Co by každá modelka měla vědět a umět

Zdravím vás! Po dlouhém pátrání po tom, co by každá modelka měla umět a především vědět jsem přišla na následující...

Co by každá modelka měla vědět:

- že se prsa do podprsenky vlévají, nikoli cpou
- že nejmocnější módní magazín světa Vogue ovládá žena - Anna Wintour, takže ani s kariérou přes postel nedojdeme nejdál...
- že o vítězce MISS je rozhodnuto dlouho před finálovým večerem
- že anorexie nás proslaví teprve po smrti (až zemřeme uprostřed přehlídky)
- že aférka s ženatým/zadaným mužem se nám jednou pěkně vrátí. A to i s úrokama...!
- že ať už jsme kdekoli na světě, vždy na nás někdo čeká
- že nás lidé milují nejen kvůli krásné tváři a bezvadnému tělu
- že pevné základy své kariéře nepostavíme přes noc ani s cizí pomocí - že si vše musíme vydobýt samy!
- že úsměvem odkrýváme svá srdce
- že je velice snadné si vypěstovat hvězdné manéry a velice těžké udržet si tak přátelství

Co by každá modelka měla umět:

- vlít si prsa do podprsenky ač třeba není co vlévat:-)
- říct NE těm, kteří za to nestojí
- rozlišit, kdy se smějeme na povel a kdy své úsměvy opravdu rozdáváme
- nalíčit se bezchybně i po tmě a bez zrcátka
- utíkat před paparazzi a ztratit na schodech střevíček
- vcítit se do těch, kterými pohrdáme
- nestresovat se každým francouzským režisérem či fotografem, protože ti se prostě chovat neumějí k nikomu!
- přesvědčit ostatní, že jsme víc než krásná tvář
- rozpoutat kolem sebe pořádný poprask a elegantně a chytře z toho vybruslit:-)
- stále milovat ty, které jsme milovaly i předtím, než jsme se dostaly na vrchol
- neopouštět své blízké pro bohaté
- být vděčné za vše, co jsme dostaly a dokázaly...

Takže, drahé modelky, udělejme ten svět modelingu o něco snesitelnějším a neberme to tak vážně:-)
Přeji vám nádherné úterý a středu,
Luc.

Líbí - li se vám tento článek, sdílejte ho prosím s ostatními na FB či Twitteru. Děkuji velice.

Vaneska: Příběh holčičky s velkým srdcem...

Zdravím vás!
Zřejmě všichni máme alespoň jednu osobu, na kterou nikdy v životě nezapomeneme. Osobu, která nás natolik ovlivnila, inspirovala, pomohla, dodala odvahy nebo která nás milovala ač my ji ublížili...

V mém případě to je malá holčička, která mi svým nezapomenutelným příběhem opět dala pocit vřelosti a něžné dětské lásky...

Tři dny za sebou jsem pravidelně v jednom supermarketu potkávala malou, hubeňounkou holčičku. Vypadala jak Leontýnka z Ať žijí duchové - nádherná víla, křehká a usměvavá.

Daly jsme se do řeči. Holčička chodila, házela věci do košíku většího než byla ona sama a já pořád někde očima hledala maminku. "Chodím nakupovat sama každý den. Baví mě to," odpověděla holčička.

Jak mě viděla druhý den, měla velkou radost. "Vy jste tak hodná," povídá mi. "Maminka říká, že tady jsou všichni hodní." Zatímco mluvila a za všechno, co jsem ji řekla děkovala, házela do košíku několik minerálek a 5 kilové granule pro kočku. Prý to unese, ač domu to má 20 minut pěšky. Je zvyklá. Naopak si může koupit všechno, na co má chuť. Kdyžtak se rozdělí s kamarády...
Jak Vaneska, tak se slečna jmenovala mluvila, vypadlo z ní, že má 8 sourozenců, ve škole samé jedničky a hraje na housle. Byla jak andílek - hodná, jemná, skromná, maličko stydlivá. A krásná.

