Holanďan je super chlap. Ale je nedochvilný. A teď nemyslím o patnáct minut. Většinou jsou to 2-4 hodiny po domluvené schůzce. Ostatně, o tom už jsem psala v článku Jak to chodí u nás doma.
A tak se stalo, že jsem jednou vytočila tísňovou linku a začala po něm pátrat.
To bylo tak.
Byli jsme v Itálii teprve asi třetí den, když odjel poprvé do práce.
V půl sedmé večer volal, že jede nakoupit, jestli něco nechci. Říkám, že meloun by byl super a rychle se házím do gala.
20:00
Jsem v klidu. Je teprve osm, vím, že Holanďan miluje nakupování a že dokud mu ten supermarket nezavřou, že neodejde.
21:00
Něco mi začíná být divné. Supermarkety už všechny zavřené od osmi a on furt nikde?
21:30
Ozývá se troubení záchranky, padá tma a Holanďan furt nikde.
22:00
Další sanitka a já začínám lehce-těžce panikařit. Jen přeci - italské uličky jsou vražedně úzké. Ale volat mu nebudu, že jo. Mám svoji hrdost. A nejsem stíhačka.
22:30
Ale kurva už. Nejsem stíhačka, ale bát se musím, že jo? Přeci nejsem bezcitná! Vytáčím jeho číslo. Volaný účastník neexistuje. Ozývá se další záchranka. Panikařím.
23:00
V půl sedmé volal, že jede domů a furt nic. Mobil vypnutej, už čtvrtá houkačka, mobil mu nefunguje a já nemám WIFI. A ani nikde v okolí není WIFI, tohle je Itálie. Kdybych aspoň tak mohla zkontrolovat, jestli je na Gmailu nebo Skypu. Nemůžu nic.
23:30
Už je to šest hodin. Šest. Nemůžu si nic vyhledat, nemám komu zavolat a neustále tu jezdí sanitky. Je to jasné. Musím zavolat třeba na italský policajty a zeptat se, zda neevidovali nějakou bouračku s Holanďanem.
Chci říct. Kolik Holanďanů asi žije ve Florencii, že?
Volám.
Pán moc anglicky nemluví.
Chce po mně Holanďanovo datum narození, číslo pasu, SPZku, popis, místo narození.
Netuším číslo jeho pasu.
Datum narození neumím říct italsky.
Pán neumí anglicky ani hláskovat.
Neustále mu opakuji:
Jmenuje se van Koten.
V jako Venice
A jako Athens
N jako Napoli
K - Kurva, vy mi nerozumíte?
Pán že vyhlásí pátrání.
"Podívejte, já nepotřebuju po něm vyhlásit pátrání. Jen mi řekněte, zda někdo s touto SPZ neměl tuhle noc bouračku. Jestli ho nemáte nahlášeného v nějaké nemocnici. Mě stačí ANO či NE."
Z tohohle chlápka nic nedostanu. Trouba jeden.
Půlnoc
Je to jasný. Holanďan už se asi živej nevrátí. Jsme tu krátce, nemá ani přátele. Nemohl se jen tak zapovídat nebo jít s někým na drink. Nikoho tu nezná!
00:30
Vyčerpaná už usínám, když někdo odemyká dveře. Holanďan. S úsměvem je ve dveřích a povídá: "Tak UŽ jsem tady!" Už? Začínám bejt nepříčetná!
"Promiň, já chtěl zajet nakoupit, ale pak ještě že zkontroluju emaily a už jsem v tom kanclu nějak zkysnul. A umřel mi mobil. Si mi měla zavolat do kanceláře."
"A já snad mám číslo do kanceláře?"
"Ah..." dochází mu.
"Promiň, mě to nedošlo. Co si dělala celý večer?"
"Ale nic. Jen tak jsem plašila na italskejch policajtech a dala jim veškeré Tvé indicie, takže pokud tě teď začnou hledat po celé Evropě, tak se přihlaš!"
Dostali jste se do podobné situace někdy vy?
Luc.
Tak to by mi asi kleplo, ale jednou se mi takhle podobně ztratila kámoška :-D
OdpovědětVymazat2-4 hodiny :D:D to je super, zabila bych ho!:D
OdpovědětVymazatJako tvojí reakci naprosto chápu! :D Ale tak alespoň se máte čemu zasmát..(když ale vy těch příhod máte! :D )
OdpovědětVymazatLuci, to jsi mě po ránu opravdu hodně pobavila :-D Miluju tvůj styl psaní, tu lehkost, nadsázku a napětí :-D
OdpovědětVymazatMusím říct, že Tvou reakci naprosto chápu, protože já bych jednala úplně stejně, ale jak znám život, po telefonu by nikdo nerozuměl mě, co se týče jazyků, tak jsem mumla :-D Holanďanovi odvaha vážně nechybí! :-D
Tak nějak podobná situace před 14 dny. V sobotu v poledne pošlu smsku, na kterou nedostanu odpověď. V osm posílám druhou nasranou smsku a o půl deváté mi konečně zvoní telefon. Zajdu s klukama na jedno a hned jsem u tebe. Mě se chce hrozně spát ale držím se do jedenácti. Pak to vzdávám. Svého drahého znám, takže mrtvého ho sice vidím, ale po ráně mou pěstí, takže žádná velká panika. V neděli v poledne telefon. To se tak nějak protáhlo a ve tři jsem u tebe. Dorazil v šest, tak jsem mu naprosto klidně naservírovala naprosto příšerně vysušenou večeři a popřála dobrou chuť. Však to byla jeho vina, že jsem to v té troubě sušila v podstatě už od soboty, tak ať si na tom klidně vyláme zuby. Alespoň budu spokojená s malou pomstičkou a ušetřím svou pěst. Ha!
