Byla jsem zvyklá z intru vstávat v 5:30.
A okamžitě běžet na snídani, kterou jsem musela mít vydatnou a nejpozději do půl hodiny od probuzení. Jinak hrozilo riziko selhání organismu.
Stejný byl i ten první víkend, kdy jsem přespávala u Holanďana - v půl šestý už jsem byla vzhůru a co bude k snídani a co budeme dělat? Trochu jsem nejdřív nechápala, proč on ještě spí. Tak ono už svítá a pán si bude ještě spát?
Potřebovala jsem nutně snídani. Před šestou jsem se začala třást hlady a cítila se natolik vyšťavená, jakobych místo spánku celou noc běhala na běžícím páse. Každou půlhodinu se přitom mé stavy zhoršovaly:
7:00
Klepu se v kuchyni hlady.
Stydím se si něco sama vzít.
Doma mě učili, že po cizích bytech se nešmejdí! Nedejbože, aby se otevíraly lednice.
Sakra, mami. Taky si mi do života nemohla dát lepší poučku?
7:30
Z posledních sil se plazím do ložnice a snažím se ho nenápadně vzbudit.
Tu hledám něco v kufru.
Tu mu nenápadně stahuju peřinu.
Tu zase vytahuju žaluzie.
Nenápadně pokašlávám.
Kejchám.
Smrkám.
Kňournul, že jsem otravná jak moucha a spal dál.
8:00
Má neúspěšná budící mise končí zase v kuchyni, kde mě trýzní myšlenky typu "do cizí lednice se neleze", "do cizích poliček se neleze" a "po cizím bytě se nešmejdí."
8:05
Jebat! Jsem tu už druhou noc. Druhou! Nejsem cizí. Ať chce či nechce, teoreticky už jsem jeho. A jestli mě ten chlap chce někdy zase vidět, musí si mě zasloužit. Se svou typickou skromností tak otevírám ledničku, krájím chleba, dělám si čaj. Žeru nezřízeně.
11:30
Někdo se probouzí.
12:00
Pán se uráčil vstát. Už jsem se i naobědvala.
5 YEARS LATER...
8:30
Holanďan vstává.
Leží v posteli a čte něco na počítači.
10:00
Začíná do počítače třískat.
Začíná šmejdit po bytě.
Nenápadně kašle.
Nenápadně mi bere peřinu.
Nenápadně vytahuje žaluzie.
11:00
Je unuděnej, což se mnou ani nehne. Jde se najíst sám.
12:30
Probouzím se.
Prý chtěl čekat se snídaní, ale potřeboval rychle cukr, jinak by mu hrozilo selhání organismu.
Tak už se i naobědval. A jestli mi jako nevadí prospat půlku soboty.
Vědci bylo dokázáno, že dlouhodobé vztahy svědčí mužům a škodí ženám. Tady to máme.
Jak jste na tom vy? A co vám říkali doma, jak se máte chovat u cizích?
Luc.
Luci, to je úžasný :-D Taky bych z takové situace byla asi na nervy. Ale máš recht, taky bych to nevydržela a něco si k tomu jídlu vzala ;-)
OdpovědětVymazatJojo dlouhodobé vztahy svědčí hlavně mužům - ten můj začal vařit. Já přestala :D Ale tak jsem spokojená. Je to taková "týmovka". Oba se vrhneme na úklid a za chvíli je hotovo :-)
OdpovědětVymazatJá se bála jít i na záchod, protože tenkrát muž ještě bydlel s rodiči, nechtěla jsem je potkat :D
OdpovědětVymazatAle na návštěvě se prostě nikam neleze, mám problém i ted u nejlepší kamarádky , "jako doma" pití si udělej, skelnice a štávu, víš kde máme.... vim, jenže.... a je mi blbý se nechat pořád obskakovat, strašný, strašný, strašný :DDDD
Smečka je teda i přes moje pokusy úplně jiná, neustále běhají s mističkama, že už došly křupinky (ehm ehm jednou udělali nálet i na psí granule, stáhli i domácí :D), že mají žížu... No aspoň prosí a děkují
Moc jsem se pobavila. Asi na tom něco bude. Tuhle jsem si říkala, proč vypadá lépe, chová se jako pravý gentleman, uklidí i uvaří....nejlepší je pořídit polotovar a ten si vychovat :-) ...ovšem musí být z kvalitních surovin.