"Občas taky zlobim, si myslim. Ale maminka s tatínkem říkají, že děti už takové jsou," usmála se nevinně. Pak vyprávěla, že se příští rok budou stěhovat do většího domu i to, že maminka špatně chodí, ale že se o všechny nádherně stará.

Třetí den jsme se málem minuly. "Už jsem se bála, že dneska nebudu muset nakoupit. Doufala jsem, že se ještě uvidíme."

Víc už jsem ji nikdy neviděla. Začala mi sice tykat a hezky jsme se rozloučily, já ji ale zapomněla říct, aby taková, jaká je zůstala. Je totiž krásná a jednou z ní bude ta nejkrásnější princezna. Zapomněla jsem ji říct, jak je úžasná a jak má dobré srdce. A že má úžasné rodiče a zázemí...

Takže Vanesko, děkuji. Vždycky si na Tebe ráda vzpomenu. Snad se ještě uvidíme. A pokud ne, tak Ti přeji ten nejkrásnější život jaký si jen zasloužíš!

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na FB či Twitteru s ostatními. Děkuji moc!

Rozhovor: Blogerka Shary a její InStyle život

Přeji vám krásný slunečný den,

myslím, že tento blog dospěl do fáze rozhovorů, takže začínáme...
Dneska vám představím úspěšnou blogerku Shary, jejíž blog InStyle-Shary vás může v lecčems inspirovat. Na Shary je krásné, že nedělá one woman show a naopak zůstává stále v anonymitě...

Shary, kdybys mohla jen jedinou větou popsat svůj blog, jaká by to byla?
Hmm,  to je velmi zapeklitá otázka. Možná snad: "Blog o všem co mě zrovna osloví". Upřímně řečeno je velmi těžké popsat svůj blog jednou jedinou větou.

Obdivuju Tvůj blog InStyle. Je vkusný, jemný a nesnažíš se o žádnou alternativní módu ani podivné kreace jako mnoho dalších fashion blogerek. Co je pro Tebe v módě nejdůležitější?
Děkuji. Pro mě je určitě nejdůležitější přijatelná cena (a pro kterého teenagera ne, že? :D), originalita a určitá elegance, nemám ráda nevkusné věci :-) a potrpím si na doplňky, nejvíc ulítávám na naušnicích :o)

Co si na blogování užíváš nejvíce?
Na blogu mě baví, že můžu psát o čem chci, nikdo mě nemůže omezovat a mám možnost přečíst si názory čtenářů. Objektivní kritika je stejně důležitá jako pochvala. ;)

Kde nacházíš inspiraci pro své příspěvky?
Inspiraci beru všude kolem sebe. V běžném životě, aktuálním dění nebo mrknu na ostatní blogy a nechám se jimi inspirovat (to ovšem neznamená, že bych od ostatních kopírovala jejich nápady :-)) Prozatím mám inspirace dost a dost a doufám, že to tak bude ještě hodně dlouho :D

Jak se vidíš za pět a za deset let a jaké máš plány do budoucna?
Nejdůležitější je teď pro mě udělat maturitu a dostat se na vysokou školu. Za deset let bych chtěla mít dobrou práci, která by mě bavila, a asi by to byl ten pravý čas založit rodinu. Kdyby mi blog přinesl nějaké pracovní příležitosti byla bych moc ráda. :o)

A ještě mi jako poslední otázku řekni, na co se na Tvém blogu můžeme těšit v následujících týdnech a měsících...:-)?
V nejbližší době se můžete těšit na rozhovor s jednou velmi zajímavou a milou blogerkou a samozřejmě na články týkající se mého života. 

Takže...mrkněte na InStyle a dozvíte se mnohem víc! Děkuji Shary za rozhovor a já zase jdu taky lovit inspiraci...

Luc.


Pokud se vám tento rozhovor líbí, sdílejte ho s ostatními na FB či Twitteru. Děkuji velice!

Jak se stát krásnou, bohatou a zoufalou (Desperate Housewives manual)

Upozornění 01: Dnešní článek není vhodný pro muže!

Vždycky jsem si přála být krásná i ráno po probuzení. Vždy jsem si přála být nechutně bohatá a mít vlastního zahradníka. Vždy jsem snila o to nákupech jako o náplni svých dní. A co jsem si přála ještě víc - aby moji sousedé byli milí lidé, co po nocích vraždí, rdousí a páchají sebevraždy...

...a místo toho jsem dopadla tak, jak jsem dopadla...

Ale! Spolu s příručkou Sarah Strohmeyer "The Secret Lives of Fortunate Wives" jsem vypracovala manuál zoufalých manželek, který nám všem (co si přejeme být krásné, bohaté a zoufalé) ukáže jak na to...:-)

1.) Buďme vždy šíleně busy - dejme svému okolí jasně najevo, že jsme hodně vytížené. Ukažme svým partnerům a manželům, že zatímco oni vydělávají, i my se nadřeme. OBČAS je dokonce nutnost jakože zapomenout na manželovo sako v čistírně, protože "jsem to vůbec nestíhala. To víš, drahý, nemůžu stíhat všechno..." :-)

2.) Nezvedejme telefony - zvedněme je až napodruhé či se raději ozvěme samy. Opět tím dáváme najevo, že máme tak barerný život, že se i přátelské telefonáty musí objednávat dlouho dopředu...

3.) Nikdy nenakupujme ve slevách a už vůbec nechoďme kolem laciných obchodů. Co by si pomysleli sousedé? Nemůžeme jim přeci zadat příčinu, aby se cítili bohatší než jsme my!

4.) Na veřejnosti jezme jako utržené ze řetězu - jednou nás malé obžerství nezabije a naopak nám všichni budou závidět jak dobrý apetit, tak především naše krásné, štíhlé postavičky. Předstírejme, že nechodíme do posilovny, že tahle jíme běžně a že to matka příroda nám zařídila tak krásné tělo bez námahy:-)

5.) Nikdy nezapomínejme na teplou večeři svému muži - ikdyby snad měla být z pytlíku!

6.) Nekamaraďme se sousedy, respektive nevěřme jim všechno a snažme se přijít na to, proč celou noc svítí a proč vycházejí ty divné zvuky od nich z půdy. Určitě jsou to vrazi a naší povinností je o tom informovat zbytek města:-)

Ach, jak se teď cítím dobře. Není vlastně vůbec tak těžké být jako Gaby, Lynnett, Bree, Eddie nebo Susan. Stačí málo...:-)
Mějte se tedy krásně a ať vás ani nenapadne říct, že ještě na dnešní večer nemáte plán...
Luc.

Upozornění 02: Mužům není dovoleno tento článek komentovat, neboť nemají smysl pro humor...

Pobavil - li vás tento článek, sdílejte ho s ostatními na Facebooku či Twitteru. Děkuji!

Nevymřeme jako dinosauři. Umřeme na svou nenávist!

Dnes poruším pár zásad tohoto blogu. Nebudou tu dnes žádné obrázky, žádné pozitivní zprávy a už vůbec nic tu nebude psáno s humorem. Omlouvám se, ale udělat to musím...

Všichni už léta diskutujeme o konci světa v roce 2012. Něco se stane. Narazí do nás nečekaně kosmické těleso a vymřeme jako dinosauři. Přijde velká potopa jako v Bibli. Anebo prostě jen toho osudného dne nevyjde slunce a my zemřeme na deprese...

Za poslední měsíc mám však pocit, že se to všechno bortí pomalu, zato postupně...Katastrofy v Japonsku, boje v Libyi a v Čechách otřesný případ Aničky Janatkové...

Tisíce lidských životů, násilí, nenávist a to vše pěkně okořeněné velkou dávkou vyhrožování a mocenských bojů.

Můžeme si za tyhle všechny lidi zapálit svíčku a trápit se pro ně. Jenže už jim tím nepomůžeme. Anebo se sami můžeme zbavit nenávisti, aby ostatní neměli s čím a proti čemu bojovat.
Pro inspiraci se zkusme začíst do článku o metodě Ho´oponopono, třeba tam najdeme pár odpovědí...

