsem zase jela do Sušice a měla tam s Kamilou Vodochodskou workshop - Kamila o udržitelné módě, já o přírodní kosmetice. Nádherná akce! 

18.9. se konal křest mé knihy a to byl teprve doják. Že se lidi nevešli do místnosti mě ve skrytu doše možná potěšilo, že se ukázali staří přátelé mě potěšilo hodně, ale co mě dojalo bylo, že někteří vážili cestu až z Ostravy, Plzně a Strakonic a přišli rovněž lidé neznámí - čtenáři, kteří si našli čas a přišli se i představit. To bylo milé zjištění - že to taky někdo čte tady. A tam na papíře. 

Takhle to vypadalo celý večer: Hrbila jsem se nad knížkama a furt mi docházelo víno. 
Všichni se rovněž mohli přesvědčit, že moje sestra je krásná holka. Přesně jak píšu v knížce. A že její apetit je bezedný. Jop. Bylo tam občerstvení. Než přišla. 
A taky se všichni mohli přesvědčit o tom, že Honza Kubů není urban legend. Existuje! A dokonce si se mnou dal autorské čtení. Dost mi to připomínalo naší besídku na základce.  
Mými milými a milovanými kmotry byl Miloš Urban a Františka Čížková. 
Top: @DenisaDovala, o účes se postarali v @OliOla 

Františka řekla, že jí první půlka knížky připomíná Betty MacDonald a o to víc bavila půlka druhá: temná, reálná, drsná. Po křtu mi zůstal proslov, který si připravila a dojalo mě to tak, že hledám rámeček na jeho zarámování. Miloš prohlásil - tak, jak jsme se to doma hezky učili - že každá kapitola je skvěle vypointovaná a že si čtení moc užíval. Takže...už máte taky svůj výtisk? 

Na křtu rovněž vznikl tento rozhovor pro noviny Právo. Koupila si ho i babička, která se dodnes chlubí, že má vnučku v Rudém Právu.

Ještě týden po křtu mi voněl byt kytkama.


A pak jsem měla narozeniny: #JeštěNeTřicet.

Nemůžu úplně garantovat, že jsem o rok moudřejší, zato mám pocit, že se mi začíná zpomalovat metabolismus. 

LvK



1. října 2018

Stres vepsaný ve tváři: čím zklidnit vystresovanou pleť a uvolnit napětí v obličeji


Stres se podepisuje nejen na zdraví těla, ale i na zdraví pokožky.
Vystresovanou pleť považujeme většinou za zašedlou a bez života, ale pravdou je, že problém může být daleko závažnější, stejně jako napáchané škody. Dlouhodobý stres se nám může na obličeji nesmazatelně podepsat i předčasným stárnutím, tmavými kruhy pod očima a dokáže změnit i rysy obličeje. Tudíž je to poměrně rychlá cesta ke strhanému výrazu, který ani sebelepší make-up nezachrání.

Jak dokáže stres změnit kůži? 


Stres oslabuje naši imunitu a potažmo tedy i kůži. Při stresu se v pokožce uvolňuje hormon kortizol a pokud je dlouhodobě ve větším množství, pleť se stává propustnější a náchylnější. A zde záleží i na genetické výbavě, k čemu je náchylná: k akné? K ekzémům? K podrážděnosti? K otokům? Ke pnutí a dehydrataci?

Jednoduše řečeno: kůže zrcadlí naše zdraví, ale i vnitřní nepohodu. A rysy v obličeji pak ukazují na naše dlouhodobé rozpoložení. Pokud půjdete na masáž obličeje ke kosmetičce, zeptejte se jí, kde máte zatuhlá místa. Zatínáte čelisti, když musíte hodně věcí překousnout? Nebo nedokážete uvolnit a úplně povolit koutky rtů od neustálého křečovitého úsměvu? Nebo se vám z mračení rýsuje pořádná rýha mezi obočím? 


lymfatická masáž obličeje mě naučila pozorovat, kam si kdo "ukládá" stres a napětí. Já například měla dlouhá léta nateklé čelisti. Projevovalo se to velkými bolestmi a otoky. Až zpětně vidím, jak moc se to projevilo i na tvaru a výrazu obličeje. Samozřejmě mám tendence i dnes zatínat zuby, ale jakmile se při tom přistihnu, vědomě povoluji celý obličej, promasírovávám bolavé části a zacvičím si sestavu jógy obličeje.