OdpovědětVymazatTak to je skvělé a opravdu to má něco do sebe, do té doby, co jsem s Tomem, tak jsem nehorázně zlenivěla a on se snaží být akční. :D
OdpovědětVymazatUpřímně jsem se zasmála:) Ani nevím, co se u nás změnilo. Mám dojem, že můj drahý vedle mě infantilní...:D
OdpovědětVymazatBublinka
To my to máme rozdělené - když jsme u našich v bytě, starám se o snídani já, když u něho, stará se on - chodí do obchodu pro čerstvé koláčky, vaří mi ovesnou kaši atd.. ;-) a když v Brně na mojem pokoji, tak většinou já, ale také se snaží, ví kde co najde atd. ;-)
OdpovědětVymazatMoc vtipný článek!!! ;-)
:D to já když spíš u přítele tak si musím jít něco udělat sama, jinak bych se nenajedla a u mě to samé.. :D
OdpovědětVymazatPřed pár lety jsem to měla podobné, vstávala jsem s klidem v 7 ráno a teď? Dřív jak v 9 mě nikdo nevidí. A když se daří, tak spím i do 11 :-D
OdpovědětVymazatAle v takové situaci bych si taky něco vzala, přece nebudu umírat hlady :-D Ale mně stačí jíst i 4 hodiny po probuzení, hned po vstávání do sebe nic nedostanu :-D
to je krasny obrat :D
OdpovědětVymazatu nas vstavam skor ja a ranajky su tiez skor v mojej rezii. ale ked ma chce prekvapit, alebo vidi, ze som chora, tak sa o mna stara ako o princeznu :D
dokonca upratuje a vari. a parkety umyva dva krat po sebe, aby sa viac leskli :D
Luc, to je perfektní, úžasný! :)
OdpovědětVymazatTaky se musím vždycky do půl hodiny od probuzení najíst, jinak se mi udělá zle a i když se potom najím, už to nepomůže :D
OdpovědětVymazatJá bych spíše měla problém s tím, že bych u přítele první víkend ledničku vůbec nenašla :D
Super článek, moc jsem se pobavila:D U nás je to tak nějak střídavě. Zezačátku to bylo dost jednoznačné - já-spáč. Probudila jsem se v půl 7 a ON asi vedle mě čte. Se asi zbláznil ne? Zhasni tu lampičku a spi ještě! O to horší to bylo, když si vedle mě v 7 četl, když jsme do postele padli ve 4 ráno! Teď většinou vstáváme spolu, v 9, někdy v 10, jak se nám chce:)
OdpovědětVymazatČlánek mě pobavil! Haha. Já jsem taky takhle vychovaná, někdy snad až přehnaně. Když jsem např. u sestry na víkend a ptá se mě co si dám k snídani, odmlouvám, že nic nechci, že nemám hlad, protože si myslím, že jí jsem na obtíž. Ona mě už ale má stejně prokouklou a bez zeptání mi dá prostě jídlo na stůl a jez :D hahaha
OdpovědětVymazatTak s tím mám problém pořád, jsme s přítelem 2 a půl roku, jsem u nich jako doma, ale přece jim nevlezu do ledničky, když je mamka v kuchyni, to by mi přišlo fakt hloupé:D jemu se nikdy nechce mi jít chystat snídani hned, tak suším, ale jako je to na něm no, takže mívám o víkendu snídaně do postele:D
OdpovědětVymazat:D perfektní
OdpovědětVymazatJo, s Luckou na tom jsme podobně. Dřív vstávala taky dřív a teď jsme si to prohodili, ale myslím, že se nikdy nestyděla jít do kuchyně a obsloužit se. :)
OdpovědětVymazatHneď mám lepší deň :D Ja by som o 5:30 nevstala ani keby ma mučili :D My to máme tak, že keď som u neho, tak mi donesie niečo on a keď on u mňa tak zas naopak, ale do ich chladničky chodím, len keď je sám doma :D
OdpovědětVymazatMy jsme byli s tátou za ségrou v zahraničí na měsíc a taky mi řekli, že se o sebe budu muset starat. Jít poprvé do lednice bylo hodně psychicky náročný, ale pak jsem tam byla furt :D.
