Když Ital (ne)vyklidí byt...

Osm dní, 9 nocí. Tolik mi zbývá do té doby, než se nadobro odstěhuji z Itálie. Osm dní.
Včera jsem si ale vzpomněla na svou první příhodu s touhle zemí, jsem se smála v tom buse na celé kolo. Takže o čem že to dneska bude? O tom, když vám Italové pronajmou byt...

Otevřeli jsme dveře do našeho velkého renesančního bytu - křišťálový lustr, renesanční obrazy (takových těch ošklivých lidí, co mají umučený výraz ve tváři, za což mě mnozí znalci umění asi sežerou), zámecký nábytek, zámecká lóže, načančané židle, malovaný porcelán.

Majitel bytu nám pronajímá byt po svých rodičích. Bohužel se ukazuje, že Italové své byty nevyklízejí a vy jim platíte za to, že jim tam veškeré ty krámy hlídáte:-). Otevírám tedy šuplíky, skříně, šatníky i zásuvky...

• Svěcená voda, první věc, co nacházím. By mě zajímalo, co se tady v tom bytě dělo, když ho pravidelně vysvěcovali, že.
• Spodní prádlo - klasický bombičkový styl pro paní, pán si zřejmě liboval v trenýrkách až pod kolena. Chvilku přemýšlím, kam uložit své vlastní spodní prádlo. Aby ta moje tanga neměla ze svých pidi rozměrů midráky, že jo.

• Rozbité vázy a tisíce vyšívaných ubrousků, jimiž je narvaná celá skříň v ložnici. Vyhazuju!
• Zuby po babičce. Okamžitě si vzpomenu na Slunce, Seno, Erotika, kdy jeli poctiví jezeďáci z Hoštic do Německa pro kompjútr a platily zubama po babičce. Zuby tedy schovám do sklepa. Tady smrdět nemusí, ale člověk nikdy neví, jakou maj hodnotu, že:-)
• Rozbité střevíčky na barbie panenku. S tím si hrála ta paní či ten pán?
• Troje zrezlé sady příborů - to je tak, když si člověk všechno šetří na lepší příležitosti a pak mu to zrezne pod rukama.
• Diáře zřejmě dotyčné paní. Vzhledem k tomu, kolik jich je a že každý diář vydá za pořádnou bichli, tak paní asi měla pěkně divokej život. Dobré vychování mi ale nedovoluje se podívat, je to soukromá věc. A navíc by to na mě mohlo nechat doživotní následky, že.

• Sporák se zažranou špínou a zaprášenou mastnotou. 
• Zámecká lože s červotočem.
• Obraz panny Marie nad postelí.
• A něco, co vypadá jako balíček prezervativů, rovněž zřejmě z doby renesance:-)

Takže s Holanďanem týden drhneme, některé balíky s rozbitým zbožím odnášíme do sklepa, mnohé tajně propašujeme do kontejneru. A pak tam žijeme štastně do té doby, než se pan majitel nerozhodne se tam znovu nastěhovat sám:-)

Bože. Mě snad ta Itálie nakonec začne chybět. No kde jinde člověk zažije něco podobného...?
Luc.