Obrovská změna ve výrazu tváře nastane taky pokaždé, když zcela uvolníme a promasírujeme koutky rtů. Konec konců, i obličej má svaly a náš výraz nám ukazuje, které svaly používáme nejvíc a na které zapomínáme.

Vystresovaná pokožka se ovšem dokáže projevit kdekoli po těle. Ve vypjatých situacích se nám může rozjet i lupénka, rosacea nebo vitiligo.

Jak se můžeme bránit? 


Teorie je jednoduchá, praxe horší. Základem je pochopitelně pitný režim, jelikož je to jediný zdroj vláhy a hydratace pleti. Vitamíny, minerály a strava bohatá na antioxidanty je samozřejmostí. Do kosmetické výzbroje proti stresu řadíme produkty bohaté na vitamín E a A a antioxidanty v podobě přírodních extraktů a bylinek. Velkým pomocníkem v náročném období budou samozřejmě i oleje, jelikož právě ty dokáží zabránit ztrátám vody v pleti.

Takže...? 

Weleda, certifikovaná přírodní kosmetika, přichází s celou mandlovou řadou, která spojuje veškeré potřebné látky dohromady a stará se tak o pleť vystresovanou, citlivou až podrážděnou. Základem je vždy mandlový olej z BIO farmy ze španělské Valencie, který je nabitý vitamínem E, A a F a množstvím minerálů. Právě mandlový olej používáme při svědění kůže na zklidnění. Je naprosto nedráždivý, určen pro všechny typy pleti, vhodný i pro nejmenší. Právě mandlový olej je dobrým nosičem dalších látek - v tomto případě švestkového oleje obsahující karoteny a řasu puchratku kadeřavou, která je velice protizánětlivá, hojivá a je rovněž silným přírodním antioxidantem.


Už řadu týdnů testuji celou mandlovou řadu - btw: po mandlích voní nikoli díky mandlovému, leč díky švestkovému oleji - a vybrala jsem vám tak svoje 3 nejoblíbenější produkty:

Mandlový pleťový olej:


Co by to bylo za Lucii, kdyby nedoporučila olej na všechno. Zde se ovšem nenechme mýlit - nejde o jednodruhový mandlový olej, jak bychom se mohli domnívat. Jde o velice funkční synergickou směs mandlového a švestkového oleje a výtažek z květů trnky. Upřímně nejsem příznivec používání jednodruhových olejů na pleť, vždy je pro pleť přínosnější mít více látek, které vzájemně zvyšují svou účinnost. Weleda olej je velice jemný, nemastný a příjemně voňavý.

Tip: Lze jej použít i k odličování, kápnout jej do krému, použít jako masku nebo klidně i pod make-up.

Mandlové čisticí mléko: 


Je to právě odličování, kterým můžeme vystresované pleti ulevit nejvíc a tedy: jemnou masáží pokaždé, když se odličujeme. Zde naneseme trošku mléka (krému) na vlhkou pleť a krouživými pohyby masírujeme pleť a klidně i okolí očí. Mléko nedráždí a bez podráždění vyčistí jak pleť hloubkově, tak odstraní i oční make-up. Vždy pak kroužíme od vnějšího do vnitřního koutku oka a nikoli obráceně! A už vůbec ne agresivně tahat víčko tamponkem!

