Přeskočit na hlavní obsah

Když vám za jízdy upadne kolo

 
Všechno to začalo kdysi tou hrozivou bouračkou. Naše - tehdy už staré auto Škoda Favorit - se kutálelo z mostu dolů. Nikomu se nic nestalo, a tak jen policajti ho pomohli dopravit zpět na silnici, odkud to naši vzali (polní cestou) zpátky domů.

Já, ségra i mamka jsme tak měly konečně pádný důvod, proč si pořídit nový auto.
Dá rozum, že.
K naší smůle se ale ukázalo, že auto JE pojízdné a měsíc na to dokonce prošlo technickou. Nač tedy kupovat auto, usoudil taťka a pokusil se jen vyklepat naražené plechy.


Starou popelnici jsme tak musely vzít na milost.
Na lepší časy se opět začalo svítat v ten osudný den, kdy jsme jely takhle ve třech k babičce.
Nějak to z toho kopečku drncalo jako dálnice před Brnem. 
Divný, jediná nezničená silnice široko daleko a ono to takhle skáče.

Mamka z padesátky ubrala na čtyřicet, což se později ukázalo jako čin, jenž nám zachránil život.
Během několika sekund upadlo autu kolo, my okamžitě spadly na čumák, dobrzdily z posledních sil a s hrůzou v očích sledovaly hopsající pneumatiku v protisměru.


Bylo to jak ve zpomaleném filmu.
Pneumatika se řítila protisměrem neuvěřitelnou rychlostí.
V cestě ji stálo jedno jediné auto.

"Panebože, vždyť ona ho zabije!"
Bylo to jasný.
Řítila se na něj.
Neměl šanci uniknout.
Čím víc se blížila, tím vytřeštěnější oči ten nebohý řidič měl.
Od nárazu je dělilo jen pár sekund.
Už nikdo z nás nedýchal.
Už jsme tu krvavou scénu, kdy pneumatika narazí do předního skla, sejme chlápkovi hlavu a neovladatelné auto se začne řítit na nás, viděly před očima.


V tu chvíli pneumatika zázrakem prudce zahnula doleva a zajela někam do polí.
Tím úlevným UFFF jsme zamlžily přední sklo.
Nikomu se nic nestalo. Zatím živi, zatím spolu.
A vlastně - nikomu se nic nestalo, tedy kromě auta, které teď bude vítězně odtaženo do šrotu, hohoho:-)

V panice jsme volaly první autoservis (ano, měly jsme volat rovnou sběrný dvůr) a dostaly opraváře, co se slovy: "Ale to nic nebylo, mladá paní, to byly jen povolený šrouby. Vidíte, se vám viklalo i to druhý kolo, teď to pofrčí jako Fík," auto spravil.


A nejsmutější na tom bylo, že auto opravdu frčelo ještě dalších 7 let.
A celých 7 let prošlo bez problémů technickou.
A my celých 7 let parkovali daleko za městem, jelikož k TOMUHLE nám bylo stydno se hlásit.
 
Nějaké vaše historky z řízení auta?
Luc.

Komentáře

  1. Díky Luc. ! Po dlouhý době teď budu veseleji vstávat z postele!
    Skvělá historka:)

    OdpovědětSmazat
  2. To by člověk nevěřil, jak vyprsknutí smíchy směr monitor zvětšuje písmenka pod slintama... :-D
    Bebe

    OdpovědětSmazat
  3. Já si zrovna dělám řidičák, takže mám akorát spoustu vtipných historek z autoškoly :))

    OdpovědětSmazat
  4. Aneb jak si člověk z dvojnásobné "skoro-smrti" ještě dokáže udělat legraci :-)

    Vzpomněla jsem si jak si pořád stěžuješ na kvalitu vlasů - zkus mrknout na článek co jsem dneska publikovala, třeba tam najdeš trochu inspirace :-) http://beautyandsensitivity.blogspot.cz/2013/07/logona-lavaerde-to-nejsetrnejsi-myti.html#more

    OdpovědětSmazat
  5. V Chorvatsku sjíždíme k pobřeží a najednou chce taťka něco říct, pak se ale už po prvním slově zastaví. Tak se zeptám, co se děje. Prý nic, jen nám teď chvilku přestaly fungovat brzdy. O týden později nám v noci v Omišu vyhořela elektrika tak, že jsme jeli potmě bez světel deset kilometrů do apartmánu a celou noc to opravoval, abychom se mohli druhý den vydat na cestu domů.

