Pane doktore, říkejte mi něco hezkýho

Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Příliš mnoho krve.
Abych mohla dostávat transfúze, potřebovala jsem zavést kanylu. A to byl kámen úrazu.

Už u prvního pokusu mi praskla žíla.
Myslela jsem, že existuje rozdíl mezi žílou a tepnou, ale zřejmě ne. Krev tryskala i z té malé žilky tak, že by stačilo na pár litrů krvavé polívky.

Druhý pokus, na druhé ruce, byl obdobný.
Další dva pokusy, tentokrát u předloktí, už nevydaly ani slzu krve.
To už se mi zvedal kufr i s celou večeří, začala jsem se potit, hystericky fňukat, škubat sebou a omdlévat při pohledu na své zmodralé horní pahejly.

Dali mi půl hoďky "na uklidněnou, slečno," a pak na mě poslali doktora.
Přišel mladý, velice pohledný a sympatický pan doktor.
Tak sympatický, až jsem se styděla před ním ukázat v takovém stavu - celá zpocená, divoká a od krve.

"Ať už se pokusíte o cokoli, tak si se mnou nejdřív povídejte," říkám mu na začátek a až pozdějc mi dojde, jak pitomě to muselo vyznít. "Říkejte mi něco hezkýho!"

Pan doktor přikývne, usadí se vedle mé postele a začne:

"Z toho si nic nedělejte, mladá paní. To takhle vyvádí víc lidí už jenom když jim bereme krev. Někomu prasknout žíla, tak už ho křísíme!"

"Když tak na vás koukám, jste nějaká hodně žlutá. To máte v rodině nebo mám zkontrolovat, jestli se vám neuvolňuje moc žluči?"

"A další věc - necháme vám zkontrolovat i štítnou žlázu, když už jste tady, máte nějak moc velké a vypouklé oči."

Prý říkejte mi něco hezkýho.
Snažím se odvést téma od svých fyzických nedostatků a ptám se, dokdy budu připojená k té konzervě krve.

"Zhruba tak do tří do rána, dýl ne. Pak vás už necháme spát."
"Ale mám dobrou zprávu," pokračuje.
"Že vás budeme mořit do tří do rána, tak vás necháme si trochu přispat."
Super.
Už jenom chvilka utrpení a pořádně se prospím.

"Takže v kolik je ráno budíček?" ptám se s úsměvem.
"No normálně v pět, ale vás sestřička nechá spát tak do šesti. Musíte se pořádně prospat, vždyť s takovou chudokrevností musíte být naprosto vyčerpaná."

Vstávaní se slepicema

Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Nevím, jestli mě víc vyčerpával ten nedostatek červených krvinek, nebo ta představa vstávání se slepicema. Slova pana doktora mi ovšem tak dokonale rozproudila krev, že mi kanylu bez problémů zavedl...
 
Někdo podobné zážitky?
Luc.