Přeskočit na hlavní obsah

Hádejte: Jak jsem si asi poradila tentokrát...?


Ztratit klíče umí každej.
Stejně jako zavolat zámečníka.
Někdo má dokonce i ten pech, že zrovna ten den je doma sám a nikdo ho dovnitř nepustí.
Ale už jen hrstce se stane, že ani zámečník si se zamčenými dveřmi neporadí.
Nechci machrovat, ale já to dotáhla ještě dál.
Vzbudila jsem půlku oddělení kardiologie a ještě v noční tramvaji vysedla něco nepěkně slizkého.

To bylo zase tak...
Holanďan jel včera do nemocnice.
A já? Já si ztratím klíče, na což přijdu v deset večer.
Zámečník mě domů už nepustí, musel by prý rozřezat zámek a to by na nás sousedi poslali policajty, kdybychom jim rušili noční klid.

Co jsem tedy udělala? Nechám vás vybrat, tipněte si:


1.) Ustlala si na chodbě před dveřma a nechala se ráno překračovat všema svejma sousedama a očuchávat všema jejich psama při ranním čuráním.

2.) S brekem poprosila své přátele, zda-li by kvůli mně nemohli přerušit spaní a nenabídli mi nocleh a slíbila, že už o mně pro jistotu nikdy neuslyší.

3.) Vzala si hotel. Chci říct. Hostel. Chci říct. Už mě zkasíroval zámečník, takže jsem byla ráda za žižkovskou ubytovnu.

4.) Všechny předchozí 3 možnosti se mi zdály zcestné. A tak jsem se jala jet v jedenáct večer přes celou Prahu do nemocnice, kde jsem nechala odpojit nebohého Holanďana od všeho, co mu zaváděli do žil, jen aby mi vyběhl půjčit své klíče.


Tipla si nějaká duše možnost no. 1?
Někdo možnost 2?
Kdo dal trojku?
Kurva, musíte všichni hádat čtyřku?

Nejsem zase taková fúrie přece.
Ale s tím mastným slizem na zadku, co jsem vysedla v tramvaji, by mě ani do tý ubytovny nepustili. Kecám. Nezbyly peníze.

Takže ano, máte pravdu. Vrhla jsem se za Holanďanem.
Upřímně?
Jebu na emancipaci! Jak se to říká? V dobrém i zlém.
A už ani slovo o tom, že ho stejně jednou utrápím!



Co vy a ztracené klíče, zabouchnuté dveře, emancipace a tak...?
Luc.

Komentáře

  1. Čtverka byla jasná! :DDD moc jsem se pobavila. :DD

    OdpovědětSmazat
  2. Luc, si prdla, mas zavolat :D. Mohla ses ukempit u me :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Luci, to neříej dvakrát. Nikdy nevíš, kdy Tě využiju:-D

      Smazat
  3. Teda :) Na extrémy máš talent přímo :) ... já si je naštěstí zabouchla přes den. A všichni na hony daleko. Čekala jsem na lavičce .. dvě hodiny :)

    OdpovědětSmazat
  4. Emancipace hýbe světem, nenaděláš nic, však žena v nouzi je žena v nouzi! :DD
    A díky, zlepšila jsi mi jinak dost bídnou hodinu fyziky.

    OdpovědětSmazat
  5. Moje sousedka s mužem si pořídili nové bezpečnostní dveře. Jen co byly namontované, manžel odešel do práce a sousedka si zabouchla. Vzhledem k ceně dveří a nemožnosti prolomit tu jejích bezpečnost vlezla sousedka do svého bytu z našeho okna. Bydleli jsme tehdy v pátým patře.

    OdpovědětSmazat
  6. Já se upřímně přiznám, že když jsem ještě jako teenager bydlela u otce... tak kdykoliv jsme si zabouchly klíče... tak jsme měli dvě možnosti... běžet za kamarádkou, která dostala rezervní na tyto případy... a modlit se, aby byla doma...

    Nebo, což jsem provozovala poměrně běžně... lezt po balkonech. Do našeho patra a vykopnout uvolněný zámek u padacího okna :-D Seskočit domů, vzít klíče... sejít dolů dveřmi a po schodech.
    Přiznám se, že krátce poté, co jsem si pořídila psa, se technika č.2 děla více než 2x do týdne. Tak už se u nás na sídlišti nad tím moc lidi nepozastavovali :-D

    OdpovědětSmazat
  7. :D no já padám .. Luci, výborně napsané! Taky se nám doma stala podobná příhoda.

    Přítel šel dolů ke vchodu vyzvednout foťák, a zapomněl si klíče. Já jsem nebyla doma a když jsem se po třech hodinách vrátila, našla jsem ho sedět před dveřma, ve tmě, kde na něj naráželi sousedi a pro jistotu ho už ani nezdravili.

    Druhý den si šel dolů pro pizzu, já byla mimo domov, opět si nevzal klíče, ale naštěstí měl telefon, tak zavolal zámečníka, který udělal rukou menší buch, práce na 3 vteřiny, 1000 Kč :D

    Když si asi po týdnu objednával znova pizzu, tak mu paní do telefonu říká: "Dobrý den, jsem tady s tou pizzou! Jo a, nezapomeňte si klíče!:)"
    Vtipný je mj. i to, že minule tu pizzu vezl někdo jiné, takže z něj měli čurinu po celé pizzerce :D

    Takže teď docela vážně uvažuju nad tím, že mu dám klíček na šňůrku na krk, jako jsem nosila v první třídě. :D

    OdpovědětSmazat
  8. Po příchodu ze školy... Ty dlouhé hodiny sezení na schodech přede dveřma, když si můj chorý mozek ráno zapomněl vzít klíčky... A kdyby jednou... Co týden... Sousedi už se ani neptali, jen mě překračovali... :-D