A pak - usínejme se slovy Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti. Třeba se něco změní. A třeba nevymřeme jako dinosauři!

Luc.

Modeling: Nové fotky s nádechem velkoměsta

Ahoj! Doufám, že mi dnes opustíte menší "one woman show" v podání krásných nových fotek z Holandska. Tedy, mou maličkost ignorujte, mrkněte na to okolí a centrum Rotterdamu. Tenhle blog totiž není vůbec o focení, nýbrž o cestování, tak je to:-).

Kola, kola a zase kola!

Tahle fotka je má oblíbená - zasněná, jemná, jednoduchá, prostě krásná:-)

Ano, tady je můj úsměv nejupřímnější. Neboť v kožíšku je mi také nejlíp:-)

To by mě zajímalo, na koho se tam tak culím:-)


Přeji vám nádherný pátek a ještě lepší sobotu. A v neděli se zase ozvu:-)

Pokud se vám tento blog líbí, sdílejte ho prosím s ostatními. Děkuji...

MODELING: Jak poznat podvodníky na první pohled

Zdravím vás!

Dnešní blog sice žádná legrace nebude, o to užitečnější může být. Dříve nebo později podobné nabídky z modelingu dostane každá z nás. A na je jen na nás, jak se k tomu postavíme...

Tady jsou dva příklady velice dobře vypadajících nabídek, které ovšem s modelingem nemají nic společného. Takže...na jaké nabídky si dávat pozor?

Nabídka: Půlhodinkové natáčení/focení za 5000 Kč kousek od Prahy. Cesta zajištěna (popř. proplacena). Pohodová a přátelská atmosféra. Pro více informací mne kontaktujte na výše uvedeném emailu...

Realita: Jedná se o natáčení kousek od Prahy. Modelka modela uspokojuje rukou, avšak není vidět v detailu. Jde o dvě scény a celé natáčení (s následným focením pro propagaci) zabere to maximálně hodinku. Honorář 5000 Kč je vyplácen po skončení práce hotově. Příjemná a přátelská atmosféra....:-)

Čím je nabídka podezřelá už na první pohled?

- příliš krátký natáčecí čas
- natáčení kousek od Prahy
- zdůraznění, že jde o pohodovou a přátelskou atmosféru. Jakmile tohle někdo napíše, snaží se modelku předem uklidnit...
- žádný casting, nic

Nabídka: 3000 Kč za účast na soukromé párty (60min) v luxusním hotelu. Žádné natáčení, žádné focení, vše je inkognito. V případě zájmu mě kontaktujte na...

Realita: 3000 Kč za hodinku v hotelu strávenou se mnou. Žádný sex, jde jen o hlazení nohama. Potřebuju, abys mi chodidly (se silonkama) masírovala a hladila obličej. Pokud možno nosit silonky na nohou nejlépe 3 dny, mám rád tu vůni (osobní úchylka). Schůzka je v luxusním hotelu a můžeš vzít s sebou kamarádku.

Čím je tato nabídka podezřelá už na první pohled?

- opět: soukromá párty jen hodinku...?
- zdůrazdění, že se nic nebude natáčet ani fotit (takže je jasné, že se tam něco bude dít...)
- na soukromou párty také poměrně vysoký honorář

Jsou to jen drobnosti, ale napoví nám okamžitě. Já tyto nabídku opravdu dostala a dávám je sem veřejně, protože ne, nepřijala jsem:-).
Pokud tedy také nechcete skončit ve škatulce "krásná dívka pro všechno" nemusíte si těmito nabídkami plácat diář...:-)

Hodně štěstí a pokud máte zkušenosti s něčím podobným, jsem velké ucho:-D
Luc.

DOKÁŽEME TO TAKY. DOKÁŽEME SI SPLNIT NAŠE SNY!

Laetitia Casta se ze začátku módním agentům nelíbila: měla příliš velké zuby, široké boky a na modeling obrovská prsa. A dnes je supermodelka!

