Proč se bojím chodit na návštěvy

Já vždycky říkala, že jsou Češi až takovej moc upejpavej národ.
Vemte si, jak ta upejpavost dopadne například v Holandsku.

Česká republika, 14:00

Kamarád/ka: "Jé ahoj, posaď se. Nedáš si něco?"
Vy (nechce se vám otravovat, ale dali byste si): "Prosím tě, se mnou si vůbec nedělej starosti, jsem tu jenom na skok!"
Kamarád/ka: "Ale prosím tě, trochu si dáš. Budeš jíst tady ty polomáčenky? A udělala jsem buchtu a řezy, hele, ber si. A dáš si brambůrky nebo křupky? Červený nebo bílý?"

O pár hodin později...

Kamarád/ka: "Nedáš si ještě něco? Nebo ti aspoň doleju!"
Vy: "Já už půjdu, jsem tady zkejsla."

Odcházíte naprosto zdevastovaní a pod tíhou jídla, brambůrek, buchtiček, slaných tyčinek a alkoholu rozepínáte knoflík u kalhot a už se ani nesnažíte zatahovat břicho.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holandsko, 14:00

Kamarád/ka: "Jé ahoj, posaď se. Nedáš si něco?"
Vy (nechce se vám otravovat, ale dali byste si): "Prosím tě, se mnou si vůbec nedělej starosti, jsem tu jenom na skok!"
Kamarád/ka: "OK"

O pár hodin později...

Vy: šilháte hlady, třesou se vám ruce nedostatkem cukru a kručí vám v břiše...
Kamarád/ka: "Ty máš hlad? Vždyť si odpoledne říkala, že nic nechceš!"
Vy: "Tak já už půjdu, jsem tady zkejsla."

Odcházíte naprosto zdevastovaní, hladoví, zesláblí a pásek si dáváte o dírku dopředu, abyste po cestě nevytrousili kalhoty.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ale abych to zase nesváděla na Holanďany, ono v Anglii to bylo to samé. Dokud si rázně neřeknete o jídlo, tak už se vás do rána nikdo nezeptá. Natož aby sám nabídl.
Já vždycky říkala, že jednou na tu upejpavost vymřeme...

Co vy? Podobné zážitky?
Luc.