Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2013

Není to náhodou skrytá kamera?

Přišel leták a my právě objevili velké OBInedaleko našeho bytu.
Ano, teď mluvím o Itálii.
Okamžitě jsme potřebovali plno věcí, a tak jsme vyrazili na nákupy.

Nechápu, co se stalo.
Obrovský areál v polích.
S typickým oranžovým logem OBI.
Jasné nákupní centrum.

Jenže budova byla zamčená a opuštěná.
Na letáčcích u vchodu navíc stálo, že dnes hrají Shakespeara.
"Hrají Shakespeara?" koukám na to s podivem.


Jo, na srandičky by Italy užilo, říkám si.
V OBI budou hrát Julii a Romea.
Jistě. A to jim mám jako sežrat, jo?

Někde skrytá kamera?
My taky mívali takovej ten pořad...Šprťouchlata. Nebo Ptákoviny. Možná to maj i v Itálii. A jestli tu pusu nezavřu hned, tak ze sebe udělám pořádnýho vola a bude se mi smát celá Itálie. A Sicílie. A Sardiníe.

Kurva!

Holanďanovi je to taky divný.
Hlava nám to ale nebere.
"Já to nechápu. Tohle je OBI. Je to tu napsaný. A je tu i ten bobr," dodávám nevěřícně.
"To bude veverka," chytračí Holanďan.


Jsme sami, někde v polích za Flor…

Řasy jako motýlí křídla: Řasenka False Lash Wings L´Oréal

By jeden netušil, co to dá za práci otestovat řasenku.
Teď nemluvím o tom, když špatně mrknete, černý šmouh řasenky se vám dostane do oka, začnete slzet černé slzy, pálí vás oko a musíte se znovu odlíčit a znovu nalíčit. A ještě vám ta černá slza kápne na bílé tričko a je to v háji kompletně.

Ne. O tom to dneska nebude.
Testování proběhlo dobře, bez úrazů.
Focení detailu oka už bylo horší. Neumím to.
A vy si z toho, obávám se, taky moc neodnesete.
A co teprve nafotit kulatou řasenku, která se furt přetáčí na břicho, že.
A pak to máte nafocené, podíváte se na fotky na PC a vidíte tu krutou pravdu - dělá se vám první vráska pod okem.


Vráska. A tak brzo. Jak budu vypadat za deset, dvacet, třicet let?
A ještě začínám bejt hysterická. Bože.

Ale mluvíme o řasence. O L´Oreál False Lash WINGS, kterou jsem dostala k testování.
Co se týče řasenek - mám nejradši přirozený efekt.
Mrkací pohled ze svých krátkých řas stejně neudělám.


Čím mě tedy překvapila False Lash Wings?
Zajímavý kartáček, kter…

Pošťák chodí ve dvou. Dubnový Senza Box.

Nesnáším ta rána, když zvoní pošťák.
Se zrovna chystám z pyžama, krásně se namažu svejma olejema a on zvoní pošťák. Že je před barákem a že do třetího patra nepůjde.

Když vylezu, tak se lekne.
A všechny za oknem nalezlé sousedky taky.
A zatímco já pak pro ně budu nestyda nestydaná, co vylezla takhle k pošťákovi v pyžamu, viditelně zničená po včerejší noci, Holanďan bude ten borec, co mi dal co proto.

Bože. Ten ženskej život je tááák nefér.
A včera zvonili pošťáci rovnou dva.
První dostávám dáreček od Stárnoucí Blogeríny - jejich ostravské tričko BO!! Bo jak jste si stačili všimnout, ostravština je jazyk zcela nesouvisející s češtinou.


A podruhé přijde takový docela fešný pošťák.
A zničeho nic mi nese Senza Box.
Senza Box? Já mám dostat další várku Senza Boxu?
Bože, to je fajn. Možná tam najdu něco na "ranní vylepšení".

I rozhodla jsem se vám o tom napsat report okamžitě, hned po otevření...


Co mě naprosto dostalo...
Ta vůně, co z balíčku vycházela. A hele, to je ta svíčka Ya…

Přírodní Dove sada pro citlivky:-)

Jak už jsem avizovala v článku o Senza Boxu, dostala jsem od jeho tvůrců i milý dáreček - sadu Dove Pure and Sensitive. Sprcháč, tělové mléko, deodorant. Bez parfému, bez parabenů, bez barviv a deodorant bez alkoholu.


První Dove výrobek, se kterým jsem se ve svým životě setkala, byl deodorant.
V jedenácti letech.
Voněl naprosto dokonale - typická Dove vůně, jak se později ukázalo.
Ve jedenácti letech jsem znala jen tuhej modrej Fa deodorant, kterej voněl po citronu, měl super cool tlustý balení a kterej jsem nanášela vždycky ráno před odchodem do školy v takovým množstvím, že jsem opadávala ještě večer.

