Přeskočit na hlavní obsah

Proč se bojím chodit na návštěvy


Já vždycky říkala, že jsou Češi až takovej moc upejpavej národ.
Vemte si, jak ta upejpavost dopadne například v Holandsku.

Česká republika, 14:00

Kamarád/ka: "Jé ahoj, posaď se. Nedáš si něco?"
Vy (nechce se vám otravovat, ale dali byste si): "Prosím tě, se mnou si vůbec nedělej starosti, jsem tu jenom na skok!"
Kamarád/ka: "Ale prosím tě, trochu si dáš. Budeš jíst tady ty polomáčenky? A udělala jsem buchtu a řezy, hele, ber si. A dáš si brambůrky nebo křupky? Červený nebo bílý?"


O pár hodin později...

Kamarád/ka: "Nedáš si ještě něco? Nebo ti aspoň doleju!"
Vy: "Já už půjdu, jsem tady zkejsla."

Odcházíte naprosto zdevastovaní a pod tíhou jídla, brambůrek, buchtiček, slaných tyčinek a alkoholu rozepínáte knoflík u kalhot a už se ani nesnažíte zatahovat břicho.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holandsko, 14:00

Kamarád/ka: "Jé ahoj, posaď se. Nedáš si něco?"
Vy (nechce se vám otravovat, ale dali byste si): "Prosím tě, se mnou si vůbec nedělej starosti, jsem tu jenom na skok!"
Kamarád/ka: "OK"

O pár hodin později...

Vy: šilháte hlady, třesou se vám ruce nedostatkem cukru a kručí vám v břiše...
Kamarád/ka: "Ty máš hlad? Vždyť si odpoledne říkala, že nic nechceš!"
Vy: "Tak já už půjdu, jsem tady zkejsla."


Odcházíte naprosto zdevastovaní, hladoví, zesláblí a pásek si dáváte o dírku dopředu, abyste po cestě nevytrousili kalhoty.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ale abych to zase nesváděla na Holanďany, ono v Anglii to bylo to samé. Dokud si rázně neřeknete o jídlo, tak už se vás do rána nikdo nezeptá. Natož aby sám nabídl.
Já vždycky říkala, že jednou na tu upejpavost vymřeme...

Co vy? Podobné zážitky?
Luc.


Komentáře

  1. :D Jestli se někdy dostanu do Holandska či Anglie, budu si vybavovat tenhle tvůj příspěvek! :D

    OdpovědětSmazat
  2. :D správny slovák a cech proste ponuka a ponuka, aby bolo vidieť, že skrátka má čo ponúknúť a z toho prameni to nase: "Nie dakujem, nie som hladná, bla bla ...." a tieto "návštevné námluvy" treba zopakovať aspoň tri krát a potom sa vrhnut na ponuknuté chlebíčky :D
    v zahraničí to skrátka tak nie je, tam sa treba prekonať a hneď sa hlásiť o jedlo :D

    OdpovědětSmazat
  3. Já to mám trochu jinak. Všem návštěvám dopředu říkám, kde co najdou a že se mají chovat jako doma. Samozřejmě mám v zásobě víno a nějaký ten pišingr, ale nikoho do něj nenutím. Nenabízím, když nemá někdo zájem :)

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětSmazat
  4. :DDDD abyste po ceste nevytrousili kalhoty :D

    OdpovědětSmazat
  5. tak mě zatím všude jen cpali :D teď ale nevím, co je lepší... :-/ :D

    OdpovědětSmazat
  6. tak já rovnou nosím na stůl aniž bych se ptala:) ale abych řekla pravdu, protřebovala bych pár holandských přátel, já zase nejsem taková upejpavá a musím všechno vyzkoušet, takové návštěvy pak nedělají dobře mojí postavě:/

    OdpovědětSmazat
  7. potřebuji pár kilo dolů, tak si asi zajedu do Holandska :D

    OdpovědětSmazat
  8. Vtipné. Jednou mne a mého přítele pozval jeho známý Holanďan na skleničku v baru. Ostatní cizinci Amíci a Němci mi říkali, že si toho máme považovat, že prý jsou Holanďani lakomí. Nevím, zda je to pravda a zda se to o nich říká, ale i po dvaceti letech si to pamatuji. Trochu jsem odbočila, ale jistou souvislost to má.

