Někdo samolepky na zeď, někdo Savo.

Když jsme se nastěhovali do nového bytu, měli jsme radost, jak hezký, prostorný a moderní byt jsme ukořistili. Zvláštní. Na hezké byty nemáme s Holanďanem štěstí. Celkově máme „štěstí“ na patálie všeho druhu, což nás rovněž naučilo jednu věc – dokud základy baráku stojí, pak nejde o nic.

Už nebudeme žít v díře, s divokejma sousedama, v krcálku bez topení a majitelem bytu nebude už žádný politik. Povíme si příště.
Teď už budeme žít na úrovni.
Opakuji – na úrovni.

Menší ALE se objevuje po prvních deštících – taková malá modroučká plísnička v rohu u balkonu. Trochu tam asi zatejká, říkám si. Kupuju Savo proti plísním a penicilín mizí.
No nic. To se stane.

Krátce na to odjíždím k našim.
Sestřička prý již nadobro opustila pubertu, a tak se rozhodla, že princeznovskému pokojíčku je konec. Teď chce něco dospělýho. A so-fis-ti-ko-va-ný-ho.

Chce samolepky na zeď.
Týdny všem posílala na email návrhy – různě barevné zdi, různé potisky, nálepky na zeď, samolepky, nápisy. Týdny mě nutila říct svůj názor.

Co já vím o nějakých dekoracích?
Dokud základy domu stojí, pak zůstávám v klidu.
To mi připomíná – ono zase lilo?

Plísnička se mezitím jaksi rozšířila. Od stropu po zem. Na tři ze čtyř stěn.
Tomu říkám samolepka na zdi – dokonce i s kožíškem.
Svině jedna vyplísněná!

V TV navíc běží ta blbá reklama na Savo o tom, jak je plíseň zdraví škodlivá. Nasazuju tedy rukavice. Roušku. Beru Savo. Jdu do akce. Stříkám.

Sestřička si maluje, vybírá samolepky a ornamenty na zeď, sestavuje si vlastní text, který si tam chce dát.
Ono si totiž můžete sami napsat text, co chcete na zdi mít.
Třeba – nezapomeň na klíče, troubo.
Nebo – tohle není bordel. To je umění.
Případně – You don´t have a bad hair day.

Sestřička si bílí a já stříkám.
Já věděla, že ten byt nebude jen tak. Preventivně beru i ostatní zdi, všechny rohy, preventivně i za postelí, v ložnici, v kuchyni a kdyby nebyly kachličky v koupelně, tak beru i ty.

Proč v tej reklamě na Savo neřekli nic o možném přiotrávení?
Trochu se mi podlamují kolena, nemůžu dýchat.
Sestřička má vybíleno, lepí si svoje KISS ME GOOD NIGHT (jak poetické) nad postel.
Já mám dostříkáno, odříkávám si ledatak Otče náš.

Holanďan se vrací z práce, otevírá okna, přenáší mé bezvládné tělo rovněž do postele.
Zjišťuje, zda dýchám.
Spíme celou noc s otevřeným balkonem a oknama dokořán.
Někde tam mezi spánkem, přiotrávením a přimrznutím se mi zdá o samolepkách a plísních.

Dokud ale základy domu stojí, zůstávám v klidu.
Ségra je z výsledku nadšená. Vypadá to tak so-fis-ti-ko-va-ně.
Já taky. Plíseň je v čudu. A zdi s ní.

No nic. Koupím si aspoň samolepky na notebook nebo na lednici, jestli vyrábějí (něco v tom smyslu: Dneska už by to stačilo...).

Sestřičky samolepka a Pinďova postel:-)

Pakliže si ale můžete dovolit dekorace na zdi, určitě se mrkněte na nabídku FUGU e-shopu. Nabízejí samolepky na zeď, na dveře, do koupelen, na notebooky.
Pakliže si si žádné samolepky dovolit (ze stejného důvodu jako já) nemůžete, mrkněte na stránky Sava. A dobře si pročtěte vedlejší účinky:-).
Luc.