Nestereo rozhovor: Jak obyčejné věci udělat jinak



Přijde vám váš život nudný?
Tak se dneska podíváme, jak ho převrátit vzhůru nohama a udělat si z něj něco...vzrušujícího. 
To, jak si zařídit každodenní nevšední zážitky, které budeme moc vyprávět ještě  na stará kolena nám dneska poví Petr Krejčík, kterého jsem poznala na jednom ze svém kurzu na téma blogování.
A to, s jakým novým projektem přišel, to vám teď prozradí v našem rozhovoru:-)

 

Petře, představ nám svůj blog a potažmo i celý životní styl Nestereo?

Nestereo je označení pro cokoliv jiného, nového - nestereotypního. Obyčejná věc udělaná jinak. Účelem je zažít něco nového, to nás totiž posouvá dál. Můžou to být maličkosti typu prohodit si v ruce příbory, jet do práce jinudy či odvážnější věci jako promluvit k tramvaji plné lidí nebo sehrát na ulici divadlo.

Já to začal praktikovat asi před rokem. Bez jakýchkoliv ambicí a očekávání. Po krátké době jsem zjistil, že mě to úžasně nabíjí, dává chuť a energii do života. Bylo mi líto si to nechat pro sebe, tak jsem o tom začal blogovat. Dnes už pořádám Výlety z komfortní zóny, při kterých chodíme po městě v malé skupince lidí a vzájemně se hecujeme k dělání bláznivých netypických činností.


Nestereo je o tom se přemoci a udělat věci jinak. Není to ale většinou jenom nepříjemný?

Určitě to není jenom nepříjemný. Například zkusit novou sexuální polohu rozhodně ne :) Nechat za sebe vybrat jídlo servírku, čistit si zuby to tmě. Je to zábava. Zároveň je to ale o něco namáhavější. Udělat věc jinak než jsme zvyklí je těžší už z principu. Ty neurony v mozku se musí prodírat nevyšlapanými cestami nebo si vytvářet nové. Pro to potřebují více energie než pro pohyb po známých trasách, pro přemýšlení v zaběhlých kolejích. Pokud ale překonáme lenost a energii dodáme, odměnou nám bude spletitější síť cestiček v mozku. A to má pozitivní vliv na kreativitu, paměť a kdo ví na co ještě.


Čaj v cukřence. Taky Nestereo:-)

 

Jaké typy zážitků přináší nestereo?

Když máš náladu nebo tě někdo vyhecuje, tak se vrhneš do něčeho nekomfortního. U mě je tohle spojené s bušením srdce, adrenalinem v krvi a celkovým probuzením organismu. Petr Ludwig mě naučil pravidlo 3 úderů srdce - než bouchne potřetí, musím už konat. Když je po všem nastává úžasný pocit euforie, pocit překonání sebe sama. A to mě baví.
Podobné pocity přináší i zážitky, kdy zpestřuji den ostatním. Snažím se jim dělat radost, zpříjemnit jim den. Upřímné lidské úsměvy dodávají neskutečné množství energie a stojí za to si pro ně dojít.

 

Co Ti dělá největší radost?

Hrozně rád si sypu kuskus na ruku. A taky miluju zvuk, když poklička přesně padne na hrnec :) Ne dobře, to jsou takový moje miniradosti. Mám rád dělat radost ostatním. Zjistil jsem, že z toho mám možná ještě větší radost než oni. Dát neznámé ženě na ulici kytku. Napsat potají někomu, že mu to sluší. Překvapit neznámého člověka dárkem. Připadám si, jako že jsem udělal něco hezkého. Mám pak ze sebe radost. A je krásný pocit mít ze sebe radost. Občas se nám takto zvrtnou výlety, když namísto opouštění komfortní zóny děláme druhým radost rozdáváním bonbónů v tramvaji, dáváním dárků. Je to hodně nakažlivé a jakmile okusíte ten pocit, jak někoho neznámého na ulici nečekaně překvapíte upřímnou vřelostí, chcete to udělat znova.

Často se mě lidé ptají, proč raději nejdu do kina nebo na dobrou večeři, abych si udělal radost. Je to jednoduché - večeře ani kino ve mě nevyvolají takové emoce. Za týden si to ani nebudu pamatovat. Ale živě si pamatuji situace, kdy jsem druhého potěšil, rozesmál. A co víc - když si na to vzpomenu, okamžitě mi to vyvolá úsměv na tváři a zlepší náladu. Tohle kino nedokáže.

