Opět vás velice zdravím!
Chci se vás zeptat na váš názor.
Celou střední jsem mluvila jen o tom, že půjdu studovat žurnalistiku na Literární akademii. Dřela jsem na přijímačky a bohudík mě přijali. Byla jsem moc šťastná, na vrcholu sil a úspěchu.
A teď, po roce studia, tuto školu opouštím. Vlastně celou tuhle prima republiku a stěhuji se do Itálie. Do krásné, slunné Itálie, do nádherné Florencie.
Ale bez školy, bez vzdělání...
Je to víc jak 2 roky, co jsem poznala úžasného chlapíka - o 20 let staršího a z Holandska. Jestli jsem ho tenkrát milovala, pak to nebylo nic ve srovnání s tím, jak ho miluji dnes...
Vždycky říkám, že jsme si souzeni. Kterej jinej chlap by se mnou meditoval, jedl s chutí sóju s mořkými řasy, nosil mi desítky kilo melounů, kterej jinej by mi dával tolik něhy, pocitu bezpečí, kterej jinej by mě tak podporoval, miloval, respektoval a obdivoval?
A stejně tak já - koho bych dokázala obdivovat, milovat a důvěřovat mu natolik, abych s ním odjela, všeho tady nechala a začala žít v zahraničí? Jedině jeho!
A tak odjíždím, stěhujeme se v srpnu. Jednoduše následuji svého muže a poslouchám své srdce!
Co byste udělali vy:-)?
Děkuji vám a možná to zní otřepaně, ale ŽIJTE ŽIVOT TAKOVÝ, ABYSTE SI HO SAMI ZÁVIDĚLI:-)
Luc.
Luci, ty tak příjemně a krásně píšeš, až mi naskakuje husina :) i já už konečně našla toho pravého a myslím si a věřím, že bych na Tvým místě udělala totéž. Přeji hodně moc štěstíčka, zdravíčka, spokojenosti a moře lásky. Dejte oba dva na sebe pozor!
OdpovědětVymazatMarkéta Potjahajlová
Také jsem jela do zahraničí. Šla jsem za srdcem.
OdpovědětVymazatTak to je krásné, jak se máte rádi :)
OdpovědětVymazaturobila by som rovnake rozhodnutie ako ty...
OdpovědětVymazat