Jak jsem si chtěla zahřešit ve Španělsku:-)

To jen u nás se dávají malé skleničky:-)

Jo, Španělsko.
Španělé jsou snad ten jedinej jižanskej národ, kterej mi je docela sympatickej.
Jsou to milí lidé.

Škoda, že tak tvrdě krachují.
Nezaslouží si to.

Ale abych nebyla negativní. Skoro týden jsem na Granadě. A kromě teplého počasí (tu bundu já nosím běžně i v létě, to jen pro informaci), výborné sangrie (jak jsem říkala, v Čechách nepiju!), si tu ale pořád umějí užívat života.

Zde je menší fotoreportáž z Granády a jeden (lehce temperamentní) příběh:-)

Promiň, chlape, ale mezi námi by to nešlo!

Alhambra:-)

Čekám na letišti v Barceloně v Mekáči.
Ne, že bych byla živa z hamburgerů a hranolek.
Běžně jsem na klíčkách se syrovátkou.
Ale fakt mám hlad a to bych i vola sežrala.

Dva lidé ve frontě přede mnou.

Pán. Dlouho se dohaduje s holčinou za pultem, objednává asi půlku sortimentu.
Platí kartou a dlouho na jídlo čeká.
Ale nepustí další, protože si musí s tou hezkou holčinou za pultem popovídat, že.

Dostává svůj příděl smaženého a jde.
Na řadu přichází postarší Španělka.
Bere jenom zmrzlinu s colou.

Do toho tam zase vlítne ten pán, že si v tom zařízení zapomněl kreditku.
Ha! Kreditku nikdo nevzal. V tom Španělsku budou asi poctiví lidé.

Doba čekání: 10 minut.

Paní taky platí kreditkou.
Kdo by u sebe nosit pět euro v hotovosti, že jo.
Platba přijata, říká mašinka.

Jenže obsluha říká, že platbu neobdržela.
Začíná hlučný kolotoč jestli platba dorazila nebo ne. Paní že platila, obsluha že ne.
Zmrzlina začíná téct.
Kurva, měla by to olíznout.
Drásá mi to nervy.
Nemám ráda, když zmrzlina teče.

Nakonec paní vezme další kreditku.
Jenže si nepamatuje PIN.
Asi někomu volá a ptá se.
Ne, PIN je blbě.

Doba čekání: 20 minut.

S tou zmrzlinou je to v háji, už se roztejká po celém platě.
Už mi to nepřijde lákavé.
Dalších pár desítek minut celej Mekáč čeká na to, jestli bude platba z první kreditky přijata.

Doba čekání: 25 minut.

Paní zaplatí, koukne na rozblemcanou zmrzlinu, je nasraná.
A objedná si NOVOU.
A hodlá platit čím? Přeci tou blbou kreditkou!

Seru na to.
Asi mi ten Mekáč nebyl souzenej.
To mám za to, že chci jednou jedinkrát zhřešit hranolkama.

Na letišti v Barceloně (musí se na Granádu přesedat!)

Když nad Barcelonou zapadá slunce

Znáte to? Taky už jste někdy zažili, že jste se těšili, jak si konečně trochu zahřešíte a ono to nešlo? Jako neptám se úplně na milostné hrátky, samozřejmě. To bych se červenala, kdybyste s něčím takovým přišli:-D
Luc.