Ať už jsme kdekoli na cestě za svými sny, nikdy není dostatek motivace, která by nám dodala víru v lepší budoucnost. Tady je pár lidí, kteří se dokázali poprat s nepřízní osudu a dotáhli to tak až na vrchol....

Víte, že Walt Disney byl vyhozen svým šéfredaktorem z práce pro nedostatek představivosti, Enrico Caruso byl svým učitelem zpěvu označen za beznadějný případ a že neúspěch je příležitostí, jak začít znovu a inteligentněji? Příklady mluví samy za sebe...

Albert Einstein, o němž se tvrdí, že je to nejchytřejší člověk, jaký kdy žil, prohlásil: "Celé měsíce a léta jen přemýšlím a přemýšlím. Děvetadevadesátkrát dojdu ke špatnému závěru. Teprve posté naleznu správné řešení."

Když Luciano Pavarotti končil vysokou školu, nemohl se rozhodnout, zda se stát učitelem, či pěvcem. "Luciano, na dvou židlích se sedět nedá. Musíš si vybrat." řekl mu jeho otec. A Pavarotti si vybral zpěv. Trvalo mu sedm let namáhavého studia, než získal profesionální angažmá. A dalších sedm let, než se dostal do Metropolitní opery. Svou židli si však vybral, a to úspěšně.

Henry Ford zapomněl zabudovat do prvního auta, které vynalezl, zpátečku. V budově, kde sestavil své první auto, opomněl postavit dostatečně široké dveře, aby auto vůbec mohlo projet ven. V Greenfiel Village je dodnes k vidění díra, kterou musel dodatečně do zdi vybourat.

Michelangelovi jednou jeden jeho host řekl: "Nevidím, že byste od doby, co jsem tu byl naposledy, ve svém díle nějak pokročil." "Ale ano, pokročil. Pohleďte, zde jsem zjemnil linie a tuto partii jsem přepracoval." "To jsou jen maličkosti!" oponoval host."Možná," řekl Michelangelo, "Avšak z maličkostí vzniká dokonalost, a dokonalost není maličkost!"

Kate Moss - jedna z nejznámějších topmodelek, která chodila ty nejlepší přehlídky, ač má pouho pouhých 168cm. Nejsou to zázraky, je v tom píle a odvaha se nebát!

A věděli jste, že čím větší jsou obtíže, tím větší i sláva, když je překonáme? To řekl Epikuros.
Takže tfuj tfuj a s chutí za našimi sny,

Luc.

Zdroj: Slepičí polévka pro duši, 5.porce:-)

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními. Děkuji moc.

Pózování mezi vodními kanály

AHOJ!

Sedím v holandské posteli a ještě se rozehřívám ze včerejšího focení s Ronaldem Kleijnem v Rotterdamu (viz ukázkové foto v kožichu).

Fotili jsme v centru města a pomalu procházeli vodními kanály, přístavem, občas nacházeli něco málo ze slunečních paprsků, jindy potkávali studený podzim a vítr, který ničil mé pracně navlněné kudrlinky...

Fotili jsme v centru města a snad zachytili jeho dynamičnost, živost a tempo. V pozadí mrakodrapy či tísíce kol. Jestli to v Holandsku fouká, pak v Rotterdamu řádí tornáda!

Focení v exteriérech je vždycky o dost zajímavější než ve vyumělkovaném prostředí studia a zvláště v Holandsku se lidé zastavovali na ulici, aby se podívali, co se to tam děje, co se to tam fotí. Chudáci čekali nějakou Karolinu Kurkovou a když viděli mně, zase rychle pokračovali v chůzi či jízdě...

Skončili jsme se sadou neuvěřitelných fotek v půlce nastydnutí. Naštěstí jsem pak našla úžasnou kavárnu s výborným zeleným čajem a trafiku s anglickými magazíny, a tak jsem si tiše zalezla do koutku, četla a pozorovala pulzující město....

