Královské mimčo dostalo jméno až po dvou dnech od svého narození.
Nebo spíš "už" po dvou dnech.
Protože vybírat jméno, to je zatraceně těžká práce.
A to nemusíte mít ani royal baby.
Je konec 80. let, komunisti už to mají za pár, ale ultrazvuky, které by určily pohlaví dítěte, to ještě neexistuje.
Ale na co moje mamka potřebovala ultrazvuk, že jo.
Každá babča, kamarádka, porodní bába ji stejně říkaly, že podle břicha to bude jasnej kluk.
Mamka s babičkou tak nakoupily modrý kočárek, modré oblečení, modrá prostěradla i modré hračky.
Bylo přeci jasné, že to bude kluk, že.
A bude se jmenovat Miroslav.
Až na porodním sále se ukázalo, že z Miroslava je holka.
"Ale to bude nějakej omyl, já mám mít kluka," křičela mamka na sestřičky, když ji do náručí rvaly holku.
"Máte holčičku," líbezně ji povídá pan porodník.
"Já ale musím mít kluka - chápejte, my máme pole, dobytek, barák a na baráku je plno práce, co budeme dělat s holkou?"
A tak mamce zůstala holka (dle jejích slov navíc ještě neuvěřitelně ošklivá, oranžová a s obrovským chlupem na tváři).
Jenže s holkou nikdo nepočítal, koho by napadlo vymyslet jméno pro holku?
Mamka se tak - věrná své extravaganci - okamžitě rozhodla pro Rút.
Rút.
Rút bylo v té době stejně extravagantní jako emigrace na Západ a to se mamce líbilo.
Sestřičky jí ovšem doporučily, aby jméno probrala se svým mužem, až přijde k rozumu.
Když se druhý den taťka objevil v porodnici - nikoli s kytkou, ale pořádnou opicí, jak zapíjel zklamání, že nemá kluka - okamžitě mamce Rút zakázal.
"Tak Patricíe," přemejšlela mamka.
Patrície byla jen přeci taky dost západní.
"Moje dcera se nebude jmenovat Patrika! Co to je vůbec za jméno? Bude to Marie po tobě!"
"Jo, to víš že jo, aby jí lidi taky říkali Mařeno nebo Máňo. Nikdy!"
Po pár dnech přišel kompromis - Lucie.
Když se o pět let později měla narodit ségra, ultrazvuky už existovaly.
Věděly jsme s mamkou na beton, že to taky nebude kluk.
Ale taťkovi jsme to řekly radši až po narození.
A taky to, že se nejmenuje Miroslava.
Nakonec si naši pořídili aspoň jednoho kluka do baráku - pejska.
Ne že by taťkovi na baráku pomohl - ale rád se připojí k běhání kolem baráku, k obdělávání pole a zejména k odpolednímu spánku.
A nejmenuje se kupodivu Miroslav.
Je to Pinďa.
Co vy? Víte, jak vás chtěli doma pojmenovat?
Luc.
Já měla být Marek. Mamka si taky byla jistá, že bude mít kluka, s ultrazvukem to bylo stejný, koneckonců jsme taky stejnej ročník:) Ale nakoupeno měla celkem neutrálně, hodně pletla babička a tak. A když jí vezli na sál a ptali se jak se dítě bude jmenovat, říkala Marek a když se jí zeptali a holčička, tak řekla, že to bude Marek:D Nakonec teda naposlední chvíli řekla, že kdyby to teda byla holka, bude to Kačena. A jsem za to docela ráda:)
OdpovědětVymazatTo je dobré:-) Já jsem měla být Tomášek:-)) Mám taky ségru, dva psi jsou holky a až kocour je konečně chlap:-)
OdpovědětVymazatJe to hezky napsané :). Já jsem jako kluk měla dostat jméno Roman nebo Radek. Když mamka věděla že budu holčička, nechala si to pro sebe a vymýšlela holčičí jména spolu s ostatními, nic netušícími :D..No, měla jsem být Veronika, mamka byla rozhodlá a i mě by se to líbilo, je to pěkný jméno, jenomže pak vyrukovala teta s tím ať jsem Romana po tátovi. Tak bylo rozhodnuto :D.
OdpovědětVymazatMáš super mamku! :D Má opravdu vkus na jména. :D
OdpovědětVymazatLucie je ale přece jen to nejlepší jméno, sedí ti a je neuvěřitelně pěkný. :)
U mě teda bylo jasný, že ze mě bude holka a o jménu bylo taky rozhodnuto hned, takže žádný dohady..:)
Já měla být Valentýna aby mi mohla mamka řikat Valda... když jsem se narodila, měla jsem 56 cm a 4,20 Kg, takže by to jméno docela sedělo:-D Naštěstí jsem Veronika:-D
OdpovědětVymazatZávidím Ti to jméno!:)
Vymazatjéé, já jsem měla kdysi kobylu a ta se jmenovala Valentýna, říkavala jsem jí Valda =o)
VymazatSuper historka :)) já měla být Zbyšek - všichni v rodině si ulevili, když se narodila holka :)) a jména mamka s taťkou tahaly z klobouku - mohla jsem být Kateřina, Lucie, Hana a jsem Vendula, ale s jménem moc spokojená nejsem :)
OdpovědětVymazatJa se den jmenovala Miroslava a pak me nastesti zmenili jmeno na Lenku po mamce. V ockovacim prukazu mam tak preskrtnutou Miroslavu :-D.
OdpovědětVymazatJa mela byt taky kluk, Radovan, a dedit modre dupacky po brachovi, nakonec vykoukla holcicka a zavladla panika, jak se bude jmenovat. Ze prej Karla po tatovi. Babickam vstaly vlasy na hlave, jak se takovy malicky uzlicek muze jmenovat Karla. A tak se to zjemnilo na Karolinu. V te dobe asi prvni v okrese :)
OdpovědětVymazatJa se den jmenovala Miroslava a pak me nastesti zmenili jmeno na Lenku po mamce. V ockovacim prukazu mam tak preskrtnutou Miroslavu :-D.
OdpovědětVymazatTak to si mě zase pobavila. Mám tři nevlastní sourozence a jejich tatínek byl dost extravagantní. Když šlo o jméno pro sestru ve hře byla Teta, Kazi i Libuše. Máma to dodnes komentuje slovy "byla jsem těhotná, ale ne blbá" sestra je tedy Martina. U bratrů zase jejich táta sázel na Bořivoje, Mojmíra nebo Prokopa. Nakonec je to David a Tomáš. Když ale máma čekala mě tak zatím co ostatní chtěli Lucku, Helenku nebo Kateřinu máma trvala Žakelíně, táta na Sťáníčkovi. Když jsem se narodila plešatá, pravila babička, že budu v životě nešťastná. Blbý jméno, blbý příjmení co každý komolí a navíc ošklivá jak noc. Nakonec jsem Veronika a jsem za to ráda, alespoň to jméno mám hezký.
OdpovědětVymazatUmim si představit ten mámin šok, když jí, jak říkáš, rvaly holku :D Já měla bejt Honzík nebo Jana a nakonec jsem po matce Helena, aby mi stejně jako jí zpívávali Já viděl Helenu v bazénu náhodou... :D to si asi člověk nevybere:))
OdpovědětVymazatJá jsem měla být Honza, s holkou se taky moc nepočítalo. Až když vezla babička mámu do porodnice, řekla, že by se jí líbila Lucka. Navíc zrovna šel v televizi film Lucie postrach ulice a tak jsem prostě Lucie. Postrach ulice snad ne :D
OdpovědětVymazat:D :D ďalší parádny príbeh :) ja keby som bola chlapec mala som byť Marek :D
OdpovědětVymazata pinďa ma pobavil :D :)
Sunrise of my life :)
U nás tiež čakali Gabriela :D A keď už vedeli, že Gabo to nebude a mama chcela strašne Adélu, otec povedal, že ani náhodou :D Tak som Alexandra.
OdpovědětVymazatKeď sa narodil brat, zas strašne chceli holku, tam mali "pripravené" meno Petra alebo Tamara a je to Adrian :D
Já měla být Jirka. Pro holku měli variantu Nora nebo Nela (v 85 myslím docela vodvaz). Nakonec jsem Lucie a jsem za to ráda :-)
OdpovědětVymazatMamka chtela, abych se jmenovala Mahulena, aby mi mohla rikat: "Mahuleno, Mahuleno, ty mas doma zahuleno!" :-)
OdpovědětVymazatTatka chtel Hanu, Janu, Danu nebo Annu, ale uplne nejvic kluka, kterej by s nim hral fotbal. Muj starsi bracha totiz zadnej sportovec neni...
Nakonec jsem Klara, protoze bracha neumel rikat "r", tak aby se to naucil.
U nás se počítalo jen s holkou....takže po mamince. Kdybych byla kluk, tak po tatínkovi by to nešlo, protože to tatínek zavrhl, ostatně jako všechna ostatní navrhovaná jména. Takže bych se jmenovala asi po panu doktorovi a museli by doufat, že to není třeba Miloň nebo Albín.
