Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2013

Jak jsem se změnila v Brežněva

Měsíc v Moskvě.
Ideální příležitost nechat si dorůst obočí a vrátit se s hvězdně dlouhým a úžasně vytvarovaným, říkala jsem si.
No dobře, zase jsem se přepočítala...

1. Týden
První týden bez pinzetky s mým obočím udělalo divy.
Začaly rašit první chloupky a abych je spojila do jedný lajny, začala jsem obočí dokreslovat a světe div se, vypadalo to mnohem líp.


2. Týden
Sem tam už chloupky ujíždějí.
Jedou za vyhraničenou osu, ale není to nic děsivého. Zatím to vypadá, jako bych si zapomněla odstranit pár chloupků, ale nic, co by mi hyzdilo obličej a připomínalo Brežněva. A Brežněv nebyl fešák.


3. Týden
Začíná mi docházet, že nechat si dorůst obočí v Moskvě nebyl ten nejbrilantnější nápad. Rusky totiž chodí tak krásně upravené, načančané, nalíčené. A se mezi nima pohybuju jak malý špinavý bobřík, jemuž se zvlčily všechny chlupy v obličeji a jedou do všech stran.

Chci říct. Já vím, pamatuju si to, že když jsem byla malá, měla jsem tak záviděníhodné husté obočí, že mě naši museli fotit z velké…

Naši: Ta holka se nevdá!

Naši mě radši nikdy k ničemu nepouštěli.
Směla jsem jen přinést vajíčka ze sklepa a dojít se psem na procházku.
Jinak si radši všechno udělali sami anebo zapřáhli mou o 5 let mladší nebohou sestřičku.

Nedivím se jim.
Několikrát mi pod rukama bouchnul kotel (povíme si zase někdy...)
Nově vydlaždičkované koupelny jsem se nikdy nevšimla.
Místo pažitky jsem vždycky donesla petržel. 
A ten kastrůlek na vajíčka, kterej jsem kdysi tak vydatně připekla, si moje mamka nechávala jako důkaz toho všeho pro případ, že by se někdy někdo objevil u dveří s kytkou růží a chtěl mě za ženu.

Naši s tím počítali odmalička: Ta holka se nevdá. Dobře, nepovedla se nám a musíme za to nést následky. Neudáme jí. Zůstane nám tu na ocet a navíc úplně k ničemu.

Jaké bylo jejich překvapení, když se opravdu na obzoru objevil ženich - tedy Holanďan.
Často se mě ptáte, jestli ho naši mají rádi.
Jestli jim nevadí ten velký věkový rozdíl mezi námi, jestli jim nevadí, že on je jejich vrstevník a že je z Holandska.


Ne,…

Nový objev: Milá česká BIO kosmetika

I ozvali se mi z BIO Čecha, jestli prý nechci otestovat jejich českou BIO kosmetiku.
A na to já slyším.
Všichni víme, jak moje srdce bije pro BIO produkty a malé české firmičky, co se snaží o poctivou práci bez šizení a lživé reklamy.
Takže jo, valte to na mě.

Dostala jsem tedy 2 kosmetické věci s certifikátem Eco Cert, které jsou vyráběné mnichy v Klášteře Nový dvůr.

Krém s olejem z obilných klíčků
Hned jak krém dojde, zkouším ho na hřbetu ruky. Následně pátrám, jestli náhodou nejde o krém na ruce, jelikož tak heboučké ručičky už jsem dlouho neměla. Prý ne. Je to pleťový krém pro citlivou, suchou a stárnoucí pokožku. Ale zmíňka o použití na ruce se tu taky objevuje, hohoho:-)

Krém je příjemně krémový, žádná vodová rádobyhydratační věc. Vůně je klasická jako u většiny BIO kosmetiky - bez parfému, bez éteráčků, voní jen po ingrediencích. Zřejmě ideální věc pro citlivky:-)


Umím si představit, že na citlivou pleť to bude balzám.
Suchá pleť si ke krému ale taky najde svojí cestičku.

V létě …

Jak jsem narazila na moravskou Slovenku

Já bych si nafackovala.
Moje angličtina má i po létech studia daleko k dokonalosti.
Ale za ta léta, co jí dennodenně mluvím s Holanďanem (dobře, odečtěme z toho dny tiché domácnosti) se mi stala tak přirozenou, že pokud na mě mluvíte jinak než česky, okamžitě přepínám mozek do angličtiny.

Nedávno se mě jedna Slovenka s malým synkem na Václaváku ptala, jak se dostat k Národnímu divadlu.
Dokonale jsem pochopila otázku.
V hlavě se mi utvořila malá mapka a já paní začala okamžitě ukazovat směr a říkat, kudy kam.

Jenže se mě zeptala slovensky, což není čeština, že.
A jak reaguju, když neslyším češtinu?
Anglicky!


Což mi dojde až tehdy, kdy se paní začíná omlouvat, že netušila, že jsem taky turista.
Bože, já jsem kráva.
Já Slovence odpovídám anglicky.
Hanba mě fackuje!

Ale musím se obhájit - paní mluvila takovou jinou slovenštinou.
Možná mluvila nějakým nářečím.

Určitě. I na Slovensku taky musej mít svoje "Moraváky", ne?
Tedy lidi, co žijou ve stejné zemi, nakupují ve stejných sup…

Na tiskovce Costa Coffee s Italem

Plán byl jasnej:
Říct si minimálně o deset tisícPožádat o vlastního řidičePožádat o vlastního fotografaA říct si o roční pitný režim (i s mlsáním) zdarma Chci říct. Já mám Costa Coffee ráda, chodím tam poměrně často, ale jejich tiskovka  má být plná ochutnávání kávy s kávovým mistrem Gennarem Pellicciou, který pro Costa Coffee vybírá kávu.


Víme, že piju zelený čaj, syrovátku a kefíry. Nikoli kafe.
Víme, že miluju Němce, Holanďany a Rakušany. Nikoli Italy.

Takže tak.
Nakonec mě ale urve vidina lahodné snídaně plné čerstvých croissantů a čokoládových muffinů, beru první tramvaj a říkám si, že mě aspoň množství kávy pořádně probere.


Nakonec mě probere ale samotný Gennaro, když se mi jde osobně představit.
Tady už je to jiná.
Ano, koluje mu v žilách sice italská krev, jelikož se narodil italským rodičům, nicméně je Londýňan.
Vypadá jako Brit, má vytříbené chování jako (mnohý) Brit, mluví krásnou britskou angličtinou a pozor - má jazyk pojištěný na 10 000 000 liber.


Opakuji - jazyk pojiště…

II. část: Cože? Holanďan má dceru?

Pokračování z minula...

A co když to bylo tak, že na menší "úlet" z mládí přišel třeba až teď?
Co když o tom do té doby vůbec nevěděl?
Najednou se mu ozve dcera, najde si ho na Facebooku a řekne: "Ahoj tati, já jsem tvoje dcera, mám tvoje oči a důlek pod rtem a chtěla bych tě poznat..."

Ježiši!
Pak je jasný, že se s tím faktem musí nejdřív srovnat sám, než to poví mě, že.
Asi právě tahle myšlenka mě uklidňuje nejvíc.

Teda uklidňuje...
Nerva mám takovýho, že celej den nejsem schopná nic dělat, přidal se tik do pravého oka, třesou se mi ruce a samovolně mi vyskakuje noha, když si chci sednout.
Přesto se cítím líp.
Je jasné, že tyhle věci se těžko říkaj a co já vím, jaký to pro něj je.

Celý půlden tak ležím v posteli, zhluboka dýchám a na počítač ani nesáhnu.
Nechám to tak, jak to tam nechal on.
Pak bude jednodušší navázat na to konverzaci, že.

Když se Holanďan vrací z práce, snažím se z jeho mimiky poznat, že je něco špatně.
Ale to ne, on dělá vtípky, vypráví, gestiku…

Cože? Holanďan má dceru?

To je tak, když nabídnete vlastní notebook, když vaše drahá polovička odnese ten svůj do opravny.
Holanďan běžně kontroloval emaily jen ráno a večer, když přišel z práce.
Jednoho dne se však neodhlásil, a tak jsem vše poctivě zavírala a odhlašovala.

Odhlašuju se z jeho Facebooku, když vidím přes celý monitor zeď jakési jeho friend Anicky, která jakoby mu z oka vypadla. A nese jeho příjmení.
Počkat....Já snad o něčem nevím?