OdpovědětVymazat:DDD dobre, tak toto sa mi chvalabohu ešte nikdy nestalo.
OdpovědětVymazatmňa by asi kleplo a neviem ani čo by som robila, asi by som ho zabila :D oni su vždy takí kľudní a my už ani nevieme kto sme :DD
OdpovědětVymazatTo je na zabití
OdpovědětVymazatjá bych ho asi přetrhla :-D jinak krásný článek :)
OdpovědětVymazatTak taková situace u mě nikdy nenastala:D asi bych se zbláznila!:D Ráda čtu tyhle tvoje příběhy s Holanďanem.
OdpovědětVymazat- zvu tě ke mě na Giveaway :)
Po ránu jsou tvoje články tím nejlepším čtením :D Já se jako malá ztratila mámě před obchodem a její paranoia jí samozřejmě nakukala, že mě unesl nějakej pedofilní psychopat. Naštěstí stihla obvolat jenom všechny známý v dosahu, na policii nedošlo. :)
OdpovědětVymazatasi bych ho zabila, že se neozval. doufám, že pro příště byl poučen a nezpůsobil ti další infarkt tím, že se zdržel a neozval se
OdpovědětVymazatasi by ma trafil šľak! a asi začínam chápať, ako sa cítil ten môj, keď sa mi nemohol dovolať len tri hodiny. ja som išla na besedu o knihe, potom na VIP párty po nej a nejako som si zabudla vo vytržení zapnúť zvonenie. ja v inom meste, osem hodín večer...
OdpovědětVymazatTak to bych asi umřela. Nevím co bych dělala, obvolávala bych všechny co bych mohla :D.
OdpovědětVymazatJeště že u nás chodí chlapi včas :) volala bych taky na policii už :)))
OdpovědětVymazatA to jsem si myslela, že nikdo nechodí později než jedna moje kamarádka :)chodí pravidelně vždycky všude pozdě :D :)
To znám. "V poledne se pro tebe stavím a vyrazíme". Ve 4 stále ještě sedím na gauči a čekám, bez jakékoli zprávy. Vytočená, protže většinou někde máme být v 5 a je to 100 km. Ale musím říct, že po dvou letech asi zjistil, že ta scéna, kterou udělám(a já ji udělám, už jen z principu, že) a minimálně půldenní mlčení, mu za to nestojí, tak se teď snaží.
OdpovědětVymazatU nás je taťka opozdilec, takže takové starosti může mít mamka. :D Ale přesně vím, jak ti je, taky bych panikařila.
OdpovědětVymazatno já jsem jen ráda, že můj přítel umí naštěstí chodit včas. pár minut se nepočítá :D stát se mi tohle, tak ani nechci vidět, jak bych šílela :D
OdpovědětVymazatJsem doma online...!
OdpovědětVymazatJežíš chudáku, vůbec netuším, co bych dělala! Beztak bych se k těm policajtům taky uchýlila, možná bych i nakráčela na stanici... :D
OdpovědětVymazatno to snad ne :-D :-D
OdpovědětVymazatTo musí být hodně na nervy, já bych začala panikařit už mnohem dřív :D
OdpovědětVymazatTak to mas moj obdiv Luc, ja by som asi umrela medzicasom od strachu...najhorsie je, ze teraz ked mame mobily a vieme sa okamzite spojit, tak ta komunikacia pekne viazne :) Ked som sa dohodla s kamoskou ako 10 rocna, ze budem u nej o siedmej, tak som u nej o siedmej bola. Teraz stretnutie 200x prelozim, potom sa ozvem, ze budem meskat, alebo ze pre istotu vobec nedojdem. Takze nakoniec nam mobily, internet a vsetky mozne socialne siete komunikaciu vobec neulahcuju :)
OdpovědětVymazatJá zatím nejdýl čekala asi dvě hodiny, sice bydlí pár domů ode mě, ale také jsem měla hrozný nervy, samozřejmě jen co přišel začala jsem strašně ječet, tak jsem se ani nedozvěděla, proč to tak dlouho trvalo. Asi až po dvou dnech co jsem byla ochotná zase komunikovat :D.
OdpovědětVymazatTo by mi asi taky pomalu trefoval šlak. :)
OdpovědětVymazatNaprosto tě chápu, já vydržela čekat nejdéle do půlnoci, pak jsem to zalomila, pokaždé jsem ale ráno našla vedle sebe přítle živého a zdravého. :)
Jde vidět, že ty se s Holanďanem vůbec nenudíš. Za tohle bych ho teda pěkně zbila. Já bych z toho taky malém dostala infarkt. :)
OdpovědětVymazatJá bych na tvém místě taky šílela a nejspíš bych postupovala stejně. Ale musím říct, že v tém podání této histroky je to vtipné a já se opět zasmála.
OdpovědětVymazatjeeej super príbeh :)) pobavilo :D to jeho meškanie už ani zďaleka nie je akademická štvrťhodinka :D
OdpovědětVymazatježiš to musel být šílený zážitek, musela si být strachy bez sebe, u nás je nedochvilnost na denním pořádku, ale toto se mi ješte nestalo:) http://katefashionstyle.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatJá tě obdivuju Lucinko já bych panikařila už v 8 :D To je tedy zážitek to se mi vážně ještě nestalo a doufám, že ani nestane.Jak vtipné, ale věří, že v tu chvíli to pravdu vtipné nebylo. Měj se krásně
OdpovědětVymazatSice jsem se pri cteni fakt zasmala, ale pak mi doslo, ze ja jsem presne jako Tvuj Holandan... :-D
OdpovědětVymazathttp://klaraspoint.blogspot.cz/