 

Jaký máš nejbizarnější nestereo zážitek?

Hrozně rád vzpomínám na akci PICTURE WITH ME FOR FREE. Stoupli jsme si s touto cedulí na Karlův most a jen co jsem ji zvednul, spustila se lavina. Lidé chodili jeden za druhým, skupinky, mladí, staří. Ještě nikdy se se mnou netoužilo vyfotit takové množství lidí. Byl jsem úplně nadšený a i teď mi tyto vzpomínky vyloudí úsměv na tváři.


...a občas nejen úsměv, že...:-)

Když tak koukám napříč sociálními sítěmi, hashtag #nestereo je teď všude. Jak se Ti podařilo za tak krátký čas nadchnout takovou masu lidí? (Congrats, btw:-)) 

Podle mě je hnacím motorem energie, kterou do toho dáváte. Nadšení, s kterým o tom vyprávíte. Míra, jak moc tomu věříte. Tohle všechno se potom okruhem vrací - dostáváte nové nápady, potkáváte ty správné lidi a ty vám zase zpětně dodávají energii.
A taky si myslím, že nestereo je krásné a výstižné slovo :)

Máš tip na třeba jen zdánlivé nestereo maličkosti, kterými si kdokoli může okořenit život?

Bude se ti zdát, že to jsou hlouposti, a oni možná jsou, ale úžasně probouzejí mysl. Zkus si třeba vyčistit zuby po tmě. Najednou si budeš všímat v koupelně úplně nových věcí. Nakrájej si pizzu na proužky. Sněz jogurt rukou. Lehni si na posteli obráceně. Sviť večer jen svíčkami. Pozdrav na ulici někoho cizího. Tyhle věci v podstatě nic nestojí. Nevyžadují žádné zvláštní úsilí. Může je dělat člověk plně pracovně vytížený, rodiče s dětmi, důchodci. I takovéto maličkosti probouzejí emoce. A díky emocím cítíme, že žijeme.

Jak se tenhle životní styl promítá třeba ve Tvém zaměstnání, v rodině...? Jak moc Tě to změnilo?

Vždy jsem si myslel, že nejsem kreativní. Nestereo mě nutilo přemýšlet, jak dělat věci jinak - jak jinak vařit, jak se jinak zabavit, jak fotit jinak. A to je kreativita. Myslím si, že každý jsme tak kreativní, jak moc si sami dovolíme. A nestereo mi rozšiřuje limity kreativity. Kromě toho na sobě cítím, že jsem sebevědomější, zábavnější, akčnější. Uvědomil jsem si, že neexistuje nekreativní člověk. Člověk se jím akorát stává. A to platí i naopak.

Prohození příboru?

Když o tom tak přemýšlím, taky bych mohla něco nestereo vyzkoušet.
Pokud do toho jdete taky, tak vás může inspirovat třeba množství zajímavých tipů, jak žít život nestereo:-)
Jste pro podobné výlety z komfortní zóny?
Luc.

BIO Giveaway o výrobky Cosm´etika


Giveaway, Cosm´etika, BIO, Vegan, eyeliner, mascara

Protože oko je do duše okno, tak mu člověk musí dodat trochu jiskry.
Já vím, někomu nepomůže už lautr nic.
Pro ty ostatní je tady zase jedna zcela BIO a Vegan giveaway pro dokonale nalíčená očka.

O co soutěžíme?

O dvě novinky české BIO značky Cosm´etika – tekuté oční linky a řasenku.
Přírodní prodlužující řasenka učiní vaše řasy přirozeně krásné. Obsažená šalvějová voda působí antibakteriálně a pomáhá předcházet podráždění očí. Květová voda z heřmánku zklidňuje.

Tekuté oční linky s tenkým hrotovým štětečkem zase vykouzlí linku podle vašich představ. Obsažená šalvějová voda působí antibankteriálně a pomáhá předcházet podráždění očí. Rostlinný skvalen hydratuje víčka. Linky jsou tekuté a ihned po nanesení zaschnou, neobtiskávají se a nemažou.

Pravidelný čtenář ví, že jsem o těhlech dvou věcech už psala (recenze zde). Překvapila mě vůně řasenky a neuvěřitelná výdrž tekutých linek. To jsem ale netušila, že ještě po víc jak půl roce každodenního používání budou jako nové. Jednoduše nechtěj vyschnout. Ani vysychat. Tipuju, že to s nima dojedu přes celou zimu až do jara. Minimálně.


Giveaway, Cosm´etika, BIO, Vegan, eyeliner

Jaké jsou podmínky soutěže?

1.)    Dát Like této Facebook stránce Back To Nature shopu
2.)    Odpovědět na otázku: "Jaký bio produkt z oblasti kosmetiky Vám na českém trhu chybí"
3.)    Připsat do komentáře svůj email:-)

Ceny do soutěže věnoval již zmíněný Back To Nature e-shop, se kterým jsme soutěžili nedávno o i+m Naturkosmetik. Vítězkou vlasové péče se stala čtenářka Ivet, na jejíž 44. komentář se usmál Random. Ten teď vylosuje ještě jednoho z vás, co splní podmínky, zúčastní se soutěže od 28.10.- 8.11. 2013 a bude mít krapet štěstí.

Přeju krapet štěstí:-)
Luc.

Jak jsem byla půlce campusu pro smích

Rusko, ruská armáda, Moskva, obrana, ochranka, pomoc

Je kolem 1 hodiny ranní a my se s Holanďanem vracíme do našeho campusu, kde v Moskvě bydlíme.
Jaké je naše překvapení, že všechny 4 chody jsou už zamčené.
Nemá vrátnice být 24 časa (Non-stop)?

Jedna ráno a my se nedostaneme na pokoj.
Co teď budeme jako dělat?
"Musíme přelézt támhle u vrátnice plot, to nebude tak těžký," velí Holanďan.
Tak to jo.
Jako malá jsem přelejzala ploty úplně běžně.
Navíc to vypadá jednoduše - Holanďan leze první a ještě se nic neposralo.

Chci říct.
Campus obehnanej plotem tak divoce, jakoby šlo o Rudou armádu.
Takže jsem očekávala alarmy, ochranku, psy, co nám přiběhnout nakousnout zadek, policii, gestapo...
A nic.

Teď lezu já.
Štěstí je, že plot (vlastně vrátka) jsou tak bytelné, že stačí jen přehodit nohy a jste v campusu.
To není moc chytrý, říkám si.
To přeleze kdejakej břídil.
Levou nohu držím na klice a pravou přehazuju dopředu.
Sakra! Od kliky ke klice je vzdálenost větší než rozpětí mých krátkých nohou.

na zabití, trapas, zoufalství,

Takže se jen tak nepřehoupnu.
Jeden menší detail totiž - nahoře jsou bodáky. Ano, bodáky.
Což asi Holanďanovi nevadilo, na něj je ten plot nízký.
Ale já?

Dochází mi krutá pravda - pokud se budu chtít přehoupnout, napíchnu se.
Ano, přesně TAM.
Jasně to vidím - bezmocně trčím celou noc zašpuntovaná nad vrátkama a najdou mě ráno umrzlou.

Holanďan se mi snaží pomoc, ale v očích má smrt.
"Vrať se, já někoho zavolám, tohle nepřelezeš!"
To už nás zbystří ochranka a běží k nám.
Holanďan jim vysvětluje celou situaci, ukazuje průkazku, říká, že jsme tu ubytovaní.
Chlápci se trochu zklidní a prý že mi odemknou. Bezva, jsem zachráněna!

klíče, odemknout, bodyguard, ochranka, zámek, zamčeno,

Jenže jestli bylo easy přehodit nohu, teď jí nemůžu dát zpátky. Je totiž o dost nahoře než zbytek těla, bota trčící už na druhej straně, tu už zpátky nedám!

Nemá mít člověk náhodou nějaký pud sebezáchovy?
Takových příběhů o tom, jak v momentě krize lidi jednoduše nadzvedli auto, překonali sami sebe, utíkali rychlostí blesku?
Já to snad nemám takhle zabudovaný?
Nebo že by ještě nešlo do tuhýho? Jak to že ne?
Visím tu v plném rozkročení jak opice na liáně, pomalu roztržená s téměř už odkrvenou nohou. To už je skoro ohrožení života!