    OdpovědětSmazat
  6. Díky bohu se mi nic takového "nic" nestalo :D. Jen párkrát se povedlo "ťuknout" řidiči autobus, ale byla to docela rána.

    OdpovědětSmazat
  7. My naštěstí v mých 4 letech jen srazili bažanta. A já se hbytě dožadovala jeho přepravy domů a radovala se, že bude na polévku....Ehm.

    OdpovědětSmazat
  8. Nám se loni stalo něco podobného na dovolené na Slovensku. Žádná sranda to nebyla, být tak daleko od domu s autem bez kola a navíc tam byly svátky, takže žádný servis nebyl otevřený:-/

    OdpovědětSmazat
  9. Já sedím za volantem mnoho hodin a historek je spousta... Ale jedna jediná je nejsilnější a tou byla moje těžká autonehoda, kdy jsem měla auto po kompletním servise, jela jsem fotit svatbu a cestou ze svatby, což bylo o půlnoci v křivoklátskejch lesích (kdo nezná, jsou velmi hluboký). Jedu, tma jak v p..eli, zatáčím vpravo, rozjela jsem to a jedu furt rovně, přede mnou pravotočivá zatáčka a ejhle, nešlo otočit volantem, takže jsem cejtila, jak se to odlepilo od země, pak prásk, prásk, strašnej smrad, tma... Napálila jsem to v 90 do stromu, všude sklo, nešly otevřít dveře, tak jsem vlezla na spolujezdce a ty dveře vykopala a vylezla jsem z toho po kolenou ven. Auto začlo hořet, já jsem v tu chvíli pochopila jaký to je, když se mi třesou kolena hrůzou. Samozřejmě tam není signál, takže jsem se nedovolala nikomu z rodiny, musela jsem volat hasiče, který mi nemohli najít...
    Najednou jsem viděla světla, tak jsem si stoupla ke kraji a mávám, samozřejmě nějaký auto a projelo okolo, pak druhý. Lidi se na vás vyserou i když vás viděj s orvanejma hadrama a od krve. Pak přijelo auto a zastavilo... pán říkal, že je z lesní správy, bydlí 10 km odtamtud a vzbudila ho manželka, když slyšela strašnou ránu a poslala ho projet les... Tenhle pán se mnou počkal na hasiče/policii/záchranku... Přijeli hasiči a ptají se kde je tělo... Jaký? No kdo řídil? Já, kdo jinej... Ty vole, ženská, vy ste TODLE přežila?...

    Jinak se mi nestalo skoro nic, nějaká oděrka, naražený žebra (to bolí) a dodnes mi bolí levá ruka a nikdo neví proč, ale žiju :-) auto na sr.čku...
    Jo a slavím dvoje narozeniny za rok :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mikinko, jsem ráda, že jsi stále mezi náma! Jestli jsi TOHLE přežila, tak je jasný, že Tě tady ještě hodně potřebujeme. Hodně štěstí i do dalších let:-)

      Smazat
    2. Jojo, mám tu ještě nedokončenou práci =o)

      Smazat
    3. No teda, to bych se asi taky podruhy narodila :). Tak at tu praci dokoncujes jeste hodne hodne let :).

      Smazat
    4. tyjo, to je hororova historka, jesteze to takhle dopadlo!

      Smazat
  10. Něco podobnýho se stalo loni ségře, akorát s tím rozdílem, že jí někdo ten šroub od kola schválně vyšrouboval a druhej povolil. Jen zázrakem se na tý dálnici nevybourali.

    OdpovědětSmazat
  11. Mně se ještě nic takového zatím nestalo (ťuk, ťuk, ťuk!), ale chápu, jak vám bylo, když byl Favorit stále pojízdný :) Můj přítel, když chtěli, aby šel favorit do šrotu, tak na něm ničili se ségrou různé věci jako prasklá světla, nedůležité kontrolky nebo díry do auta :D Zabralo to! Do měsíce měli nové auto :D

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětSmazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …