Projezme se ke zdraví! Pohárem života!

Pamatuji si to jako by to bylo dneska...

Bylo mi 16, prvák na střední (= oranžová hlava, kudrnatá ofina, plná tlama rovnátek a celulitida rozšířená až ke kotníkům, btw).
Stojím před krámkem se zdravou výživou a tajně slintám nad něčím, co se jmenuje Pohár života. Četla jsem totiž, že je to plné zrníček (=minerálů), vlákniny a dalších neuvěřitelně prospěšných látek, které tělo čistí, takže se hubne, snižuje se tlak, čistí se pleť a navíc je zaděláno na krásné zdravé vlasy.

Proč jsem nikdy nedošla dovnitř a nekoupila to, byla ta cena: 80 Kč. Chápejte, jako vosumdesát kaček a já mám jen stopade kapesného na týden. A z toho se musím najíst, napít a dojet domů. A těch 80Kč by mi udělalo čáru přes rozpočet...

Takže když mě tedy minulý týden napsali od Dr.Popova, ať si něco vyberu, otestuju a napíšu o tom, tak jsem po létech objevila ten samý zázrak - Nativní stravu Pohár Života. A šup s tím do košíku. Teď to stojí 90 korun. Přepočítáno na sushi - za to mám půlku California rolky, takže je to skoro za hubičku:-)

Pohár života pomáhá:

• při celkové očistě organizmu a lymfatického systému
• při nadváze
• při zvýšené hladině cholesterolu a cukru
• při stresu, únavě, vyčerpání – bohatý zdroj vitamínů a minerálních látek
• při zhoršeném stavu pleti
• při potížích s lymfatickým systémem
• při zácpě
• na 100g obsahuje až 89,4 g vlákniny!!!!

Jde vlastně o psyllium, zrníčka, ovesné vločky a tisíce dalších věcí, které na první pohled nepoznám. Čtu, že se to má dát hodinku před konzumací do vody, aby to nabobtnalo, že. A pak se to dá dát do jogurtu, džusu, přesnídávek, kašiček, polévek...

Dr. Popov nabízí rovnou dvě varianty a k tomu Lymfodren čaj:-)

Zkouším. Čekám, že to bude děsně zdravý a děsně hnusný. Takové ty blevajzy, které zvedají kufr hned po polknutí. Něco, do čeho se budu muset přemáhat a nakonec to vzdám.
Jenže okamžitě cítím skořici. Ha! Bude to sladký, říkám si. Aspoň to!

Jak já se mejlila! Hodím to do jogurtu a sakra, to je žračka. Slaďoučký, lehce skořicový, paráda. Navíc (dala jsem půl skleničky) jsem po kelímku jogurtu přežraná jak po kdybych snědla celou pizzu. No nic, jdu se odvalit a trávit někam jinam...

Pohár života je nativní strava, tepelně neupravovaná, bez přidaného cukru a chemických barviv.

Jelikož mi to zachutnalo (a taky sestřičce, mamince a Holanďanovi), tak jsem časem "vytvořila" i vlastní postup přípravy. Takže si to radši opište, je to složitý:-):

• Nasypte tak půlku Poháru života do hrnečku či mističky
• Zalijte vydatně mlékem, ať to pěkně kyne
• Nechte bobtnat 30-60 minut
• Dobrou chuť:-)

Jak jste si všimli, už to ani nedávám do vody. S mlékem je to lepší. Teda pokud to pak nechcete přidat do džusu či do polévky, tam bude voda tím lepším řešením:-D.

Ač je Pohár života nabitý psylliem, na chuti mu to neubírá.

A víte co? Jím to teď pořád. Je to rychlé, sladké, dobré, nemusí se to vařit. Lze do toho nakrájet nějaké ovoce či tím okořenit musli kaši.

Moje maminka si koupila jedno balení jen pro sebe plus psyllium od Dr. Popova v tabletkách. A světe div se - po měsíci baštění se zbavila drobné krupičky na pažích, kterou měla snad od narození. Koukala taky jak puk, neboť nic jiného nikdy nepomohlo.

Někde jsem slyšela, že smrt přichází od střev. Jestli je to pravda, tak mě jednou budou muset ještě odstřelovat, neboť já mám teď střívka úžasně čistá:-).
Občas stačí 90 korun...:-)

Znáte Pohár života vy? Jak vám chutná?
Luc.

