Po Sandře Rosová vám přináším další slečnu zpěvačku, která má hlas jako zvon (dar od pána boha!) a není pěvecká soutěž, kterou by nevyhrála. Je jí šestnáct let a já se s ní potkala před 3 roky - okouzlila mě svým hlasem, chováním a tím, že si odmalička sama píše texty - i ty anglické. Zde vám posílám nahrávku na Youtube, níže je článek přímo o Veronice, který jsme tenkrát spolu sepsaly pro magazin Fifty-fifty!
Přeji vám krásný víkend, hodně dojemných momentů, sluníčko a úsměv na tváři:-)
Video Killing me softly od Veroniky Polívkové právě zde
Naše maminky ve dvanácti letech vozily kočárky s panenkami a každou neděli hltaly lehce komunistický seriál My všichni školou povinní, tatínkové si hráli na indiány, popřípadě jim ke štěstí stačilo pár "angličáků". My jsme napjatě sledovali každý díl sladkobolné Esmeraldy a jejích osudů.
Dnešní mládež ve dvanácti letech nežije život druhých. Naopak - žijí svůj život a už uskutečňují veškeré své sny!
"Není soutěž, kterou by nevyhrála," zdůrazňuje moderátor ještě před tím, než si dotyčnou zpěvačku pozve na podium. "Ve dvanácti letech vydala své první album," dodává, "hudbu i texty si většinou napsala sama. Samozřejmě i ty texty v angličtině..." To už publikum nevydrží a nenápadně se rozhlíží a zkoumá, kdo je to zázračné dítě.
Ta zpěvačka, co má vystoupit, se jmenuje Veronika Polívková a nedávno oslavila třináctiny (dnes již šestnáctiny). Trpělivě čeká pod podiem a klepe se zimou. Působí tiše až nejistě. Vše se ale rázem změní, vyjde-li konečně před publikum. Energicky zapojí keyboard a začne vtipkovat. Sebejistě vtipkovat.
Při první písni jedna polovina návštěvníků slzí dojetím, druhé běhá mráz po zádech. Tak silná osobnost Veronika je a tak mocný je její hlas. To ovšem není všechno, jak se brzy dozvídáme. Ke zpívání má miliony dalších koníčků a v hlavě přesný životní cíl.
Komentáře
Okomentovat