Čekala jsem psy. Čekala jsem gestapo. Čekala jsem alarm, pouta i výslech.
Ale nečekala jsem, že mě pár ruských důchodců, co jsou tu jako vrátní na výpomoc, mě bude strkat do zadku, natahovat nohy a podepírat klín, aby nedošlo k nehodě.

Celá banda těhlech chlápků po šedesátce na sebe něco křičí a jeden odběhne, aby přinesl kýbl.
Ten nejzdatnější skočí na kýbl, aby byl v mé výšce a opatrně mi uvolňuje nohu.
Fakt to nejde a začíná to bolet.
Nakonec dostávám nohu zpět.

www.ZivotPodleLucie.com, ochranka, securita, důchodce, senior

Nicméně to už slezu, zaspasíbuju a celá rudá běžím na pokoj.
A to se vsadím, že odteď jednu nohu vytáhlejší!
Co vy a podobné nehody?
Luc.
-------------------

Tip na další čtení:
Nový článek na Blogerky.cz: 5 nejhloupějších frází celebrit

Jak jsem chtěla jít darovat krev



Když jdete udělat dobrý skutek, všechno ostatní musí jít stranou.
Chci říct.
Jít darovat krev je mnohem důležitější než si jít napsat písemku z matiky, že.
Ne, že bych to dělala schválně, pochopitelně že ne.
Je to jen o prioritách.
A s každým darováním krve člověk dostane od doktorů propustku na celý den, takže mě ve škole ani podezírat nemůžou. A je opět jen shoda náhod, že za propustku ze školy bych darovala zadarmo i svoje vajíčka.

A tak jsme šly - tři kamarádky z intru udělat dobrý skutek a zároveň předejít kuli z písemky.
Byla jsem na sebe hrdá.
Dobře jsem to vymyslela.
Krev mi navíc brali jako malej holce a pamatuju si, jak to příšerně bolelo.
A teď jdu na to dobrovolně.

Začíná se nějakými testy, holky jsou v pohodě a můžou jít na odběr krve.
Jen mně se začíná dělat...trochu...šoufl...
Jakoby...jako bych viděla rozmazaně.
Jako bych nemohla dejchat.
Jako bych byla na omdlení.


Ale neřeknu nic.
Vždycky jsem frajeřila, že nejsem žádná netykavka.
Neštítím se syrovýho masa, nebojím se menších pavouků, nehysterčím, když mi chlap nenapíše, z nějakých bakterií se taky nezblázním a nepanikařím, když se mi urve nehet.
Mě jen tak něco neporazí, říkala jsem si.

A ani nějakej mord v televizi mi nevadí.
Zvládám horory a nebrečela jsem ani u Titanicu.
Ale kouknu na trochu krve v injekci a svalím se jak podťatá.

Sestřičky mě okamžitě valí na lůžko, dávají mi nohy nahoru a měří mi tlak.
"V tomhle stavu vám nemůžeme vzít krev," říká mi sestřička.
Ty toho nadělaj, nic mi není.
Když zavřu oči, můžou ze mně vysát kolik krve, kolik jen budou chtít.
Ale koukat na to nebudu!!!


"A navíc," říká mi sestřička důležitě, "máte obrovský oči. To není dobrý a už ani hezký. To je jasná štítná žláza," říká mi. "Ale já mám takový oči od narození, fakt. Bože, kolik já si toho musela vyslechnout o leklej rybě," vtipkuju.

"Ne ne, oči vám už i vylejzaj, to si dojděte na vyšetření, já vám stejně tu krev jinak vzít nebudu moc. Víte, jaký s tím má problémy Lucka Bílá? A navíc jste moc hubená a máte studený ruce, to je jasnej důkaz!"

A zatímco tak holky můžou machrovat, že je jim šoufl a že udělaly dobrý skutek, mě posílaj domů s tím, že mi vylejzaj oči z důlků. Ale šoufl je mi taky.

A jak říkám - když jde člověk udělat dobrý skutek, všechno ostatní musí jít stranou.
A když člověk dobrý skutek neudělá, tak se mu to vymstí. Tu kuli od matikářky jsem dostala o den dýl.



Co vy a darování krve?
Luc.
 