Giveaway z Německa: BIO kosmetika Nonique

Jelikož jsem většinou pozadu v téměř ve všem (sama nevím, jak to dělám!), tak teprve nyní přicházím se svou první giveaway. Právě jsem totiž v německém Mannheimu a abyste věděli, že nejsem zase takovej hamoun, něco jsem vám nakoupila...

Znáte BIO kosmetiku Nonique? Je typická pro německý trh, ale v ČR jsem se ní ještě nepotkala. Já na ni mám spadeno už přes rok a pravidelně si pro ni do Německa jezdím. Teď mi docvaklo, že byste to také možná rády zkusily.

Nonique totiž nabízí velký koktejl BIO surovin: kokos, banán, aloe vera, med, ananas, granátové jablko, olivy, citrusy...Jde navíc o certifikovanou BIO kosmetiku, která netestuje na zvířatech.
Každý výrobek unikátně voní. Něco spíše po banánu, v něčem zase víc cítím kokos či ananas. Vždycky to ale voní, skvěle vypadá a je to velice příjemná věc na tlamičku.

A jelikož jsem chtěla, abyste mohli zkusit od každé řady něco, mám pro vás rovnou dva balíčky. První vítěz si odnese těchto PĚT produktů:

Anti-aging odličovací krém s granátovým jablkem, aloe vera a bambuckým máslem.

Intenzivní oční krém s jojobovým olejem, aloe vera, avokádovým a olivovým olejem.

Balzám na rtys ananasem, kokosovým olejem, bambuckým máslem.

Mýdlo s aloe vera, olejem z pomeranče a oliv.

Anti-aging sprchový gel s granátovým jablíčkem, aloe vera a dalším ovoccem:-)

Druhý vítěz se pak může těšit na balíček TŘÍ produktů Nonique:

Balzám na rty s granátovým jablíčkem, aloe vera a bambuckým máslem

Tropické odličovací mléko s kokosovým olejem, ananasem, aloe vera.

Intenzivní krém na ruce s avokádovým olejem, aloe vera a olivou:-)

Pravidla soutěže:

1.) Být mými pravidelnými čtenáři (Google Friend Connections tlačítko)
2.) Připsat do komentáře svůj email (potěší i zpráva:-)
3.) Lze se účastnit jednou denně až do 31.7.2012 včetně
4.) Musíte mi pak dát vědět, jaké výrobky byste mi doporučili, páč já jich půlku neznám:-)

Nepovinné (ale potěší):

1.) Dát Like FB stránce Jak Na Modeling (viz pravý sloupec)
2.) Sdílet na Facebooku

Dva z vás (náhodně vybraní, že) získají slíbené výrobky, ač mi to urve mé hamižné srdce! A ti, co nevyhrajou se můžou brzy těšit na Giveaway z Itálie či Holandska!

1.cena (abyste věděli, že fakt nekecám)

2.cena

A ne, úplatky neberu. Zas tak moc mě ta Itálie nezkazila:-)!
Takže hodně štěstí a doufám, že se vám bude líbit. A vonět.
Luc.

Nenáviděné otázky...

Znáte to taky? Přejete si, aby se vás lidi zeptali přesně na to a to.
Ale kdeže! To je ani nenapadne! Místo toho se ptají jinak, hůř...
Tady je krátký seznam toho, na co jsem si vždycky přála odpovídat. 
A seznam toho, co jsem chtě nechtě musela zkousnout...

Místo vysněného: "Jaké je tajemství Tvé krásy?"
se ptají: "Jak je možný, že se Ti tady udělal beďar, když se furt prolejváš tou syrovátkou? Nemá to náhodou čistit?"

Místo: "Jak to děláš, že jsi pořád tak hubená:"
se ptají: "Tys vážně nikdy nepřemýšlela o tom si nechat přifouknout ty svoje pecky od citronu (myšleno prsa!)?"

Místo: "Takže ty mluvíš na toho svýho Holanďana jen anglicky, jo?
se ptají: "Ty jako fakt neřekneš ani slovo holandsky?"

Místo: "Co to máš za barvu na vlasech, vypadá to skvěle,"
se ptají: "Necheš si nechat zastříhnout konečky? Máš je děsně roztřepený!"

Místo: "A kde bys chtěla žít?"
se ptají: "Jak se vám může v Itálii nelíbit? Co já bych za to dala!"

Místo: "Ty jsi nějak zhubla, ne?"
se ptají: "Ty se těch podprdelníků asi nikdy nezbavíš, viď?"

