Co jsem věděla už jako malá

Jako hodně malá jsem byla přesvědčena o vlastní genialitě.
Ve čtyřech letech jsem věděla všechno potřebné.
Například:

• Že písek se nejí, protože do něj serou kočky
• Že největší spojenec na celém dvoře ja naše fenka Zorka
• Že bílý bobule z keře nemám jíst, protože jsou jedovatý
• Že v případě, že by se mi narodil brácha místo ségry, tak bych ho musela dát do děcáku
• Že v noci se nesmím počurávat
• Že žalovat se nemá, ale každou nalezenou cigaretu u taťky prostě prásknout mamce musím!
• Že jakmile by se chtěl taťka cestou ze školky stavit na jedno, mám dvě možnosti:

a) ztropit hysterickou scénu
b) slíbit mu, že to za nanuka neřeknu

• Že žalovat se nemá, ale to pivo se mamce prostě napráskat musí!
• Že ve školce chodím zásadně po o
• Že králíci se tráví zelenou a modrou. Říkali to v Slunce, Senu.
• Že největší borec je stejně Rumburak
• Že Strýček Fido začíná v sedm
• Že naše hlavní město je Praha. Jsem tam byla na žirafách v ZOO.
• Že nemám říkat sprostá slova jako "kruci", "sakra" a "do háje". Dnes už ale nevím, zda se ten zákaz vztahoval i na ostřejší slovíčka
• Že kdo lže a krade, do pekla se hrabe
• Že Ježíšek přijde bez ohledu na to, jestli zlobim nebo ne. Platí na něj dopis a hodně cukru za oknem.
• Ale že aspoň tejden před čertama bych měla sekat latinu, abych neskončila v pekle

S babičkou jsme se dělily o kozačky:-)

Abych dotáhla svou genialitu do konce, měla jsem dost promyšlené i odpovědi na hloupé otázky mé mamky. Vytáčelo mě, že každejch deset minut na mě volala z okna, jestli jsem na dvoře a co tam dělám.

Ptala se mě furt.
Furt.

Na otázku "Luci, jsi tu?" jsem tak geniálně odpovídala: "Neslyším" nebo "Lucka tu není!"
Mamka se smála a byl klid:-)
Co jste jako malé vyváděly vy?
Luc.

Znáte to - žalovat se nemá, ale na taťku se práskat musí!