Anicka podle svého profilu žije v Holandsku, ve stejném městě jako žil Holanďan.
Studuje stejnou univerzitu, jako tam kdysi studoval on.
A je o rok starší než já.

A navíc ta podoba!
Panebože, vždyť to je můj Holanďan jen v mladší verzi a bez pinďoura.
Chci říct.
Anicka má úplně stejnej úsměv.
Má dokonce i ten ďůlek pod rtem.
Stejný oči, stejný brejle, i ty kouty má!
A co teprve ten nos!

Panebože, vždyť ona je jak přes kopírák.
I stejnej tvar zubů.
A jmenuje se Anicka - nikoli Anne nebo Anna. Ona je Anicka. Jasný slovanský jméno.

Začínám se třást po celým těle.
Ježiš…

Jak jsem si šla pro ocenění Blogerka Roku

"...a blogem roku v kategorii Life se stává...Život Podle Lucie..."
Tma.
Ne že by vypadl proud v sále.
To jen mě to opět přestalo dopalovat.
Poté, co se nevyhlašovalo ani druhé nebo třetí místo, ve mně už nebyla ani jiskřička naděje.

Teď ale stojím na pódiu a ani nevnímám, co jsem vyhrála za ceny.
Slyším jen, že jsem vyhrála žehličku.
Na vlasy? No moc to nepoužívám, ale občas se bude hodit.
Ne na vlasy?
Na prádlo?
To jako na žehlení?


Teď už začínám vnímat.
Žehličku na žehlení.
A to má bejt za trest?
Chci říct. Já dostat žehličku k Vánocům, tak se na Boží hod rozvádím.

Moderátor Ondra Vodný mi ale říká, že je to smart žehlička Phillips.
Co smart. Přímo geniální.
Sama pozná materiál a sama si nastaví teplotu žehlení tak, že se vám nikdy nic nepřipeče.

Se vzpomínkou na všechny své přiškvařené kalhotky najednou dostávám nadšený pocit, že žehlička si nemohla najít lepší majitelku.
Jo, to chci, to potřebuju.


Najednou už mám ale v ruce mikrofon a ať něco řeknu. Poděkuju fanouškům a…

Kosmetické radůstky podzimu

Jsou malé, barevné, většinou voňavé a většinou hodně pěkné.
S podzimem je holt potřeba nová kosmetická výbava.
A protože jsem přijela po měsíci z Moskvy, zásobila jsem se tím nejlepším, co ruská kosmetika nabízí.
Zde jsou moje podzimní radůstky...

Co by to bylo Rusko bez značky Eco Hysteria? Stejně jako minulý rok jsem si musela koupit aspoň sprcháč For Good Girls Only. Má zajímavou vůni, je zcela BIO a ještě vám ozdobí koupelnu. Jen škoda, že to sem do ČR ještě nedorazilo...


Podzimní novinky Gabriella Salvete už se objevily asi na všech blozích. Mě ale potěšily až po návratu z Moskvy. Mám pocit, že značka jde teď hodně nahoru - kvalitou, nápady i designem obalů. Pudr pro dokonale matný vzhled sice nepoužiju (někdo holt musí bojovat za lesklou pleť, no:-), lesk je naprostý must-have každé kosmetické taštičky a na odstínu očních stínů můžu oči nechat:-)


Že nevíte, co to je oblepicha? Rusky rakytník. Stačí zajet na víkend do Ruska a tohle slovo už nikdy nezapomenete. Rusové milujou hoj…

S liftingem na gyndě

Si člověk leží na tom křesle, nohy roztažené jak na porodním sále a uprostřed má gynekoložku provádějící cytologii. Sedí na bobíku, není vidět, ale je slyšet. Za ta léta už jsem si zvykla, že jsou jen 2 možné verze předběžné diagnózy:

"Ten váš děložní čípek se mi opravdu líbí."nebo
"Tady na pravé straně něco vidím, ale i kdyby to byl nádor, tak bude určitě nezhoubnej!"
Jednu z těch dvou vět tedy očekávám i teď.
Místo toho se tam zezdola ozve:

"Vy máte nějakej botox, že jo?"
Cože? Jak jako botox?
To už si tam lidi taky píchaj botox?

Chci říct. Víme, jak to dopadá, když se to přežene v obličeji, že.
Nehybná tvář, mimika nula, citlivost nula.
Takže...že by si to ženský fakt dávaly tam jako? Jako na znecitlivění?