    OdpovědětSmazat
  9. To s Holandany duverne znam.... jak jsme prijeli navecer na svatbu v domneni, ze se tam navecerime a bylo jen kafe a zakusky, kdyz k nam prisli Holandane na navstevu a vymachali si jeden sacek caje ve dvou salcich a vzali si jen po jedne jednohubce, kdyz prisla na navstevu kamaradka Holandanka a ptala se, jestli si opravdu muze vzit druhou slehackovou kulicku, kdyz jsme my prinesli na navstevu neco k zakousnuti (a vino k piti) a zmizelo to v utrobach kuchyne a my jsme dostali jen kafe a jeden oplatek... A kdyz se nas s kamaradkou v baru porad ptal nejaky mladik, ktery s nami travil vecer, co si dame a nakonec jsme to zacvakaly samy... Ale uz jsme se szili a vsechno tohle mame radi :) Mandelinka

    OdpovědětSmazat
  10. V Turecku "ne, nemam chut/hlad" neexistuje, razem je plny stul mlsani a v dzeve se uz pripravuje kava ;) Diky za inspiraci, asi bych mela turecke navstevni chovani take zdokumentovat.
    moni-v-turecku.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
  11. V Indonésii jsem zažila každou návštěvu min. na 3 - 5 hodin. Pokud bych neochutnala od každého jejich jídla, byla by to místní katastrofa a nikdy by mě už nepozvali :-D

    Marti
    http://inspiruj.me

    OdpovědětSmazat
  12. Na výměnném pobytu v Rakousku jsem první den neměla chuť na snídani, tak jsem odmítla. A další dny už jsem svačinu jedla hned za rohem, o snídani totiž už nepadlo ani slovo :D :D.

    OdpovědětSmazat
  13. Já sladký nejím a vždycky jsem najezená, ideální host. Nepohrdnu brambůrkama, tyčinkama, ale vezmu si trošku...
    Nemám ráda návštěvy, který vyluxujou vše během pěti minut. A nebo návštěvy typu: čau, jsem ještě nesnídala, mam hlad (je 14 hodin odpoledne)...
    A taky nemám ráda návštěvy, který neuměj odejít... Stačí hodina a já mám většinou dost =o) takže si na návštěvy beru jen pár vyvolených...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mikinko, teď jsem se fakt nasmála. A je fakt, že ty návštěvy, co neuměj odejít jsou nejhorší. Spolu s těma neohlášenýma!!! :-D

      Smazat
  14. Tak přijď ke mně, u nás není k jídlu teď nic, ale zato v koupelně u mé kosmetické skříně bysme se najedly všemi mými patlátky dosytosti - fakt. ;-)

    OdpovědětSmazat
  15. O anglicanoch ma to prekvapilo. Ked som bola na jazykovom pobyte tak moja host mother mne a mojej spolubyvajucej furt nieco nukala a nie nebrala ako odpoved :D

    OdpovědětSmazat
  16. Neskutecne vtipny prispevek :))

    Italie, 14:00

    Kamaradka: Je ahoj, posad se a hlavne to vsechno snez ( cas obeda, takze predkrm, prvni a druhy chod, kousek ovoce a sladkost na zaver, kava) jinak budu zase poslouchat ze ti u nas nechutna, jak jsi hubena, vybirava a upejpava :D (i s 5 kilama nadvahy jste stale pro italske matky hubena :)

    OdpovědětSmazat
  17. Tohle je fakt velká pravda. Na návštěvách u Čechů tě nacpou, i když fakt nechceš, ale za to u jiných národností je to fakt bída :D. Teda aspoň, co mám vyzkoušený!

    OdpovědětSmazat
  18. Mě už to přijde normální a návštěvy se už ani neptám, prostě to dám na stůl, ať si bere kdo chce co chce:)

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …