Drazí přátelé,
v sobotu ráno jsem se těžce rozloučila se svou českou rodinou (hlavně pejsek můj odchod oplakal), nabrala jídlo na cestu, melouna a nasedla do auta ke svému drahému Holanďanovi, jenž si na pomoc přibral i svou maminku s karavanem.
Abyste rozuměli - já jsem ženská, mám patery boty, pár knížek, poličku kosmetiky a něco na sebe. Můj Holanďan má ten zbytek - tedy desítky krabic, desítky párů bot, tisíce knížek, pár notebooků, matrací a kol:-)
Jeho maminka je úžasná ženská, která si sama opraví karavan a jakýpakcopak!
Je to moje nová holandská rodina, miluju ji. Když mluví holandsky, hraju si s myšlenkama.
Včera jsme přijeli do Innsbrucku a přespali v nádherném hotelu. Dnes jsme zakotvili v malém italském městě u Verony a zítra na nás snad již čeká byt ve Florencii.
Mimochodem, italské restaurace jsou báječné. Lidé nerozumí anglicky, ale jsou milí. Všechno tu funguje trošku jinak, Taliáni...
A ještě mám jeden poznatek: "Jsem zpocená jako vrata od chlíva, velebnosti." Dneska jsem slova staré babči Kelišové mockrát opakovala...
Mějte se krásně, spěte dobře a až se ozvu příště, kdo ví, kde s Holanďanama budeme...:-)
To se tak příjemně čte, když je dneska taková zima:)
OdpovědětVymazat