V Itálii, jak jsem měla tu čest vypozorovat, existují pouze dva typy sousedů:
1.) hluční sousedé
2.) hluční sousedé s divokými italskými dětičkami
Když jsme přišli na obhlídku bytu, paní majitelka říkala, že bydlí hned za zdí (rozpůlili byt) a ujistila nás, že má dvě dcery - 11 a 13 let. Milé a hodné. A ještě prý nejsou v pubertě.
Když jsme se nastěhovali, ujistili jsme se v tom, že paní majitelka měla dva kluky - 7 a 9 let. Adoptované černoušky. To ujištění přišlo hned první den, kdy nám vlítli do bytu a v botech skákali po gauči jak na trampolíně.
Ujištění přišlo i druhý den, kdy se muselo vstávat.
Druhý den po obědě, když přišli hladoví ze školy.
Druhý den večer, kdy se měly dělat úkoly.
Druhý den pozdě večer, kdy se už se mělo jít spát.
Druhý den o půlnoci, kdy majitelce už ruply nervy a my se báli, že dětičky uspala navždy...
Takhle to bylo každý den.
Jen s tím rozdílem, že občas se do toho vložil majitel - otec dětí.
Pak jsme se báli, že i majitelku uspal navždy a báli se, že jsme slyšeli něco, co jsme neměli.
Opravdový strach ale nastal ve chvíli, kdy nešlo Wi-Fi.
Wi-Fi jsme s nimi totiž sdíleli a oni ho vypínali vypínačem hned vedle vypínače světla. Takže klasicky omylem úplně vždycky, když chtěli rozsvítit v kuchyni.
Nejde Wi-Fi. Mám uzávěrku. Děsně důležitou. Potřebuju Wi-Fi.
Chtěla jsem zaklepat na dveře a poprosit je, zda by opět nemohli ten net zapnout.
Jenže jsem se bála přifařit do jejich denní výměny názorů.
MATKA: "Já ti říkám, že ten úkol uděláš a nezajímá mě, že učitelka je kráva!"
DÍTĚ: "Já ho dělat nebudu, už jsem to řekl třikrát!"
MATKA: "Budeš poslouchat, co ti řeknu, jsem tvoje matka!"
DÍTĚ: "Nejsi moje matka. Jsi adoptovaná!"
MATKA: "Tak tohle si vyprošuju. To už je moc. Ještě cekneš a pošlu tě zpátky do Afriky, kam patříš!"
DÍTĚ: "Aspon nebudu muset chodit do školy!"
OTEC: "Neřvěte na sebe, hraje Florentina proti Turínu. Kurva, neslyším!"
Ne, tam nejdu.
Ne, ne, ne, ne.
Pošlu tam Holanďana.
Na toho si netroufnou.
Kdežto já bych jednu slízla.
MATKA: FLÁÁÁK
DÍTĚ: BRÉÉÉK
Tam nepošlu už ani Holanďana.
Píšu SMS kolegyni, že máme v Itálii zemětřesení, které odpojilo připojení na internet.
No co?
Není to snad pravda?
Luc.
Dokonale vtipné! Tedy asi ne v ten moment.
OdpovědětVymazatto teda!
Vymazattak jak malej chtěl jít zpátky do Afriky, že nebude muset do školy mě rozbilo:D:D:D
OdpovědětVymazatAfrika je lepší než dělat si úkoly, no to je bombový :D
OdpovědětVymazatfunny:D a já přemýšelela, že bych na rok jela dělat au pair do Itálie, pokud mi neklapnou přijímačky na navazující :D
OdpovědětVymazatTen konec mě pravda trochu pobavil, ale takové sousedy bych asi nerozdýchala, koukám že štěkající pes ve dne v noci je ještě slabý odvar. :D:)
OdpovědětVymazatTak podľa prázdnin strávených v Taliansku si to viem celkom živo predstaviť :D
OdpovědětVymazatTaky jsme měli v Chorvatsku hlučné italské sousedy, díky bohu ale odjeli asi druhý den po našem příjezdu.. takže zbytek dovolené byl klidný :D.