Místo: "A jaký cizí jazyk se teď chystáš studovat?"
se ptají: "A tos opustila vejšku protožes to nedávala nebo proč?"

Místo: "Nestýská se Ti občas po Čechách?"
se ptají: "Proč se vůbec do těch Čech vracíš? Se podívej, jak to vedeme!"

Místo: "A jseš šťastná?"
se ptají: "Proč ses vůbec vdávala tak brzo?"

Místo: "Kdes tyhle úžasný šaty koupila?"
se ptají: "Ty jako nejezdíš nakupovat do Milána? Wtf?"

Místo: "A jaký to je žít s jinou mentalitou?"
se ptají: "A jsou ti Holanďani fakt tak lakomí?"

No jo,  no. Člověk si občas říká, že to není tak hrozný (že ten beďar není tak vidět, že ty pecky od citronu naopak jsou docela vidět apod...) a pak přijde nějaký dobrák a okamžitě vám ukáže, jak těžce se mýlíte:-)
Holt furt platí to, že se z toho člověk nesmí po*rat...:-)

Jaké jsou vaše oblíbené/nenáviděné otázky?
Luc.

L´Occitane způsobuje boje mezi partnery:-)

Moje a moje. Respektive už jeho a ještě moje:-)

Když někdy v říjnu loňského roku uvedl L´Occitane na český trh svou první kolínskou vodu - Levandulku, nechala jsem to (já vůl!) zaslat do kanclu svého drahého Holanďana (jelikož takhle to za něj převezme sekretářka a já tak nebudu muset zápasit s italskou poštou, že)

Jenže jsem mu to jaksi opomenula říct, Holanďan dostal balík, otevřel a tam...300ml vůně s jeho oblíbenou levandulí. A bylo vymalováno! Domu přiběhl nadšenej, že mu někdo poslal - hele, jak to voní - parfém a to jako úplně zadarmo!

Tudíž teď, když L´Occitane rozesílal novinkovou kolínskou Eau Ravissante okamžitě jsem ho varovala. Jenže Holanďan umí Googlovat a okamžitě tedy zjistil, že hlavní složkou je bergamot, které on prostě miluje.

A tak přišla Eau Ravissante, byla jsem moc ráda, že je to čistě dámská vůně. "No sakra," hřmil drahý "na co jako ženskou vůni?" Ha! A nová kolínská je jen a jen moje - muhehe!

Voní ale božsky. Nevím, co v tom cítím, na to jsou tu Verunky. Ale je to sladké, takové elegantní a po pár hodinách nošení mám pocit, jakobych použila Verbenu, takže trochu citrusů tak taky bude. A víte, co je nejlepší?

Že ač je kolínská jen slabý odvar parfému, na kůži je cítit po celý den. Na Holanďanovi okamžitě poznám ještě večer že použil MOJÍ levandulku ráno. U sebe to cítím ještě večer z oblečení - boť kolínskou si můžete provonit šatník, vlasy, ložní prádlo i dům! Cokoli!

Řekla bych, že hezky splyne s přirozenou vůní těla a vydrží opravdu po celý den. Jen nečekejte, že se za vámi budou lidi na ulici otáčet. Tak silné to opravdu není. Ale jakmile udělám jakýkoli prudší pohyb (třeba jako když zakopnu o pražskou dlažební kostku na Staromáku a letím na hubu), okamžitě cítím provoněné vlasy.

Občas schválně házím vlasama jako v reklamě na šampon L´Oreál, jen aby to ze mně bylo cítit. Občas (neschválně) padám na hubu, boť ty dlažební kostky by fakt měli přelejt asfaltem!

Vůně balíme i na cesty. Pak nemáme mít těžký kufry!

A ještě jedno plus: balení opět 300ml. Někdo řekne, že je to těžké a nepraktické balení. Já říkám, že čím víc tohohle, tím líp. Jak jde o L´Occitane, tak by všechno mohlo být bezedné!
No. A Holanďan má pro tentokrát smůlu:-)

Luc.

Když se snaží flegmouš nalíčit!

Já jsem vlastně vděčnej člověk. Dostala jsem do vínku skvělou (ač zatraceně suchou) pleť bez pupínků, bez akné, bez problémů. Sjednocenou barvu a dobrej pigment (a ještě jsem ultra málo chlupatá, což je taky plus!)