Mandlové tělové mléko:


Že miluju po sprše olejová másla, tak pokaždé, když potřebuju okamžitě vklouznout do šatů, sahám po tomhle mandlovém mléce: je lehké, vstřebává se okamžitě, zároveň je však příjemně krémové konzistence a kůži zahalí do jemné vůně mandlí.

Vystresovaná pleť může mít mnoho příčin, leckteré ani nedokážeme ovlivnit. Vždy však můžeme aspoň částečně zmírnit tempo, dbát na prevenci a pomáhat si kosmetikou, která neničí (naopak podporuje) obranyschopnost kožního pláště. 

LvK


24. září 2018

Proč (ne)chodit se spisovatelem

Autorka tohoto blogu se spisovatelem Milošem Urbanem. Takže článek based on true story. 

Na střední při hodinách planymetrie jsem vykřikovala, že si nikdy nenajdu žádnýho matematika. A vzala si ekonoma. Pak jsem prohlašovala, že si nikdy nenajdu žádnýho umělce. Podle mých kamarádů to bylo dobré rozhodnutí: zpěváci jsou děsní kurevníci a herci zase šílení egocentrici, říkali. Jen před spisovatelama mě nikdo nevaroval.

A tak vás teď musím varovat já.
Chodit se spisovatelem totiž není žádnej med.

Pár plusů to má...
  • Celoživotně můžete toužit, že budete jeho múzou. Něco jako Adele pro Klimta. Nebo že vydá aspoň něco jako Dopisy Olze, ze kterých všichni pochopí, jak okouzlující a zajímavá osobnost jste a co všechno pro něj znamenáte. Můžete po tom toužit celoživotně, naděje umře až ve chvíli, kdy po rozchodu vaši osobu nechá v knížce znásilnit, brutálně zabít a rozřezat.
  • Neoplýváte sex-appealem? Vůbec nevadí. Každý lepší spisovatel má natolik bujnou fantazii, že si domyslí jak sex-appeal, tak klidně i křivky Kim Kardashian. 
  • K tomu, aby vytvořil nějaké dílo, nepotřebuje bubny, nepotřebuje bandu debilních kamarádů, nepotřebuje nic zkoušet a ani se nepotřebuje vracet domů až nad ránem. Ne. Stačí mu doma židle, stůl, počítač a víno. 
  • Spisovatelé jsou sofistikovaní: ženu nebalí, ženě se dvoří. Zprávy od nich jsou úsporné, jelikož po pracovní době se už fakt nechtějí rozepisovat. V takto úsporných "větách" vlastně ani nepoužívají slovesa, takže vám leccos může připadat jako sexy šifra. Nikdy se však nezapomenou rozloučit větami typu: "Jsem v úctě," nebo: "Líbám na ruku."
  • Pakliže se však zhádáte do krve, vědí, v čem je jejich silná stránka a napíší vám takové vyznání, že pak sami chvíli přemýšlí, zda to není to nejlepší, co kdy napsali a zda to ještě nevydat knižně. 
  • Se spisovateli vás - aspoň v českých končinách - nikdo nemůže nazvat zlatokopkou. 

Ale má to i určité mínusy:

  • Každý správný spisovatel občas už ani neví, kdy si vymýšlí a kdy mluví pravdu. A přitom za to ani nemůže. Dialogy: "To jsem ti tedy rozhodně neříkala!" "Ne? Tak se mi to zdálo? Mělas na sobě takový žlutý šaty s červenýma motýlkama." "Já nemám žádný žlutý šaty s motýlkama!" "No tak že bych si to vymyslel?" jsou na denním pořádku. 
  • Spisovatel, zvláště pak pokud píše detektivky, nikdy nic nepochopí jednoduše. Vždy mu v hlavě naskočí ten nejdivočejší možný scénář, ze kterého pak sám zpanikaří. 
  • To, že ke své práci nepotřebuje tým lidí ani pařby do rána, ještě neznamená, že je o to míň umělec. Naopak. Spisovatelé jsou křehké duše. Dokáží sice popsat stohy papíru svou nejnovější novelou, jakmile ale musí vyplnit složenku nebo vystavit fakturu, mají problém. 
  • Ano, mladá generace už příliš nečte. Přesto je to se slavnými spisovateli jako s rockovými hvězdami - motají se kolem nich fanynky, které se umějí nabídnout. Tyto fanynky pracovně rozdělujeme do dvou skupin: mladé ambiciózní a nepříliš bystré studentky, které by rády vypracovaly svou diplomovou práci o díle vašeho kluka-spisovatele,
  •  a na fanynky, které už dílo vašeho kluka vážně přečetly a líbí se jim převážně ty postelové pasáže. Tady je důležité a potřebné sdělit svému klukovi-spisovateli, že jste to právě vy, kdo ho má jak přečteného, tak načteného. A že tudíž znáte DETAILNĚ nejen ty postelové, ale i ty mordovací pasáže. 
  • Spisovatelé jsou živí ze svých vnitřních světů. Furt vás tak budou tahat po galeriích, muzeích, vernisážích, divadlech a filmech, ale vždycky to budou komentovat. "No jasně, vrah bude ten policajt a nakonec se ještě ukáže, že to je otec toho dítěte. Klasicky vystavěný příběh."
  • Jakmile se ponoří do psaní nového příběhu, tak trochu se stává hlavním hrdinou. Trochu se toho bojíte, zvlášť, pokud hlavní hrdina má někoho zabít. Pokud pak třeba číšník v restauraci u otevírání vína zaslechne, jak vám spisovatel vypráví o tom, jak pokročil s dějem okolo hlavních postav, může lehce znejistět: "Nevím co s tou Petronelou. Potřebovala by zamordovat, ale mám ji docela rád, a tak ji toho asi ušetřím. Ještě nevím, co s ní provedu." 
  • Musí každý den psát. Odepsat si aspoň tu hodinku, aspoň tu stránku. A jakmile ho něco napadne, musí okamžitě domů k počítači. Ať už dělá cokoli a kdekoli. Těžké chvilky jsou to pak v případě, že jste si naplánovali romantický večer s filmem, dobrým jídlem či vanou plnou pěny. Nápad je daleko silnější než vůle a věřte, že divokou fantazii divokého spisovatele nezadržíte. Zdrhne po posledním soustu, uteče z vany nebo uprostřed filmu. Až si to odepíše, celý blažený (zatímco vy už jste nejnasranější) se vrátí. 
  • Být partnerkou spisovatele je těžký úděl. Jeho knihy budete vždycky číst jinak, tak nějak osobněji. Třeba když mezi řádky vyčtete, že se mu ve skutečnosti blondýnky líběj, nebo že (na vás) vidí a dokáže dokonale popsat i to, co normálně raději nepřizná: každý zatracený ďůlek na zadku nebo dvoudenní strniště všude možně.

Že mínusy převažují nad plusy?
Možná se vám to jenom zdá. A možná jsem to tak napsala schválně.
Spisovatelům a blogerkám nesmíte veřit ani slovo!

LvK

21. září 2018

Nejlepší zdravá kosmetika za měsíc září


Zářijové novinky jsou tu!
Po létě jsem si k recenzování vybrala hlavně regenerační séra a krémy, stále ještě lehké letní vůně a objevila naprosto dokonalý přírodní suchý šampon! Pojďme na to mrknout.

Be Butter: Levandulový krém 




Obal může svádět k tomu sbalit tento krém do kabelky jako krém na ruce, což jedině kvituji, jeho použití je však multifunkční: lze jej totiž použít i na obličej nebo na celé tělo. Zvláště krém s ovesným olejem dokáže zklidnit přecitlivělou pleť a uleví i ekzematikům a lupenkářům: základem těchto krémů (levandulového, rakytníkového i ovesného) je emulze vody a bambuckého másla.

