Přeskočit na hlavní obsah

Zamčená na veřejných záchodcích


Jak jsem jenom mohla vědět, že na veřejných záchodcích je něco jako hodinová polední pauza?
To má jako znamenat co?
Že se mám po celé té dlouhé cestě busem počurat?

No bylo mi divné, že u záchodků paní neseděla, přihodila jsem ale peníze a šla.
A zrovna v té chvíli, kdy už si jdu umýt ruce slyším, jak mě zamyká.
Najednou vidím tu "pracovní dobu" na dveřích.

"Počkejte, já jsem tady, pusťte mě!"
Paní ovšem neslyší. Je nedoslýchavá a navíc si tam s někým klábosí.
Buším na dveře, taky nic.

Do prdele!
Chvíli se z toho šoku nemůžu vzpamatovat.
Chci říct.
Nebudeme si nalhávat, že veřejné záchodky na nádraží nejsou zase tak špatný, protože ano, jsou.
Tyhle záchodky tady beztak budovali ještě komunisti, krátce poté, co se dostali k moci.


To znamená...?
To znamená, že tyhle záchodky zažily generace holých zadků a podle toho taky vypadají. A podle toho taky nelibě voní.

Bože, bože.
Slyším paní, jak odchází zřejmě na oběd, ale ona už neslyší mě.
Podlaha je podivně mokrá a zápach tak palčivý, že jestli mě paní hodlá pustit až za tu hodinu, tak už vynese jen napůl otrávené torzo mého těla.

Pak už můj život nebude jako dřív.
Budu mít doživotní traumata.
A tiky.
A noční můry.
A budu se bát tmy, veřejných toalet a umyvadel bez teplé vody.


Křičím a tluču do dveří dál.
"Haló, pusťte mě, prosím. Oni mě tu zamkli!"
Konečně se ke mně někdo blíží - jakýsi mladý chlápek, vidím ve skulince dveří, který mé nářky slyšel a snaží se mi pomoci.

Ptá se ostatních lidí, jestli neví, kde toaletářku najít.
Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl.
Po chvilce však můj zachránce přichází s paní od informací a následuje výslech o tom, co tam dělám, když je polední pauza a jak jsem se tam dostala.

Asi takhle. Úplně před tím chlápkem nechci vysvětlovat, že můj močák by další hodinu nevydržel.
Že můj močák si nemůže vzít hodinu pauzu.
Říkám tak, že jsem si otevírací doby nevšimla a jestli neví, kde paní najít.

Paní je prý v kantýně na obědě, už tam za ní byli.
Ale prý to musí dojíst a pět knedlíků je pět knedlíků.
Pět knedlíků nakonec vyšlo na celou tu hodinku. Můj jediný zdroj civilizace a čerstvého vzduchu byla škvírka ve dveřích a můj zachránce, jenž nevěděl, zda má odejít nebo tam se mnou zůstat, snažit se mě rozptýlit a v případě omdlévání rychle volat záchranku.


A tak si snažíme přes dveře povídat.
Občas se dojdu opláchnout tou ledovou vodou, abych zchladila ten stud.

Když paní přijde a odemkne, vyslechnu si já i celé nádraží přednášku o tom, že existuje něco jako polední pauza, na kterou má právo a nikdo by jí toto právo neměl ubírat. A jestli jsem prý aspoň zaplatila.
Říkám, že ano, velice se omlouvám a rychle mizím.
Můj zachránce mě dodělá větou, že jsem aspoň byla příjemným pozdvižením všem cestujícím.

Co vy a WC příběhy:-)?
Luc.

Komentáře

  1. Kriste pane :D..koho by napadlo že tam taky mají polední pauzy sakra? :D..já bych se tam asi zbláznila, ještě z té nelibé vůně :/ :D

    OdpovědětSmazat
  2. Měla jsi to svést na to, že upozornění nebylo dostatečně viditělné a vynadat Ty jí :D Já bych asi vzala mobil a volala zámečníka (klidně i na svý náklady), abych byla rychle fuč :D Jsi prostě statečná! :D

    OdpovědětSmazat
  3. týjo, to musel bejt šok! mě takhle někde zamknout, to je jedna z mých nočních můr :DD
    ale zase z toho vznikla docela vtipná historka :DD jen bože, polední pauza? to už i na wc? :D

    OdpovědětSmazat
  4. Holka, jak ty to děláš ?! :D :D :D Mně se tohle ještě nikdy nestalo. Možná proto, že, jak by Sheldon řekl, I´m a master of my own bladder :D

    OdpovědětSmazat
  5. Krásně poutavě píšeš a vážně by mě zajímalo, jestli se ti takových příběhů stává týdně několik, nebo jestli je nutno popustit uzdu fantazii :D :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Léni,

      každý týden se to nestává, zaplaťpánbu. Hodně příběhů tak vyprávím zpětně, ze školy, z dětství, z Itálie...a občas to doplním nějakou tou recenzí, když už se dlouho nic neděje:-D

      Smazat
  6. :D :D ježišmarja!!! to by mě ani nenapadlo, že se může stát a vážně jsem taky netušila vůbec nic o polední pauze u veřejných záchodků
    Once Upon a Time

    OdpovědětSmazat
  7. no to snad ne! :D to by mě v životě nenapadlo :D..

    OdpovědětSmazat
  8. Neeee, učurávám (sakra, zrovna u tohoto příběhu?) smíchy :DDDDD V životě jsem o polední pauze na záchodcích neslyšela a ta hajzlbába je teda pěkná svině, že aspon někomu nedala ty klíče, když už musela dojíst pět knedlí :DDD Asi bych umřela!

    OdpovědětSmazat
  9. Já vim moc dobře, proč vždy radši držim a vydržim až domu. :D

    OdpovědětSmazat
  10. Tak to se mi ještě nestalo a snad ani nestane.. nezávidím, holka :)

    OdpovědětSmazat
  11. Tak to bych spíš vynadala já jí že zamkne bez toho aby zkontrolovala jestli tam někdo není a ani bych jí za tu hodinu čekání než si dojí svý knedle nezaplatila :/ ale napsala jsi to pěkně vesele :D

    OdpovědětSmazat
  12. No to je mazec :D Vubec by me nenapadlo, ze na zachodcich je poledni pauza. Od ted kdyz budu nekam takhle potrebovat, radsi si to zkontroluji :D A taky si rikam, ze aspon ty klice po nekom mohla poslat, baba jedna! Mas muj obdiv za statecnost a vydrz!

    OdpovědětSmazat
  13. Ježiš, tak to by mi jeblo :D. Máš u mě oficiálně titul Nejstatečnější žena, to bych fakt nedala. A to s polednípauzou by mě taky nenapadlo...asi člověk musí na hodinu vypnout močák.

    OdpovědětSmazat
  14. Na Štědrý den nás zavřeli na hřbitově a to jsme ještě měli něco přes hoďku do zavíračky, prý sme s tím měli počítat, když chtějí lidi začít v pět smažit kapra, že nebude otevřeno do šesti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ježišmarjá! Odkojená pořadem Věřte nevěřte bych se tam asi po... strachy:-D

      Smazat
  15. Mě se podařilo, že se zasekl zámek na záchodku ve Vaňkovce, kde zrovna nikdo nebyl a kamarádky stály venku...nakonec, když po dlouhé době se přišly podívat, kde vězím,tak jsem mezerou mezi podlahou a dveřma protáhla nohu, aby věděly, kde jsem :D Naštěstí došly pro "toaletářku"(hajzlbábu :D) a ta zámek zneškodnila a mě vysvobodila, ale od teď mám fóbii, že se mi to stane znovu...

    OdpovědětSmazat
  16. Lucinko ty jsi prostě boží :))) kdyby se to stalo mě, tak mám asi doživotní trauma :)) jsi naše hrdinka :)))

    OdpovědětSmazat
  17. Já bych se teda zbláznila.

    OdpovědětSmazat
  18. nejsi ty novodobá Bridget Jones?:D

    OdpovědětSmazat
  19. Bože, to by mě taky nenapadlo, polední pauza na záchodcích. :DD

    OdpovědětSmazat
  20. Ježiší, hnus bejt zavřené někde a cítit čůránky jiných navíc si pak člověk vzpomene na to nejhorší :D Chudáčku.

