To, že je občas fajn blogovat anonymně člověk zjistí teprve až s nahým zadkem.
Začalo to tak, že jsem si doma zapomněla velkou osušku a na svou terapii fitko+sauna tak dorazila jen s malým ručníčkem na ruce. Však se nic nestalo, říkám si.
Po vydatném saunování a sprše si to štráduju s rukama plnýma sprcháčů, olejíčků a krémů, malým ručníčkem a klíčema ke skříňce. Pokládám to vše na lavičku, když mi z vlhkých rukou zajedou klíče pod zamčenou skříňku.
Kurva!
Otvor pod skříňkou vypadá příliš úzký, abych tam strčila ruku a klíče vytáhla.
Snažím se elegantně kleknout na lýtka a lovit.
Okamžitě mi dochází ta absurdita celé situace - já zcela nahá jen s malým ručníčkem (který nezakryje vůbec nic) se nemůžu dostat do skříňky, v šatně prázdno a na recepci si dojít pro pomoc nahá nemůžu, že jo.
Do půlhoďky se má fitko zavírat, tak doufám, že až někdy přijde zkontrolovat šatny, že mi pomůže.
Jo, to bude ono. Půlhoďky počkám a zatím to budu zkoušet.
Šmejde, pojď.
Najednou mi dochází, že pokud na ten klíč chci dosáhnout, nemůžu tu elegantě sedět. Že se musím natáhnout a bojovat tím nejdelším prstem o každý centimetr. No co. Nikdo tu stejně není, zavírá se. Natáhnu ručník na zem, lehnu si na něj a kousek po kousíčku se snažím nahmatat klíč.
To už začínám bejt hodně vzteklá, ale snažím se jednat klidně a najednou ho mám!
Mám ho. Opatrně a pomalu ho táhnu ven, když do šaten přichází nějaká slečna po cvičení.
Ptá se, zda nepotřebuju pomoc a já říkám, že ne, děkuji, jste hodná, ale už toho bídáka mám!
Jestli mi v sauně bylo horko, tak teď jsem se kurva zapotila.
Slečna chvilku kouká a ptá se, jestli náhodou nejsem Lucka.
My se známe?
Nebo že by to byla nějaká...já nevím, Holanďanova ex? Panebože.
Až teď mi celá ta show dochází - ona se jde chudák převléknout a vidí nahou ženštinu válející se v plné kráse po zemi, funící a hekající a nakonec si uvědomí, že TOHLE stvoření s celulitidou až pod kotníkama si její drahý ex vzal.
Kurva potřetí!
"Ano, jsem," říkám a nenápadně se schovávám do toho pidi ručníčku.
"Já už si vás všimla ve fitku. Já jsem Eva, máme se na Facebooku a občas čtu taky váš blog, se tam vždycky nasměju..."
Oooops. To je ještě horší než ta ex.
Nabídneme si s Evou tykání, já se dávám do kupy, oblékám se a nejradši bych se propadla do země.
S touhle příhodou mi došlo, že jestli chci blogovat stále pod svým jménem, pak se buď budu muset začít chovat anebo se budu muset naučit, aby mi všechny ty trapasy byly jedno...
Co vy? Setkali jste se někdy se svými čtenáři nebo se ztrapnili právě před těmi nesprávnými lidmi:-)?
Luc.