No nic, vychází sluníčko, jde se ven! Přeji vám krásný, pohodový, relaxační víkend a pusu,
Luc.

Pokud se vám tento blog líbí, budu ráda, když ho sdílíte s ostatními. Děkuji!

Focení v Rotterdamu

Zdravím vás!

Omlouvám se, že tu dnes výjimečně nenajdete nový blog. Spěchám totiž do Rotterdamu na focení u přístavu. A abych pravdu řekla, sluníčko sice svítí, ale nehřeje. U moře je sotva 6C nad nulou a mě čeká slastné pózování celé odpoledne jen s tím nejnutnějším na těle (teda doufám, pamatujme, že Holanďani jsou zvrhlíci!)

Během zítřka se tedy ozvu s nejnovějšími poznatky z holandského modelingu a až budou fotky s mým namrzlým úsměvem, pochvalte mi je, prosím!

Krásný pátek a kdyby vám chybělo něco ke čtení, mrkněte na nové zajímavé blogy (viz Blogy, které stojí za odkliknutí).
Luc.

Holandské orgie v Utrechtu: když nahota bolí...

Zdravím vás z nádherného Holandska!

Po dvoudenním průzkumu Utrechtu bych mohla dnes psát o tom, jak je to úžasné město, nádherné, plné úžasných obchodů, vodou a s nádhernou atmosférou útulného velkoměsta. Ale nejsem suchar, tohle slyšet nechcete...

Utrecht (ehm, celé Holandsko) je také město hříchu, něco jako Sodoma Gomora. Město, kde vás v lázních ani na plavečáku nedovolí nosit plavky, abyste nepobuřovali svou "zakrytostí" :-)

Plavky nejsou akceptovány

Plavky nejsou akceptovány, řekla nám paní na recepci velkých lázní se saunou, tureckými lázněmi, vířivkou a venkovním bazénem. Fajn, říkám si, proč ne? Jsem ještě mladá, krásná, štíhlá a ježišmarja i stydlivá!!!

Mužské i ženské šatny dohromady

Jestli mi nepřítomnost plavek trochu vadila, pak fakt, že tu nejsou oddělené mužské a ženské šatny mi vadí ještě víc. A to nejsem puritán, ani Američanka, Polka či Italka. Jen to, že jsem v šatně jediná nahá ženská na pět nahých holandských chlapů 50+ mi není zrovna příjemná...jsou v přesile!

Do not have sex

Nápisy na každém rohu... "v případě intimit jsme nuceni vás nahlásit na místní i mezinárodní policii," sdělují mi další cedule. Kruté pravidlo připomínající větu Kelišové ze Slunce, Seno: "Tak já se otočím hlavou ke zdi, velebnosti, abych vás nějak netento!"

Venkovní bazén o teplotě nula

Jednoduché - ze sauny skočíte rovnou do venkovního ledového bazénu, do kterého musíte uběhnout pár set metrů, rychle skočit a ven. A ti frajeři Holanďani se venku na lehátkách ještě opalují...

Lázně pro postarší exhibicionisty

Jaké to překvapení, že jsou tady samí postarší pánové, zatímco já jsem zde jediná zástupkyně ženského rodu! Zástupkyně mládí a morálky. Holanďani jsou opravdu zvláštní lidé - jezdí se koupat do Rotterdamu k Severnímu moři, celé příbuzenstvo chodí před sebou nahé i ve velice pokročilém věku a ještě se ani nestydí se naparovat z okna sousedům či náhodným chodcům (proto ta velká okna bez záclon!)

Jen já jsem tady zřejmě prudérní Češka, co má slabost pro postarší Holanďany. Tedy alespoň do doby, než veřejně odhalí to, jak je pán bůh stvořil....

Líbí se vám článek? Sdílejte ho na Facebooku či Twitteru s ostatními. Děkuji!

Jediné platné pravidlo šťastných vztahů

Když někoho milujmeme, dejme mu svobodu. Když se vrátí, je nás. Když ne, nikdy nám nepatřil...

Krásné pondělí přeji! Zdravím vás z nádherného a prosluněného Holandska a přidávám něco pro zpříjemnění prvního pracovního dne. Je to velké poselství lásky a zároveň jediná platná rovnice šťastných vztahů..

Profesor John Powell zmiňuje, že nemoc naší doby je neustálé hledání a dělání věcí, jež nám budou ku prospěchu. Vždycky ze všeho chceme něco mít a teprve až když to dostaneme, projevujeme lásku. Pochvala za dobrou známku ve škole a trest za nesplnění domácího úkolu. Buď mě budeš neustále dobývat a milovat, anebo je konec. Buď - anebo. Rovnice dneška. Tomu my, ač nevědomě, říkáme láska.

Jenže poselství lásky je osvobození: Ať jsi jakýkoliv, můžeš s důvěrou vyjadřovat své myšlenky a pocity. Nemusíš se bát, že o mou lásku přijdeš, nejsou tu žádné výhrady ani klauzule, žádné dodatky ve smlouvě. Jediné, co žádám je, abys mě navždy uschoval v paměti jako někoho, kdo tě opravdu miluje.

 


Krásné, že? Jen se to lehce řekne a hůř udělá, ale můžeme se snažit a pracovat na tom každý den:-)
Mějte se krásně!
Luc.

Začátky v nové zemi a pár dobrých rad...:-)

Zdravím vás a přeji nádherný víkend,

často slýchávám, jak by polovina naší malé České republiky chtěla co nejdříve vypadnout do světa, za hranice, za oceán, prostě zcela pryč. Důvod je prostý - špatné počasí, studení Češi a závist za každým rohem.

Taky jsem k takovým lidem patřila a byla šťastná za příležitost odjet, odstěhovat se a přivítat sluníčko v Itálii. Lidé jsou tu usměvaví, vstřícní, Itálie je jako země bohatá, takže co mi ještě může chybět?
Přesto jsem tu první 4 měsíce trpěla jako pes. Dopustila jsem se totiž chyb, kterých se - pokud odjedete - raději vyvarujte:

- Snažila jsem mluvit anglicky (v ostatních zemích to není problém, v Itálii nemluví anglicky snad ani Berlusconi. Pokud se tedy chcete sžít s místními lidmi, učte se a nechte se jimi ve studiu jejich jazyka podporovat. Ptejte se, zkoušejte první fráze a raději si odpusťte zmíňku o angličtině:-))

- Snažila jsem se skamarádit s Italama (a nedošlo mi, že jsem ve Florencii. Ve městě, kde má každý pocit, že tady je centrum veškerého světa a tudíž já Češka z nějaké Prahy sem nepatřím. Italové jsou usměvaví a budí pocit přátelství, ale přátelé to nejsou. Jsou pyšní, odmítají cestovat a preferují rodinu před kamarády. Ne každá země je taková, ale pokud vám podobné nesympatie dávají lidé najevo, snažte se to překousnout, probořit hranice a dostat se k jejich jádru - to totiž tvoří přátele)

- Nazývala jsem Itálii špinavou zemí, kde nefunguje vůbec nic (chápejte, já jsem pozitivní a pobyt si tu užívám, ale je tu špína, smrdí tu kanalizace a nedej bože když chcete najít veřejný internet. Kdybyste na tohle na svých cestách narazili, raději veškeré negativní komentáře spolkněte:-))

- Byla jsem nadšená z počasí (protože zatímco v Praze je -15C, tady je od ledna patnáct plus a sluníčko dennodenně. Oproti Římu je tu ovšem zima. O počasí se tedy bavte tak, jak se v dané zemi předpokládá. Tečka.)

- Byla překvapená tou bídou okolo (jak si tohle vůbec můžu myslet, když jsem z Východu? Sice nikdo moc netuší odkud, ale pořád se mě ptají, jestli známe McDonald, letadla a pizzu. Známe, drazí Italové a dokonce známe i mobily a nepoužíváme pevné linky, heč!)

První měsíce se můžeme cítit sami, to by nás v našem životě ale nemělo odradit.

Pokud vám v cizí zemi cokoli selže, berte to s nadhledem. Nic jiného nefunguje. Začátky jsou těžké všude - je to změna pro tělo, změna životního stylu, počasí, lidí a hlavně mentality. Čemu my se smějeme, můžou ti ostatní brát jako urážku.

Překousněme to a vydržme! Jakmile se naučíme jazyk a ukážeme vytrvalost, vítr se otočí. Hledejme si kamarády z řad Erasmus studentů, kterým si budeme moc popřípadě postěžovat. Nikdy nevychvalujme vlastní zemi a naučme se milovat místo, ve kterém žijeme.

Jiných rad do začátků prozatím nemám. Snad jen pevné nervy:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho s přáteli!

Pár krůčků ke štěstí

Zdravím vás, jak se vám daří?
Protože tak nějak všichni máme ještě depky ze zimního počasí, možná při dnešním blogu trošku pookřejeme:-). Je totiž o štěstí!

Jak si nejčastěji šlapeme po štěstí?

- Ikdyž nejsme úplně nešťastní, necítíme se naplnění
- Když máme volno, neumíme relaxovat a užívat si každé chvilky
- Když se nám něco povede, tak usilujeme okamžitě o něco dalšího, aniž bychom úspěch oslavili
- Bojíme se vlastních pocitů, emocí a myšlenek - a bojíme se je ukázat ostatním
- Často čekáme na nějaký moment v budoucnu, který až přijde tak my budeme konečně šťastní
- Usilujeme o to, pro co nejsme stvořeni a pak se za to nemáme rádi
- Nedokážeme se otevřít ostatním, protože se bojíme, že by nás mohli zranit...

...a celý život budou přicházet nové výzvy a problémy, které si budou žádat naši pozornost. Ovšem po štěstí nám šlapat nemusí, pokud v nás nikdy nevyhasne ten vnitřní motor, jež nás vždy popožene k našim snům a přáním.

Objevme své nejsilnější touhy...

...touhy našeho srdce, záliby, jenž nám dávají pocit naplnění a naše nejsmělejší sny, o kterých ve skrytu duše víme, že si je jednoho dne dokážme splnit!

Rozhodněme se...

...své sny nikdy nenechat zemřít a naopak je začlenit do svého každodenního života. Rozhodněme se pro své sny, abychom nikdy nelitovali, že jsme to aspoň nezkusili. Dávkujme své sny a radosti každý den po kapičkách, protože každá kapka tvoří moře...:-)

Mějme plán...

...když na nás všechno padá, vždycky máme vizi lepších zítřků. Vždycky máme plán, pro který žít. Máme přeci svou touhu, která nám vytváří vnitřní plán a žene nás dopředu, což ve špatných časech hodně pomáhá...

Takže - pusťme se do toho:-)
Luc.

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho s ostatními na Facebooku, Twitteru či pomocí emailu. Děkuji!

Inspirace z Indie

Je tu BŘEZEN! První jarní měsíc a ikdyž to možná za okny pořád na sluníčko nevypadá, brzo tu už budou první kytičky (nám už tu kvetou i palmy, heč:-D) a zpívat první ptáčci...


...a tak jsem změnila grafiku blogu, abyste aspoň při čtení pocítili přicházející teplo...

...a objevila jsem pár úžasných věcí. Jistě, tenhle blog nikdy nebyl a asi ani nebude blogem módním, neboť tomu nerozumím, ale Bollywood Style plný cingrlátek mě natolik nadchnul, že se musím podělit...



Indická nevěsta v rudě červené. Proč se obléknout ve svůj svatební den do červené? Možná proto, že právě červená je spojovaná s láskou...:-)




Victoria Beckham jako indická ženuška na titulce VOGUE

 Přeji vám nádherný den a ve čtvrtek se těšte na pár tipů/krůčků ke štěstí...
Luc.

Pokud se vám tento příspěvek líbí, sdílejte ho se svými kamarády. Děkuji!