Pozor! Poprvé vařím!

To, že jsem na hotelovce odmaturovala, teď necháme být.
Znáte to o té kovářovic kobyle, že?
Pravdou je, že nejsem ta nejlepší kuchařka, resp. že příliš nevařím.
Jen přeci Holanďan je jiné mentality, takže spíš než ženu za plotnou oceňuje ženskou nezávislost a emancipovanost.

Ale na tu rajskou jsem dostala chuť.
Našla jsem si recept, pokřižovala se a jala se vařit s tím jedním ze dvou hrnců, co doma máme.
Nejdříve to vypadalo, že rajská poputuje do odpadních vod.
Ale pak jsem zjistila, že ta chuť není tak špatná.
A k mému překvapení se to ani nepřipálilo, ani nezhouslo, ani se nevytvořily pucky.

Nechci, aby to tu smrdělo samochválou, ale víte,co říká Táta v sukních: Nejsem blbá kuchařka, nejsem blbá kuchařka.

Jen...kolik že je hodin?
Panebože, já už musím běžět.
Už je to stejně asi ready, jenom to přecedit a drahý bude mít véču, to bude koukat.
Sakra, rychle, už teď nestíhám.

Beru v rychlosti sítko, chňapky a hezky si omáčku cedím.
Výborná, fakt.
Bez pucků. A nesražená.
No...tramvaj už mi ujela.
Zamyšlená, co tedy teď, mi dojde ta krutá pravda:
Bože, já jsem KRÁVA!

Já to cedím do dřezu!
Bože. Začínám senilnět.
Člověk tu chvátá a pak pod to zapomene dát hrnec.
Půlka je v čudu.
Zbylo mi jen to koření v sítku.
Patent. Měla bych zažádat o patent na blbost.
A skrejt veškeré důkazy o svém prvním vaření...

Říkala jsem si, že tohle sem radši ani psát nebudu. To už je vrchol.
Ale on by mi tu stejně nikdo nevěřil, že jsem dala rajskou aniž bych něco neposrala.
Nebo jo?

Ale sushi dávám bez problémů:-)

Co vy? Existují ve vašem životě taky momenty, kdy si chcete nechat dát patent na blbost?
Nebo nehody, náhody spojené s pospícháním:-)?
Luc.