Ahoj milí,
dnešní blog patří do rubriky Modeling. Protože právě v tomhle světě se s tímhle příběhem a touhle "pracovní" nabídkou setkáte nejčastěji...inu, čtěte dále...
Na jedné akci na Václaváku jsem kdysi potkala malého, postaršího Řeka. Nevím, co ho tak zaujalo, nicméně mi nabízel "lákavou pracovní" nabídku...
Prý shání holky na svou zaoceánskou loď. Společnice tam prý dělají cokoli (!!!) a můžou si tak přijít na 30 000 dolarů za měsíc. On kapitán přeci potřebuje krásné ženy a jejich (nejen) vřelé objetí...
![]() |
30000 dolarů za měsíc. A náplň práce? Inu - vřelé objetí, nějaký ten taneček, pusinka a tak dále...:-) |
"Napiš mi email. Dneska večer," naléhal. "Ale až ho odešleš, okamžitě mou vizitku znič, nikdo se o tom nesmí dozvědět. Musí to zůstat tajemstvím," okořenil nabídku. "Ozvi se mi a já zase přijdu, sejdeme se za týden na tomto místě. Pokud se ale bojíš, tak se nejdřív můžeme stát kamarády," sliboval na úvod.
Vytáhl balík peněz. Jako ve filmu. Byla to větší obálka napěchovaná eury. Už chápu, proč Řecko zkrachovalo, blesklo mi hlavou. Protože on zadržuje všechny peníze!
"Vidíš ty peníze? Chci Ti za ně něco krásného a drahého koupit - co třeba nějaký drahý klenot jako jsi Ty? Sejdeme se a řekneš si, co chceš. Můžu Ti dát i víc..." říkal svou "nasládlou" angličtinou.
Ten den se vrátil čtyřikrát. Vždy se znova a znova zeptal na jméno a naléhal, abych mu dala na sebe kontakt či abych kontaktovala já jeho. Naštěstí pro mě a naneštěstí pro něj jsem jeho vizitku ztratila.
Naštěstí. Chlápek totiž vypadal opravdu podezřele a jeho oblíbenou frází bylo "it must be secret!"
Takže drahý Řeku, máš vlastně také štěstí. Štěstí, že jsem tu vizitku ztratila a nemohla tak na Tebe zavolat policii...
![]() |
Modeling nebo něco jiného? |
Krásnou neděli a co nejméně otravných Řeků přeji,
Luc.