Život dobrodruha

Někdy mám opravdu štěstí na zajímavé lidi a jejich ještě zajímavější příběhy...

Cestou do Itálie jsem seděla s paní, jež si celý život tak pěkně cestuje, objevuje a neustále navštivuje své známé po celém světě. Na téhle její vášni nic nezměnil ani komunismus ani jiná "nepříznivá" doba a zákazy. Pracuje od rána do večera a jednoho dne jednoduše ucítí nutkání zdrhnout a cestovat.

Nevadí ji stopem projet celou Itálii, přespat u naprosto cizích lidí, ochutnat jídla, o jejichž složení můžeme jen diskutovat, skamarádit se s umělcema, projet Aljašku nebo vyrazit na pořádnou túru.

Někdy vyrazí s cestovkou, ale program si vždycky zařídí podle sebe. Přesně totiž ví, kde co stojí za poznání a nespokojí se jen s turistickými atrakcemi.

Takoví lidé ve mně vždycky vyvolávají pocit, že si po létech cestování dokáží poradit s jakýmkoli životním karambolem. Že nebudou nadávat na poplatek 30 korun u lékaře. Že si poradí s různými lidmi. Že nezpanikaří při prvním zpoždění letu. A že nedostanou tak lehce střevní chřipku:-)

Aspoň já doufám, že pokud toho jednou tolik projedu, že se mi začne líbit život mnohem víc. A možná se jednou dopracuji i k tomu, že se mi budou líbit italští muži. Chce to jen najet dalších pár statisíců kilometrů...

Mějte se krásně a s prvními volnými dny sbalte kufry a...třeba zajeďte omrknout Florencii:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na Facebooku či Twitteru. Děkuji:-)