Nejde tedy o bezvodý balzám, ale krémovou konzistenci, která skvěle promašťuje, a zároveň se výborně vstřebává. Zde je tak lze jedině doporučit jako perfektní péči o popraskanou kůži na rukou - neumastí, přesto uleví, zvláční a podpoří olejový film pokožky. Levandulový krém nejvíce ocení suchá a stárnoucí pleť, rakytníkový zase každý, jehož pleť potřebuje po dovolené zregenerovat.

Biofficina Toscana: Dvoufázový odličovač z červených bobulí




Stejně jako jsou nečistoty rozpustné ve vodě, jsou i nečistoty rozpustné v tuku a pro dokonalé odlíčení je potřeba smýt oboje. Právě proto se k odlíčení doporučují emulze (mléka), bezvodé odličovače (které se aplikují na navlhčenou pleť) anebo dvoufázové odličovače, kde už je zastoupeno obojí. Biofficina Toscana jeden takový vyrábí: je namíchán ze slunečnicového oleje a extraktů z ostružiny, morušovníku černého, borůvek, angreštů a černého rybízu.

Po zamíchání vodní a olejové části odličujeme klasicky vatovým tamponkem a odstraníme jak make-up včetně výrazného líčení a voděodolné řasenky, tak i důkladně a hloubkově vyčistíme pleť. Je to velice příjemná péče lehké nedráždivé vůně, po níž pleť zůstává vláčná a svěží.

Biofficina Toscana: Antioxidační pleťové sérum




Jestli hledáte nemastnou antioxidační vzpruhu mdlé pleti, pak se vám sérum Biofficina Toscana bude líbit. Je lehké konzistence připomínající gel aloe vera a je obohaceno o extrakt z ostružin, borůvek, vinné révy a černého rybízu. Jeho vstřebání je okamžité a lehce pleť vypíná, lze jej tak doporučit i jako podkladovou bázi pod make-up a pod denní i noční péči. Musím se tedy přiznat, že na můj vkus voní příliš intenzivně, ač příjemně, což asi nejvíc ocení lidé, kteří přecházejí z konvenční na přírodní kosmetiku a na vůni přírodní kosmetiky si teprve zvykají.

Yarok: Luxusní suchý šampon na vlasy




Jestli mi v září něco fakt pomohlo, tak tenhle bezvadný suchý šampon, který dokáže pohltit mastnotu v případě, že jsme si nestačili umýt vlasy a vlasům jemným zase vykouzlit pořádný objem. Hedvábný prášek (snad obsahuje trochu shimmeru) se aplikuje pouze ke kořínkům a rozčeše se po celé délce. Je skoro prachový, tedy i v tmavých vlasech neviditelný. 

Vlas přitom nezmatní jako většina těchto suchých šamponů, dokonale se vstřebá a vlasy provoní. Vonět totiž umí krásně. Obsahuje mimo jiné tři základní aktivní ingredience: prášek z tapioky, bohatý na minerály, prášek z listů aloe vera, který zase zklidňuje pokožku hlavy a stimuluje růst nových vlasů a francouzský zelený jíl.

Před každou aplikací je potřeba prášek protřepat a to skutečně před každým zmáčknutím pumpičky.

Honestly pHresh: Probiotický deodorant Plumérie Monoi




Tohle je velká lahůdka, i když si uvědomuji, že tu měla být už v létě. Ale monoi vůně vám teď to léto prodlouží - je opravdu intenzivní. Deodorant lze použít i jako tělový sprej (výrobce uvádí i k osvěžení bot a oblečení, ale to je pro jeho špičkové složení dost škoda) - udržuje totiž zdravé pH pokožky a obsahuje jedinečnou formuli pre/probiotic. Podporuje tak tvorbu zdravých bakterií a eliminuje bakterie nežádoucí a zároveň způsobující nepříjemný zápach. A pro svou intenzivní vůni dokáže částečně nahradit vůni toaletní vody. 