Fotoreportáž: Úchvatná Moskva

Dneska zase dáme nohy nahoru, příjemně se posadíme a budeme jen okukovat barevnou Mosvku.
Velká fotoreportáž z fascinující ruské metropole je totiž tady!

Nejslavnější obchodní dům GUM slaví 120 let!
Takový běžný paneláček
Dechberoucí Victoria´s Secret
A dechberoucí prádélko La Senza
Red Square jako na dlani

Olympic Games v Sochi. Teda v Gumu:-)
Píše mi bobr a bojím se přeložit, co mi chce.
Arbat!
Začíná se stmívat, Moskva začíná hrát všemi barvami.
Pohádkový les
Restaurace Chaihona
Gum
Čekám pod ocasem:-)
Jak z Mrazíka:-)
Kreml
U Kremlu se to jen hemží svatebčany
Do Moskvy přišel olympijský oheň

Jak se vám Moskva líbí?
Patří mezi vaše must-see destinace?
Luc.

5 perliček, kterými se může pochlubit jenom Rusko. Jenom Rusko.


Jsou věci, který by člověk neměl zapomínat.
A takový si je potřeba zaznamenat do deníčku.
V Moskvě si tak jeden vedu.
Aby se nezapomnělo, jakej je v Rusku potenciál!

1. Plivání čistí tělo

Milý deníčku,
já se tu bojím chodit do města. Ne snad kvůli zkorumpovaným policajtům a zlodějům, ale abych se náhodou neutopila v těch kalužích plivanců. Čekala jsem na chodnících sníh, ne tohle! Snažím se to obcházet, ale většinou pak vyjdu někde za Moskvou. Co za Moskvou, za Uralem.

A dalšího šoka jsem utrpěla včera, kdy jsem přišla na to, že to není jen typickej dvoumetrovej ruskej Ivan, který si "čas od času" odplivne, ale že jsou to i ty krásné křehké Rusandy z bohatých rodin. Tři nádherný baby si tu včera zapálily a v pauzách mezi popotahováním z cigaret flusaly všechny.

Takže jsem, milý deníčku, přišla k jasnému vysvětlení - flusání čistí tělo. Asi nejvíc plíce. A mě teď trochu děsí, že na západ od Ruska to nikdo neví. Beztak právě proto tu tolik lidí umírá na rakoviny.


2. Konečně má někdo rád českého prezidenta

Milý deníčku,
Rusko je asi jediná země na celém světě, kde nás znají, mají rádi a kde respektují i našeho pana prezidenta. Mají prý nás rádi tak, že mě tu učí rusky, fakují tu česká piva a snaží se mě ohromit tím, že znají jak Prahu, tak i Karlovy Vary. Mnoho lidí odsud tu posílá své děti na české univerzity, ale už nevím, jestli kvůli tomu, aby se jim dostalo dobrého vzdělání, nebo aby u nás šířily ruštinu. Jsou to moc milí lidi!


3. Třesknutý smysl pro humor

Je mínus deset a paní prodavačka mi v obchodě dává na máslo igeliťák, aby prý cestou domů neroztálo. A pak že Rusové nemají smysl pro humor!


4. Umějí hospodařit

Že se musí udržovat pořádek a pevné zásady, o tom, milý deníčku, svědčí topná sezóna. Minulý rok jsem se ve vší své líbeznosti a s plným make-upem a minisukní vydala za panem recepční, jestli by nám v těch mrazech (-10C) nechtěli náhodou už taky zatopit.

A on mě, představ si, pochválil za úžasný smysl pro humor.
Je prý se mnou sranda, když si myslím, že už na podzim budou topit. Co maj podle mě dělat, až do Moskvy dorazí mrazy -50C? To se teprve topí! A já zhýčkalec bych si zatopila s prvníma menšíma mrazíkama, bože!


5. Všechno vidí pozitivně

Milý deníčku,
jejich pozitivní myšlení bych taky chtěla mít. Má ho tu opravdu každý. Do jednoho.
Řeknou ti, že je to za rohem, děvoško a ty tam jedeš jako debil nasranej hodinu a 40 minut. Pokud ti ukážou nejbližší potraviny, tak se připrav na 3 km chůze a když řeknou, že nejsou z Moskvy, ale kou-sí-ček odtud, tak myslí 9 hodin letu. Proč nepochází víc self-help knížek z Ruska?

Někdy příště možná odhalím další potenciál Ruska.
Prozatím si z Rusů berte příklad:-D
Luc.


TAG: Co by bylo, kdyby...


Keby bolo keby - článek, který mě u Katze hodně pobavil.
A na konci toho článku jsem zjistila, že mi předává štafetu.
Takže jsem zapojila do hry veškerou svou fantazii a jala se překládat slovenské otázky.
Tady jsou...

  • Co by bylo, kdybys byla na jeden den mužem?
Dvě věci: Otevřela bych si pivo, zapnula fotbal a snažila se pochopit, co na tom ti chlapi mají. Pak bych si vyrazila s klukama na jedno a sondovala bych, jak mluví o svých drahých polovičkách. Bojím se ale toho, že v tom je má naivita - možná chlapi vůůůbec nemluví o svých přítelkách a manželkách. Možná naopak mluví jen o těch ostatních ženskejch...:-(



  • Co by bylo, kdybys měla jen jedno přání?
V tom mám jasno - dopřála bych našemu Pinďovi ještě 20 let božskýho života bez bolístek, nemocí, veterinářů a injekcí. Protože on nás prostě dělá šťastnými všechny!

  • Co by bylo, kdybys viděla sebe samu ve 40-ti letech?
 Zkontrolovala bych ty nejzákladnější informace:

Už jsem bohatá?
Mám už konečně peníze na celkovou renovaci pomocí plastické chirurgie?
Neutekl už ode mně Holanďan náhodou?
Žiju konečně už v Berlíně?
Kolik stojí sushi?
Existuje ještě můj blog nebo už mi ho Google radši bloknul?
A probůh, nemám já náhodou nějaký děti?

A jak bych zareagovala, to by záleželo na odpovědích.


  • Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, ve které době žít?
 Žila bych pořád v současnosti. Není nic, co by mě lákalo víc než vroucí vana, otevřené hranice, emancipovanost a podpatky. Ale ježiši, on by snad někdo chtěl žít za dob Ježíše Krista?

  • Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat, jak budeš vypadat?
Tak bych nikdy neměla problém s vypadáváním vlasů, s ukládáním tuku, s nedostatkem výplně v dekoltu, s nohama do x a křečovejma žílama.

  • Co by bylo, kdyby sis mohla na týden vyměnit život s celebritou?
Šla bych do Paris Hilton. Byla bych líbezná, seděla celé dny před zrcadlem, čančala si čivavu, vyrazila na nákupy do NYC a na party do LA. A všechno bych to sváděla na fakt, že jsem blond:-)


  • Co by bylo, kdybys mohla být zvířetem?
Medvěd by byl. Abych se mohla beztresntně uložit k zimnímu spánku.

  • Co by bylo, kdybys uměla číst myšlenky?
 Dokud by neuměli lidi číst myšlenky mě, pak bych se nehroutila...:-)

  • Co by bylo, kdyby sis mohla vybrat jakékoli povolání?
 Byla bych cestovatel, kterého živí psaní recenzí na ty nejluxusnější hotely a sushi bary světa. Něco jako: "Pokud máte přebytečný 3 miliony USD, zavítejte do nejpřepychovějšího wellness resortu, kde máte v ceně soukromou parní lázeň s Johnny Deppem. Opravdu nebudete litovat peněz. Vyzkoušeno!"


  • Co by bylo, kdybys měla rok prázdnin?
 Pakliže by byly peníze, cestovala bych. Pakliže by nebyly, pak to nejsou prázdniny, ale nezaměstnanost.

  • Co by bylo, kdyby sis na dovču mohla vzít jen tři věci?
Dovolená o třech věcech? Dejte mi aspoň 3 důvody, proč bych na tak ubohou dovolenou měla vůbec jezdit:-)?

  • Co by bylo, kdyby ses mohla zbavit jedné své špatné vlastnosti?
 Žravost. Odstranila bych žravost.

  • Co by bylo, kdyby sis mohla koupit jakoukoli věc na světě?
Teď upřímně nevím, jestli doživotní servis uklízečky nebo sushi mistra. Opět to svědčí o tom, jak nemateriální člověk jsem.


No, a to je tak všechno.
Navrhovat do tagu nikoho nebudu, předávám ho všem, co se na něm dokáží vyřádit:-)
Co by kdyby u vás...:-)?
Luc.