Moje životní desatero

Budapešť

Bože odpusť, na boží desatero jsem nikdy nebyla.

Bože odpušť, moje desatero je úplně jiné.

Méně mravné.

Nicméně zase tak špatné taky není.

Desatero Anebo život podle Lucie.

1.)    Pryč z vesnice

Jsem ráda, že jsem se narodila na vesnici, mohla chodit na procházky do kravína, chodit krmit prasata, nosit obědy v hliníkovém ešusu a uklízet JZD. Ale moje srdce tepe po velkoměstě, mrakodrapech, zábavných parcích, NON-STOP provozních dobách, kavárnách a přeplných ulicích. 

Moskva

2.)    Nic nevlastnit

Mít dům se zahradou, auto, stálý příjem. Dokonalé. Ale na smrtelné posteli mě jenom nasere, že za sebou zanechávám prima barák, zatímco to, že jsem procestovala půlku země, potkala lidi zcela neuvěřitelné a přežila léta v Itálii, to mě nechá v klidu a šťastně umřít.

3.)    Těšit se na budoucnost

Celý život mám já naivka pocit, že ty nejlepší časy mě teprve čekají a že mám před sebou zářivou budoucnost. No dobře, možná nemám. Ale celoživotně se aspoň mám na co těšit. A tak se těším. Pořád na něco. Přitom nejsem žádný velký optimista.

4.)    Hlavně aby byla prdel

Udělat si srandu ze svých vlastních polízanic, průserů a trapasů je moje nejlepší vlastnost. Tak jsem to posrala, no. Aspoň tím pobavím čtenáře na blogu. A jednou tím budu bavit celej síbrťák tak, že nám už ani bažanti stačit nebudou.

5.)    Mít roupy

Občas mě napadne něco tak blbýho, že se musím smát na celou tramvaj. Občas jsem tak troubovitá, že si musím přesednout, abych si neseděla na vedení. Někdy mě napadají lumpárny, jindy sprosté dvousmysly, občas je v hlavě úplně prázdno.

Že jsem povrchní a nevidím do hloubky? To je fakt. Ale lepší než se trápit depresivními myšlenkami a za vším hledat problém. Šťastný život podle mne spočívá v tom, jak si každý den dokážeme okořenit. Člověk může mít relativně nudný život, ale dokud za vším vidí dobrodružství nebo přímo detektivní zápletku, pak se nudit vlastně ani nemůže. Bude to totiž pořád adrenalin:-).

6.)    Správní lidé okolo

Začalo to sousedem Honzou na prvním stupni. Házeli jsme ty hnusný vdolky se šlehačkou ze školní jídelny za roury topení a denně sledovali, zda už je uklízečka objevila a vyhodila. Sranda skončila v momentě, kdy se po létech plesnivění vdolky zcela rozpadly a my měli po ptákách (ale ne po nápadech). S Ondrou na druhém stupni jsme si čmárali do učebnic a na konci roku měli škodolibou radost z toho, že ten druhej musel platit za zničení těch vědomostních knih. S Jaroušem na střední jsme zase dokonali parodovali každého učitele. A pak přišlo číslo největší  - Holanďan.

Tohle je jen malý výcuc lidí, kteří jsou mým osobním pokladem.

7.)    Veselé písničky

Pokud někdy na ulici najdete MPtrojku se samýma divokýma písničkama, napište mi prosím. Bude moje. Nosím ji pořád a všude. Veselé písničky nás nikdy nenechají melancholickými, truchlícími nad svým osudem, utápějící se sebelítostí. Naopak. Dodají nám takové životní energie, že si troufneme i na husarské kousky.

8.)    Poradit si

Uvažovat racionálně. Nepanikařit. Nevybouchnout. Poradit si. Rychle a co nejlépe. Není to sice moje nejsilnější stránka, ale ještě jsem nikdy neskončila na záchytce, neztratila se tak, že by po mně museli vyhlásit pátrání a nezapletla se s italskou mafií. A to je na mě docela dobrý výkon:-).

9.)    Zvýrazňovat si oči

Není na celém člověku nic silnějšího než oči. Očima člověk mluví. Nepotkáte mě zmake-upovanou, zpudrovanou, zkorektorovanou či zbíbíkrémovanou. Ale nalíčené oči jsou u mně samozřejmostí. Nikdy totiž člověk neví, kdy bude třeba někoho uhranout:-)

10.)   Mít vzor

Mým celoživotním vzorem je Pipi Punčochatá.

Je bohatá, ale strašně ráda se dělí.

Dokáže žít sama, ač má spoustu kamarádů.

Žije tak, aby byla šťastná.

Vytváří si vlastní pravidla a nemusí chodit do školy (děsný plus, když jste školou povinníJ)

Nikdy není průměrná

Je nápomocná i vůči těm, co se jí snaží okrást

Vždy si se vším poradí

Lže až se palmy prohýbají, ale nikdy lží neubližuje

Srandičky vymýšlí na počkání

S úklidem se moc nemaže:-)

Pobouřila svým životem tolik rodičů, že za to její autorka Astrid Lindgrenová byla málem ukamenována.

Moje desatero. Nedělám z něj železné pravidlo. Nejsem puntíčkář. Ale jsou to věci, které mi fungujou. Prozradíte vy něco z toho, čím se řídíte?

Luc.