OdpovědětVymazatJsi skvělá, Lucinko. Děkuji za zpestření pátku, jako vždy jsi mě pobavila :)))
OdpovědětVymazatDávno jsem se tak nenasmála :D
OdpovědětVymazatNení tvůj článek za života, který by mě nepobavil. Já zastávám tentýž názor, že dlouhodobý vztah svědčí mužům ale ženám ne :)
OdpovědětVymazatskvělé jako vždy:), už nás byla taky ta první varianta:), http://katefashionstyle.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatHihi :)) jsi prostě nejlepší :* ale na návštěvách se taky neumím chovat "jako doma" :)) ani když tam chodím delší dobu :))
OdpovědětVymazatPřipomnělo mě to můj pobyt v Anglii, kde jsem si dvě rána říkala to samé, když mě nedali nic normálního k jídlo a pak jsem se na to vykašlala, jejich problém, mají si ledničku hlídat :)
OdpovědětVymazatPerfektní článek Luci :D :D S tím, že chlapům dlouhý vztah prospívá zcela souhlasím :D Z mého Sebiho se v průběhu tří let stalo ranní ptáče :D :D ale je sladké, že každé ráno když vstává v odpornou nekřesťanskou dobu do práce dá svojí roztomile spící, slintající, chrápající a nevím co ještě přítelkyni pusu :D
OdpovědětVymazatA s tou cizí lednicí to mám úplně stejné :D obcházím kolem ní jako sup co krouží nad zdechlinou, ale nedovolím si něco vzít :D
Návštěvám říkám:"Chovejte se jako doma!" a když jsem na návštěvě, ani by mě nenapadlo vlézt někomu do lednice :). Ale jsou i takový extrémisti, co se stydí zeptat se, kam mají odložit sáček od čaje nebo jestli by nemohli dostat ještě vodu na pití. Tak to já si zas řeknu a sáčky od čaje jdu klidně vyhodit do koše, protože líná huba... ;)
OdpovědětVymazatTo je zvláštní, to je asi tím, že se o ty chlapi tak pěkně staráme:)
OdpovědětVymazatPo třech letech vztahu jsem přestala kouřit a přibrala 5 kg. U přítele žádnou změnu nepozoruji. :D
OdpovědětVymazatBublinka
"Hlavně nikoho neotravuj, když to nebude nutné." To mi říkali doma o náštěvě. Takže v závěru mám problém poprosit i o sklenici vody :D
OdpovědětVymazatPobavilo, ale taky bych do lednice nakonec vlezla. Doma me ucili to same, co tebe. Ja ale problem s brzkym vstavanim neresila, co si pamatuji. U nas je to od zacatku naopak, ja spim, co to jde. :)
OdpovědětVymazatČlánek pěkný, ale už to tady jednou bylo, ne?
OdpovědětVymazatHihi, to je boží! :-D My naštěstí oba vstáváme stejně i po 4 letech, i když poměrně pozdě a jinak, já do cizích lednic koukám moc ráda, o mnohém to vypovídá ;-)
OdpovědětVymazatAsi jsem se prave zamilovala do tveho blogu, je velmi originalni a vtipny! U tohoto clanku jsem se tak nasmala, pises opravdu uzasne! Ty i tvuj Holandan musite mit velky smysl pro humor :D
OdpovědětVymazat