Cože? Já mám alergii na sushi? Já?

Sedím v parní sauně.
Neznám nic lepšího a uvolňujícího než si v tejhle zimě prohřát tělo.
Jo, je mi výborně!
Jen mě po pár minutkách začíná nějak svědit tělo.

Až pod ledovou sprchou vidím pár drobných svědivých pupínků a strašidelně vypadající červený flek na břiše.
Ale jsem flegmouš. Se z trochy pupínků nesložim, že jo.
Je fakt, že lidi do sauny kapou kdejakej sajrajt (místo aby spoléhali na skutečnou Aromaterapii, že pane Hadek?) a pak vás to jen zbytečně dráždí.

Svědivost trochu ustupuje, a tak dávám dalších pár koleček sauna-sprcha, sauna-sprcha.
Vždyť jsem to říkala, že to nic není.
Mám hroší kůži.
Jde vždycky o to, nedělat z komára velbl...kurva!

Ten pohled v zrcadle!
Fakt velbloud!
Tělo možná svědit přestalo, ale zato mi otejkal obličej.
Ne že jako lehce otejkal...on se zvětšoval do gigantických rozměrů.
Boule mi deformovaly jak obočí, tak hlavně tvar očí.
Tlačily, bolely a pořád narůstaly.

Zrůdička je příliš slabý oslovení.
Zvlášť když vám natejká hlavně pravé oko a levá čelist.
Takhle mám jet přes celou Prahu domů?
Okamžitě mizím, nasazuju obr sluneční brejle a pádím na tramvaj.

Já vím, je deset večer, všude tma a já machruju s brejlema.
Sedím v tramvaji a je jasné, že brejle nezakryjou všechno.
Otoky na tváři, které se pořád zvětšují, prostě člověk nezakryje.

Když už to ale vypadá, že dojedu bez problémů domů, začíná mě zase svědit tělo.
Ne, jen to ne.
Všechno mě svědí.
Začínám sebou šít.
Hlavně nenápadně, říkám si a snažím se jemně čas od času prstíkem poškrábat na rukou, po minutce zase nenápadně na břiše, pak zase chvilku dělám jako že nic.
Ale nejde to.

Po chvíli úmorného snažení, kdy furt chcete vypadat jako člověk, na to seru.
Začínám se drbat tak, jak potřebuju.
Pod krkem, bradu, musím rozepnout bundu a poškrabat se na břiše.
Šílím bolestí a svědivostí.
Tohle už je trochu moc i na otrlé spolucestující, takže si lidé začínají odsedat.
To chápu.
Nejen, že jsem nateklá jak gorila. Já se ještě drbu jak šimpanz!
Zdrhej, kdo můžeš!

Začíná mi všechno docházet.
Alergická reakce. Spíš alergickej útok.
Ale na co? V životě jsem se po ničem ani neosypala!

A pak mi to dojde - měla jsem ten den poměrně exotický sushi.
Výjimečně jsem si chtěla dopřát něco lepšího.
Tak jsem sáhla po něčem se smaženou krevetkou a jakousi japonskou nakládanou ředkví.

Debilní ředkev!
Největší noční můra se tak stává skutečností - co když jsem alergická na sushi?
Před očima se mi přehrává celej můj (zatím tak krátkej) život.
Je mi totiž jasný, že případnou alergii na sushi nemůžu přežít...

...pokračování příště...