Je kolem 1 hodiny ranní a my se s Holanďanem vracíme do našeho campusu, kde v Moskvě bydlíme.
Jaké je naše překvapení, že všechny 4 chody jsou už zamčené.
Nemá vrátnice být 24 časa (Non-stop)?
Jedna ráno a my se nedostaneme na pokoj.
Co teď budeme jako dělat?
"Musíme přelézt támhle u vrátnice plot, to nebude tak těžký," velí Holanďan.
Tak to jo.
Jako malá jsem přelejzala ploty úplně běžně.
Navíc to vypadá jednoduše - Holanďan leze první a ještě se nic neposralo.
Chci říct.
Campus obehnanej plotem tak divoce, jakoby šlo o Rudou armádu.
Takže jsem očekávala alarmy, ochranku, psy, co nám přiběhnout nakousnout zadek, policii, gestapo...
A nic.
Teď lezu já.
Štěstí je, že plot (vlastně vrátka) jsou tak bytelné, že stačí jen přehodit nohy a jste v campusu.
To není moc chytrý, říkám si.
To přeleze kdejakej břídil.
Levou nohu držím na klice a pravou přehazuju dopředu.
Sakra! Od kliky ke klice je vzdálenost větší než rozpětí mých krátkých nohou.
Takže se jen tak nepřehoupnu.
Jeden menší detail totiž - nahoře jsou bodáky. Ano, bodáky.
Což asi Holanďanovi nevadilo, na něj je ten plot nízký.
Ale já?
Dochází mi krutá pravda - pokud se budu chtít přehoupnout, napíchnu se.
Ano, přesně TAM.
Jasně to vidím - bezmocně trčím celou noc zašpuntovaná nad vrátkama a najdou mě ráno umrzlou.
Holanďan se mi snaží pomoc, ale v očích má smrt.
"Vrať se, já někoho zavolám, tohle nepřelezeš!"
To už nás zbystří ochranka a běží k nám.
Holanďan jim vysvětluje celou situaci, ukazuje průkazku, říká, že jsme tu ubytovaní.
Chlápci se trochu zklidní a prý že mi odemknou. Bezva, jsem zachráněna!
.jpg "Klíče")
Jenže jestli bylo easy přehodit nohu, teď jí nemůžu dát zpátky. Je totiž o dost nahoře než zbytek těla, bota trčící už na druhej straně, tu už zpátky nedám!
Nemá mít člověk náhodou nějaký pud sebezáchovy?
Takových příběhů o tom, jak v momentě krize lidi jednoduše nadzvedli auto, překonali sami sebe, utíkali rychlostí blesku?
Já to snad nemám takhle zabudovaný?
Nebo že by ještě nešlo do tuhýho? Jak to že ne?
Visím tu v plném rozkročení jak opice na liáně, pomalu roztržená s téměř už odkrvenou nohou. To už je skoro ohrožení života!
Čekala jsem psy. Čekala jsem gestapo. Čekala jsem alarm, pouta i výslech.
Ale nečekala jsem, že mě pár ruských důchodců, co jsou tu jako vrátní na výpomoc, mě bude strkat do zadku, natahovat nohy a podepírat klín, aby nedošlo k nehodě.
Celá banda těhlech chlápků po šedesátce na sebe něco křičí a jeden odběhne, aby přinesl kýbl.
Ten nejzdatnější skočí na kýbl, aby byl v mé výšce a opatrně mi uvolňuje nohu.
Fakt to nejde a začíná to bolet.
Nakonec dostávám nohu zpět.
Nicméně to už slezu, zaspasíbuju a celá rudá běžím na pokoj.
A to se vsadím, že odteď jednu nohu vytáhlejší!
Co vy a podobné nehody?
Luc.
-------------------
Tip na další čtení:
Nový článek na Blogerky.cz: 5 nejhloupějších frází celebrit
To jsi mne vážně pobavila. To se může stát fakt jen tobě, abys měla zase článek :-D Jak ty to děláš? Hlavně že jsi v pořádku. Jedna noha delší se ztratí.
OdpovědětVymazatmiluju všechny tvoje historky ze života, s klidem by z toho mohl být seriál! :D
OdpovědětVymazatjj jak hlavní postava ze seriálu:D
Vymazatobčas přemýšlím nad tím, jak to děláš, že přitahuješ takové vtipné situace :D
OdpovědětVymazatNěkdy si říkám, že mám celkem nudný život, když čtu tvoje příspěvky :D :D :D Ale na druhou stranu zase chápu, že pro tebe to zrovna v té situaci není nijak příjemné ani vtipné ;) Ale já se prostě bavím :)
OdpovědětVymazatSIMPLE LIFE
Holky, to mi povídal Holanďan taky. Prej aspoň budeš mít článek na blog a lidi ti zase budou psát, že je to vtipný. Fakt nevím, co je na tom vtipnýho:-D
OdpovědětVymazatjaj.. No, Holanďan se s tebou opravdu nenudí.. ale jaktože ho to ještě nenapadlo, že se zase něco stane? :)
OdpovědětVymazatOno i napadlo, ale nebyla jiná možnost. Buď to přelézt nebo krutá ruská noc na ulici. První varianta se zdála být menší zlo:-D
VymazatTomu věřím - nám teď hrozil spánek na lavičce v Paříži (ve 12 stupních) a už toho jsem se děsila :-D Ruskou noc bych já nepřežila :)
VymazatÚplne živo som si to predstavila a fakt to musela byť nepríjemná (ale pri tom všetkom vtipná :D) situácia!
OdpovědětVymazatLuc tvoje zážitky jsou občas až neskutečné (a pak si vzpomenu na pár svých trapasů a dojde mi, že vše je možné). Ale u tohodle příspěvku jsem smíchy málem spadla z postele :D
OdpovědětVymazatPáni, jsem ráda, že jsi to hlavně přežila ve zdraví. Trochu jsem se i pousmála ačkoli věřím, že to muselo být hodně nepříjemné, ale když ty to vždycky tak hezky podáš :-)
OdpovědětVymazatMuhehe! (Pardon.)
OdpovědětVymazatLuci, jak já se včera večer u čtení tohoto článku nasmála, úplně jsem se viděla na tvém místě. Přítel se dokonce vyptával, co si to tam čtu za sprosťárny, že se tak směju. A hrozně mi to zvedlo moji včerejší posmutnělou náladu, za což moc děkuji. Tvé články jsou fantastické a vždycky potěší :)
OdpovědětVymazatA pokud můžu malinko otravovat, ráda bych pozvala tebe i tvé čtenářky na Giveaway o make-upy Maybelline :)
http://estrella-2012.blogspot.cz/2013/10/blobox-vyhlaseni-giveaway.html
Luci, já moc děkuju a myslím, že na GA se rozhodně rád nechá pozvat každej:-)
VymazatZa to, že dokážeš mávnutím kouzelnýho proutku proměnit trapas v historku k popukání, bys měla dostávat metály. Vsadím se, že až se 12. listopadu uvidíme, nebude "nohová nesrovnalost" vůbec poznat ;-).
OdpovědětVymazatVivi
pobavilo :)
OdpovědětVymazat