![]() |
Budapešť |
Bože odpusť, na boží desatero jsem nikdy nebyla.
Bože odpušť, moje desatero je úplně jiné.
Méně mravné.
Nicméně zase tak špatné taky není.
Desatero Anebo život podle Lucie.
1.) Pryč
z vesnice
Jsem ráda, že jsem se narodila na vesnici, mohla chodit na
procházky do kravína, chodit krmit prasata, nosit obědy v hliníkovém ešusu
a uklízet JZD. Ale moje srdce tepe po velkoměstě, mrakodrapech, zábavných
parcích, NON-STOP provozních dobách, kavárnách a přeplných ulicích.
![]() |
Moskva |
2.) Nic
nevlastnit
Mít dům se zahradou, auto, stálý příjem. Dokonalé. Ale na
smrtelné posteli mě jenom nasere, že za sebou zanechávám prima barák, zatímco
to, že jsem procestovala půlku země, potkala lidi zcela neuvěřitelné a přežila
léta v Itálii, to mě nechá v klidu a šťastně umřít.
3.) Těšit
se na budoucnost
Celý život mám já naivka pocit, že ty nejlepší časy mě
teprve čekají a že mám před sebou zářivou budoucnost. No dobře, možná nemám.
Ale celoživotně se aspoň mám na co těšit. A tak se těším. Pořád na něco. Přitom
nejsem žádný velký optimista.
4.) Hlavně
aby byla prdel
Udělat si srandu ze svých vlastních polízanic, průserů a
trapasů je moje nejlepší vlastnost. Tak jsem to posrala, no. Aspoň tím pobavím
čtenáře na blogu. A jednou tím budu bavit celej síbrťák tak, že nám už ani bažanti
stačit nebudou.
5.) Mít
roupy
Občas mě napadne něco tak blbýho, že se musím smát na celou
tramvaj. Občas jsem tak troubovitá, že si musím přesednout, abych si neseděla
na vedení. Někdy mě napadají lumpárny, jindy sprosté dvousmysly, občas je
v hlavě úplně prázdno.
Že jsem povrchní a nevidím do hloubky? To je fakt. Ale lepší
než se trápit depresivními myšlenkami a za vším hledat problém. Šťastný život
podle mne spočívá v tom, jak si každý den dokážeme okořenit. Člověk může
mít relativně nudný život, ale dokud za vším vidí dobrodružství nebo přímo
detektivní zápletku, pak se nudit vlastně ani nemůže. Bude to totiž pořád
adrenalin:-).
6.) Správní
lidé okolo
Začalo to sousedem Honzou na prvním stupni. Házeli jsme ty
hnusný vdolky se šlehačkou ze školní jídelny za roury topení a denně sledovali,
zda už je uklízečka objevila a vyhodila. Sranda skončila v momentě, kdy se
po létech plesnivění vdolky zcela rozpadly a my měli po ptákách (ale ne po
nápadech). S Ondrou na druhém stupni jsme si čmárali do učebnic a na konci
roku měli škodolibou radost z toho, že ten druhej musel platit za zničení
těch vědomostních knih. S Jaroušem na střední jsme zase dokonali
parodovali každého učitele. A pak přišlo číslo největší - Holanďan.
Tohle je jen malý výcuc lidí, kteří jsou mým osobním
pokladem.
7.) Veselé
písničky
Pokud někdy na ulici najdete MPtrojku se samýma divokýma
písničkama, napište mi prosím. Bude moje. Nosím ji pořád a všude. Veselé
písničky nás nikdy nenechají melancholickými, truchlícími nad svým osudem,
utápějící se sebelítostí. Naopak. Dodají nám takové životní energie, že si
troufneme i na husarské kousky.
8.) Poradit
si
Uvažovat racionálně. Nepanikařit. Nevybouchnout. Poradit si.
Rychle a co nejlépe. Není to sice moje nejsilnější stránka, ale ještě jsem
nikdy neskončila na záchytce, neztratila se tak, že by po mně museli vyhlásit
pátrání a nezapletla se s italskou mafií. A to je na mě docela dobrý výkon:-).