    OdpovědětSmazat
  21. Mě se nikdy nic podobného nestalo, ale mamce v 9.třídě se stalo to, že jí na školním záchodě zapadl zámek a ona se musela nějak dostat na hodinu. Mobily tehdy nebyly a na záchodcích nikdo jiný nebyl. Naštěstí dělala v té době atletiku na velmi dobré úrovni, takže si vykasala sukni, vyhoupla se na dveře a přelezla je :D kvůli tomuhle se bojím, aby se mi to taky nestalo...:)

    OdpovědětSmazat
  22. Přímo historku nemám, ale...
    Jsem obsedantní na vyčůrání se před nástupem do dálkového busu. Prostě musím pokaždý na veřejné wc těšně před odjezdem, jinak bych do busu nevzlezla, byť je to "jen" 45 minut cesty (dojíždím každý den) plus k tomu cesta z práce přes celou Prahu. Takže paní z WC na Čerňáku mě už zná jako svý boty. Někdy hlásí: "Hodná holka, vždycky platí, nikdy není na mě sprostá" nebo "Z práce? Z práce?" po dovolené zase: "Dlouho jsi tu nebyla." nebo "pozdravuj rodiče, dobře tě vychovali." Prostě máme takový "kamarádský" vztah. :-D :-D

    OdpovědětSmazat
  23. panebože, to je fakt strašný...:D to nemohla tomu chlapovi pučit klíč?? fakt děs.

    OdpovědětSmazat
  24. Dnes mám deň pod psa, ale po prečítaní tohto tvojho článku sa šúľam. :D Nechcela by som to zažiť. A to čo je za otázku čo tam robíš? Tá pani bola blondína? No asi by som jej odpovedala, že som podliezla pod dverami. A potom ten koniec. Ako ok nech si má pani prestávku koľko chce, ale predtým než odídem a zamknem sa asi presvedčím, či tam niekto nie je. Inak neviem, či by som sa tam rozčúlila a keby na mňa bola hnusná, či by som jej to nevrátila alebo by som sa z tade snažila čo najskôr zdrhnúť. Ale inak dík za spestrenie dnešného škaredého dňa :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Pampeliško,

      děkuju, doufám, že to nakonec nebude tak škaredý den. A děkuji za nové slovenské slovíčko šúlám:-D

      Smazat
  25. Vím, jak si se musela cítit, taky už jsem si zažila svůj WC příběh...:-D Jak jsem ještě chodila na střední, tak jsme takhle jednou šli do kina na nějaký film v rámci povinné četby...co si budem povídat, bylo to zdlouhavé, takže jsem po závěrečných titulkách musela na "dámy":-D Bylo nás více takových, trpělivě jsem tedy vystála frontu a následně se zavřela v kabince...ani jsem si neuvědomila, že se to tam pomalu vylidnilo, když vtom jsem uslyšela to zarachocení klíčů v zámku!! No než jsem se dostala ke dveřím, tak už bylo pozdě a mé zběsilé bouchání nikdo neslyšel... kdybych u sebe neměla mobil, tak bych tam asi byla bývala zůstala až do doby, než by si kamarádky uvědomily mou nepřítomnost...:-D:-D:-D

    OdpovědětSmazat
  26. OMG, to se muze stat fakt jen tobe :D Hlavne, ze jsi prezila, ted uz zvladnes i zachody v Cine <3

    OdpovědětSmazat
  27. Tak tohle zažít, tak už na veřejné záchodky nejdu :D.

    OdpovědětSmazat
  28. tak mám trauma jen z toho Tvého příběhu, od teď budu pečlivě sledovat polední pauzy. :D já zažila s jen hádku deseti rozčilených dam s plným močákem (včetně mě) s uklízečkou ve Floře, která nám zatarasila cestu mopem a nutila nás jít do jiného patra (odkud jsme všechny přišly, protože tam byly pro změnu toalety zamčené úplně - a v nich možná nějaká uvězněná paní). nakonec jedna paní mop odhodila a začala nám razit cestu, ale z uklízečky jsem měla strach - paní celkem při těle, mluvící s ruským přízvukem.. raději jsem rychle zmizela. :D

    OdpovědětSmazat
  29. :'DD skoro vždy se u tvých článku zasměji :) To je důvod proč mám tento blog moc ráda! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Juli, děkuji. Doufám, že se tu ještě hodně nasměješ:-)

      Smazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …