Fotoreportáž: Kabelky, doplňky, botky, řetízky, cingrlátka a inspirace

Dlouho už tu nebyla žádná móda a abych řekla pravdu, zatím tolik módní inspirace v zimě nevidím. Přináším ale pár fotek doplňků, kabelek, botiček, brejliček, řetízků a dalších cingrlátek, která já naprosto zbožňuji. Líbí se vám?

Jedna hodně zamilovaná:-)

Obsah kabelky:-)

Vonět tak po lásce

Dneska mám pro vás něco sladkého, smyslného, erotického, dráždivého a jemného zároveň...

Ještě před Vánoci jsem objevila v obchodě se spodním prádlem Yamamay dvě nenápadné bezejmenné lahvičky parfémků...Provokovaly mě už tím, jak byly zabalené - v hedvábném sáčku jak na krátká tajná dostaveníčka.

Přivoněla jsem a ... koupila! Obě vůně - červenou i černou. Nejsou to parfémky na běžné nošení, nejde ani o večerní těžší vůně.
Každý z nás je jistě zná a v každém zřejmě dokáží vyvolat to samé - hříšné myšlenky:-)

Černý flakonek je o něco temnější, vůně záhadnější, pronikavější. Červený je hravější, dráždivější a jemnější.

Marylin Monroe chodila spát zahalená jen v Channelu no.5. Já jsem chytřejší a dávkuju své vůně Yamamay sice také pouze na noc, ale jen v případě, že je se mnou někdo sdílí...:-).

Luc.

Úžasné blogy, jedinečné čtení, příběhy a originalita

Zdravím vás!
Dnešním blogem vás chci malinko inspirovat, neboť jsem objevila úžasné a velice originální blogy, které se hodně liší od většiny rádoby módních a cool blogů. Tyhle jsou skvělé a píšou je úžasní lidé. Takže pokud vás už přestaly bavit mé články o modelingu, Itálii nebo osobním rozvoji, mrkněte na....:

www.dominikisek.blog.cz

Píše ho jedna moc krásná holčina, která je hyperaktivní ve vymýšlení nových témat a článků:-). Najdete zde prima módu, články o celebritách trochu jinak než z bulváru, úvahy běžných dní a hlavně - nádherné ilustrace (čistá závist) a anketky. Blogerka Dominička spolupracuje s několika teen magazíny, takže ji vlastně ani nemusím představovat...:-)

www.smart-web.cz/jarda/

Tohle si opravdu zamilujete. Vlastně nejde o krásnou blogerku jako o fešáka Jardu a jeho chytré webovky. Jsou to chuťovky pro ženy, muže, pro všechny! Jarda musí mít asi krásný život, stránky jsou plné nádherných fotek, příběhů, odkazů, citátů, zajímavých lidí a především momentek a zážitků z cest...Dobrou chuť tedy:-)

www.mylifeasnarrative.wordpress.com

Anglicky psaný blog mé drahé Americké kamarádky Angely. Jako nádherná a šťastně vdaná maminka dvou rozkošných dcerek bloguje o životě amerických žen, dětí, rodin. Blog oplývá krásnými fotky, roztomilými příběhy jak ze Slepičích polévek a ukazuje americké národní svátky ve vší kráse.
Angelu i jejího manžela jsem poznala před 5 lety a vždy působili zcela vyrovnaně, šťastně a vždy měli plno lásky pro každého. Díky blogu My Life As Narrative si tak budete aspoň na chvilku připadat jako v americkém seriálu Plný dům:-)

A ikdyž se můžete stát na těchto blozích závislí, potěšíte mě, když zůstanete věrní i téhle stránce:-)
Zatím krásné dny a ozvu se zase ve čtvrtek!
Luc.

PS: A jen abych se pochlubila, zvládla jsem anglické zkoušky FCE, takže teď už nemám výmluv, že něčemu nerozumím...ach jo!

Můj nádherný život v Itálii a pár zásad na přežití:-)

Miluju, když mi někdo řekne, že musí být úžasné žít ve Florecii - ve městě KULTURY, historie, umění s nádechem slunečních paprsků. Chcete znát pravdu? Tak čtěte dále...

Život v Itálii:

- Když se řekne internet, Italové tuší, o co jde. Nicméně volná wi-fi nehrozí, všude jsou proti-teroristická opatření, na vše se musíte registrovat, i na internet!

- Italové jsou na svou zemi hrdí a pyšní. Uráží je myšlenka, že by měli cestovat, neboť ONI jsou přeci z té nejkrásnější, nejbohatší a nejcivilizovanější země na světě:-D!

- Italové dokáží řídit ve svých úzkých uličkách tak, aby si neurvali zrcátka. Umění!

 
- Italové jsou velice přátelští a vůbec jim nevadí, že nemluvíte italsky. Furt lepší, než kdyby to na vás měli zkoušet svou angličtinou!

- Italové parkují zásadně na těch nejméně vhodných místech. Uprostřed silnice, před semaforem, v zatáčce či prostě jen na chodníku!

- Jak se zbavit otravného Itala? Jednoduše: Sorry, I dont speaka italiana, understanda? Neznámé řeči se zaleknou a prchají jak pára nad hrncem.

- Italové zásadně nepospíchají. A že je chcete předejít? Kampak spěcháte, Evropane...?

- Italské supermarkety jsou přecpané, lidé agresivní a zvyklí na to, že jim přejedete nohu vozíkem!

- Italové vám nezdebarasují stůl jakmile dojíte. Nechají vám v tom máčet rukávy, dokud nezaplatíte!

- Italové vás občas i 3 hodiny v restauraci zcela ignorují!


- Italové vlastně mají Berlusconiho rádi. Však si to vemte - rádoby vyšťavený stařík stále dokáže klátit nezletilé modelky a nabízet jim zadarmo trávu! Kdo z Italů má v jeho letech takovou výdrž?


- Zásadně se nesnažte Italům vysvětlovat, že Československo je záležitostí historie a že Česká republika je už v EU.

- Italská móda? Ve Florencii jsou to boxerky s pidi přirozením sochy Davida, v Pise se šikmou věží a v Římě najdete boxerky s koloseem na zadku - tomu se říká "must have"


- Itálie krachuje a Berlusconimu už jdou po krku. A my budeme v Itálii ještě další rok, není to úžasné? Bůh žehnej Itálii!

Luc.

Když se víc mluví než fotí

Je pravda, že málokdy objevíte tak milého fotografa, jež vás opíjí komplimenty. Nicméně málokdy objevíte takového fotografa, ze kterýho vás tak rychle rozbolí hlava...

Focení jsme domlouvali jen 2 týdny předem, nicméně za tu dobu mi stihl zaplnit emailovou schránku obdivnými emaily, detaily focení a pochvalováním si, jak úžasně jsem se povedla. Email následoval email, SMS pronásledovala SMS a brzy se přidalo nekonečné volání, které jsem ovšem laskavě ignorovala, což ho přinutilo k obavám a psal, volal a SMSkoval dvakrát tolik.

Ani takové focení jsem dosud nezažila - "Víte, Lucko, já vím, že jste nádherná, zkušená, úžasná, ale doufám, že se mnou budete souhlasit, že ten pravý loket by mohl teoreticky být trochu dozadu. Jen doufám, Lucinko, že vám to nebude vadit a že si neřeknete, že jsem se zbláznil," vysvětlovat tisícekrát každé přání ohledně pózování.

Existují fotografové, kteří si potrpí na každý detail, půl hodinku si "štelují" modelku a následně cvaknou a boom! Co fotka to umělecké dílo. Jenže to nebyl ten případ. Pan fotograf neustále opakoval své omluvy, komplimenty na mou osobu, komentáře k fotkám až se dopracoval k bodu, kdy začal fantazírovat jak o naši spolupráci, tak i o večerech, kdy bude upravovat mé fotky a prohlížet si tak každý detail mého (údajně) úžasného těla...

Aby bylo jasno: je mnohem příjemnější poslouchat jasné povely /"ruku doprava"/, jasné příkazy /"nesmát se"/, logické argumenty /"jste ve stínu"/ než 3 hodiny kývat že ANO ROZUMÍM, FOŤME, aby se nakonec smáčkla spoušť a fotka se NEPOVEDLA!

PS: A pak si dělejte kariéru přes postel..:-D

Jak NIKDY NIKDY NIKDY (!!!) NIKDY nebalit ženu na ulici

Buď hodnej kluk a já ti schválím projekt za 10milionů dolarů:-)

Už nějakou dobu se zabývám partnerskými vztahy a především tím, jak si své protějšky nacházíme, jak je oslovujeme, kam je zveme na rande a jak udělat ten nejlepší dojem. A BOOM! Najednou dostanu tak krásný případ špatného pozvání do baru, že se o něj musím podělit, čtěte pozorně!

Tedy, na mě platí jen pár pravidel úspěšného svádění a to:
a) chlap musí mít vždycky navrch
b) chlap mi nikdy nesmí dát najevo, že jsem krásnější, chytřejší a obdivovanější než je on (ikdyby to byla pravda)
c) chlap musí být chlap - tedy alespoň o dobrých 15 let starší...

Zastavil mě klučina (tak 18let) na ulici s tím, že by potřeboval poradit. Bylo mi divné, že z Václaváku netrefí do Palladia, ale ráda jsem mu cestu vysvětlila. Byl to Slovák, ale já si dovolím jeho věty přetlumočit do češtiny: "Víte, no, ehm, tedy, jako nemusíte, ale víte...my jsme tady s kamarádem už týden a strašně se v Praze nudíme," povídá sklesle. "Víte, no, tedy, takhle - potřebovali bychom nějaký ženský, co by s náma šli do baru. Šla byste? Můžete vzít kamarádky, čím víc tím líp!"

Velice slušně jsem klučinovi vysvětlila, že mě už se podobné barové dýchánky netýkají. "Ale rozhlídněte se kolem, tady v Praze najdete tisíce krásných holek, který půjdou rády," chlácholila jsem ho. V tom se rozzuřil nebo možná šel do slz. Vzlykal, prskal a litoval se. "No to ne! Já mám jenom jednoho kamaráda a s tím tu jsem. Žádný ženský nás NIKDY nechtěli, už jsme úplně zoufalí, co máme dělat? Žádná nás nechce, to bude tím, že nemluvíme česky!" dodal hlasitě a utíkal pryč.

Myslím, že českým holkám slovenština nevadí. Před čím ovšem utíká každá jsou zoufalci, kteří místo aby začali normálně konverzovat spadají do sebelítosti a tím se snaží obměkčit ženské srdce. Žena ovšem podvědomě hledá silného otce pro svého potomka, nikoli potomka jako partnera:-)

Mějte se krásně, dámy a pánové!
Luc.

Jak změnit své myšlenky o penězích, aby se změnil i obsah naší peněženky?

Bohatství není přímý produkt tvrdé práce, vzdělání, štěstí ani talentu. Bohatství je jakýsi vedlejší produkt našich bohatých podvědomých vzorců. Tudíž otázka zní: jak změnit své myšlenky o penězích, aby se změnil i obsah naší peněženky?

To vám prozradí článek T.Harv Eker: Učitel světových milionářů.  Multimilionář T.Harv Eker v sobě začínal rozvíjet teorii o duševním stavu v souvislosti s finanční situací. Co je tedy k bohatství potřeba, říkal si.
Vzdělání nebo přirozená inteligence?
Dovednosti, znalosti nebo jejich načasování?
Pracovní pohoda nebo tvrdý dril?
Pracovní návyky, kontakty nebo štěstí?
Práce, podnikání či chytré investice?

Odpovězme si každý sám. Nakonec je ale důležité vědět, že...bohatí lidé nechávají peníze, aby na ně pracovaly. Chudí lidé pracují na své peníze!

Návrat ke kořenům...návrat do Plzně:-)

Tak trochu idea:-)

Zdravím vás!

Právě se zahřívám u topení po celodenním focení s jedním plzeňským panem fotografem. Chci říct, nebyla zima, ale prochladla jsem perfektně:-(.

Na jeho nabídku jsem kývla, neboť myšlenka, že opět pojedu do Plzně - do města, kde jsem strávila 4 nejkrásnější roky svého života, byla ohromující. Studovala jsem hotelovku na Borech, žila na intru, utíkala v noci, jezdila 3x týdně za prací do Prahy (a pak už za chlapama), lhala o svých brigádičkách i o tom, kde trávím noci.

Moje úplně první profi fotka z roku 2007

Milovala jsem ten dobrodružný život - kam vítr, tam plášť. Nafotila jsem tam své první fotky, dostala první práci jako hosteska a splnila si mnoho snů. Našla stovky úžasných přátel a získala pocit, že PLZEŇ je to nejkrásnější a vlastně zcela nejideálnější město k životu.

Pak jsem se přestěhovala do Prahy, do Florencie a dneska si nostalgicky říkala, že já blbá nezůstala v Plzni:-). Ale všechno má svůj čas a ten když uzraje, je čas jít dál. A tak jsem sbalila svých "pár" švestek a odjela za novým životem. Ale dneska se vrátila a stačila se sejít s těmi, které mám ze srdce ráda.

Je krásné žít v Plzni, zvlášť pokud si zvyknete na to jejich otravné tútání a slovíčka jako JAKPA, COPA, SKOPČÁCI, VOŠOUCHY, ŠÚROVAT a VYPUČET.
Věřte nevěřte, tahle slova už umím za ta léta přetlumočit i do češtiny:-) :-D

Vošouchy:-)

Krásný začátek týdne přeji, Luc.

Rozhovor o blogu Život Podle Lucie

Velice vás zdravím!

Dnes je tu jen taková drobnost, kterou mám na srdci a za kterou jsem moc vděčná: byla jsem s tímto blogem zařazena mezi nejlepší české blogerky na serveru Kámoška.cz.

Najít zde můžete celý rozhovor o blogu Život Podle Lucie i další zajímavé blogerky o všem možném...
Děkuji a přeji vám nádherné dny!

Luc.

Fidel (Castro) a Julie (Capuletová)

Přejete si román opravdu hodně divoký, zvláštní, s vůní nadsázky, černého humoru a s pořádnou dávkou provokace? Pak se porozhlédněte po knize Lucie O´Bukové Fidel a Julie. Možná z toho budete v šoku, jako já...

Romeo a Julie, velká láska až za hrob. A Fidel Castro místo Romea. A taky láska až za hrob. Kubánský diktátor se zamiluje do Češky, vyšívá ji soupravu pro jejich děti, povraždí ji celou rodinu a nakonec umře!

Julie, příšerně ztřeštěná realitní makléřka, jede na Kubu s tím, že se musí naučit salsu a zažít milostné dobrodružství s krásným černochem. Salsu se naučí, osud ji ale s černochem nepřeje. Místo něho se ve hře objeví známý diktátor Fidel Castro a velká lovestory je na světě.

Fidel ji něžně ("On je tak citlivý!") vyšívá vlastnoručně šaty a hýčká ji ve svých rezidencích. Mladou, českou turistku ovšem velice zklame v sexu, Julie se odmilovává a odjíždí do Prahy, kde následně zjistí, že je těhotná. A čeká rovnou dvojčata. V tu chvíli na ni Fidel posílá špiony, aby ji ochránili. Tak ji zastřelí otce a  ostatní členy rodiny vyhodí do povětří. Je přece tak citlivý!
 
"Přiznal se mi, že se mu hodně věcí v životě podařilo, hodně ne a že už je starý a nemá rád změny. Také se přiznal, že to občas přehání, ale je zvyklý zabít určitý počet lidí za rok již od mládí a zvyk je železná košile, že kdyby jich zabil míň, připadal by si, že mu odchází síla a že už stárne. Ale že už to není co bývalo!"

Julie se nechá přejmenovat, nyní nosí příjmení Castro a je se svým (už opět) milovaným neustále v kontaktu. Ten ji naposledy pozve do Jižní Francie na dovolenou. Děti se však derou na svět předčasně a Fidel ("Je tak citlivý!") pohled na porod nevydrží, dostane infarkt a umírá.
 
"To je teda kluk statečnej, ten můj Fidel, střílet a zavírat lidi a potlačovat je, to jo, a jeden obyčejnej porod, to s ním takhle zacvičí."  HaHaHa:-)

Národnostní mix (Aneb co je na těch cizincích tak vzrušujícího?)

Všichni milujeme cestování. Ano. Všichni také uvádíme jako své hobby poznávání nových přátel a kultur. Ano. A většina by si přála studovat v zahraničí a žít v místní rodině. ANO! Ale co když si nakonec řekneme "svatí Češi"? Nechme se inspirovat mými kamarády...

Andrea - Ital, 17 let. Spolužák z angličtiny. Nazpaměť vám odrecituje, kdy použít předminulý čas, ale když se ho zeptáte na jméno, nerozumí. Anglicky vykoktává každou slabiku a jeho argumenty jsou často jednoduše "because". Čte noviny, protože tatínek to tak dělá denně. Poslouchá vážnou muziku, protože maminka ji miluje. Nemá kamarády, protože mu rodiče vštěpují lásku k rodině. A studuje angličtinu, protože se rodiče domnívají, že jí bude potřebovat....

Francesco a Mellisa - on Ital, ona Brazilka. Nejdříve nás pozvali na brazilský oběd. Tj. hodně rýže, masa, černé omáčky, fazolí a to vše posypané oříšky. Výborné. Žijou částečně ve Florencii a částečně v Praze. Jsou velice zcestovalí a je s nimi sranda...
Francesco má neuvěřitelný slovník češtiny: "Chci švíškovou, ufaš!"
Melissa umí skvěle povídat o českém počasí: "Ty fole, tam furt leje. Kde je šluníško?" Načež vám začnou vyprávět o tom, jak je hrozné žít v Itálii a proč jet do Brazílie.

Tobias - 20 let, napůl Ital napůl Belgičan. Blonďák (jedinej široko daleko!). Cestuje si tak napůl mezi zeměmi svých rodičů a občas přistane v Praze. Létá tam hlavně za levným pivečkem a českýma holkama. A to prý jeho slečna žije v Holandsku...ach ti Taliáni!

Kelsea - 23 let, Američanka. Rozrazí dveře, přiletí jak vítr a začne se nahlas smát. Pamatuji si, že když jsme bývaly spolubydlící, vzala si vždy tisíce kosmetických přípravků do sprchy (sprchový gel, krém, lufu, peeling, šampon, kondicioner, masku, holící strojek, balzám na holení, olej po holení a ještě zásyp na pořezání). Ze sprchy vylítla s divokým zpěvem, rozhodila veškerou kosmetiku na zem a šla tancovat na balkon! Miluju ji.

Chtěla jsem si vlastně na ty cizince postěžovat, ale nějak mě přepadl stesk a nostalgie. Mám tyhle lidi asi hodně ráda...:-)

Luc.

Mé dvě americké kamarádky předvádějí svůj AMERICAN SMILE:-)

 

Dnešní den jako ten nejkrásnější...

"Máme dvě uši a jedna ústa, abychom mohli vyslechnout dvojnásobek toho, co řekneme." Epiktétos

A ještě jedno povzbuzení do nového dne - článek Zapomeňte na předsevzetí, učiňte pravé rozhodnutí od Radka Novotného. Stačí se začíst a ona vlna síly a motivace přijde sama...

Takže ještě jednou - have a nice day!
Luc.

Rok 2011? Rok plný úspěchu a lásky...

Zdravím vás! Tak jak jste slavili příchod nového roku? S mým přítelem je to vždy sranda slavit - jmenuje se Silvester a hrozně rád povídá o tom, že jeho svátek slaví celý svět. Většinou také přijdeme na party a on se představí svou sladkou češtinou: "Ahoj. Jmenuju se Silvester." "Hahaha," odpoví mu téměř každý Čech "těší mě, já jsem Nový rok!"

Včera jsme ale slavili téměř v kruhu rodinném, patří-li tam naši přátele Philip a Julia. Ona je nádherná Ruska, kterou momentálně zdobí těhotenské bříško (strašně jí to sluší) a on Němec, vlastně tak trochu Čech. Přivezli si ještě ruskou maminku a anglického tatínka...seděli jsme v restauraci u Staromáku, popíjeli vodu, jedli úžasné mořské potvory i českou bramborku. A pak přišel nový rok...

Něco málo jsem o roce 2011 zjistila - bude pod vládou Venuše, planety lásky, takže témata partnerských vztahů budou zřejmě letos číslo jedna. Údajně by to měl být rok plný vnitřních změn, transformace i mírumilovných řešení a kompromisů...uvidíme, těšme se!

Ráda bych vám tedy popřála, aby byl rok 2011 pro všechny dobrým, úspěšným a plodným (ať už to slovíčko znamená cokoli) rokem plným lásky a vnitřního štěstíčka...
Jo a důležité popřát: přeji nám všem, aby všechna naše předsevzetí pro tento rok byla splněna (pokud možno sama a bez námahy, že?:-)

Luc.