9.) Zvýrazňovat
si oči
Není na celém člověku nic silnějšího než oči. Očima člověk
mluví. Nepotkáte mě zmake-upovanou, zpudrovanou, zkorektorovanou či
zbíbíkrémovanou. Ale nalíčené oči jsou u mně samozřejmostí. Nikdy totiž člověk
neví, kdy bude třeba někoho uhranout:-)
10.) Mít vzor
Mým celoživotním vzorem je Pipi Punčochatá.
Je bohatá, ale strašně ráda se dělí.
Dokáže žít sama, ač má spoustu kamarádů.
Žije tak, aby byla šťastná.
Vytváří si vlastní pravidla a nemusí chodit do školy (děsný
plus, když jste školou povinníJ)
Nikdy není průměrná
Je nápomocná i vůči těm, co se jí snaží okrást
Vždy si se vším poradí
Lže až se palmy prohýbají, ale nikdy lží neubližuje
Srandičky vymýšlí na počkání
S úklidem se moc nemaže:-)
Pobouřila svým životem tolik rodičů, že za to její autorka
Astrid Lindgrenová byla málem ukamenována.
Moje desatero. Nedělám z něj železné pravidlo. Nejsem
puntíčkář. Ale jsou to věci, které mi fungujou. Prozradíte vy něco
z toho, čím se řídíte?
Luc.
Tak pod něco takového bych se sama podepsala :)
OdpovědětVymazatBáječné! Myslím, že máme podobná desatera. Jakmile najdu tvou mp3 - já pořád něco nacházím - s radostí ti ji odevzdám! (Boh)
OdpovědětVymazatNa takový destero jsem moc introvertní a připos*aná z dodržování pravidel. :D Moje hlavní heslo je dělat věci tak, jak chci já a nepodvolovat se neustále druhým a jejich představám. Asi jsem v tom teprve na začátku, ale hodlám vydržet.
OdpovědětVymazatV něčem jsem pravý opak, ne tedy, že bych milovala JZD a spol, ale poslední roky si užívám venkova víc než města - asi stárnu - pomóc! :D
OdpovědětVymazatMám to podobně..celý život jsem žila na vesnici a toužila žít v Praze..a teď už si půl roku užívám německého venkova a jsem šťastnější víc než jsem jsem byla rok v Praze :) asi už též stárnu :D
VymazatU druhého bodu jsem si vzpomněl na film Lítám v tom. Pokud jsi ho ještě neviděla, podívej se. Myslím, že by se ti líbil. Odkaz na CSFD: http://www.csfd.cz/film/246671-litam-v-tom/
OdpovědětVymazatlítám v tom byl krásný film, hodně se mě dotknul :)
Vymazatnádherný článek, přečetla jsem jedním dechem..
OdpovědětVymazatmusím říct, že jsi úžasný člověk.. :)
Naprosto dokonalé desatero, kterým se taky řídím. Máme hodně podobné myšlenky a hodnoty.
OdpovědětVymazatAmen :D Naprosto souhlasím se vším! Asi jsme podobné typy :) a s bodem jedna to mám stejně, taky jsem ráda, že jsem měla pěkné dětství, ale duší jsem městská holka :D
OdpovědětVymazatLuc. ty mi dáváš! Souhlasila bych téměř se vším :-D
OdpovědětVymazatÚžasný, takhle by měl žít každej :)
OdpovědětVymazatTak to je tak skvělý článek, užila jsem si celé to čtení a tak trošku mi to pomáhá do optimističtějších dnů. Děkuji, Luci. :))
OdpovědětVymazatsi ma rozosmiala, dakujem :D
OdpovědětVymazatLuci tohle se tak krásně četlo. A téměř ve všem s tebou souhlasím. Jen mě to spíš táhne na vesnici, do domečku... z města :)
OdpovědětVymazatDěvče, ty to máš v hlavě sakra dobře srovnaný! Věz, že si to vezmu k srdci. Je až neskutečný, jak perfektně to dokážeš podat.
OdpovědětVymazatSmekám a zdravím
Runa
Super článek jsi perfektní a vydat knížku nechceš?
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí ta pravidla Pipi Punčochaté, ta má po starostech!
OdpovědětVymazatTohle je krásné, zvedlo mi to náladu teď, po mém odpoledním příchodu domů. :) A upřímně, musím říct, že něčím podobným se snažím taky řídit. :)
OdpovědětVymazatMoc hezký článek! Jsem ráda, že tě známe zase o kousek víc :) Plno pravidel bych si měla asi osvojit :)
OdpovědětVymazatHahaha, když už jsme u těch školních průserů, tak jsme kdysi na střední se spolužačkou nasypaly sádru do záchodu, samozřejmě to během vyučovací hodiny zatvrdlo, další hodinu to ředitelka řvala do rozhlasu, že máme mezi sebou vandaly, než to dokončila, už jsme se válely smíchy pod lavicema. Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo XD
OdpovědětVymazattohle je báječný článok ... ako skoro každý na tvojom blogu... a vieš, že si ma s ním vytiahla s malej depky ... cmuk
OdpovědětVymazatPS: tie oči ... jo toť pravidlo nad pravidla ...
zajímavé a pravdivé :) správní lidé okolo jsou základ všeho! :)
OdpovědětVymazatwww.lorietta.cz
a tak to já se zase nikdy neřídím ničím, abych si pak nemohla vyčítat, že jsem to nedodržela :D poslední dobou si ale přijdu dost ztracená ve všem, tak jen čekám kdy to přejde, abych si zase mohla jít za svým.. :)
OdpovědětVymazat.....na smrtelné posteli mě jenom nasere, že za sebou zanechávám prima barák - :-D :-D :-D :-D proboha.
OdpovědětVymazatTímhle článkem jsi zase ukázala jaký máš smysl pro humor, ale i to že vážně víš za čím jdeš, já asi nic takovýho nemám :-D.
S těma vdolkama za topením, my s kamarádkama máme odpaďák za topením, najdeš tam vše :-D i třeba nedojezené jogurty :-D
úžasné, vtipně a skvělé jako vždy:),http://katefashionstyle.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatSkvělý desatero. Asi přehodnotím to své. :-D Tina
OdpovědětVymazatJsi uzasny clovek <3
OdpovědětVymazatMoc pěkný desatero :) A jako obvykle skvělý článek.
OdpovědětVymazatparádne. je fajn riadiť sa takýmito vecami, no nie vždy a za každých okolností to ide. ale samozrejme súhlasím s tým, čo si napísala :)
OdpovědětVymazatAhoj Pipi, ty jedeš ale rychle...
OdpovědětVymazatAhoj, skvělý článek, ostatně jako všechny na Tvém blogu. Dneska jsem po několikadenním maratónu dočetla Tvůj blog perspektivně až k začátku a jsem fakt nadšená! Nemůžu se dočkat, co zajímavého napíšeš příště :) Měj se krásně, Ferrina
OdpovědětVymazatNejlepší desatero, jaké jsem kde četla ;) A s vesnicí a těmi zážitky to máme stejně :)
OdpovědětVymazatMám to podobně, akorát do školy bohužel chodím a už mě to fakt vůbec nebaví :/. A poslouchám i depresivní písničky, ale mám raději energické a veselé :).
OdpovědětVymazatMoc pěkný seznam.
No s tou vesnici je to pravda, děti by si měli uzit co nejvíc přírody a ne byt zavřené jen v bytě ve velkoměsto a pak jsou jen náchylné a nemocné protože jak říkáš nikdy třeba nekydali hnůj ! Ja jsem vyrostla na vesnici a jsem za to tak hodne rada ! Pravda je ze ted je pro mě Praha nevyhnutelna z důvodu práce - ale to je život proste ! Moc hezky a výstižný článek
OdpovědětVymazat