Dnes poruším pár zásad tohoto blogu. Nebudou tu dnes žádné obrázky, žádné pozitivní zprávy a už vůbec nic tu nebude psáno s humorem. Omlouvám se, ale udělat to musím...
Všichni už léta diskutujeme o konci světa v roce 2012. Něco se stane. Narazí do nás nečekaně kosmické těleso a vymřeme jako dinosauři. Přijde velká potopa jako v Bibli. Anebo prostě jen toho osudného dne nevyjde slunce a my zemřeme na deprese...
Za poslední měsíc mám však pocit, že se to všechno bortí pomalu, zato postupně...Katastrofy v Japonsku, boje v Libyi a v Čechách otřesný případ Aničky Janatkové...
Tisíce lidských životů, násilí, nenávist a to vše pěkně okořeněné velkou dávkou vyhrožování a mocenských bojů.
Můžeme si za tyhle všechny lidi zapálit svíčku a trápit se pro ně. Jenže už jim tím nepomůžeme. Anebo se sami můžeme zbavit nenávisti, aby ostatní neměli s čím a proti čemu bojovat.
Pro inspiraci se zkusme začíst do článku o metodě Ho´oponopono, třeba tam najdeme pár odpovědí...
A pak - usínejme se slovy Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti. Třeba se něco změní. A třeba nevymřeme jako dinosauři!
Luc.
Žádné komentáře:
Okomentovat