OdpovědětVymazatJá jsem měla být Kuba nebo Jirka. V každém případě ale rodiče pojali kreativní nápad a pojmenovali nás, dvě ségry, podle Agathy Christie - Kristýna a Agáta.
OdpovědětVymazatTak to je hodně promyšlené. A moc se mi to líbí. Palec nahoru pro rodiče.
VymazatDěkuji vzkážu :)
VymazatSuper článek :-) To já měla být Karel, ale naštěstí se narodila Terezka :-)
OdpovědětVymazatJá měla bejt Karel, po fotrovi, no hurá, že nejsem, pak se vymyslelo i jméno pro holku, BARBORA... Ultrazvuky tenkrát nebyly, takže jsem byla překvapení. No a mamina si to rozmyslela na poslední chvíli a je ze mne Markéta, takže furt lepší, než Karel či Barbora... (Brambora, nelíbí)
OdpovědětVymazatJa mela byt Zuzana. A tatka me vsem i jako Zuzanu predstavoval, prestoze maminka si dupla a pojmenovala mě Karolina :D
OdpovědětVymazatJá měla být Ondra, Jůlie nebo Sabina. Nakonec jsem Nicola. S C! A s A na konci, no děs :D Furt to někomu vysvětlovat.. Kdyby to aspoň bylo Nicol, ale takhle :)
OdpovědětVymazatto je ešte fajn :) v lekárni sa divím, čo to spoluobčania povymýšľajú za mená svojim deťom.. trebárs Džesica (nie s j, ani s k), Sheron, Kevin (samotné to nie je také zlé, ale v kombinácii s rýdzo slovenským priezviskom...), najhoršie bolo, keď začala telenovela 1000 a 1 noc, to sme tam mali Onurov aj Šehrezády!
Vymazatja som mala byť ináč Matej, sestra Filip, no nevyšlo. psov máme Majkyho (akože michal :D) a Alexa (nanešťastie to meno teraz letí medzi deťmi) no a sestra mojej mamky chcela silno presilno sestričku Uršuľku, ale babka to chvalabohu vetovala
Super článek :-D Já měla být Martin :-)
OdpovědětVymazatKdybych byla kluk, tak jsem měla být Andrej nebo René a tak jsem ráda, že jsem holka. Mamča pro holku měla připravený dvě jména - Irma nebo Soňa a nakonec jsem Irma. Akorát brácha proti tomu protestoval, chtěl, abych byla Soňa. Dokonce poslal mamče do porodnice krásný dopis: Nejsem rád, že už se to narodilo, když se to narodilo, proč to aspoň není kluk a když je to holka, tak proč se aspoň nejmenuje Soňa:-)
OdpovědětVymazattak jsem asi jediná, která měla být odjakživa Táňa a tečka :D
OdpovědětVymazatjá se měla jmenovat Leontýna :D nakonec z toho vznikla Kristína :)
OdpovědětVymazatS veľkým chlpom na tvári :D Lucka, ešte šťastie, že si fakt neni chlap. Na koho článkoch by som sa smiala ? :D
OdpovědětVymazatOpět si mě pobavila:) ale Rút není tak hrozný, alespoň by to tady v čechách bylo originální:-D a já měla být Dominika a jsem ráda, že jsem nakonec Markéta:)
OdpovědětVymazat:D:D S Luckou jsi to vyhrála, mně se to jméno líbí. Nám se tak jmenuje pes :D i když to vůbec psí jméno není, ale babička s dědou neradi změny a tak je to už Lucka pátá v pořadí.
OdpovědětVymazatJinak já jsem se měla jako kluk jmenovat Denis. Vzhledem k dětským myšlenkám a posměchům jsem ráda, že tatínek zůstal u Veroniky. :D
Tak jsem se opět pobavila :D Kdybych byla kluk, tak jsem byla Ondra a pro holku měla mamka vymyšlenou Kamilu a Elišku, ale na(ne)štěstí jsem Veronika :)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatOpět jsi nezklamala. Moc jsem se pobavila :D Naši chtěli Martina a Jirku. Mají Petru a Zuzanu. To mluví za vše :D
OdpovědětVymazatSIMPLE LIFE
Ahoj Luc, to jsem se zase natlemila :D.. Já jsem se první den jmenovala Monika - dle tatky normalni obycejne jmeno.. Mama rodila tezkym cisarem, takze souhlasila, ale jen co prisla k sobe, tak rozhodla, ze budu Julita (narodila jsem se v Polsku, tam je to jmeno fakt normalni, i kdyz taky ne moc bezny), ale zijeme v ceskych luzich a hajich a kdekoliv jsem rekla, ze jsem Julitka, tak mi odpovedi bylo: Ju CO?? Na stredni jsem to MUSELA JIT NAPSAT I NA TABULI A VYSVETLOVAT, ZE FAKT SE TO NEVYSLOVUJE JUDITA, JELITA, DŽULITA ani nic podobnyho.. :D :D
OdpovědětVymazatahoj, já jsem honza=)
OdpovědětVymazatjá měla bejt Jonatán :D
OdpovědětVymazatJá měla být Vlasta, protože to jméno se dědilo už čtvrtou generaci. Ještěže na mě nedošlo :O. To by bylo hrozný dětství :D.
OdpovědětVymazatTak koukám, že mamka byla těžce neoriginální, když měla připravenou jenom variantu Petr - Petra :D Táta ze mě chtěl mít Šárku, ale mamka zastává názor, že ten kdo rodí, tak i pojmenovává, takže měl smůlu :D
OdpovědětVymazatSkvělá historka! Moc jsem se pobavila. Já jsem teda měla být já, takže jsem na tom asi dobře. A mojí rodiče (zvláště mamka) všem dala takové české jména - já jsem Eliška, ségra je Marie a brácha Jan (Bráchovi vlastně vybrala jméno ségra/bylo ji 5 let/ a že když ona je Maruška, tak je přece jasné že to mimčo bude Jeníček!) :D
OdpovědětVymazatMoje mamka nechtěla první dvě děti pojmenovat po sobě a tátovi, jako to v té době dělali skoro všichni. Jména už měla vybraná dávno a tátovi se líbili ( Jakub a Tereza). A když čekala třetí tak bylo jasné, že když to bude holka tak Anna a kluk Jiří. Ještě, že jsem Anna a ne Jiřina...
OdpovědětVymazatMoje mamka chtěla, abych se jmenovala Diana a moje babička chtěla Aranku! :-D
OdpovědětVymazatMěla jsem být Jiříček nebo Tomášek. S ničím jiným než s klukem se taktéž nepočítalo. A jak píšeš, že jsi byla ošklivá - mamka mě v první chvíli chtěla pojmenovat Růžena, prý jsem tak prostě vypadala - ošklivá, oteklá a rudá s těžkou kojeneckou žloutenkou...
OdpovědětVymazatA další dítě měl být opět kluk, ale narodila se ségra. Tehdy mamka měla vybrané jméno Alice, ale měsíc před tím jí ho pro svou dceru vyfoukla nejlepší kamarádka :) Takže ségru nakonec pojmenovala po sobě - Lenka. Dokonce jí v nemocnici nabídli, že to jméno do rodného listu napíšou tužkou, kdyby se ještě rozmyslela :)
Milá Luc :))))
OdpovědětVymazatJako vždy, úžasně a vtipně napsáno :)))))*
Jsi prostě skvělá :)
Já jsem po babičce :)) Jmenuje se Janička :)) Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Jan/Honzík :)) ségra to měla horší :D :))) druhá babička je Ludmila a prababička Božena :))) klučičí varianty těchto jmen ani nejsou :)) děda je Jozef/Pepa :) tak mohla být Jozefína :DDD :) naštěstí máme hodnou kamarádku doktorku, která nám poradila, že není moc časté jméno Raduška :))))
Rút :))) Život podle Rút :D :) zní to zajímavě :))
Ale Lucinka k Tobě sedí mnohem lépe :)
To ja vazne doufam, ze jednou budu mit holcicku, protoze to musi byt Karolina (po K. Svetle) - byt tu kluk, tak nevim, po kterem spisovateli ho pojmenuju... V uvahu nejvic prichazi Neruda, ale to je Jan - a jelikoz se stejne tak jmenuje i muj drahy, myslel by si, ze je to po nem a nikdo by Nerudu nebral vazne :) Hold to musi byt ta Karolina, kdyz uz jsem draheho presvedcila, ze pes nebude Karel, i kdyz jsem mu roky tvrdila, ze chci psa Karla - jenze mi pak doslo, ze rikat "Kajo" psovi i dceri je trochu moc :))
OdpovědětVymazatJá jsem měla být Venoušek po dědečkovi, také se nevyvedlo a vykouklo o dva měsíce dříve než mělo, mimino 1,46 kg a 44 cm, s chlupatýma zádama - JÁ :oDDD
OdpovědětVymazatBrácha měl být Barunka, byly mi tři roky, měla jsem ji slíbenou a oni přinesli Venouška a já prý utekla pryč, že chci Barunku! Další brácha měl být Kristýnka a je to Martínek :oDDD
Mamka čekala taky kluka Petra, nakonec mám sestru Peťu:), po taťkovi:)
OdpovědětVymazat