Jak jsme v Rusku zničili půlku postele...

"Ooopss...," řekne Holanďan tiše, ale s panikou v očích a obličejem typu: "Já nic, ono samo."
Okamžitě je mi jasný, že průser jako blázen.
Něco provedl.

Konkrétně nezavřel kokosový olej.
Kokos má ten problém, že je sice běžně tuhej, ale jakmile se začne topit, tak roztaje.
A když skočíte v plné síle do postele, tak se co? Rozleje!

Kokosák teče z polštáře na peřiny i prostěradlo.
Začínáme panikařit oba.
Tohle je Rusko. Jsme v Moskvě, ubytovaní v hotelu a jakýsi bludný Holanďan tu dokonale zmastí celou postel.

Holanďan mete rychlostí blesku do koupelny.
Ne, nebere mokrý hadr. A ne, nebere ani utěrku.

Frajer se vytasí s celou roličkou toaletního papíru.
"Musíme to okamžitě vysušit, než to proteče na matraci!"
Zuřivě trháme kousky toaleťáku, rveme je mezi matraci a prostěradlo.
Mezi povlečení a peřinu.
Hbitě vysušujeme povrch, mačkáme na toaleťák (aby se co nejvíc vsáklo), trháme papír na kousky, obalujeme peřinu i polštář.

Sice to připomíná jak pelech pro křečky, ale z nejhoršího zachráněno, takže v klídku jdeme na snídani.
Trnu až v momentě, kdy si všimnu pokojské v pokoji.

Nehnutě stojí nad postelí stojí a kouká.
Zřejmě to jaksi zatuhlo a bílý povlak na povlečení nevypadá nejlíp.
Hromada toaleťáku asi taky ne.

Asi viděla hodně, ale tohle ještě nikdy.
Opatrně a jen do nehtů sbírá toaletní útržky.
Fascinovaná tím, co v tý posteli kdo vyváděl.
Bojím se, že tuším, co si myslí.

A bojím se, že je taky v rozpacích.
Ježiš, ona k tomu i opatrně čuchá.
Bože!
Koutkem oka mě zbystří a úlekem odhodí toaleťák.

Co teď?
Mám ji říct, že to je jenom olej?
Mám ale zmiňovat, že to je možná zničená matrace?
Nevím.
A tak se jen debilně a omluvně usměju a řeknu Spasíba.

Pokojská převlíkne postel, pořád je zaražená a s hrůzou v očích odchází.
Zapomněla si tu nějakej mycí prostředek.
Ale už se pro něj radši nevrací...

Co vy a olejové zážitky?
Luc.