Santé: Sada na úpravu obočí



Santé přišlo se sadou na dokreslení obočí i s pinzetkou, hřebínkem a aplikátorem. Prostě kit na dokonalé obočí kdekoli na cestách. Obě barvy jsou velice dobře pigmentované, sama jako brunetka více používám světlejší odstín, tmavě hnědou barvou jen vykreslím linii a vyplním tou světlejší. Tahle sada je však ta jediná, co Santé vyrábí, čímž příliš nepotěší ani zrzky, ani bledé blondýnky, co by potřebovaly ještě o odstín světlejší variantu. Jako brunetka však nemůžu říct špatného slova!

Jakou kosmetiku preferujete po létě vy?
LvK

17. září 2018

Teleshoppingové doporučení mé knihy a pozvánka na křest


Honza Kubů, kterého čtenář knihy už moc dobře zná, mi sám od sebe napsal nejen teleshoppingový scénář (inspirovaný Horstem Fuchsem) k prodeji mé knihy. On zároveň sepsal pozvánku na její křest, jehož bude velkou součástí. Předávám tedy slovo tomu nejpovolanějšímu: 

Lucie napsala knihu.
Ta je ale šikovná. Mohla se klidně věnovat něčemu jinému. Uplést celé rodině svetr, nebo se naučit japonsky. Ale ona ne. Sedla si k psacímu stroji a vytvořila něco krásného a opravdu pro všechny. Každý si může její knihu pořídit. Pro potěchu při četbě, pro poučení nebo třeba jako investici. Podívejte se, kolik stály knihy před takovými padesáti lety. Dvě, tři koruny. A dnes? Takové zhodnocení žádná kampelička nepřinese. Nebo chcete mít své peníze i nadále ve štrozoku? Šup. Dnes dáte pár stokorun a za nemnoho let budou z vašich potomků magnáti.

Lucčina kniha je ale také skvělý dárek. Za vysvědčení, či k jubileu. Hodí se pro obdarované každého věku. Čím se asi budou vaši blízcí bavit pod vánočním stromkem? Přece vzájemným porovnáváním výtisků Luciiny knihy. Je skvělá jako slabikář pro nejmenší. Vhodná k pivu i k vínu, do města i na vesnici, k poslechu i k tanci. 


A někteří si ji jistě i přečtou. O čem jen tak asi může být? Ještě jste ji nečetli?
Ta kniha je vším. Je to humorná četba pro zasmání. Obsahuje pořádný kopec srandy. Ale také tragédie o mnoha dějstvích. Je to životopis, ale zároveň kuchařka. A pokud v ní nenajdete žádný recept, vězte, že jsem tím myslel kuchařku života. Je to almanach dětské duše, kronika dospívající holky, která vyrostla možná až příliš rychle. Ta kniha vám napoví jak si to tady užít i když vás život občas pěkně nakope do zadku.

Ta kniha je Biblí životního stylu a vy víte, že když je něco něčím něčeho, tak to vždycky stojí za to. Že už ji máte? A jedna vám stačí? Necháte si ji doma, a co budete dělat v práci? A pokud máte jednu na doma a druhou do práce, tak čím si budete krátit cestu autem z práce domů v kolonách? Nenechte se prosit. Kniha je stoprocentně recyklovatelná. Vhodná i pro vegany. Kniha je to nejlepší z Lucie, co kdy spatřilo regály knihkupectví. Ta kniha je slovo a slovo je začátek. A protože co má začátek má i svůj konec, vím, že nakonec i vy si ten svůj Život podle Lucie zakoupíte. A klidně i na výhodné splátky.

A pokud se vám bude kniha líbit, všechny vás srdečně zveme na křest knihy 18.9. od 17:00 do Smetana Q. Přineste si prosím čísla kont a plné moci vašich partnerů. Zodpovíme všechny vaše otázky a vyřešíme vaše utrpení. Těšíme se na vás.

LvK v zastoupení