"Jak to myslíte?" ptám se trochu rozpačitě.
"No jste taková úplně vytažená!" dodává tomu korunu gynekoložka.

Já a vytažená?
No to je snad ještě horší, než kdybych byla těhotná.
Jak můžu bejt vytažená?
Ve svým věku?

Chci říct. Com…

Christina Aguilera Unforgettable: Parfém popsaný v písních

"Jo, cokoli. Cokoli. Jen mi ten parfém déééjte!" psala jsem celá rozvrkočená na nabídku, zda nechci otestovat nový parfém Christiny Aguilery Unforgettable.

Jestli mám totiž na Youtube nějakou kamarádku, tak je to právě Christina.
A rozumíme si nejen hudebně, ale i pocitově a ehm, čichově.
Miluju všechny její parfémy.
Takže je jasné, že novinka mi bude vonět taky, že?

Až když parfém došel, tak mi zatrnulo.
Ne, že by mi to nevonělo, to naopak.
Ale nejsem jak Verunky, co si přičuchnou parfému a okamžitě vám vysází, z čeho je složeno srdce, hlava, co je základem parfému a podobné odbornosti.



Jak já sakra hodlám popsat parfém, když o tom vím kulový?
Netuším, co je srdce nebo hlava a žádné éteráky z toho určit nedokážu.
Ale jestli jsem na něco machr, tak na songy Christiny.

A tak se dobře usaďte, řeknu vám, jak to voní.

1.) Ta orientální vůně mě hned praští do nosu. Je jasné, že nic divoce letního to nebude. Bude to tajemná vůně, kterou člověk může okouzlovat při spešl příležitos…

Když vás Rus zve na rande

Poloprázdná restaurace, ale Rus se mě ptá, zda u toho pidi stolečku nemám volno.
Kývnu, i když je mi jasný, že Kindle hezky můžu zandat. Moc si toho asi nepřečtu, frajer si bude chtít povídat.

"Gavariš pa rusky?" první otázka.
Já to věděla!
"Net," odpovídám letmo.
"Ale my jsme v Moskvě, tady se mluví rusky," vysvětluje mi základní ruštinou.
Dělám, že nerozumím ani slovo.

"U nás se říká: Když si v Římě, chovej se jako Říman," vysvětluje mi Rus.
Panebože. On si přisedne, on si chce povídat a začne hned tím, že mě zprdne? To člověk nemůže jet na dovolenou do zemí, kde neovládá jazyk nebo co, říkám si.

Jestli jo, tak Rusové cestujou za Ural a zpátky. Ještě možná do Uzbekistánu, Kazachstánu a Běloruska.
To se fakt maj, bleskne mi hlavou.
Rus ale čeká na odpověď.


"Výborně. Já to Rusům v Praze a ve Varech připomenu, že my mluvíme česky!"
Nevím, jestli to pochopil, ale začíná se smát.
Prý Českou republiku miluje.

Je to asi první Rus po 3 týdn…

Charitativní projekt Skrz.cz na pomoc Honzíkovi

Ráda bych se dnes věnovala kolektivnímu klikání, tedy kolektivnímu pomáhání.
Jak jistě víte, Skrz.cz opět uspořádal charitativní projekt na pomoc Honzíkovi, který se díky zanedbanému porodu narodil s postižením mozku - jeho svaly jsou ochablé, nepohybuje se. Vše se ale dá vyřešit pravidelnými terapiemi, už teď jsou vidět výsledky, drží hlavičku a s pomocí tatínka hasiče si stoupne.



Vybírají se peníze na delfinoterapii v Oděse a Klimterapii a cílem je částka 130 000 Kč. Všechno zaplatí právě Skrz.cz - je ovšem jen na nás, kolik se vybere. S každou návštěvou této stránky totiž přispíváme 0,25 Kč. Takže i v případě, že už celý projekt znáte, nezapomínejte klikat a pomáhat i několikrát denně.

Pomoci samozřejmě můžete i libovolným finančním darem, pro Honzíka byl speciálně vytvořen účet 83297339/0800. Stačí poslat částku pod variabilním symbolem 1212.

Občas je pomoc jednodušší, než si myslíme.
A nikdy člověk neví, jak tomu druhému dokáže i malou pomocí změnit život:-)
Poprosím vás tedy…