OdpovědětVymazatOpět padám smíchy, ale v reálu věřím, že ti asi do smíchu moc nebylo :DD
OdpovědětVymazatKoukám ta Itálie, to je věc! :DD Nebyl by článeček o tamějších pokřikujících a pískajících chlapech? :))
OdpovědětVymazatJo, Itálie, to je věc. Když ji pán bůh tvořil, tak musel mít asi hodně veselou náladu:-). Článeček by mohl být. Ale zatím nevím, jak ho napsat...řekněme vkusně:-D
VymazatAž takový hovada, jo? :D Napadá mě... zvolit ,,volný" překlad a některá slovíčka nahradit... vkusnějšími... :)) Ty to dáš Luci! :)
VymazatAčkoliv to v tu chvíli asi moc vtipné nebylo, já se zase smála na počítač :-D
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat:D :D :D :D
OdpovědětVymazatna jednu stranu je to vážně směšné :D ale na druhou je to něco na nervy, což bych nezvládla .. hlučné sousedy jakš takš, ale toto už je moc.
OdpovědětVymazatjá vždycky chtěla bydlet v Itálii a ty mi jí tu tak kazíš :-D
OdpovědětVymazatPromin, Darinko:-)
VymazatHihi :)) v Itálii asi není nikdy nuda :))))
OdpovědětVymazatJééé, já nejsem sama obtěžována sousedy... Nad námi bydlí sousedi hnědočeši a bohužel přesný počet jejich dětí není známý. Nicméně ve dne kravál chápu, děti si přece hrajou, ale když mě ve 3 hodiny ráno vzbudí, jak si dítě kope míčem o dveře a rodič se tomu směje, tak si vážně ťukám na čelo. Mno a takových "historek" mám za rok tohoto nechtěného soužití na vydání knihy =o)
OdpovědětVymazatNo tak to je fakt mazec :D ... jsem se docela pobavila :D ... :)
OdpovědětVymazatZvu tě ke mě na giveaway:)
http://lucieglam.blogspot.cz/2013/03/prvni-velka-giveaway.html
Opět jsem se parádně zasmála, ale tehdy tobě ani Holanďanovi do smíchu asi moc nebylo.
OdpovědětVymazatTak to je nemilé. :D
OdpovědětVymazatAsi děcka chtějí tam, kam patří... :)
OdpovědětVymazatNechápu jak si to mohla vydržet...
OdpovědětVymazat:D Já z těch tvých historek umřu smíchy, i když chápu, že tobě v tu chvíli zas tak do smíchu nebylo :))
OdpovědětVymazatCha, prý pošlu tě do Afriky, no to mě zabilo!!! :D
OdpovědětVymazatSvět podle S.
Chtěla bych ti moc pochválit záhlaví, nějak dlouho jsem tu nebyla a změna je super! :-)
OdpovědětVymazat(...medzitým u susedov...)
OdpovědětVymazatPani tiež niekam telefonuje a ohlasuje, že Taliansko skutočne zasiahol jeden malý prírodný úkaz a živel českého pôvodu - Lucie van Koten, magneticky priťahujúci dramatické historky :o)
"No co? Není to snad pravda?" ;))
tak toto ma pobavilo, aj ked na vtedy by mi asi nebolo do smiechu velmi, nevedela by som čo robiť ..:D a ta Afrika ma najviac pobavila..:D
OdpovědětVymazatMega vtipný, Ty jsi prostě .. Ty .. jedinečně vtipná:))) Živě jsem si všechny scénky představila a svíjela se tady v posteli s notebookem smíchy:))
OdpovědětVymazatIri to máš ještě dobré, já se svíjela na přednášce :-D
OdpovědětVymazat:))
Vymazat