Jako z upírské ságy...

Byla jsem na sushi:-)

Z pracně nakadeřených kadeří se stává splihlá kštice.
Z vybraného místa na focení dráha pro běžkaře.
Z kabátku hadr na ždímání.

Mělo se fotit v pochmurné zimní přírodě. V aleji.
Moc hezká věc to měla být.
Kdyby jen ze mně sněhová kalamita neudělala sněhuláka.

Pro sněhovou vánici se muselo focení odpískat.
Škoda. Tak hezky to začalo.
Z Klárky vizážistky se vyklubala čtenářka mého blogu, což mě prohřálo víc jak ten čaj, co jsem si dala, aby mi k sobě nepřimrzaly čelisti.

S takovou čtenářkou vás pojí plno věcí - tedy v případě, že jde o věrnou a spokojenou čtenářku, která s nadšením zkouší ricinový olej od Karla Hadka a která vás nalíčí tak bravurně, že nepotřebuje udělat ani linku a vy vypadáte pořád k světu.

Focení sice odvoláváme asi po pěti snímcích, tři z nich se ale díky šikovnému fotografovi neztrácejí ve sněhu, naopak se z nich rodí něco moc hezkého - něžná rudovláska, ledová královna a ehm, krvelačná upírka po obědě.

Ten šikovný pan fotograf se jmenuje Daniel Špitálník a jeho originální fotografie můžete obdivovat například na FB stránce Daniel Špitálník Photography. Kromě upírek fotí i krásný ženský:-)

Pan fotograf v akci:-)

Někdy z těch největších kalamit vzniká něco nečekaně hezkého. Nemluvě o tom, jak milé lidi jsem poznala a jak jsem se pak hodinu úžasně prohřívala ve vaně:-)
Luc.