Když máte ruské sousedy:-)

Tenhle příběh už je starý několik let.
To jsme ještě s Holanďanem žili v pražských Holešovicích.
Ale až teď, v Moskvě, jsem si na něj znovu vzpomněla...

Měli jsme totiž hned přes (sádrokartonovou-a-nehlukotěsnou) zeď ruské sousedy.
Byli to mladí manželé. On takovej malinkej, zakřiklej.
A ona pravej opak - vysoká, načančaná a hlavně hlučná!

Dny v Holešovicích se tak dělily na:

Rána:
05:00 - 05:45 - sex. Zřejmě.
Člověk by podle toho mohl nastavovat hodinky, jak to měli úžasně naplánované.
V pět čtyřicet pět přišelo heknutí naposled.

Jestli mi to ale přišlo funny první dny, pak po týdnu už mě to sralo.
Tma jak bejk, Holanďan si spinká a vedle mě Ruska křičí.
Já můžu ještě dvě hodiny spát, ale jsem vzbuzená, že.
A neusnu, přetrhla mi spaní. Čumákuju do svítání.

A hádejte, co přišlo pravidelně se svítáním?
Přeci její ruský manžel z noční šichty:-D

Odpoledne:
Ač odpoledne se lišila (narozdíl od rán), tak párkrát týdně se opakoval stejný scénář:
Ruska s někým volala.
Pak začíná brečet.
Pak ji bere rapl.
Pak začne řvát.
Pak s něčím hází o podlahu.
Pak (asi) sebou hází vzteky o podlahu.
Pak jen vyčerpaná, vzlyká a usíná.

Prvně jsem myslela, že jde spáchat sebevraždu a říkala Holanďanovi, že bychom tam měli jít a pomoc jí. Asi jsem si představovala hrdinský čin, kdy zachráním lidský život.
Holanďan ale říkal, že tohle ona dělá furt.
Prej hysterka.
Prej ji to přejde.
A prej ji nemáme rozzuřovat ještě víc.
Měl recht.

Takhle to šlo asi půl roku.
Jinak to byli moc milí lidé.
Po půlroce si ovšem k sobě nastěhovali ruského bratrance.
DJe!!!

Naštěstí jsme se po měsíci stěhovali do Itálie.
A dostali italské sousedy s italskými dětičkami.
No. A někdy v té době jsem začínala mít tiky v pravém oku, v levé ruce a v pravé noze.
A jak slyším slovo soused, tak to ve mně škube všechno!

A jaké sousedy máte vy:-)?

Co vy a sousedi? Má tu někdo nějakou hezkou sousedskou story:-D?
Luc.