Deník zoufalé manželky

Milý deníčku,

Sobota:
velká leaving party a loučení s Adrienem. Sedím u stolu s  podnapitým Francouzem Jeffreym, který se ze mně svou francouzskou angličtinou snaží vymámit to, jak na ženský. "Já nevím, co italský ženský od chlapa chtějí," vysvětluju. Snad jen svatbu v kostele, každou neděli mši a hlavně hodně dětí, aby nikdy nemusely pracovat.

Neděle: 
potkáváme nové přátelé - Chantal a Fabia. Jsou úžasní a svěří nám jedno malé, sladké tajemství, které vám nikdo jiný nepoví: Florencie není hlavní město umění. Florencie je italské hlavní město všech homosexuálů a transexuálů, kteří se tu i živí tělem. Je jich tady několik tisíc! Odteďka se bojím svého drahého pouštět samotného na záchod!

Pondělí:
British Institute promítá anglický film (!!!), takže nesmíme chybět. Naneštěstí - opět o homosexuálech a drogových dealerech. Neberte to špatně, nic proti, ale existuje tady i jiné téma? Co třeba třídění odpadu?

Úterý:
Erasmus party. Já i můj o 20 let starší přítel jsme získali kartu Erasmus Studentů, a tak vesele předstíráme, že studujeme. Jednomu nepříjemnému Polákovi tedy vysvětluji, že ano, že opravdu studuji zde ekonomii, na té nejlepší ekonomické univerzitě a bojím se, že pozná, že neumím ani malou násobilku. Nepoznal. Měla bych se dát ke komediantům.

Středa: 
nic se neděje, sleduju svou dávku Zoufalých manželek a přeju si být aspoň tak bohatá jako ony.

Čtvrtek:
má oblíbená hodina angličtiny. Dozvídám se, že Italové snídaní dorty a všemožné sladkosti a zapíjejí to svým silným infarktovým kafem. Má nová kamarádka Alice snad ani není Italka, neboť mě svezla až domů a vypadá, že mě má ráda. Poprvé jsem zažila Italku za volantem, poprvé jsem se modlila, abychom to ve zdraví přežily.

Pátek:
jedeme do lázní nedaleko Florencie a ukáže se, že nás TomTom zavedla do úplně jiné vesnice. Když dorazíme na místo určení, jediné wellness jsou pidi turecké lázně, které já můžu sdílet jen s chlupatejma Italkama (bože, ty jsou chlupatý!) a můj drahý pouze s Italama:-).

Sobota:
nakupujeme jak diví, je to jediný den, kdy máme čas. Je to ovšem den, kdy sem zavítalo léto a tak odkládáme bundy:-)

Neděle:
jdeme do fitka a pak s Emou a Antoniem na nedělní brunch. Jsou sladcí, moc jim to spolu sluší. Povídáme mimo jiné o Berlusconim a vsázíme se, že jeho dny v politice ještě nebyly sečteny.
Ono totiž, tohle je Itálie - země, kde je možné všechno a nefunguje NIC! A Italové potřebují hrdinu, ke kterému by vzhlíželi a tím Berlusconi beze sporu je:-)

Ale jinak se mám skvěle:-D