Však on už pán bůh věděl, proč to tak zařídit. Nemohl by se dívat na můj urputný boj s make-upem, BB krémem, pudrem či korektorem. On už se tak docela baví. Protože já pokaždé, když dojde na líčení, zuřím jako bych snad byla hladová (a to jsem jako hodně nepříjemná!)

Tvářenka

Odlíčím ksichtík, že jo a jdu na tvářenku. Kdysi jsem používala úžasnou krémovou tvářenku od L´Occitane, která se na tváři proměnila v jemný prášek. Pak jsem si koupila mastnou tvářenku od Alverde a byl konec.

- prstem nanesu barvu od nosu k uchu
- vypadám jako Marfuša, a tak se to snažím rozetřít
- na jednu tvář už používám obě ruce a dřu to proti směru
- úplně cítím, jak si poškozuju kolagenová vlákna
- nakonec to rozmažu tak bravurně, že tvářenka ale lautr není vidět
- sakra!

Řasenka

Prý že je řasenka závěrem líčení, pchá! Kdybych nejdříve měla nanést stíny, tak si je oblemcám od řasenky a je hotovo. Bere mě rapl. Takže nejdříve řasy:

- používám pidi kartáček, abych se zase tak moc neumazala
- půlka tváře od maskary, tamponkem to stahuji dolů
- dolní řasy na pravé straně ještě ujdou
- dolní řasy na levé straně se začínají slepovat, puckatět
- při snaze o rozčesání se mi dostane půlka barvy do levého oka
- kurva, to štípe!
- začínám slzet a řasenka mi začíná stékat po tváři (po tvářence!)
- nakonec mě ten rapl chytne stejně a já jdu odlíčit celé oko
- štípe to, slzím
- v návalu slz se mi úžasně rozmazává i to druhé oko
- sakra!

Stíny

To jenom příležitostně, když mám ještě náladu. Celý život používám skvělé hnědé od Gabrielly Salvete (odstín č.4) a nemůžu si vychválit víc.

- zkouším aplikaci štětečkem, ale napráším to všude po tváři, že jo.
- štětečkem to tedy jen "naťupkám" a zbytek rozmazávám prstem
- opět si dřu kolagenová vlákna
- otírám tamponkem tvář jak od sazí
- ale povedlo se!

Tužka na oči

Dolní dávám přímo do oka, ale hned ji vymrkám či se mi rozpije pod nánosem ricinového oleje. Už od svých 15 let se tedy pokouším nakreslit horní linku:

- ořežu tužku, tak blbá zase nejsem
- začínám úplně v koutku oka
- tužku táhnu zhruba 3milimetry, než mi ujede ruka poprvé
- v půli oka už mi linka ujíždí kus od řas
- od půlky nabírá směr nahoru
- no a končím u obočí, že?
- asi tak třikrát to odlíčím a znovu nalíčím
- scénář se opakuje
- začínají se mi vysušovat oči
- musím je promastit olejem
- řasenka se začíná rozpouštět
- oční stíny se slévají v jednu čáru
- panebože, já mám ale prdu!

Trošku mě těší, že se mým make-upem nechala inspirovat i samotná Lady Gaga:-)

Počítám do deseti. Ne že by to pomohlo na zklidnění nervů, to ne! Ale za deset sekund dokáže olej stáhnout veškerou maskaru, tvářenku, tužku i oční stíny. A já jsem tak co? Krásně odlíčená a připravená na další pokus!

Aspoň že jsem ultra nechlupatá a jedním zápřahem žiletky dokážu posekat prales na celým těle. Horší ovšem je, když vaše nohy vypadají líp jak celej ksicht....

Luc.

Co to tu straší?

English version HERE!

Sobota ráno, 4:01

Spím jako dudek. Tedy do té chvíle, než mě něco vzbudí. Lehké posouvání našich skleněných dveří, otevírání skříní a podivné "rachtání" všech poliček a obrázků na zdi.

Ty vole, straší! Okamžitě se mi vybaví veškeré ty historky o tom, co se vám může stát, když máte doma ducha. Někdo vám třeba přejede ledovou rukou po noze nebo začne chodit na půdě. A obracet ty obrazy. A otevírat dveře a skříně!

Jen tady něco nesedí - proč mi vibrujou všechny orgány v těle? Am I having sex? Nebo mají sex sousedi? Ty už spolu ale nespí přes půlku manželství!

A najednou strašnej křik. Sousedé Italové okamžitě vylítnou na balkon, aby si naposledy mohli poklábosit se sousedy. Začnou na sebe přes ulici něco křičet, hystericky, tragicky.

Dochází mi to až po půl minutě - zemětřesení! A to zřejmě pořádný, když to vzbudilo půlku Florencie. Země se nepřestává chvět, matrace se rozjíždějí a mě najednou bere děs - proboha! Vždyť my jsme v posledním patře, jediní ve štítě, který se začíná taky chvět.

Ne, panebože, ne. Já ještě nechci umřít. A hlavně ne takhle - s hysterickejma Italama na balkonech. Aspoň že nevidím, v čem spí. Beztak mají bombarďáky z doby renesance! Ach ne, já nechci umřít v Itálii. Miláčku vstávej, vzbuď se, zemětřesení. No prosím, já tu umřu ještě sama!

Když zopakuju třikrát otčenáš (respektive Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?), tak všechno ustane. Teda kromě křiku Italů. Dveře dokořán, ale už je ticho. Už mi nevibrujou orgány. Nezničilo to štít. Nakonec si jdou i Taliáni zpátky lehnout.

Přijdu si jako borec. Přežila jsem to! A zažila jsem to, pchá! Teď budu doma u našich machrovat, že jsem přežila i zemětřesení. Ne že by byli nějací mrtví, to ne. Ale to nikdo nemusí vědět. A až se mně budou ptát, co jsem dělala, tak řeknu, že jsem pohotově začala zachraňovat lidi a cpát je z balkonů pod rámy dveře.

Podobné story mi už nežere ani ten pes. Ale aspoň všichni dělaj, že je to náramně baví!
Co vy? Zažili jste někdy něco podobného?
Luc.


To bylo vzrůšo! Skoro jsem umřela. Ne na zemětřesení. Strachy! Ale nikomu se nic nestalo.

Jak nerozzuřit italské taxikáře!

Jste připraveni na další italskou veselou historku? Nebo veselou...beru to zpátky. Hořko-sladkou historku? Tak tedy...vítejte v italském taxíku!

Čtvrtek, 4:06 ráno, Santa Maria Novella, Florencie. 
Právě jsme s Holanďanem dorazili po úmorných 14 hodinách busem zpět z ČR a sháníme taxíka.

Holanďan: "Hele, operátorky to neberou. Je možný, že v noci taxíci v Itálii nejezdí?"
Já: "Ne, jezdí. Jsme přeci v Evropský Unii. Si nějakýho chytneme, no. Jsme v centru, to nebude problém,"

4:15 ráno - nikde žádnej taxík
4:25 ráno - nikde žádnej taxík
4:45 ráno - já: "Já tu snad usnu ve stoje. A ještě se počuram než to přijede!"

Můj kufr spolkl celkem 25 kilo, kabelka jen 12kg. Holanďan má kufr o 30 kilech, batoh rovněž o třiceti kilech a ještě tašku žrádýlka. Docela dřina.

4:50 - TAXÍK!!!!

Taxikář: "Tak kampak to bude?"
My: "Via Pietro Jahier 7, prosím."
Taxikář: "Eh? Nic takovýho tu není"
Holanďan: "Je, my tam žijeme. Je to část Le Cure, slepá ulička od Via dei Bruni. Jeďte, já vás kdyžtak budu navigovat,"

To taxikáře pěkně rozparádí a my si poslechneme něco o tom, že on se tu narodil, že on tu i zemře a tudíž on moc dobře ví, kde jaká ulice je, ale tahle že tu rozhodně není. Začíná zvyšovat tón, supí. Jak může mít někdo takový páry po ránu?

Já: "A máte GPS?"
Taxikář: "Na co bych to potřeboval?"
Já: "A mapu?"

Mapu? To jako já?

Teď jsem asi rozdráždila přímo bůvola, řítí se šílenou rychlostí červená nečervená.
Holanďan: "Jedete blbě. Víte co? Když nevíte a nechcete vědět, tak nám tu zastavte, si řekneme jinýmu!"

Taxikářovi už rupnou nervy, vezme mobil a křičí do něj: "Maminko moje, promiň, že budím, ale nevíš, kde je kurva nějaká Via Pietro Jahier? Vezu nějaký cvoky, asi Amíky."
Maminka: "Jo, to je ta slepá ulice u Via dei Bruni, drahý, miláčku, nestresuj se, nenech si těma volama kazit ráno!"

Taxikář na nás: "No, tak prej Via dei Bruni a pak že potřebuju mapu!"

Whatever, říkáme si s Holanďanem. Dokud nám zastaví u našeho baráku a my do pěti minut zapadneme do postele, whatever. Příště se nafasujeme z domova, nasmažím řízky a dvě hoďky budeme na nádraží čekat na první bus. Hlavně ať nebudíme italskou mamá, že?

Co by to bylo za svět bez italských maminek, že?

Máte taky nějaké zážitky s taxikáři:-)?
Luc.

PS: A kdybyste nás někdo chtěl vykrást na Via Pietro Jahier, tak klidně. Ale kdybyste mi tam chtěli poslat třeba balík poctivýho českýho másla, tak bohužel. Už tam nežijeme...:-D

Jak zničit řadící páku, motor, brzdy...

Ach bože. Když jsi mě naděloval, to ses teda vyřádil.
Dal jsi mi úžasný talent. Posrat všechno hned při první příležitosti. Jako třeba v autoškole:

•         Zničila jsem převodovku
•         Zadřela motor
•         Odrovnala brzdové destičky
•         Urvala zrcátko
•         A udělala řidičák až napočtvrté

No dobře. Pokud se opravdu někomu chcete pomstít a pořádně mu zaneřádit auto (škoda na tej starej Fabii byla 104 tisíc!), tak zde je návod, jak na to:-) 

- Při startování dupněte na plyn (pořádně!), tak zadřete motor

- Zničit převodovku? Stačí nedošlápnout spojku, zazmatkovat a ve vší tý panice vší silou trhnout převodovku k jedničce. Garantuji vám smrad jako blázen a zničené synchrony:-)
- Brzdové destičky: sama nevím, jak na to a pochybuji, že jsem je zadřela já.
- Urvat zrcátko? Easy. Stačí parkovat dozadu - tedy zadkem auta tak, abyste se trefili mezi auto vlevo a vpravo. Samozřejmě se netrefíte a odnesou to zrcátka a tak dále...:-)

A řidičák napočtvrté? Taky jednoduchá věc. Snažte se zaparkovat na kruháči, rozjet se na červenou a nedobrzdit u přechodu.

V autoškole mě ale měly rády. Myslím, jen ženy. Muži ne. Jakmile došlo na lámání chleba, vždycky jsem byla jen ta, co zdevastovala řadící páku. A na takovou si chlap jen tak netroufne, že:-D?

Co se povedlo zdevastovat vám?
Luc.

Co mě naučilo blogování

Ikdyž tenhle blog už je veterán, já začala blogovat vlastně poměrně nedávno. No vždyť víte, že mi všechno dochází trochu později. Můj život se tím ale v mnohém změnil. Například...

Díky blogu jsem například poznala Verunku z blogu U Dvou Verunek:-)

• Zjistila jsem, že existují i jiné barvy než co nás učili ve školce: třeba starorůžová, tyrkysová, mint a dokonce i lososová
• Zjistila jsem, že mi módní vkus ani nikdy nebude dopřán
• Že se o kosmetice dá bavit stejně intelektuálně jako o literatuře či umění, že?
• Že se mám vyhýbat obchůdkům L´Occitane
• Že se mám vyhýbat obchůdkům LUSH
• Že se mám vyhýbat obchůdkům Melvita 
• Že blogy s nejkrásnější angličtinou mají často Skandinávky
• Že není nic lepšího, než se začít ráno pořádným výbuchem smíchu u mnohých článků mých oblíbených blogerek
• Že bych se měla přestěhovat do ČR, abych se mohla zúčastňovat všech Giveawayů:-)
• Že mnohé americké blogerky taky nemají vkus. Ale vydělávaj na tom. Co dělám blbě?
• Objevila jsem i to, že lepší už to se mnou asi nebude
• Zjistila jsem, jaký je rozdíl mezi pleťovou vodou, tonikem a micelárkou.
• Taky jsem se zjistila, že moje vůle je slabší než jsem si dosud myslela, viz tento obrázek...

A hlavně:

• Že v tom jedu taky 
• Že je tu plno skvělých blogerek, které nepřestávám obdivovat
• Že nemám otevírat žádný příspěvek, kde je něco sladkého nebo kosmetického!
• Že ten online svět vlastně vůbec nemusí bejt povrchní
• Že online svět může přerůst ve skutečná reálná přátelství (zdravím Verunky a Jani!)
• A že mnohé blogy dělají můj život krásnějším 

A taky jsem poznala Janičku z Chic Sicily.

A že některé blogy jsou přímo návykové.
Aspoň nějaká droga bez zničujících následků na zdraví...
Takže hurá na bloging,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

50% sleva na Školu modelingu

V návalu giveaways i já přihazuji svou trošku do mlýna.

O co že dnes budeme soutěžit?
Inu, na své si přijdou modelky, slečny i ženy do 25 let, které by v létě chtěly zažít něco nového...

Top Teen Camp - škola modelingu, která pomůže v začátcích, seznámí vás s odborníky z modelingu, zařídí vám profi book a ještě se projdete po mole s Ivetou Lutovskou.

A právě na Top Teen Camp nyní můžete získat 50% slevu!

Pravidla jsou jednoduchá:

1.) Musíte být mými pravidelnými čtenáři (viz Síť přátel Google či jak se tomu říká) + dát Like facebook stránce Top Teen Camp

2.) Odpovědět do komentářů na otázku, kde se Top Teen Camp letos koná (žádné opisování!)

3.) Připsat svůj email, kam vám zašlu více informací

Poukázku na 50% slevu získává KAŽDÝ, kdo správně odpoví na moji otázku. Počet míst je samozřejmě limitován, ale já vás případně včas zastavím:-)

                                            Přihazuji některé ze svých fotek od Ivana Štefka...

50% sleva vás k ničemu nezavazuje, jen dává možnost pořídit profesionální book modelek od Ivana Štefka (portfolio? Zde!), první zkušenosti s modeligem, rady odborníků a plno srandy a kontaktů jen za 3300 Kč.

Takže pokud ještě nemáte plány na léto, omrkněte, co vám Top Teen Camp může nabídnout. Kromě jiného i mě...:-)

Krásné léto tedy,
Luc.

Pokud se vám článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

Život s jedním kufrem

Vždycky jsem chtěla být superžena, co by zvládala tisíc věcí najednou a ještě u toho vypadala zatraceně sexy. A přitom jakoby ji na tom vůbec nezáleželo.

Jenže, když si najdete vědce-cestovatele, musíte se smířit s tím, že celý život prožijete jen s jedním kufrem. To znamená, téměř bez šatníku, s minimem kosmetiky a opět: BEZ ŠATNÍKU. Jako třeba naše nadcházející léto:

ČERVEN:

• Praha
• Německo - Manheim
• k našim a za Pinďou

ČERVENEC:

• Praha
• Plzeň
• k našim a za Pinďou (náš pes, jen aby nedošlo k nějakému nedorozumění, že)
• balení a stěhování z Itálie
• stěhování se z Itálie, den první...
• stavit se cestou v Ljubljaně, Slovinsko

SRPEN:

• vybalit všechny naše krámy u našich (mají radost!)
• do Holandska
• do Prahy
• na dovču do Bulharska (člověk si musí občas odpočinout)
• do Prahy

Taky vás tak děsně baví trhy, kde vyšmelíte vlastně cokoli?

ZÁŘÍ:

• Praha
• Moskva

ŘÍJEN:

• Moskva
• Praha
• Hledání bytu v Praze

 
Můj drahý Holanďan se labužnicky podívá na tento seznam a: "Bože není to skvělý, miláčku? Až do listopadu budeme úplně freeee!"
"Já bych spíš řekla úplně home lessss!"

"A víš co, drahá? Před Vánoci můžeme na měsíc do Thajska než začne sezona,"
"Hm, po Moskvě už budu finančně zruinovaná, zadlužená..."
"Ale prosím Tě, jakmile se dostaneme do Prahy, tak Ti všechny agentury ve městě urvou ruce!"

"Jo, no vidíš. To mi připomíná...kam já jsem dala tu vizitku na tu agenturu, co bere i přestárlé a obtloustlé modelky?"

Kdybych tenkrát věděla, že mi jednou kufr a jedny boty budou muset stačit na celej rok:-)

Že vám unikla celá pointa o superženě? No jistě. V tomhle příběhu žádná není. Je tam jen ta, co pašuje po kapsách aspoň ty nejzákladnější vzpomínky na kosmetiku a hezké voňavé oblečení. Ta, co neustále slintá nad výlohami obchodů, neboť škudlí poslední money do Moskvy a ta, co na Moskvu zírá s otevřenou hubou!

Stejně toho Holanďana ale miluju...

Jak cestujete vy:-)?
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)