Stříkací Dove byl tedy takovým pokrokem, že jsem ho rovnou brala jako parfém.
A to pozor, puberta přišla až o pár let později.

Nicméně. Od té doby mi zmizel Dove z očí. Pamatuji si jen hebkost, tu vůni, tu ... jak jen to říct ... exkluzivitu. Jak je na tom dnes?


Sprchový gel Pure and Sensitive - ten voní, v tom parfém je. To mi nevymluvíte. Voní krásně. Není to ta Dove vůně, ale je je…

Cestování: Když se tak trochu seknete...

"Míp," mípne smutně Holanďan cestou do Drážďan.
Tímhle tónem mípne vždycky, když se něco posere.
Jako když zapomene PIN ke kreditce a je ve Francii sám a bez eura v kapse.
Jako když mu Dexter skončí v tom nejlepším a on musí na další sérii čekat půl roku.
Jako když mu vyprodaj poslední tiramisu před nosem.

"Copak?" ptám se.
"Ach bože. Já jsem blbej, jak se mi to jenom mohlo stát?"
"Co?"

"Chtěl jsem zabookovat hotel Rothenburger Hof v Drážďanech. A omylem jsem zabookoval Rothenburger Hof hotel v Rothenburger Hof městě!"
"Proboha, a kde to je?"
"Obávám se, že daleko. Jižní Německo. To jsou stovky kilometrů!"

"Z toho si nic nedělej. V Americe si i ti nejbystřejší reportéři pletou Česko s Čečenskem."
"Jenže já už jim zaplatil. Něco přes 350 euro. A Booking.com říká, že v hotelu Rothenburger Hof, v tom správném hotelu v Drážďanech už nemají místo."


A kurva.
Okamžitě píše email oboum hotelům - jednomu…

V kosmetickém salonu

Nemám ráda masáže.
Ale v Bangkoku mě Holanďan umluvil a já se rozhodla vyzkoušet aspoň masáž nohou.
To nemůže bolet, že jo.
Zatímco jeho na celostní masáž vzali hned, na nohy bylo plno, a tak jsem musela na recepci počkat jen se štosem thajských magazínů.

Ne že bych tomu rozuměla.
Ale ten speciál o tom, čím vším si bělit pleť, mě zaujal.
A tak jsem toho Itala (či Španěla?), co mi tam vlítnul, zpozorovala až pozdě.
Když se slavnostně posadil, škodolibě mi zamával.

Tak tohle přehnal, frajírek.
Teď budu muset koukat i na ten speciál o přeoperování pohlaví.
Debil.



Navíc měl dokonale oholené nohy a jakmile usedl, vyndal pinzetku, zrcátko a začal si trhat obočí. To už jsem šla na řadu i já a byla usazena vedle něho (takže pochopitelně jsem si těch vydepilovaných nohou nemohla nevšimnout, jinak by mě pochopitelně vůbec nenapadlo zkoumat někomu nohy, že...)

Když bylo obočí vyškubáno, začal na maličkou thajskou masérku pokřikovat slova jako „háárda a stróóónga“, na což se ona uctivě usmála, ale zřejmě…

Jak jsem k chlamydii přišla

Přišlo mi to logické.
Najít si doktory v Itálii, když tam žiju, že. Přeci nebudu jezdit do Čech s každým bolehlavem.
Obvoďáka jsem tenkrát našla a dostala jsem i kontakt na gynekoložku, která jako jediná mluvila ve Florencii anglicky.

Měla to být jen registrace a běžná prohlídka.
Stala se z toho noční můra a zkažené celé léto.
Paní doktorka mi totiž po sérii testů diagnostikovala chlamydii.

Chlamydii.
Cože? Pane bože, vždyť já skoro umírám!
Beznadějně googluju - bakterie, která dokáže zničit celé tělo.

A teď mě napadá - kde jsem to kurva chytla?
Nechráněný pohlavní styk nejčastěji, říká internet.
Cože? Snaží se mi Google říct, že jsem nějaká...nějaká...nějaká bunga bunga girl Berlusconiho? Že jsem snad nějaká...poběhlice?

Ne, nejsem.
A už vůbec ne tady v Itálii. Tady člověk potká jen malinké Italy, co mají dokonale vytrhané obočí, oholené nohy i ruce a minimálně bezbarvý lak.
A že by mě to nějak rajcovalo?
Fuj, bože, ani pomyslet bych na to nemohla.

Ledaže by...ne...
Ne...
Ne...
Holan…

Fotoreportáž: Ingolstadt Village Outlet

Vyráželo se na dvoudenní tiskovku do Ingolstadtu.

Ač byl program zorganizovaný do posledního momentu (včetně ubytování v hotelu Kult, procházky městem s průvodcem a návštěvou Audi), většině novinářek utkvěl v hlavě jen jeden bod programu: tiskovka a následné nákupy v outletové vesničce Ingolstadt Village.






Ano, outletová vesnička. Lepší jak velkoměsto, jsem zjistila.
Člověk se jen tak prochází po typicky bavorské vesnici a kamkoli zavítá, tam najde 30% - 60% slevy. A mnoho služeb k tomu (například si můžete objednat osobního stylistu nebo člověka, který vám bude tahat těžké tašky...:-)


Ze značek si užijete například Swarovski, Rituals, Valentino, Versace, Pepe Jeans, Pandora, Miss Sixty, Lacoste, CK a třeba i Desigual a Lindt (mé oblíbené destinace...).


Ingolstadt Village je jednou z devíti Chic Outlet Shopping Villages po celé západní Evropě. Každá z vesniček přitom má odpovídat architektuře daného místa, dané země apod. A právě se otevírá i outlet Suzhou Village v Číně (protože nemus…

Proč (aspoň občas) poslouchat matikářky

V životě člověk narazí na hodně životních mouder. Většinou je slýcháváme od lidí, kteří to s námi myslí dobře. Nebo od těch, co se nás chtějí bezpracně zbavit. Podobné věty jsem si vyslechla hlavně od svých učitelek a hlavně od matikářek...

Chci říct. Dokud jsme zůstávali u malé násobilky, byla jsem chytré dítě s jedničkama. Pak se ale přidalo dělení pod sebe a tehdy jsem to slyšela poprvé:
"Pamatuj si, Lucko, ženská se má tak dobře, jak dobře se vdá..." Dokonalá věta, když někomu chcete jemně říct, že se třeba jednou objeví někdo, kdo vás bude chtít i blbou.

Na druhém stupni už se vypočítávaly obsahy a objemy a plochy krychlí, kvádrů a jehlanů. A jako příklad mi matikářka dávala, že až si jednou budu chtít vydlaždičkovat koupelnu, tak musím vědět, kolik dlaždiček nakoupit, že. Problém byl, že se ty zkurvený dlaždice v písemce nedaly půlit!
"Lucko, život je o pozitivním myšlení."
"Nebojte, logické myšlení roste a vyvíjí se po celý život." Utěšovala matikář…

Já, gauner

Přiznávám, gauner je silné slovo.
Nic kriminálního jsem nedělala.
Jsem nevinná.
Navíc to byl Holanďanovo nápad, upozorňuji.

Problém byl v tom, že jsme v Itálii to zatracené WIFI museli sdílet s majiteli bytu, kteří bydleli jen přes zeď. A že majitelé měli jen jednu emailovou adresu na celou rodinu, kterou kontrolovali jen dvakrát týdně. A že WIFI často zlobilo a často nešlo.

A na to je nejlepší co? Restartovat to.
Jenže nemůžete přijít k majitelům jen tak domů, porozhlédnout se po baráku a restartovat modem, že. Navíc ne v noci, kdy už rodinka spinká.
A tak zbývalo jen jediné řešení - vyhození a znovu nahození pojistek.


Jednoduchá mise pro dva gaunery z Čech a Holandska.
Jeden z nás zůstával v bytě a hlídal, zda je vzduch čistej.
Druhej - často já - se vyplížil, potichu zdolal schody a v přízemí vyhodil a znovu nahodil pojistky.

Dío mío, modlím se potichu, hlavně aby nekoukali na televizi.
To už by vylítli a já měla kulku v hlavě.
Ale ne, asi chrní.  

Dío mío si říkám ráno, když ma…

Březnový SenzaBox: Co z něj nutně potřebuju

Jednou takhle v Budapešti mě potěšila zpráva od Rosie ze SenzaBoxu, že jsi pro mě jednu krabičku krásy přichystali na testování. Páni!

Už vím, co mám na těhlech krabičkách asi nejradši - to překvapení, když to přinesete domů a ani náhodou netušíte, co tam objevíte. Je to jako když o Vánocích běžíte omrknout stromeček a tam desítky prima zabalených dárečků. Taky nevíte a taky se těšíte.

Tentokrát mě velice překvapilo nádherné balení, růžový papír místo slámy (nic proti slámě) a výrobky naskládané v hezkém pytlíčku s peříčky.

Obsah březnové edice znáte. Ve své pomalosti jsem asi ta poslední, co o březnovém Senzaboxu píše. Takže vám jen řeknu, co u mně vyhrálo na plné čáře:


Anatomicals - banánový lip balm
Banánový! Chci říct. Co je víc než banánová příchuť? Snad už jen melounová, ale tu asi nevyrábí. Balzám/lesk byl tak první, co jsem koštla a před Holanďanem ho schovala na dobře tajné místo:-)

Weleda - tělové mléko citron
BIO věci, to je moje.

Make Up For Ever - Aqua Eyes tužka na oči
Tak p…