    U tohohle článku jsem zavzpomínala na trauma z dětství :-D
    Bebe

    OdpovědětSmazat
  9. ta čtverka :D:D
    pěkný článek :-)

    poli-sirotina.blogspot.cz

    OdpovědětSmazat
  10. haha :D ty vždy vieš pobaviť!
    ja mám s kľúčami tiež príhodu. v škole máme skrinky pre štyroch. a tak sme si raz išli dať pred telocvikom do skrinky tašky a vybrali sa na hodinu. no a to by nebolo ono, keby sme po telocviku nezistili, že kľúče od skrinky každej jednej z nás ostali zabuchnuté v skrinke. nemohli sme nájsť nikde školníka, takže sme to skúšali sponkami, ešte aj učiteľka nám pomáhala .. no a potom konečne prišiel po hodine školník, ktorý sa podobá na postavu z hororového filmu a musel zámok odpíliť :D (ej, ale som sa rozpísala)

    OdpovědětSmazat
  11. na tohle je odbornice mamka, vždycky pak běží za sousedem, který přinese žebřík a do bytu vleze oknem :D
    Once Upon a Time

    OdpovědětSmazat
  12. Sakra dobry blok, Luc mas štýl, ale to tu vsetci vieme, :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Marti, jsi zlatá. Doufám, že se Ti to bude pořád líbit:-)

      Smazat
  13. Ty jsi vážně nezmar :-D Měla by jsi napsat knihu :-)

    OdpovědětSmazat
  14. Petra má pravdu s tou knížkou ... :D:D
    Ale někdy mám pocit, že těm našim mužům to stejně nevadí, kdyby jo, tak už by s námi nebyli, nebo ne? :D
    Jinak .. snad to není nějak vážné, co se toho špitálu s Holanďanem týče.

    OdpovědětSmazat
  15. To se mi na střední stávalo běžně. Naštěstí u bytu máme kumbál, kde máme pračku a botník a ten nezamykáme. Takže jsem tam vždy čekala na bráchu, až přijede ze školy a jednou si pamatuju, že jsem i na tý pračce ze samýho čekání i usla :D.

    OdpovědětSmazat
  16. Milá Lucko, už dlouho jsem se tak nepobavila nad "nějakým" blogem , tak jako u Vás.
    Musím si Vás dát do oblíbených, nerada byh o něco přišla :o)
    Eliška

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Eliško,

      děkuju, hřeje mě to u srdce. Nechť se Vám tu pořád líbí:-)

      Smazat
  17. Tak můj muž pro změnu zapomíná klíče ve dveřích,místo aby zamkl, tak je tam nechá a odejde. Zloději vítejte :-)
    A jednu dobu jsme měli u sebe náhradní klíče kamarádky a týden co týden u nás na střídačku zvonila, ona, její manžel, ale i děti, že si zapomněli klíče.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tleskám: 4 nejlepší novinky přírodní kosmetiky roku 2019!

Rok 2019 byl mimořádně silný na poznání. Minimálně na poznání skvělých kosmetických bio značek.
Přesto jsem si řekla, že vyberu pouze 4 značky, které jsou na trhu nově a tento rok mě naprosto uchvátily. 

Už je určitě znáte. Mluví se o nich, píše se o nich a já je zmiňuji pravidelně: u 3 ze 4 jsem měla možnost poznat přímo výrobce a jejich filosofii, jako velké plus u všech čtyř značek vnímám i to, že k nám nepřiletěly přes půl planety, nýbrž maximálně od sousedních států a vždy jde o malé, poctivé výrobce, někdy i rodinnou firmu.

1.) dieNikolai

Země původu:Rakousko
Proč je miluju: 100% regionální a biodynamický produkt z Wachau
Pravdou je, že už jsem o dieNikolai psala loni touto dobou, jelikož jsou v Česku od podzimu 2018. Tento rok jsem však mohla poznat přímo výrobce a dvakrát zavítat tam, kde se to celé míchá - do biodynamických vinic ve Wachau, kde zrovna probíhala mimo jiné sklizeň šafránu. Zásady dieNikolai stojí na biodynamice, tedy pěstování bez chemických postřiků a s minimáln…

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:


Že silonky mají být neviditelné.Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. Že hodní lidé se neopoustějí! Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. Že nemám chodit spát s …

Co bych letos doporučila Ježíškovi?

Na Vánoce vyvstávají dva problémy: člověk neví, co koupit těm druhým a zároveň neví, co si od nich má přát. Všechno máme, nebo si koupíme a spoustu věcí nechceme, aby za nás vybíral někdo jiný. (To podtrhávám, mami!)

Takže jestli máte podobné problémy, tak si pojďme přát něco z těch materiálních potěšení, které ovšem dávají smysl - jsou čistě přírodní nebo udržitelné a radost budou dělat někdy i po dlouhých desítkách let.
Niche parfém: Linda Landenberg: Lavender & wool  Jestli něčeho není dost, tak je to vůní. Parfémů. Ideálně niche parfémů, které používají kvalitní suroviny, z velké části přírodní, a které jsou tak neotřelé, že vás okolí identifikuje na míle daleko. Lavender & wool obsahuje francouzskou levanduli, lavandin, čokoládu, pačuli, mléčné tóny, kardamon, ale i pepř, šalvěj muškátovou, kmín či cedrové dřevo. Finální vůně je příjemně pudrová, lehce mýdlová, připomínající vůni vlněných svetrů a pytlíčků levandule v nich schovaných.  



Přírodní svíčka: L’ODAÏTÈS Přírodní …